Alexandr se narodil vPetrohradě jako první z deseti dětí budoucího caraPavla I. a jeho manželky carevnyMarie Fjodorovny. Jeho babičkou (matkou cara Pavla I.) bylaKateřina Veliká, která přes odpor Alexandrova otce vzala do svých rukou výchovu malého budoucího následníka trůnu. Za jeho vychovatele určilašvýcarskéhojakobína, filosofaFrédérica-César de La Harpeho. Pod jeho vedením se chlapec naučil dokonale anglicky, seznámil se s evropskou kulturou, historií a principy politiky. Vojenskou průpravu strávil Alexandr v městěGatčina; v této doběohluchl na levé ucho.
Jako nevěstu vybrala carevna Kateřina Alexandrovi princeznuLuisu Bádenskou, třetí ze sedmi dětí bádenského vévodyKarla Ludvíka a jeho ženyAmálie von Hessen-Darmstadt. V roce1792 Luisa i se svou sestrou přijela do Petrohradu a byla shledána Kateřinou za vhodnou nevěstu. Svatba se uskutečnila9. října1793; Luisa, která přestoupila napravoslaví a přijala ruské jménoJelizaveta Alexejevna, měla pouhých čtrnáct let, její manžel byl o rok starší. U příležitosti svatby dostal Alexandr od carevny KateřinyAlexandrovský palác, čímž mu dala najevo svou náklonnost a to, že jej hodlá upřednostnit před synem Pavlem při volbě následníka trůnu. Zemřela však dříve (6. listopadu1796), než mohla Alexandra označit oficiálně následníkem.
Luisa, bádenská princezna. Tento obraz poslala Luisa v roce1795 své matce.
Jelizaveta Alexejevna byla mimořádně krásná a přitažlivá žena, svou krásou proslulá po celé Evropě; její vzezření odpovídalo ideálu krásy té doby. Byla ale i nesmělá a upřímná, bystrá a inteligentní, milovala svého muže a byla jeho oporou v mnoha osobních i politických krizích. Alexandr však ženu zanedbával; manželství bylo harmonické, ale emocionálně chudé. Oba měli mimomanželské vztahy, které vzájemně akceptovali. Když se 18. května/29. května1799 narodila dcera Marie Alexandrovna, u dvora se vynořily řeči, že otcem dítěte je polský knížeCzartoryski – dítě mělo černé vlasy a tmavé oči, zatímco oba rodiče byli světlovlasí a modroocí. Jelizaveta však zakrátko ztratila milence i dcerku – Adam byl vyslán na diplomatickou misi a dítě zemřelo. V roce 1803 Alexandr začal vztah s polskou kněžnou Marií Czetwertyńskou, manželkou knížete Dmitrije Naryškina. Tento románek trval více než patnáct let; Naryškinová porodila Alexandrovi tři děti. 3. listopadu/15. listopadu1806 porodila Jelizaveta druhou dceru, velkokněžnu Jelizavetu Alexandrovnu; opět se vynořily řeči, že dítě není carovo, ale kapitána Ochotnikova. Patnáct měsíců později děvčátko zemřelo. Další děti se již z tohoto manželství nenarodily a Alexandrovým následníkem a nástupcem se stal jeho mladší bratr, třetí syn Pavla I.Mikuláš I. Pavlovič (druhý Pavlův syn, velkoknížeKonstantin Pavlovič, rezignoval na nástupnictví v roce1823, když se oženil spolskou hraběnkouJoannou Grudzińskou).
Přes všechny tyto peripetie (Alexandr měl celkem devět nemanželských dětí) lze jejich vztah i manželství považovat za šťastné.
Úmyslem carevny Kateřiny bylo pominout nástupnická práva svého syna Pavla a předat trůn přímo jeho nejstaršímu synovi Alexandrovi. Tento záměr však nenabyl oficiální podoby a po její smrti17. listopadu1796 se moci chopil Pavel. Přijal několik nových zákonů ke změně režimu a Kateřininy politiky; svým jednáním pobouřil obyvatelstvo a předevšímšlechtu. Šlechta a jeho odpůrci také stáli za Pavlovou smrtí: v noci z10. na11. března1801 byl Pavel zavražděn. Míra Alexandrovy účasti na hrůzném činu je polemická; zřejmě jej přímo neorganizoval, ale je možné, že o jeho přípravách věděl.
23. března 1801 zasedl na trůn jako Alexandr I. a15. září téhož roku byl vmoskevskémKremlu slavnostněkorunován. Během měsíce po nastoupení na trůn vrátil na svá místa všechny Pavlem uvolněné úředníky a ministry, zrušil zákaz dovozu zboží včetně knih a notových zápisů. Záhy se kolem něj vytvořila skupina tzv.„mladých kamarádů“ (P. A. Stroganov, V. P. Kočubej, A. A. Čartryjskij a N. N. Novosilicov), jejichž vliv na chod státu výrazně rostl.
