Aleksandar Vučić (srbskyАлександар Вучић; *5. března1970Bělehrad) je bývalý předsedasrbské vlády a od roku2017srbský prezident.[2] Ve vláděIvici Dačiće, která vládla v letech 2012–2014, zastával resort ministra obrany; byl generálním sekretářem Národní bezpečnostní rady. Mezi lety 2012 a 2023 byl předsedouSrbské pokrokové strany (SNS).[3] Vzděláním jeprávník.
Jako ministr informací za vládySlobodana Miloševiće zavedl Vučić restriktivní opatření vůči novinářům, zejména běhemkosovské války.[4][5] V období pobuldozerové revoluci v roce 2000 byl jednou z nejvýraznějších postav opozice. Od založení nové strany v roce 2008 se odklonil od své původní krajně pravicové a tvrděeuroskeptické platformy k proevropským, konzervativním a populistickým politickým postojům. Ve volbách v roce 2012 zvítězila koalice vedená SNS a Srbská pokroková strana se poprvé stala součástí vlády, což vedlo k vytvoření systému dominantní strany.[6][7][8] Poté, co se v roce 2014 stal předsedou vlády, slíbil, že bude pokračovat v procesupřistoupení k Evropské unii (EU),privatizovat státní podniky aliberalizovat ekonomiku.[9]
V prosinci 2015 během přístupové konference otevřela EU první kapitoly přístupu se srbskou delegací vedenou právě Vučićem. Ten byl jednou z klíčových postav spolupráce a dialogu mezi vládamiKosova a Srbska zprostředkovaného EU a zasazoval se o prováděníbruselské dohody o normalizaci vzájemných vztahů. Po jednáních zprostředkovaných Spojenými státy americkými podepsal v září 2020 dohodu o normalizaci hospodářských vztahů s Kosovem, ale také o přesunu srbského velvyslanectví vIzraeli doJeruzaléma. Je jedním z iniciátorů projektu Otvoreni Balkan (dříve známého jako Mini Schengen Zone), hospodářské zóny balkánských zemí, která má zaručitčtyři svobody.
Pozorovatelé označují Vučićovu vládu za autoritářský, autokratický či neliberální demokratický režim a jako příklad uvádějí omezenou svobodu tisku.[32] Zároveň ho velká část srbské společnosti viní z všudypřítomné korupce, omezování nezávislých médií a z manipulace voleb.[33]
Od listopadu 2024 probíhají proti Vučičovi a vládě v řadě srbských městprotesty. Vypukly vNovém Sadu poté, co se zdezřítil přístřešek vlakového nádraží, kvůli čemuž zahynulo 16 lidí a jeden člověk byl těžce zraněn. Rozšířily se do mnoha srbských měst a obcí. Zintenzivnily v červnu 2025 poté, co policie zadržela několik účastníků protivládního shromáždění vBělehradě, kterého se zúčastnilo asi 140 tisíc lidí.[34]
Aleksandar Vučić vyrůstal vNovém Bělehradě. Jeho matka byla žurnalistka a otec ekonom.
Vučić vystudovalgymnázium vZemunu, později studoval naPrávnické fakultěBělehradské univerzity. Svá studia zde dokončil v roce 1994. Po nějakou dobu také studoval vBrightonu veSpojeném království.
Po skončení studií se stal pracovníkem rádia Studio S vPale v dnešníBosně a Hercegovině. V letech 1996–1998 byl ředitelem sportovního centra „Pinki“.
V letech 1992–2008 působil vSrbské radikální straně, kde byl 14 let generálním sekretářem. V roce 1993 byl také zvolen jako poslanec doNárodního shromáždění. V letech 1998–2000 zastával resort ministra informací ve vláděMirka Marjanoviće (tj. pod prezidentemMiloševićem). V letech 2004 a 2008 kandidoval dvakrát neúspěšně na starostuBělehradu. Pod sloganem „Vučić pro metropoli“ získal v prvním kole voleb 29,13 % hlasů oprávněných voličů a v druhém kole potom 48,4 %. Porazil jej kandidátDemokratické strany,Nenad Bogdanović.
