A350 je prvním Airbusem s trupem i křídly vyrobenými především zuhlíkovýchkompozitů tj.uhlíkových vláken "slepených" polymerem. A350 XWB je dostupný ve dvou variantách: A350-900, obvykle s 300 až 350 cestujícími na vzdálenost 15 000 km (8 100 námořních mil) a maximální vzletovou hmotností 280 tun. Dále delší A350- 1000, s kapacitou 350 až 410 míst na vzdálenost 16 112 km (8 700 nmi) s vyšší maximální vzletovou hmotností 319 t (703 200 lb), kvůli čemuž je vybaven šestikolým hlavním podvozkem místo čtyřkolého varianty -900. Počet cestujících může stoupnout v případě zhuštění sedadel u varianty A350-1000 až na 550.
Verze A350-900 vstoupila do služby u prvního uživateleQatar Airways 15. ledna 2015. Prodloužená varianta A350-1000 dne 24. února 2018 u stejné letecké společnosti. Největším uživatelem jeSingapore Airlines s provozovanými 61 letouny A350 XWB.[3] Je následníkem typuA340 a přímým konkurentem letounůBoeing 777,777X a787-10.
Delší verze Airbusu A350-1000 na svém prvním letu 24. listopadu 2016
Projekt A350 byl také ve skutečnosti odpovědí Airbusu na zahájení vývoje modelu787 u konkurenčníhoBoeingu. Původní A350 měl používat velké množství komponentů z již existujícího typuA330 (např.trup), ale úspěch zcela nového Boeingu 787 a reakce potenciálních zákazníků přinutily společnost Airbus změnit projekt A350 na od základu nový typ dopravního letounu. Airbus slibuje, že provozní náklady typu A350 v současné podobě (A350 XWB,extra wide body) budou o 8 % nižší než u hlavního konkurenčního typuBoeing 787.
Prvním zákazníkem který si letoun závazně objednal bylyQatar Airways, ty objednaly 73 kusů napříč všemi v současnosti nabízenými verzemi. Náklady na vývoj měly dosáhnout 12 miliard €. První letoun vzlétl v červnu 2013 a byl nasazen do provozu v lednu roku 2015. Ke konci ledna 2025 bylo podle oficiálního sdělení firmy Airbus evidováno celkem 1363 objednávek a v provozu bylo nasazeno 643 strojů A350.
Dne 2. ledna 2024 selet 516 Japan Airlines, A350-900 letící z letiště New Chitose na ostrově Hokkaidó na letiště Haneda v Tokiu, srazil po přistání s letadlem De Havilland Canada Dash 8 provozovaným japonskou pobřežní stráží. A350 začal hořet a byl zcela zničen, ačkoli všech 367 cestujících a 12 členů posádky se úspěšně evakuovalo z letadla pomocí nouzových skluzavek, přičemž bylo hlášeno 17 zranění. Pět ze šesti členů posádky na palubě letadla pobřežní stráže zahynulo. Jediným přeživším byl kapitán, který utrpěl vážná zranění. Let 516 dostal povolení k přistání od řízení letového provozu, když narazil do letadla pobřežní stráže.
↑ Airbus Airbus A350 makes maiden test flight.BBC. 14 June 2013.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑A350 enters service as Qatar jet heads for Frankfurt [online].Flight International, 15 January 2015.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abAirbus O&D [online].Airbus S.A.S., 31 January 2020 [cit. 2020-02-06].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ A350: The aircraft that Airbus did not want to build.www.bbc.com. BBC, 14 June 2013.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑A350 aircraft characteristics [online].Airbus, 1 June 2019 [cit. 2019-07-07].Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-05-31.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abcdAirbus A350 type certificate data sheet [online]. EASA, 9 July 2018 [cit. 2019-07-07].Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-10-02.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abcdFred George. Flying The A350: Airbus's Most Technologically Advanced Airliner.Aviation Week & Space Technology. 22 May 2015.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑A350 XWB / Technology [online].Airbus [cit. 2019-07-07].Dostupné v archivu pořízeném dne 29 November 2013.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Mike Gerzanics. Flight Test: Airbus A350-1000 takes growth in its stride.www.flightglobal.com. 6 July 2018.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abcA350-900 specs [online].Airbus.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abcA350-1000 specs [online].Airbus.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Tim Wuerfel. Aviation Week Flies Airbus’ Biggest Twin-Engine—A350-1000.Aviation Week & Space Technology. 6 July 2018.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑KINGSLEY-JONES, Max. A350 weight growth will result in 1% fuel penalty: Airbus.Flight International. 10 June 2008.Dostupné v archivu pořízeném dne 31 January 2009.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Guy Norris. Airbus Debuts A350-1000 at Singapore Airshow.Aviation Week Network. 5 February 2018.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑David Kaminski-Morrow. A350-900ULR range figure not a revision: Airbus.Flight Global. 10 May 2017.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ACJ350 Technical data [online].Airbus [cit. 2019-07-07].Dostupné v archivu pořízeném dne 19 January 2017.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.