Nestovo fotbalové dospívání bylo provázáno sLaziem Řím. Za římský velkoklub poprvé nastoupil 13. března 1994 protiUdinese, to vedl Římany legendární hráč a i koučDino Zoff.[3]Během tréninku v dubnu 1994 omylem zranil svého spoluhráčePaula Gascoigneho.[2]Průlom nastal v ročníku1995/96, kdy klub vedlZdeněk Zeman. Český kouč vyznávající útočnou hru svěřil Nestovi roli tzv.protagonisty, kdy byl útok budován už ze zadních řad.[3]Nesta nastoupil do 23 zápasů Serie A. V roce 1997 se stal kapitánem, tuto roli mu svěřil švédský trenérSven-Göran Eriksson. Nesta a spol. se dokázali probojovat do finálePoháru UEFA na jaře 1998, kde na Lazio čekal milánskýInter. Ani Nesta ani jeho tradiční partner ve stoperské dvojiciPaolo Negro neubránili útočné duo soupeře v podoběRonaldo–Zamorano, kteří po jedné brance zařídili vysokou výhru 3:0 na trávníku pařížského stadionuParc des Princes.[4]
V ročníku1998/99 Lazio málem získaloScudetto (ligový titul), skončilo jediný bod za vítěznýmAC Milán. Pomyslnou náplastí byl triumf v evropskémPoháru vítězů pohárů, pro Nestu vůbec první evropská trofej.
Finanční potíže Lazia dovedly klubového prezidentaSergia Cragnottiho k rozhodnutí prodat hvězdy včetně 26letého Nesty. Sám Nesta netoužil odejít a předtím několik větších klubů odmítl,[5]přesto nakonec k přestupu došlo a Lazio za Nestu inkasovalo 21 milionů liber.[6]Nestovým zaměstnavatelem se stalAC MilánSilvia Berlusconiho, v jehož obraně působiliPaolo Maldini čiRoque Júnior. Podepsal kontrakt na pět let, tedy do roku 2007.[6]
Debutové ligové utkání ve dresuRossoneri odehrál v září na hřištiModeny již v 1. koleSerie A.[7]
Společně se zkušenými italskými zadáky Maldinim a Costacurtou pomohl Milánu dosáhnout semifináleLigy mistrů. První utkání protiInteru dopadlo bezbrankovou remízou, odveta pak remízou 1:1.Pravidlo venkovních gólů posunulo dále AC, přestože se obě střetnutí hrála nastejném stadionu. Finálové klání sJuventusem bylo vyrovnané a skončilo i po prodloužení 0:0, vpenaltovém rozstřelu pak uspělo milánské mužstvo.[8]
Začátek dalšího běhu odstartovaliRossoneri prohrou vitalském superpoháru sJuventusem, kdy Nesta nastoupil tradičně po bokuPaola Maldiniho s krajními obránci v podobáchKaladzeho aCafú. Nerozhodnuté prodloužení vyústilo v penaltový rozstřel, kde uspěli poměrem 6:5Bianconeri. Nesta svoji penaltu proměnil.[9]Na konci srpna Nesta odehrál celé utkáníevropského superpoháru protiPortu, tentokráte AC Milán vyhrál 1:0.[10]AC Milán se v lize rozjel a porážku zaznamenal až 21. prosince doma protiUdinese. Projevila se Nestova důležitost pro defenzívu, neboť tentokráte chyběl a na jeho místo se postavilLaursen, později nahrazenýCostacurtou.[11]Zranění jej připravilo též o prosincovéutkání Interkontinentálního poháru 2003 protiBoca Juniors, kde AC Milán opět neuspělo v penaltovém rozstřelu. Na začátku ledna ještě zameškal ligový souboj sAS Řím,[12]ale jeho mužstvo si poradilo a vyhrálo 2:1. V únoru si zahrál v derby protiInteru Milán a jeho tým navázal na podzimní výhru 3:1 nad městským rivalem, tentokráte vyhrál 3:2. Přibližně v 75. minutě Nesta nuceně střídal kvůli zranění, odcházel však jako jeden z nejlepších na trávníku.[13]Byl nucen vynechat následující ligové kolo protiLaziu (výhra 1:0). Ve čtvrtfináleLigy mistrů se Nestův tým utkal sDeportivem La Coruña a po domácí výhře 4:1 vše směřovalo k postupu dále. NaRiazoru ale Italové narazili a v prvním poločase prohrávali již 0:3 (za tohoto stavu postupoval španělský klub). Nesta těsně před přestávkou podcenil dlouhý nákopMoliny aAlbert Luque se nemýlil.[14]Ve druhém poločase završil výhru 4:0Fran a AC Milán se připravil o možnost obhájit.[15]Na domácí scéně už AC Milán nezaváhal a získalScudetto poprvé od roku1999.
