Od konce 70. let 20. století se v dějinách Afghánistánu odehrávaly rozsáhlé válečné konflikty, včetněpřevratů, invazí, povstání a občanských válek. Konflikt začal v roce 1978, kdykomunistická revoluce založilasocialistický stát (sama o sobě byla reakcí na diktaturu nastolenou po státním převratu v roce 1973), a následné boje přimělySovětský svaz k invazi do Afghánistánu v roce 1979.Mudžáhidové bojovali proti Sovětům vsovětsko-afghánské válce a po stažení Sovětů v roce 1989 pokračovali v bojích mezi sebou. Do roku 1996Tálibán ovládal většinu země, ale jehoIslámský emirát Afghánistán se před svým svržením při americké invazi do Afghánistánu v roce 2001 dočkal jen malého mezinárodního uznání. Tálibán se vrátil k moci v roce 2021 podobytí Kábulu, čímž skončilaválka z let 2001–2021.[24] K červenci 2025 zůstává vláda Tálibánu vesměs mezinárodně neuznaná kvůli pokračujícímu porušování lidských práv, zejména pokud jde o práva žen a zacházení s nimi. Jedinou výjimkou se stalo Rusko.[25]
Někteří badatelé se domnívají, žekořen názvuAfghān je odvozen odsanskrtského slovaAśvakan, kterým byli označováni starověcí obyvateléHindúkuše.Aśvakan doslova znamená „jezdci“, „chovatelé koní“ nebo „kavaleristé“ (od aśva, sanskrtského a avestského slova pro „kůň“).[30]
Historicky seetnonymumAfghān používalo pro označení etnickýchPaštunů.[31] Arabská a perská podoba jména,Afġān, je poprvé doložena v zeměpisné knizeHudud al-'Alam z 10. století.[32] Poslední část jména, „-stan“, je perská přípona znamenající „místo“ nebo nebo „země“. Proto se „Afghánistán“ překládá jako „země Afghánců“ nebo v historickém smyslu „země Paštunů“.[33]
Staroperský výraz „stan“ znamená zemi, čili Afghánistán znamená zemiAfghánců. Přípona-stán (znamenající vlastně totéž jako české-sko) se používá i pro řadu dalších států a národních území vjihozápadní astřední Asii, jako jsou Kurdistán, Tádžikistán, Kohistán, Kyrgyzstán, Kazachstán, Pákistán, Balúčistán, Uzbekistán a další.
Moderní afghánský stát vznikl v roce 1746 pod jménemDurránská říše. Historičtí vládci Afghánistánu patřili ke kmenuAbdalí, jejichž jméno bylo změněno na Durrání po nástupuAhmada Šáha. Vojska Ahmada Šáha obsadila část severníIndie a v roce 1761 v bitvě u Panípatu porazila armádu hinduistickýchMaráthů.[36] Běhemprvní anglo-afghánské války roku 1842 byla při ústupu z Afghánistánu zničena téměř celá britská invazní armáda.[37] Na konci 19. století se Afghánistán stal „nárazníkovým státem“ v rámci rusko-britskéVelké hry. V té době afghánský vládceAbdurrahmán Chán dobylNúristán, jehož obyvatelé byli nuceni přijmout islám,[38] a také území šíitských Hazárů. Během třetí anglo-afghánské války v roce1919 uhájil Afghánistán svou nezávislost a získal mezinárodní uznání. V roce1923 bylo zrušenootroctví.[39]
Afghánské království bylo geograficky i etnicky rozmanité. Jeho státnost postrádala historické kořeny. Žilo tam deset národů, které spolu neudržovaly kontakt a vzájemně se přehlížely. Za skutečné a opravdové Afghánce se považovaliPaštunové. Ke komunikaci lidí sloužilo asi dvacet jazyků. Početní kočovníci žili mimo kontrolu a dohled státu, neplatili daně a nesloužili v armádě. Přísné islámské předpisy určovaly ženám držet se stranou a nevycházet z domu. Pokud se na veřejnosti objevily, tak pouze v burce, zahalující ženské tělo i tvář. Roku 1955 navštívilKábul sovětský představitelN. S. Chruščov, který zahájil éru sovětské pomoci Afghánistánu. Od roku 1963 jim začaly konkurovat Spojené státy. V letech 1970–1971 postihla zemi neúroda. Chyběly potraviny a v některých provinciích zemřela následkem hladomoru až polovina obyvatel.
Převratem, který proběhl 17. července 1973, byl svržen králMuhammad Záhir Šáh (vládl 1933–1973) a byl nahrazen jedním z jeho příbuzných,Muhammadem Dáudem Chánem (vládl 1973–1978), který vyhlásil republiku. V osobě krále ztratil Afghánistán jedno z mála pojítek mezi etnickými skupinami, provinciemi a kmeny a namísto zklidnění rozpoutala nová situace vlnu vášní. Daúd, který byl vUSA nazývaný „rudým vladařem“ se zaměřil naMoskvu. V roce 1973 skončila deset let trvající (1963–1973) éra americké pomoci a politiky rovnováhy.
