John Fritz Medal (1910) Národní síň slávy vynálezců (1998) důstojník Řádu sv. Mauricia a sv. Lazara rytíř Řádu čestné legie důstojník Řádu růže … více naWikidatech
Narodil se v bohatéstockholmské podnikatelské rodině. Byl třetím synem inženýraImmanuela Nobela (1801–1872) a Andriette Ahlsell Nobelové pocházející z bohaté rodiny. V době jeho narození však otec jako stavební podnikatel zbankrotoval a začal s výrobou střelného prachu. Po náhodném výbuchu, při kterém bylo pobořeno několik domů, musel utéct ze Švédska. Přestěhoval se doPetrohradu, kde vybudoval velkou zbrojařskou továrnu.
Bratři Nobelové (po směru hodinových ručiček) Robert, Alfred, Ludvig a dítě Emil. Foto ze St. Petěrburgu (okolo 1843)
Alfred Nobel měl velmi dobré soukromé vzdělání a v 17 letech mluvil nejen švédsky, ale také francouzsky, anglicky, německy a rusky. Měl veliké znalosti v oboruchemie. Věnoval se literatuře a přírodním vědám. Své vzdělání dokončil vPaříži aUSA.
Na univerzitě vTuríně pracoval v laboratoři známého chemikaThéophila-Jules Pelouzea. Tam také potkal italského chemikaAscania Sobrera, který v roce 1847 vynalezl vysoce výbušnou kapalinu –nitroglycerin. Alfred Nobel se začal věnovat studiu výbušnin, zvláště problematice bezpečné výroby a manipulace snitroglycerinem. Otec ho zaměstnal v tovární laboratoři a chtěl vyrábět nitroglycerin ve velkém pro zbrojařské účely. Syn s tím nesouhlasil, jeho využití viděl při budování silnic, železnic, průplavů. Došlo mezi nimi k roztržce a Alfred Nobel se v roce 1863 vrátil do Stockholmu, kde založil vlastní továrnu.[4]
V rodinné továrně vHelenborgu došlo k několikaexplozím. Při jedné z nich v roce 1864 zahynul Nobelův mladší bratr a několik dalších zaměstnanců.[4]
Ve Stockholmu byly veškeré pokusy s touto látkou zakázány. Nobel proto přesunul svou laboratoř na loď kotvící na jezeřeMälaren. Výroba nitroglycerinu se úspěšně rozvíjela, o dodávky byl zájem po celém světě. Při manipulaci s ním však docházelo k různým katastrofám a sílil tlak veřejnosti na zákaz transportu. Tehdy se Nobel zapřísáhl, že učiní práci s nitroglycerinem bezpečnější. Jeho snaha byla nakonec úspěšná. V roce 1867 si nechal patentovatdynamit. Smíšenímkapalnéhonitroglycerinu s hlinkou vytvořil tvarovatelnou hmotu, se kterou lze bezpečně manipulovat. Sestrojil takérozbušku, která přivede kusy dynamitu k explozi. Rozbuška byla odpalována pomocí zápalné šňůry.[4]
Vynález měl velký úspěch a dynamit se stal žádaným zbožím. Během času Alfred Nobel vybudoval továrny na 90 místech ve více než 20 státech. Jedna z nich byla i v Čechách. V roce 1870 se osobně zúčastnil otevření továrny na dynamit vPraze–Troji.[5] Věnoval se rozvoji podnikání i rozvoji technologie výbušnin. Před svou smrtí vlastnil 355patentů a nashromáždil obrovský majetek. V roce 1884 byl zvolen členemKrálovské švédské akademie věd.
Z dalších vynálezů lze jmenovat napříkladtrhavou želatinu (vyrobena z nitroglycerinu astřelné bavlny, patentována rovněž roku 1867), později modifikovanou dalšími látkami. Velký význam měl bezdýmý střelný prach, založený opět na kombinaci nitroglycerinu, střelné bavlny a dalších látek. První verze se nazývalabalistit, pozdější, používaná dodnes,kordit. Ovlivnil vývoj syntetického kaučuku a umělé kůže, zdokonalil systémy techniky dálkové signalizace, poplašných zařízení aj.
„Moje továrny na dynamit zřejmě ukončí války dříve než všechny ty vaše kongresy. Ten den, kdy dva armádní sbory budou schopné zničit jeden druhého během sekundy, se všechny civilizované národy s hrůzou odvrátí od války a rozpustí své armády.“
Alfred Nobel měl většinu života křehké zdraví, trpěl zažívacími potížemi, bolestmi hlavy a depresemi. Později se projevila srdeční choroba (angina pectoris). Projevoval značný zájem o medicínu a fyziologii. Když však v roce 1890 lékaři Nobelovi doporučili nitroglycerin jako lék na jeho srdeční chorobu, odmítl to. Nakonec utrpěl mrtvici, byl částečně ochrnutý a zemřel vSan Remu 10. prosince 1896.[6] Je pohřben na Severním hřbitově ve Stockholmu.