V roce 2008 od Radikálů poté, co Tomislav Nikolić oznámil vznik nové strany, odešel. V roce 2012 se stal předsedou Srbské pokrokové strany poté, co seTomislav Nikolić stal v prezidentských volbách hlavou státu a na svoji funkci musel rezignovat.
V roce 2014 byl předním kandidátem vparlamentních volbách zaSrbskou pokrokovou stranu (která volby vyhrála). Ještě v témže roce se osobně angažoval při záchraně motoristů z kolony zaváté sněhem při kalamitě na dálnici nedaleko městaFeketić. Nečekaný krok přinesl Vučićovi nemálo mediální pozornosti, ale také i posměšné komentáře na sociálních sítích.[35]
V červenci 2015 musel utéct z pietního aktu ke 20. výročísrebrenického masakru u památníku vPotočari, když po něm lidé začali házet kameny a lahve. Vučić sice masakr označil za „strašlivý zločin“, odmítá jej však nazývatgenocidou, jak požadujíBosňáci. Lidé mu na místě také transparentem připomněli jeho slova z dobyválky, kdy prohlásil, že za každého mrtvého Srba bude zabito 100 Muslimů.[36]
V roce 2017 vyhrál v prvním koleprezidentských voleb s nadpoloviční většinou hlasů.[37][38] Jeho vítězství přivítalaEvropská unie, vyvolalo však protesty mezi některými studentskými organizacemi ve větších srbských městech. Zvítězil i v druhém kole voleb a funkce prezidenta se ujal 31. května 2017. Ještě předtím rezignoval na post předsedy srbské vlády. Následně dne 15. června 2017 pověřil sestavením nové vládyAnu Brnabićovou, původní ministryni pro záležitosti státní správy a místní samosprávy. Jako prezident prohlásil, že země bude dáleusilovat o členství v EU a zůstane vojensky neutrální, bude však spolupracovat sNATO i sRuskem.
V prosinci 2017 získal čestný doktorát naMoskevském státním institutu pro mezinárodní vztahy a v roce 2018 získal ocenění „Zlatý lev“[chybí zdroj] vBenátkách.
Během Vučićovy návštěvy v Česku obdržel 18. května 2021 od prezidentaMiloše ZemanaŘád Bílého lva I. třídy s řetězem.[39] Dne 3. dubna 2022 obhájil svůj prezidentský mandát na další pětileté období, když už v prvním kole prezidentských voleb získal 60 % odevzdaných hlasů.[40]
Od listopadu 2024 probíhají proti Vučičovi a vládě v řadě srbských městprotesty. Vypukly vNovém Sadu poté, co se zdezřítil přístřešek vlakového nádraží, kvůli čemuž zahynulo 16 lidí a jeden člověk byl těžce zraněn. Rozšířily se do mnoha srbských měst a obcí. Zintenzivnily v červnu 2025 poté, co policie zadržela několik účastníků protivládního shromáždění vBělehradě, kterého se zúčastnilo asi 140 tisíc lidí.[41]
Demonstranti požadují vyhlášení předčasných voleb a konec vlády prezidenta Vučiče. Vládu obviňují z korupce a potlačování médií. Policie proti protestujícím nasadilaslzný plyn.[33] Na konci října 2025 se Vučić protestujícím studentům omluvil za to, že je v souvislosti s protesty proti němu opakovaně urážel.[42]
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuAleksandar Vučić na anglické Wikipedii.
- ↑Dostupné online.
- ↑Vučić složil v Bělehradě prezidentskou přísahu [online]. Blesk.cz, 2017-05-31 [cit. 2017-06-02].Dostupné online.
