Alberto Ascari (13. července1918Milán –26. května1955Monza) bylitalský automobilový závodník a pilotFormule 1.
Narodil se 13. července 1918 v Miláně. Jeho otecAntonio Ascari byl také automobilovým závodníkem a Alberto byl od dětství veden k automobilovému sportu. V roce 1955 Antonio Ascari zemřel při havárii testování vozu vMonze
Touhu stát se automobilovým závodníkem ho přivedla k myšlence koupit simotocykl, několikrát kvůli závodům utekl i zeškoly. Svůj první automobilový závod absolvoval na vozeFerrari vMille Miglia. Roku 1940 se oženil a se svou ženou měl dvě děti, Patricii a Antonia.
V roce 1947 koupil od rodiny Orsini závodní vůzMaserati 4CLT. Na tento vůz koupil za pět milionůlir, tři miliony dal se svého a dva miliony mu půjčil kamarádLuigi Villoresi. Později oba byli úspěšní na tratích v severníItálii. Ve svých úspěších pokračovali i následující rok, když triumfovali vSan Remu. Vyzkoušel iAlfu 158 a dojel třetí vGrand Prix Francie.
Pro rok 1949 nabídl Ascarimu a Villoresimu místa ve svém týmuEnzo Ferrari, který byl přítelem a týmovým kolegou Albertova otce. V tomto roce zvítězil v pěti Velkých cenách a také vBuenos Aires. V roce 1950 zvítěziloFerrari v devíti Velkých cenách a v roce 1951 v šesti. I přes tyto úspěchy byl týmAlfa Romeo úspěšnější. Ferrari s Ascarim se prosadil až v následující sezóně. Ascari chyběl pouze na startuVelké ceny Švýcarska, protože pokoušel štěstí v500 mil v Indianapolis s 4,5 litrovým Ferrari. Ve všech následujících Velkých cenách zvítězil a stal se takmistrem světa. Toto suverénní vítězství bylo ulehčeno faktem, že na tratích chyběl velký konkurentJuan Manuel Fangio, který se vážně zranil na trati vMonze. V roce 1953 titul mistra světa na Ferrari obhájil i když měli velkou konkurencí ve vozechMaserati (Fangio, Gonzalez).
Na konci roku 1953 opustil Ferrari a podepsal smlouvu se společnostíLancia, která poprvé ve své historii navrhla a postavilamonopost pro Grand Prix. Vývoj šel pomalu a nasazení vozu se stále oddalovalo. V tomto obdobíMercedes oznámil, že jeho nový revolučníprototyp je připraven a bude na startu Velké ceny Francie již v červenci a tak byl spolu s přítelem Luigim Villoresim, od Lancie uvolněn k Maserati, které bylo jediné schopné konkurovat Mercedesům Fangia a Klinga. Po dvou nepodařených závodech za volantem Maserati 250 F, byl zapůjčen k Ferrari na Velkou cenu Itálie, kde dokázal vybojovat druhou příčku v kvalifikaci a zajistil si tak start z první řady, čehož plně využil a až do šestého kola byl ve vedení. Závod se vyvíjel jako duel Ascariho sMossem, který startoval na soukromém Maserati, ale ve 49. kole musel Ascari odstoupil pro poruchu motoru.
V posledním závodě sezóny, vešpanělském Pedralbes, byly poprvé nasazeny monoposty. Ascari začal velmi dobře a první pozici na startu proměnil ve vedení a neustále svůj náskok zvyšoval. Pro poruchu musel, ale v desátém kole odstoupit, ze závodu odstoupil i Villoresi, takže se premiéra Lancii nepovedla.
PřiGrand Prix Argentiny se také vozům Lancia pilotovaným Ascarim a Villoresim nepovedlo dojet až do cíle. V závodě vMonte Carlo byl ve vedení, když byl při výjezdu z tunelu oslepen slunečními paprsky a následující šikana vymrštila jeho vůz přes balíky slámy do vody v přístavu. Po saltu do přístavních vod, se zotavoval v nemocnici, jeho zranění nebyla nijak vážná, utrpěl pouzešok a zlomeninunosu. O čtyři dny později už byl znovu na dráze vMonze, aby sledoval testování sportovních vozůFerrari. Zde se rozhodl vyzkoušet Castellottiho Ferrari, do vozu usedl jen v civilním oblečení a ve vypůjčené přilbě. Ve třetím kole jeho vůz z nezjištěných příčin vyjel ze zatáčky a dvakrát se převrátil. Ascari utrpěl četná zranění, kterým jen několik minut poté podlehl.
- 1952 Mistr Světa (formule 1)
- 1953 Mistr Světa (formule 1)
- 1948 Grand Prix San Remo
- 1949 Grand Prix Buenos Aires
- 1949 Grand Prix Švýcarska
- 1949 Grand Prix Itálie
- 1949 Grand Prix Peron
- 1952 Grand Prix Syrakus
- 1952 Grand Prix Pau
- 1952 Grand Prix Marseilles
- 1952 Grand Prix Commingues and La Baule
- 1953 Grand Prix Pau
- 1953 Grand Prix Bordeaux
- 1954 Mille Miglia
- 1955 Grand Prix Torino
- 1955 Grand Prix Neapole
| Legenda k tabulce |
|---|
| Barva | Výsledek |
|---|
| Zlatá | Vítěz |
| Stříbrná | 2. místo |
| Bronzová | 3. místo |
| Zelená | Bodované umístění |
| Modrá | Nebodované umístění |
| Dokončil neklasifikován (NC) |
| Fialová | Odstoupil (Ret) |
| Červená | Nekvalifikoval se (DNQ) |
| Nepředkvalifikoval se (DNPQ) |
| Černá | Diskvalifikován (DSQ) |
| Bílá | Nestartoval (DNS) |
| Závod zrušen (C) |
Světle
modrá | Pouze trénoval (PO) |
| Páteční testovací jezdec (TD) |
Bez
barvy | Netrénoval (DNP) |
| Vyřazen (EX) |
| Nepřijel (DNA) |
| Odvolal účast (WD) |
| Nezúčastnil se (prázdné) |
| Označení | Význam |
|---|
| Tučnost | Pole position |
| Kurzíva | Nejrychlejší kolo |
| † | Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu. |
| ‡ | Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu. |
| Horní index | Umístění bodujících jezdců
ve sprintu |
 Italští jezdciFormule 1 |
|---|
|
|
|
Legenda: – mistr světa |