Nobel se nikdy neoženil, neměl žádné děti. Často se cítil osamělý a bez přátel. Strávil dlouhé hodiny v laboratoři, sám si vyřizoval korespondenci s továrnami, bankami a spolupracovníky. Hodně cestoval a neměl domov. V letech 1865 až 1873 žil a podnikal vHamburku. Od roku 1875 žil vPaříži, kde měl na avenue Malakoff (dnes avenue Raymond Poincaré) sídlo i s malou, dobře vybavenou laboratoří. V roce 1891 se po obvinění z velezrady přestěhoval do San Rema v Itálii. Příčinou bylo, že svůj nový vynález výbušniny nazvané balistit prodal Itálii. Ve 43 letech na základě inzerátu přijal jako sekretářku hraběnku Berthu Kinskou z Vídně, jejich vztah však trval jen krátce. Po návratu do Rakouska se provdala za hraběte Arthura von Suttnera. Navzdory tomu zůstali Alfred Nobel aBertha von Suttnerová přáteli a po celá desetiletí si psali dopisy.[4][7]
Poměrně málo známou skutečností je, že v roce 1896 napsal divadelní hruNemesis, která vyšla těsně před jeho smrtí.[8] Hra byla označena za rouhačskou a málem se nedochovala. Psal také básně, které nikdy nenechal publikovat. Měl velkou soukromou knihovnu čítající více než 2000 knih. Celý život pěstoval hluboký zájem o anglické romantické básníky, předevšímShelleyho aByrona.[9]
Související informace naleznete také v článku Nobelova cena.
Alfred Nobel ve své závěti rozhodl, že jeho majetek bude vložen do fondu, z něhož bude každoročně udělována cena za významné vědecké objevy, literární tvorbu a zásluhy o mír ve světě.
Tato cena (resp. finanční odměna k ní) je vyplácena pouze z peněz ze závěti, kterou spravuješvédská Akademie věd a Alfréd Nobel ji obdařil částkou 32 miliónů švédských korun. Ceny jsou vypláceny z úroků (asi 160 000 švédských korun).
Nobelova cena byla poprvé udělena v roce 1901, roku 1968 bylo přidáno i ocenění za ekonomii. Dnes je Nobelova cena obecně považována za nejvyšší ocenění, jakého může umělec, vědec nebo státník dosáhnout.
V roce 2007 byl rodinný archiv Alfreda Nobela zařazen na seznamsvětového dědictvíUNESCO.[10] Archiv se nachází v Mariebergu ve Stockholmu. V poznámkových blocích a korespondenci je možné den po dni sledovat činnost Alfreda Nobela, jeho projektů i sporů o patenty či jiná práva. Archiv obsahuje i dokumenty soukromého charakteru.[11]
Vila Nobel a přilehlá laboratoř v San Remu byly přeměněny na muzeum přístupné veřejnosti. Nobelovo muzeum bylo zřízeno v roce 2001 také ve Stockholmu na náměstí Stortorget.
↑ Alfred Nobel.NobelPrize.org [online]. [cit. 2022-12-09].Dostupné online. (anglicky)
↑abcdeJÍLEK, František.Přemožitelé času sv. 1. Příprava vydání Milan Codr. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1987. Kapitola Alfred Nobel, s. 95–99.
↑NOVÁKOVÁ, Jolana. Na otevření pražské továrny na dynamit přijel sám Alfred Nobel.Rádio DAB Praha [online]. 2018-04-26 [cit. 2022-12-09].Dostupné online.
↑ Alfred Nobel’s health and his interest in medicine.NobelPrize.org [online]. [cit. 2022-12-09].Dostupné online. (anglicky)
↑ Alfred Nobel – his life and work.NobelPrize.org [online]. [cit. 2022-12-09].Dostupné online. (anglicky)
↑ Alfred Nobel – the poet.NobelPrize.org [online]. [cit. 2022-03-30].Dostupné online. (anglicky)
↑ Alfred Nobel – the poet.NobelPrize.org [online]. [cit. 2022-12-09].Dostupné online. (anglicky)
↑ The Alfred Nobel Family Archives | United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization.www.unesco.org [online]. [cit. 2020-07-30].Dostupné online.
↑ Alfred Nobels arkiv.Riksarkivet [online]. [cit. 2020-07-30].Dostupné online. (švédsky)