- ↑MARIĆ, Dunja. Miloš Vučević novi predsednik SNS.nova.rs [online]. 2023-05-27 [cit. 2023-07-11].Dostupné online. (srbsky)
- ↑FISK, Robert. Europe has a troublingly short memory over Serbia's Aleksander Vucic.The Independent. 2016.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 15 May 2016. Je zde použita šablona
{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑BARBER, Lionel.Interview: Serbia's Vucic insists 'I'm obsessed with Kosovo' [online]. 15 May 2018 [cit. 2018-12-12].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 May 2018. Je zde použita šablona
{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ORLOVIĆ, Slaviša. The Influence of Electoral System on Party Fragmentation in Serbian Parliament.Serbian Political Thought. 2015, s. 91–106.doi:10.22182/spt.1112015.5. Je zde použita šablona
{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ATLAGIĆ, Siniša; VUČIĆEVIĆ, Dušan.Thirty Years of Political Campaigning in Central and Eastern Europe. [s.l.]: Palgrave Macmillan, Cham, 2019.ISBN 978-3-030-27693-5.doi:10.1007/978-3-030-27693-5_21.S2CID239278656. S. 20. Je zde použita šablona
{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑Mandat dominantne stranke [online]. 25 March 2014 [cit. 2019-11-18].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 8 December 2019. (srbsky) Je zde použita šablona
{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑Encyclopædia Britannica. Independent Serbia. [s.l.]: [s.n.]Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 1 November 2019. Je zde použita šablona
{{Cite encyclopedia}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑BIEBER, Florian. Patterns of competitive authoritarianism in the Western Balkans.East European Politics. July 2018, s. 337–54.doi:10.1080/21599165.2018.1490272. Je zde použita šablona
{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑GÜNAY, Cengiz; DŽIHIĆ, Vedran. Decoding the authoritarian code: exercising 'legitimate' power politics through the ruling parties in Turkey, Macedonia and Serbia.Southeast European and Black Sea Studies. October 2016, s. 529–549.doi:10.1080/14683857.2016.1242872.S2CID157397873. Je zde použita šablona
{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑CASTALDO, Antonino; PINNA, Alessandra. De-Europeanization in the Balkans. Media freedom in post-Milošević Serbia.European Politics and Society. 2017, s. 264–281.doi:10.1080/23745118.2017.1419599.S2CID159002076. Je zde použita šablona
{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑TANNENBERG, Marcus; BERNHARD, Michael; GERSCHEWSKI, Johannes; LÜHRMANN, Anna; VON SOEST, Christian. Regime Legitimation Strategies (RLS), 1900 to 2018.V-Dem Working Paper. 2019, s. 1–36.doi:10.2139/ssrn.3378017.S2CID159325131. Je zde použita šablona
{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑MUJANOVIĆ, Jasmin.SAGE Publishing. The EU and the Crisis of Democracy in the Balkans.Political Insight. 2018, s. 9–11.doi:10.1177/2041905818764698. Je zde použita šablona
{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑KEIL, Soeren. The Business of State Capture and the Rise of Authoritarianism in Kosovo, Macedonia, Montenegro and Serbia.Southeastern Europe. 2018, s. 59–82.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 5 July 2020.doi:10.1163/18763332-04201004. Je zde použita šablona
{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑VOLTMER, Katrin.Media, Communication and the Struggle for Democratic Change: Case Studies on Contested Transitions. [s.l.]: Springer Nature, 2019.ISBN 978-3-030-16747-9. S. 6. Je zde použita šablona
{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑LINK, Jacob.The Road Not Yet Taken: An Assessment Of Aleksandar Vucic [online]. [cit. 2019-11-18].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 December 2015. Je zde použita šablona
{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ALEKS EROR.Two Decades After the Fall of Milosevic, Dictatorship Is Returning to Serbia [online]. World Politics Review [cit. 2019-10-26].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 14 May 2019. Je zde použita šablona
{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑Serbia election: Pro-EU Prime Minister Vucic claims victory [online].BBC, 24 April 2016 [cit. 2018-12-12].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 April 2016. Je zde použita šablona
{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ A Serbian Election Erodes Democracy.The New York Times. 9 April 2017.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 15 December 2018. Je zde použita šablona
