Alba Iulia (maďarskyGyulafehérvár,německyKarlsburg /Weißenburg,českyKarlovský Bělehrad) jeměsto vRumunsku, hlavní město a centrum župy (județu)Alba na řeceMureș. Žije tupřibližně 64 tisíc[1] obyvatel.
Osídlení města sahá až do mladší doby kamenné, ze které pocházejí archeologické nálezy z roku 1942, zdokumentované v severovýchodní části městaLumea Nouă.V době staréhoŘecka se Alba Iulia nazývalaApulon, jak zmiňuje napříkladKlaudios Ptolemaios). Byla ekonomickým a společenským centrem celé tehdejšíDácie. Po dobytí zeměŘímany roku 107 před Kristem zde bylo ustanoveno hlavní město částiprovincie, známé jakoDacia Apulensis a v něm opevněný táborCastrum Apulensis, v němž sídlila jednotka římskýchlegií. Název města se během 160 let římské nadvlády změnil naApulum. V této době to bylo jedno z největších měst celé Dácie. Bylo správou pro veškeré kutné hory doly zlata a stříbra ze západního území Sedmihradska. V době krize nejprve roku 271 Římané vybojovali město zpět, ale během 4. století je ovládli barbaři východogermánských kmenů (Ostgóti, Gepidové) a po nich je osídlili dosavadní nomádi Avaři a Maďaři. Během 6. století sem začali pronikat Slované, podřízení avarské vládě.
V9. století je město nazývánoBălgrad (podle staveb z bílého vápence: Bílý hrad či Bílé město). Vmaďarských písemných pramenech se uvádí, že město bylo centremvévodství. Po rozšířeníkřesťanství a vznikubiskupství tu v11. století vznikla prvníkatedrála; současná architektura je druhou stavbou, o jedno století mladší. Z jihu město opakovaně ohrožovali Bulhaři a Osmanští Turci. Roku1442 sedmihradský vojvodaJánoš Hunyády vybojoval protiOsmanům část území. Během jeho vlády bylo vybudováno souvislé opevnění města a rozšířena ikatedrála archanděla Michaela, ve které byl po smrti pohřben.
V roce 1542 – po rozdělení Uherského království – se Alba Iulia stala hlavním městem Sedmihradska a některých jejích přilehlých území na západě (později známých jakoPartium), autonomníhoSedmihradského knížectví, a zůstala jím až do roku 1690. Ve městě byla v roce 1551 podepsánaWeißenburská smlouva. Za vlády knížeteGábora Bethlena dosáhlo město vrcholu své kulturní historie založením akademie. Bývalým ekvivalentem vosmanské turečtině byloErdel Belgradı neboBelgrad-ı Erdel („Bělehrad Sedmihradska“ v češtině), přičemž k názvu byl přidán termín Erdel (Erdély), aby nedošlo ke záměně sBělehradem, a dáleArnavut Belgradı („Albánský Bělehrad“ v turečtině, raný název Beratu během osmanské nadvlády).
Koncem 17. století navrhl princ Evžen Savojský z důvodů stálého tureckého ohrožení vybudovat kolem města dokonalou pevnost se sedmi zahrocenými bastiony a kasematami, jednu z mála v Rumunsku dodnes dochovaných. Jejím projektantem byl Giovanni Morando Visconti.
V19. století bylo město napojeno naželezniční síť.
Roku1918, v době velkých politických a společenských změn na celém světě, zde došlo k paktu o sjednoceníSedmihradska aRumunského království. Po tomto politickém kroku si již země zachovala zhruba dnešní rozsah i hranice. Stalo se tak1. prosince 1918, tento den je dodnes vRumunsku státním svátkem jakoDen Unie. Roku1922 tu byl korunovánkrálFerdinand Rumunský.
Aigio,Řecko
Alcalá de Henares,Španělsko
Arnsberg,Německo
Biograd na Moru,Chorvatsko
Düzce,Turecko
Kišiněv,Moldavsko
Nof ha-Galil,Izrael
San Benedetto del Tronto,Itálie
Sliven,Bulharsko
Székesfehérvár,Maďarsko- Varese,Itálie
Zdivo římského tábora Apulum
Pravoslavná katedrála
Římskokatolická katedrála
Hrobka Jánoše Hunyadyho
Brána citadely se sochou Karla VI.
.jpg)
