Albi jeměsto na jihuFrancie v departementuTarn a regionuOkcitánie. Má 48 000 obyvatel. Nachází se na řeceTarn 50 km severozápadně odToulouse asi ve středu jižní Francie. Je správním městem 6kantonů, ve kterých se nachází 18 správních obcí.[1]
První obyvatelé žili v místě dnešního Albi vdobě bronzové.
Město samo bylo založenoŘímany po jejich dobytíGalie v roce51 př. n. l. jako osadaCivitas Albiensium. Archeologické nálezy však dokládají, že se nejednalo o příliš významné antickéměsto.
V roce1040 dochází ke stavběStarého mostu (Pont Vieux), který se stal důležitým faktorem ovlivňujícím obchod. Výstavba nových městských čtvrtí dokládá probíhající hospodářskou konjunkturu města. Vedle tržeb z obchodu a daní bylo zdrojem městských příjmů imýto za použití mostu.
Ve12. a13. století si zdeAlbigenští neboli Kataři zřídili vlastní formukřesťanství, která bylacírkví i státem tehdejší doby odsouzena jako kacířská a proti albigenským byla vyhlášenakřížová výprava, díky níž bylo toto město mezi lety1209 a1229 zcela zničeno, celá oblast vydrancována a obyvatelé drasticky pozabíjeni. Jedním z výsledků křížové výpravě bylo i to, že do té doby prakticky nezávislá oblast byla pevně včleněna pod mocfrancouzských králů.
Starý most v Albi
Na konci13. století dokončil v AlbibiskupBernard de Castanet budování biskupskéhoPalácede la Berbie, který svým zevnějškem připomíná vojenskou pevnost. V roce1282 pak byla započata výstavba podobně mohutné a dojmem pevnosti působícíkatedrálySainte-Cécile.
K novému rozvoji města došlo v obdobíRenesance, kdy zde bylo z rostliny „Isatis Tinctoria“ vyráběno proslavenébarvivo. O rozkvětu města v tomto období dodnes vypovídají krásné a luxusní renesančníměšťanské domy vybudované obchodníky s barvivem.
Město si dodnes zachovalo pozdějšími zásahy dosti nepoškozený charakter historického města, jemuž jako hlavní stavební materiál významně dominuje režnécihelné zdivo, typické pro celou historickou provinciiLanguedoc.
Výstavba katedrály započala roku1282 a byla dokončena roku1482. Je vybudována z cihel a zvenčí působí dojmem nepřístupné, jednolitě utvářené vojenské pevnosti. Zdi katedrály jsou 6 metrů široké. Jedná se o nejmohutnější stavbu z pálených cihel na světě.
V letech1515–1540 byla ke katedrále přistavěna 78 m vysoká věž zvanáBaldaquin.
Interiér katedrály je tvořen pouze jedinoulodí a je bohatě vyzdobenfreskami italských raně renesančních umělců, z nichž vyniká obzvláště freska Posledního soudu z15. století.
Pevnostní charakter katedrály odpovídá nejen místnímu pojetígotické architektury, které je bylo odlišné od „závazné“ podoby gotické architektury budované vÎle-de-France, ale je také jasnou deklarací pevnosti a neochvějnostikatolické církve, jako reakce na potlačené Albigenské kacířství.
Starší nežpapežský palác vAvignonu je biskupskýPalais de la Berbie. Představuje jednu z nejstarších a nejlépe dochovaných hradních staveb ve Francii. Velkolepá pevnost byla dokončena před koncem13. století. Jméno paláce pochází zokcitánského slova „Bisbia“, které znamená „biskupský palác“.
Starý most (Pont Vieux) je používán ještě ticíc let po svém vzniku. Byl vybudován z kamene v roce1035, je nesen osmi mostními oblouky a měří 151m. Ve14. století byl most opevněn a doplněnpadacím mostem.
V Albi sídlí také elitní školaLycée Lapérouse. Gymnázium s 650 studenty sídlí ve starém klášteře. Pyšní se například několika literárními odděleními nebo hudebním oddělením vybaveným množstvím špičkových hudebních nástrojů.
V bývalém biskupském paláci je umístěno MuseumHenriho de Toulouse-Lautrec, které obsahuje nejrozsáhlejší sbírku prací tohoto francouzského malíře a rodáka z Albi. Vedle jeho prací je v muzeu vystaveno také množství dělEdgara Degase,Augusta Rodina a dalších významných umělců.