Italský mistr načal dalšísezónu výhrou 3:0 nadLaziem Řím vitalském superpoháru. Nesta odehrál celé utkání ve stoperské dvojici sJaapem Stamem.[16]Ve třetím kole Serie A se obraně Milána nepovedlo domácí utkání sMessinou, která na San Siru vyhrála 2:1.[17]Na konci října v derby protiInteru Nesta zvládl pokrýt soupeřova útočníkaAdriana a utkání tak skončilo nerozhodně 0:0.[18]
První tři skupinová utkání vLize mistrů protiŠachtaru Doněck,Celticu aBarceloně dospěla k vítěznému konci. Přes prohru 1:2 naCamp Nou se hráči AC Milán probojovali do osmifinále, kde změřili síly sManchesterem United. Kanonýra Ševčenka naOld Trafford zastoupilHernán Crespo, který zařídil cenné vítězství 1:0. Nesta obdržel v prvním poločase žlutou kartu po zákroku naRyana Giggse.[19]Odvetu milánská obrana znovu zvládla a gól Crespa rozhodl i tento zápas. Čtvrtfinále přineslo další derby protiInteru. První klání dopadlo lépe pro AC, které si do odvety vytvořilo dvougólový náskok.[20]V tom druhém se vrátil obávaný Adriano, který Nestovi působil další obtíže, ale Nestův partner ve stoperské dvojici Stam dokázal jeho úsilí bránit.[21]Zápas provázely sporné situace a kontroverzní rozhodnutí, nakonec byl ukončen okolo 75. minuty, když byla např. hozena pyrotechnika na hřiště, která gólmanaDidu minula jen těsně.UEFA tak zápas ukončila s výsledke 0:0 a AC Milán tak postoupil do semifinále.[21]Úvodní zápas protiPSV Eindhoven Nesta nemohl odehrát kvůli obdržené žluté kartě v odvetě s Interem. Do odvety již nastoupil a přes jeho přítomnost se PSV podařilo doma zvítězit 3:1. AC Milán postoupil do finále jen kvůlipravidlu venkovních gólů.[22]Finálové utkání se konalo vIstanbulu. TrenérCarlo Ancelotti spároval Nestu se Stamem, na levém kraji obrany zahrál Maldini, vpravo Cafú a už v první minutě vedl AC Milán nad Liverpoolem 1:0.[23]Ve 38. minutě seLuis Garcia dostal ke střele a trefil Nestovu ruku anebo loket, což fotbalisty Liverpoolu přimělo dožadovat se penalty. Následný milánský protiútok byl zakončen Crespovým gólem na 2:0.[23][24]Po poločase milánský celek vedl již 3:0, ale Liverpool otočil výsledek na 3:3 a zápas dospěl do prodloužení, ve kterém gól nepadl. Nesta, Stam i Maldini patřili k lepším hráčům na hřišti a poradili si s útočníkyBarošem iCissém (Cissé vystřídal Baroše),[25]tým ale ve druhém poločase „zradila“ záložní řada.[23]V penaltovém rozstřelu uspěli fotbalisté anglického klubu, poté co klíčovou penaltu neproměnil Ševčenko.[23]Ani v italské lize se nepodařilo vyhrát, tým skončil druhý za Juventusem.
První utkání za reprezentaciItálie hraje5. října1996 protiMoldavii (3:1).[29]Alessandro se okamžitě stal pilířem reprezentace a se spoluhráčemCannavarem vytvořil na téměř deset let vynikající středovou řadu.
Trenérskou kariéru započal 1. září 2015 v roli koučeamerickéhofloridského týmuMiami FC, spoluvlastněnéhoPaolem Maldinim. Nově vzniklý tým začal působit ve druhé nejvyšší ligové soutěžiNASL (North American Soccer League).[50]Na podzim 2017 rezignoval.
V půlce května 2018 byl jmenován do funkce kouče druholigové italskéPerugie pro play-off o prvoligovou příslušnost.[51]Tým ale neuspěl protiBenátkám a prohrál 0:3.[52]V další nové sezóně2018/19 skončil tým na osmém místě a opět neuspěl v play-off.[53]Poté na svou funkci rezignoval.[54]
V červnu 2019 oznámilo čerstvě druholigovéFrosinone, že bude Nesta novým koučem týmu. Bývalý hráč podepsal dvouletý kontrakt.[55] Z funkce hlavního trenéra byl 22. března 2021 odvolán.[56] Klub trénoval do22. března2021, když byl propuštěn za špatné výsledky.
↑abSANTANGELO, Matthew. Alessandro Nesta: The Final Breed of Calcio's Impeccable Central Defender.These Football Times [online]. 2019-05-20 [cit. 2020-02-10].Dostupné online. (anglicky)
↑Djorkaeff's UEFA Cup glory day at Inter [online]. UEFA.com, 2014-05-07 [cit. 2020-02-10].Dostupné online. (anglicky)
↑MOHAPATRA, Bikash. Lazio’s first was the tournament’s last: European Cup Winners’ Cup 1999.footyanalyst.com [online]. 2019-06-15 [cit. 2020-02-10].Dostupné online. (anglicky)
↑abc Milan sign Nesta.BBC [online]. 2002-08-31 [cit. 2020-02-10].Dostupné online. (anglicky)
↑EVANS, Simon. Alessandro Nesta lands top job at Miami as AC Milan legend starts coaching career.Daily Mail [online]. 2015-09-01 [cit. 2020-05-16].Dostupné online. (anglicky)
↑ GRAN GALA’ AIC 2011/ Ibra miglior giocatore, El Shaarawy giovane della B, ecco tutti i vincitori.IlSussidiario.net [online]. 2012-01-24 [cit. 2021-12-29].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-02-04. (italsky)
↑ Team of the Year 2003.UEFA.com [online]. 2004-01-13 [cit. 2020-05-16].Dostupné online. (anglicky)