{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑ Thousands march against Serbian president's autocratic rule.The Washington Post. 8 December 2018.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 December 2018. Je zde použita šablona
{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑EROR, Aleks.How Aleksandar Vucic Became Europe's Favorite Autocrat [online]. 9 March 2018 [cit. 2018-12-12].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 March 2018. Je zde použita šablona
{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑Freedom in the World 2018 [online].Freedom House [cit. 2018-12-12].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 16 January 2018. Je zde použita šablona
{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑VERSECK, Keno.Vucic, der Allmächtige [online]. 2 April 2017 [cit. 2019-01-05].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 April 2017. (německy) Je zde použita šablona
{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑MILOVANOVIĆ, Ivan.Vladavina neobuzdanog autokrate [online]. 3 February 2018 [cit. 2018-12-12].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 14 December 2018. (srbsky) Je zde použita šablona
{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑MIHAJLOVIĆ, Branka.Vučićeva ostavka na mestu premijera i predsednička mapa 'bolje' Srbije [online].Radio Free Europe/Radio Liberty, 30 May 2017 [cit. 2018-12-12].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 30 May 2017. (srbsky) Je zde použita šablona
{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑STOJANOVIĆ, Boban; CASAL BÉRTOA, Fernando. Serbia's prime minister just became president. What's wrong with this picture?.The Washington Post. 4 April 2017.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 4 April 2017. Je zde použita šablona
{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑Kmezić: Under Vučić presidency, Serbia will further consolidate as an illiberal democracy [online].European Western Balkans, 1 June 2017 [cit. 2019-11-18].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 1 September 2017. Je zde použita šablona
{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑Framing a Critical Juncture in Serbian-Croatian Relations [online]. The South East European Network for Professionalization of Media [cit. 2019-11-18].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 August 2017. Je zde použita šablona
{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑JOVANOVIĆ, Srđan Mladenov. 'You're Simply the Best': Communicating Power and Victimhood in Support of President Aleksandar Vučić in the Serbian Dailies Alo! and Informer.Journal of Media Research. 2019, s. 22–42.doi:10.24193/jmr.31.2. Je zde použita šablona
{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑Hungary no longer a democracy, Freedom House says [online]. 6 May 2020 [cit. 2020-05-08].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 May 2020. Je zde použita šablona
{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. - ↑[10][11][12][13][14][15][16][17][18][19][20][21][22][23][24][25][26][27][28][29][30][31]
- ↑ab Desetitisíce lidí v Bělehradě protestovaly proti vládě, střetly se s policií.Seznam Zprávy [online]. 2025-06-28.Dostupné online.
- ↑ Demonstranti v desítkách srbských měst stavějí barikády.www.novinky.cz [online]. 2025-06-30 [cit. 2025-07-01].Dostupné online.
- ↑[ Článek na portálu inserbia.info(anglicky).inserbia.info [online]. [cit. 2017-06-05].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-02-08. Článek na portálu inserbia.info(anglicky)]
- ↑MÁNERT, Oldřich. Srbský premiér utekl z piety ve Srebrenici, dav na něj házel kamení.iDNES.cz [online]. 2015-7-11.Dostupné online.
- ↑ Prezidentské volby v Srbsku vyhrál s 55 procenty Vučić. Dosavadní premiér zvítězil už v prvním kole.Aktuálně.cz [online].Economia, 2017-04-03 [cit. 2017-06-02].Dostupné online.
- ↑Z premiéra prezidentem. Aleksandar Vučić zvítězil v srbských prezidentských volbách [online]. Lidovky.cz, 2017-04-02 [cit. 2017-06-02].Dostupné online.
- ↑NOVÁK, Pavel. Zeman udělil prezidentovi Vučićovi Řád bílého lva. Český prezident dostal Řád Srbské republiky.iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2021-05-18 [cit. 2022-04-03].Dostupné online.
- ↑ V Srbsku začaly volby. Favoritem je současný prezident Vučić a jeho Srbská pokroková strana.iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2022-04-03 [cit. 2022-04-03].Dostupné online.
- ↑ Demonstranti v desítkách srbských měst stavějí barikády.www.novinky.cz [online]. 2025-06-30 [cit. 2025-07-01].Dostupné online.
- ↑ČTK. Vučić se omluvil studentům za urážky.ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2025-11-01].Dostupné online.
.jpg)
