| Agilulf | |
|---|---|
 | |
| Narození | 6. století |
| Úmrtí | květen616 nebo 616 Milán |
| Povolání | politik |
| Choť | Theodelinda (od 590)[1] Andalagardis (?) |
| Děti | Adaloald[2] Gundeberga[2] Chrodoald Bavorský[2] |
| Rodiče | Authari[2] aTheodelinda[2] |
| Příbuzní | Agilulptus (?)[2] (vnuk) |
| Funkce | langobardský král (591–616) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Agilulf zvanýDurynský (555 –duben616) bylvévodou zTurína[3] a od roku 591 až do své smrtikrálem Langobardů.
Jeho předchůdcem na trůněLangobardů bylAuthari.[3] Po jeho smrti byl na přímluvu křesťanské královny a vdovyTheodelindy zvolen králem, která se následně stala jeho manželkou. Přestože na královský trůn usedl na začátku listopadu roku 590, slavnostní korunovace langobardskými válečníky proběhla vMiláně až v květnu roku 591.[4]
Na přání Theodelindy byl pokřtěn a národ ho následoval, přestože přijalariánskouherezi. V roce 603 znovu pod tlakem Theodelindy konvertoval knicejskému vyznání a nechal pokřtít i svého narozeného synaAdaloalda.[5] V období jeho vlády měl na langobardkém dvoře velmi silný vlivŘím. Královna Theodelinda byla křesťansky zbožná, měla velmi blízko k papežiŘehoři I. a svůj život ve shodě s Agilulfem zasvětila k odklonuLangobardů odpohanství aariánství kekatolicismu.[5] Spolu s manželkou Theodelindou nechal postavitBaptisterium San Giovanni veFlorencii čikatedrálu vMonze,[6] v niž se do dnešních dnů dochovala železná korunaLangobardů. Nacházela se zde i nedochovaná Agilulfova koruna, zasvěcená svatému Janu s nápisemrex totius Italiae (král celé Itálie).
V období jeho vlády v roce 592 zemřelburgundský králGuntram, čímž byla ukončena válka sFranky. Bez Guntrama mezi Franky vypukla občanská válka, která jim znemožnila organizovat další útoky na Langobardské království. V roce 598 s papežem jednal o dočasném ukončení třicetiletého langobardského teroru v okolíDucatus Romanus, čehož se mu podařilo dosáhnout tím, že papež si ukončení langobardského rabování zaplatil[7] a tak Římané mohli většinu své válečné energie věnovat hrozbám zByzantské říše. V témže roce upevnil langobardskou moc rozšířením království o městaSutri,Perugii a dalšíumbrijská města zexarchátu vRavenně. Na severu udržoval dobré vztahy sBavory a naopak bojoval sAvary aSlovany. V roce 598 za pomoci papežeŘehoře vstoupil do příměří sbyzantským císařemMaurikiem, které bylo následující rok ukončeno, především vinnou exarchyCallinia, který unesl jednu z langobardských princezen. Po této události, v roce 602 vypukla válka, v niž byzantský císařFokas ztratilPadovu.[8] V roce 607 babička a sestraburgundského králeTheudericha zavraždili Theuderichovu manželku, dceruvizigótského králeWittericha, který se po vraždě své dcery spojil s Agilulfem proti Theuderichovi. Aliance panovníků v bitvě patrně neměla úspěch. Z bitvy kromě toho, že k ní došlo poblížNarbonne se nedochovaly žádné informce.
Perské války obrátili pozornostByzantské říše kOrientu a tak poslední desetiletí jeho vlády proběhlo v relativním míru. Jeho vláda skončila pokojně. Zemřel v roce 616 poté, co jeho vláda trvala déle než čtvrt století. Na trůně ho následoval jeho syn Adaloald, který byl ještěadolescentem a takregentství v království se ujala jeho matka Theodelinda.
Měl dceruGundebergu, kterou oženil sArioaldem, který se později stal králem Langobardů.[9][10]
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuAgilulf na anglické Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématuAgilulf na Wikimedia CommonsTento článek čerpá z11. vydání Encyclopædie Britannicy z roku 1911, nyní jižvolného díla (public domain), z hesla(anglicky)„Agilulf“.
