.jpg)
_School_-_English_Ships_and_the_Spanish_Armada%2c_August_1588_-_BHC0262_-_Royal_Museums_Greenwich.jpg)
Alžbětinská éra je epocha dlouhé vlády královnyAlžběty I. vAnglii (1558–1603), kterou historici často označují za zlatý věkanglických dějin.[1] Jde o období důležité pro identitu Anglie iBritánie a není náhodou, že symbolická postavaBritannia vznikla roku 1572. Éra je vnímána jako doba kulturního rozkvětu,renesanční lehkosti, anglické námořní expanze a vojenského triumfu nadŠpanělskem, do té doby hlavní evropskou mocností (Alžběta odrazila čtyři invazešpanělské Armady, v letech 1588, 1596, 1597 a 1602). Kulturní rozkvět bývá vyzdvihován nejvíce, zejména v oblasti dramatu (William Shakespeare,Christopher Marlowe), ale i literatury (Edmund Spenser) a částečně též ve vědě (Francis Bacon).[2] Anglie měla v tomto období centralizovanou, dobře organizovanou a efektivní vládu, která byla z velké části výsledkem reforemJindřicha VII. aJindřicha VIII. Pevnost trůnu byla posilována Alžbětiným nemilosrdným potíráním jakéhokoli odporu. Z ekonomického hlediska začala země velmi těžit z nového jevu transatlantického obchodu a také z neustálých krádeží španělských a portugalských pokladů, zejména díkykorzárské činnostiFrancise Drakea aJohna Hawkinse.[3][4] Oceňována je také Alžbětinafiskální politika, královna vymazala státní dluh a přivedla státní rozpočet do přebytků. Dokázala to i při snížených daních, neboť se mohla opřít o kořistění korzárské akolonialistické (např. zabráníVirginieWalterem Raleighem roku 1588, přistáníMartina Frobishera vKanadě).[5][6] Alžběta byla otevřena i novým formám obchodu a finančnictví (založeníKrálovské burzy roku 1565, založeníVýchodoindické společnosti roku 1600). Počet obyvatelLondýna se za její vlády zdvojnásobil. Nikdy během ní nedošlo khladomoru, i proto, že se Anglie otevírala potravinám zNového světa (brambory). Ačkoli hygienická situace anglických měst zůstávala katastrofální ačerná smrt řádila jako v předchozích obdobích, historikům se podařilo prokázat razantní sníženídětské úmrtnosti za Alžbětiny vlády.[7] Pokrok byl zjevný v ženské otázce – španělští a italští návštěvníci Anglie pravidelně, byť někdy jízlivě, komentovali svobodu, které se ženy v Anglii těšily, na rozdíl od jejich domovské kultury. Anglie měla v alžbětinské éře více vzdělaných žen z vyšších tříd, než bylo běžné kdekoli jinde v Evropě.[8] Podílela se na tom i Alžbětina adorace mateřství a její vystupování jako matky či manželky anglického lidu.[9] Zdůrazňován je ale také relativní vnitřní mír. Jemu předcházelyválky růží v předchozím století a náboženské spory na počátku 16. století a následovala ho krvaváanglická občanská válka ve století sedmnáctém. Spory meziprotestanty akatolíky byly zahlazeny náboženským vyrovnáním z dílny samotné královny Alžběty a parlament v její době ještě nebyl dostatečně silný, aby se postavil královskémuabsolutismu. Vnitřní mír také kontrastoval se situací v jiných velkých evropských zemích (zbídačení Itálieitalskými válkami,hugenotské války ve Francii). Alžběta vedla v zásadě mírovou politiku i navenek, když utlumila války s Francií, nicméně existoval zde koloniální konflikt se Španělskem.
Viktoriánská éra a počátek 20. století alžbětinskou éru idealizovaly. Tuto idealizující tendenci sdílela i anglofilníAmerika. V populární kultuře byly odrazem této idealizace třeba dobrodružné historické filmyErrola Flynna.
Posléze se objevila i kritika této idealizace, ba samotného alžbětinského systému. Předmětem této kritiky byl například brutální systém potíránídisentu a neustálého, takřkaparanoického, hledáníspiknutí v královnině blízkosti, jemuž padli za oběť i nejbližší a nejzasloužilejší královnini spolupracovníci. Nicméně nutno podotknout, že zájem na likvidaci protestantské královny a její nahrazení katoličkou a skotskou královnouMarií Stuartovnou měl Madrid, Paříž i Řím a řada odhalených spiknutí byla skutečných. I poprava Marie Stuartovny měla jasný strategický význam – odejmout protialžbětinským snahám hlavní symbol. Alžběta po této popravě vztahy se Skotskem utužila a dokonce předpřipravila nástupnictví skotského krále na anglickém trůně (ovšem protestantského).
Další kritika alžbětinismu zdůrazňuje nepřijatelnost kolonialismu a obchodu s otroky. Problematickou otázkou je rovněž pronásledování čarodějnic, jež začalo roku 1563.[10] Po řadu let se Alžběta zdržela pronásledování katolíků, ale poté co ji v roce 1570 papežPius V. prohlásil zaheretičku a vyzval její katolické poddané k neposlušnosti, začalo jejich pronásledování a vraždění.[11]
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuElizabethan era na anglické Wikipedii.