Setkání pruského královského páru a cara Alexandra s Napoleonem v Tylži v srpnu 1807
Alexandr se ujal vlády v neklidné době intervencí protiFrancouzské revoluci. Očekávaly se od nějreformy a vyřešení otázkynevolnictví. První významnou reformou byla přeměnakolegií naministerstva (8. září1802). Realizoval několikpozemkových reforem, umožnil vlastnit půdu kupcům, měšťanům a státním přesídlencům, uskutečnil reformu školství, v rámci níž vzniklyuniversity vKazani aCharkově. Velký význam při reformách v letech1808—1812 měl Alexandrův poradceM. M. Speranskij, který se podílel na reorganizaci ministerstev, vytvoření Státní rady a uskutečnění finanční reformy.
Na zahraničně-politické scéně Alexandr nejdříve váhal. Vstoupil do spojenectví sVelkou Británií, později spolupracoval sPruskem a snažil se o udržení přátelské atmosféry sFrancií. S tou uzavřel tajnou dohodu, aby si zabezpečil vliv v Evropě, ta ale skončila pravým opakem. V čele Francie stál tehdyNapoleon I. Bonaparte, kterého Alexandr zpočátku obdivoval, později však svůj postoj změnil a viděl v něm obyčejného sobeckéhotyrana. Tím se stala jakákoli náklonnost mezi Ruskem a Francií téměř nemožná. V roce 1805 vznikla nová protifrancouzská koalice.
Alexandr se od 9. září 1805 věnoval vedení armády. Třebaže byl formálním velitelem armády zkušený generálM. I. Kutuzov, všechna jeho rozhodnutí musel potvrdit car. V průběhubitvy u Slavkova (2. prosince1805) se Alexandr neřídil radou Kutuzova a spolu s rakouským císařemFrantiškem I. nařídili útok svých spojených vojsk, který aleNapoleon rozdrtil. Dva dny po bitvě, 4. prosince 1805, bylo mezi Francií a Ruskem uzavřeno příměří a ruská vojska opustila rakouské území. Po bitvě u Slavkova Alexandr odmítl navrženýŘád sv. Jiří.
V září roku1806 začala válka mezi Francií aPruskem. Alexandr Francii vyhlásil v listopadu válku a později v březnu přesRigu aMitavu přišel Prusům na pomoc. Sám do průběhu bojových operací nezasahoval v takové míře jako předtím. Armáduhraběte von Bennigsena však nakonec Napoleon porazil.7. června1807 Alexandr s Francouzi uzavřelTylžský mír. Rusko bylo kromě jiného nuceno uznat teritoriální změny v Evropě, zprostředkovat mírové jednání mezi Spojeným královstvím a Francií, ale i odvolat svá vojska zValašska aMoldavska. Tato území Rusovézískali v říjnu 1806. Neochota odstoupit tato území zpětOsmanské říši měla za následek podpis tajné dohody (30. září1808), na jejímž základě si mohlo Rusko ponechat Moldavsko i Valašsko, ale zavázalo se jednat společně s Francií proti Spojenému království.
KnížeSchwarzenberg oznamuje vládcům Ruska, Rakouska a Pruska vítězství u Lipska
Mezi oběma zeměmi však narůstala nevraživost, Napoleon vyhrožoval nároky na obnovení Polska, Rusové nedodržovaliKontinentální blokádu. Obě země se tak začaly chystat na válku.24. června1812 francouzskáLa Grande Armée překročila ruské hranice. Ruské, početně slabší armády před Francouzi ustupovaly, dobitvy u Smolenska se spojily. Alexandr však nebyl ochoten vydat Napoleonovi Moskvu bez boje, přikázal tedy hájit obranná postavení uBorodina. Vbitvě u Borodina Rusové ztratili polovinu sil, ale i Francouzům způsobili těžké ztráty a bojiště spořádaně opustili. Napoleon 14. září vstoupil do Moskvy, která následujícídny vyhořela. V dalších bitvách se však Rusům podařilo francouzská vojska zastavit a přinutit k ústupu, který se změnil na útěk.
Po skončení války se opět pokoušel o reformy. V rámci boje protikorupci jmenoval do mnohých významných funkcí cizince, kvůli tomu ztratil většinu svých příznivců a celkovou podporu. V této době se stalkmotrem budoucí anglické královnyViktorie (*24. května1819).16. srpna1823 vydal tajný manifest, v němž navrhl za svého následníka místo předpokládaného bratraKonstantina mladšíhoNikolaje (Konstantin rezignoval na nástupnictví, když v tomto roce uzavřelmorganatický sňatek spolskou hraběnkouJoannou Grudzińskou).
V roce1825 začala mít carevna problémy se zdravím a lékaři usoudili, že by měla pobývat ve vlídnějším podnebí. Jelizaveta se 15. října/27. října přestěhovala doTaganrogu uAzovského moře, Alexandr ji doprovázel. Zde přebývali ve skromném domě, byli spolu v této intimní prostotě šťastni. 17. listopadu/29. listopadu1825 Alexandr onemocněl, když se vracel z cesty naKrym, z původního nachlazení se ukázaltyfus[nepřesný odkaz]. Nemoci 19. listopadu/1. prosince1825 v Jelizavetině přítomnosti podlehl.
.jpg)
.jpg)
