| Alan Hinkes | |
|---|---|
| Narození | 26. dubna1954 (70 let) Northallerton |
| Povolání | horolezec a himálajista |
| Ocenění | důstojník Řádu britského impéria (2005) |
| Web | www |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. Chybí svobodnýobrázek. | |
Alan Hinkes (*26. dubna1954) jebritskýhorolezec. Jako patnáctý muž a prvníbrit dokázal vystoupit na všech 14 hor vyšších než 8000 metrů. Některé zdroje však zpochybňují jeho výstup naČo Oju v roce1990. Narodil se ve městěNorthallerton v hrabstvíSeverní Yorkshire vanglii. Bylo mu uděleno čestné členství nauniverzitě vSunderlandu v roce1999 a o osm let později získal čestný doktorát nauniverzitě vYorku. Jeho prvníosmitisícovkou se stala roku1987Šiša Pangma na kterou vystoupil novou trasou. O rok později zdolalManáslu jako členfrancouzské organizace L'Espirit D'Equipe, vedenéBenoîtem Chamouxem a která měla za cíl zdolání všech 14osmitisícovek. Hinkes byl do této organizace přijat po odchodu Steva Boyera, jedinéhobritského člena. V roce 1990 následoval slavný, kontroverzní a zpochybňovaný prvníbritský výstup naČo Oju. O 4 roky později pakK2 a o další rok později nejvyšší hora světaMount Everest, na které točil dokumentární film "Summit Fever" a obaGašerbrumy. V roce2005 zdolal svůj poslední osmitisícový vrchol, třetí nejvyšší horu světaKančendžengu. Prvním pokusu o výstup na tuto horu podnikl již v roce2000, ale musel výstup pro špatné počasí vzdát a při sestupu si zlomil ruku.
Hinkes mnohdy nebývá uváděn v seznamu lidí, kteří dobyli všech 14 osmitisícovek, protože jeho výstup na šestou nejvyšší horu světaČo Oju bývá zpochybňován. Hinkes tento výstup uskutečnil se skupinou L'Espirit D'Equipe, jejímž členem byl iJosef Rakoncaj, který výstup popisuje v knizeNa hrotech zeměkoule (spoluautor Miloš Jasanský, vydal Magnet-Press,1993. Rakoncaj uvádí, že všech sedm horolezců (Alan Hinkes,Josef Rakoncaj,Benoît Chamoux,Yves Detry,Fred Valet,Mauro Rossi aPierre Royer) stanulo na vrcholu. Hinkes prý na tom byl velmi špatně a museli ho doslova donutit se doplazit až na vrchol. Ale podle Rakoncaje Hinkes na vrcholu jako prvníbritČo Oju byl. Žádal prý Rakoncaje, aby ho vyfotografoval s fotkou své dcery. A Rakoncaj uvádí také vrcholovou fotografii, na níž je všech sedm lezců pohromadě. Tato fotografie se dobře shoduje s ostatními vrcholovými fotografiemi z této hory. Rozhodně nevypadá tak, že by byla pořízena na hřebeni, ať už co do okolí tak ani do reakcí lezců. Všichni na ní vypadají uvolněně a šťastně.
Některé zdroje uvádějí (podle[1] Detry a Valet), že lezci došli pouze na hřeben a odtud se vrátili pro špatné počasí. Hinkes naopak tvrdí, že ještě hodinu pátral v mlze, aby se ujistil, že byl opravdu na vrcholu.
Je zvláštní, že je zpochybňován výstup pouze u Hinkese, ale ne už u Chamouxe nebo Rakoncaje, kteří byli na vrcholu spolu s ním. U nich je výstup uváděn jako platný a nezpochybňovaný. Rakoncajova verze o tom, že všech sedm mužů bylo na vrcholu je tedy pravděpodobně věrohodnější než verze, která říká, že se Hinkes (a tím pádem i ostatní) na vrchol nedostal.
Zdeněk Hrubý ve 4. dílu seriálu České televizeČeské himálajské dobrodružství komentuje výstup na Čo Oju následovně: „… vylezete stěnu a pak je dlouhá pláň … na vršek, která z pohledu … užití si výstupu nemá žádný smysl, protože je to daleko a vůbec nestoupáte. Takže otázka je, kolik z těch registrovaných výstupů je skutečně na ten vršek – na ten poslední dvoumetrový sněhový hrb, z něhož teprve vidíte Everest a podle toho poznáte, že jste na vršku – a kolik skončilo na tom prvním výrazném předvrcholu…“
Pro dokreslení marginálnosti celého problému je vhodné uvést, že po výborné aklimatizaci z Čo Oju za dalších 12 dní všichni členové L'Espirit D'Equipe stanuli na vrcholuŠiša Pangmy, přičemž vykonali prvovýstup severní stěnou.