Po krátké době Dáuda odstranilNúr Muhammad Tarakí (vládl 1978–1979). Vládní politika se obrátila doleva. Smlouva o spolupráci Afghánistánu a SSSR umožnila sovětské straně zasáhnout, bude-li třeba na obranu Afghánistánu. V zemi panovala anarchie, když byl 14. září 1979 Tarakí zavražděn. V prosinci roku 1979 vstoupily do země sovětské jednotky a byla ustavena komunistická vláda v čele s Babrakem Karmalem (vládl 1979–1986), bývalým velvyslancem země v Československu. Afghánistán tak vstoupil do desetileté války.[40]
Mudžáhidi v sultánově údolí v provincii Kunar, 1987
Sovětská invaze do Afghánistánu proběhla 25. prosince 1979.[41][42] Tím byl zahájen konflikt mezi sovětskými jednotkami, které do Afghánistánu přišly na pozvání afghánské komunistické vlády, a mezinárodními povstaleckými skupinamimudžahedínů. Spojené státy, znepokojené vznikem komunistického režimu, začaly už od léta 1979 dodávat peníze a zbraně povstaleckým skupinám mudžáhedínů, které byly od vypuknutí bojů vyzbrojovány a cvičeny agentyCIA.[43] V květnu 1979 se začali američtí představitelé prostřednictvím pákistánských vládních kontaktů tajně setkávat s vůdci afghánských povstalců. Dne 3. července 1979 podepsal americký prezidentJimmy Carter prezidentský výnos, v němž pověřil CIA utratit přes půl milionu dolarů na pomoc mudžáhedínům. Tím začala Operace Cyklon. Jednu z nejdelších a nejdražších utajených operací v historii CIA zpopularizoval filmSoukromá válka pana Wilsona v hlavní roli sTomem Hanksem.[44] Kromě Spojených států začala iSaúdská Arábie prostřednictvím pákistánské tajné služby ISI masivně financovat a vyzbrojovat protisovětský odboj z řad domácíchmudžáhedínů i zahraničních dobrovolníků z celéhoislámského světa, mezi kterými byl iUsáma bin Ládin.[45]Sovětské armádě a prosovětské afghánské vládě se nikdy nepodařilo ovládnout celý Afghánistán. Během bojů bylo zabito až 1,5 milionu lidí,[46][47] převážně civilistů, a přibližně 5–10 milionů civilistů uprchlo převážně doPákistánu aÍránu, cca polovina všech uprchlíků na světě byli Afghánci.[48] Kvůli vzrůstajícímu mezinárodnímu tlaku, ztrátě asi 15 000 sovětských vojáků zabitých mudžáhedíny trénovanýmiUSA,Pákistánem a dalšími zahraničními vládami, a ekonomickým problémům vSSSR, opustil dne 15. února 1989 poslední sovětský voják Afghánistán.[49]
23. února 1989 byla sestavena prozatímní exilová vláda. V zemi však sílily snahy o regionální autonomii. Stále významnější protivládní složkou se stávali náčelníci ozbrojených osvobozeneckých oddílů bojujících většinou na vlastní pěst. Členové prozatímní vlády se snažili získat politickou moc v celé zemi, náčelníci upevňovali svá postavení v dobytých horských oblastech. Spíše než proti ústřední vládě bojovali mezi sebou navzájem, jak to v kmenovém společenství dělávali odedávna. Exilová vláda si udržovala svou moc ve městech a osvobozenecké síly mudžáhedínů kontrolovaly většinu afghánského venkova. V roce 1989 na obou válčících stranách zesílil přísun zbraní i výcvik záloh a naplno se rozhořela občanská válka.
V době probíhající občanské války byla v Kábulu zastoupena paštunská většina, v severních oblastech to byly organizované skupiny Tádžiků a Uzbeků, mezi nimi se nacházely ostatní etnicity. Průběh občanské války lze charakterizovat jako konflikt mezi paštunskými elitami ovládajícími Kábul a tádžicko-uzbeckými skupinami. Regionální mocnosti podporovaly různé skupiny. Do roku 1993 se rozpoutala nelítostná válka mezi jednotlivými frakcemi mudžáhedinů.[50] Během válek v 90. letech zahynulo více než 400 000 afghánských civilistů.[51]
Dlouhotrvající nestability se podařilo využít původně sociálnímu hnutíTálibán, které vládlo v Afghánistánu od poloviny devadesátých let 20. století do října roku 2001. Členové Tálibánu se do Afghánistánu začali vracet z Pákistánu v roce 1994 ve snaze docílit toho, aby všechny znepřátelené strany v Afghánistánu složily zbraně a současně ve snaze zavést v zemi klid a pořádek. Od roku 1994 docházelo k vzestupu moci Tálibánu. V čele hnutí stál samozvaný náboženský vůdce mulla Muhammad Umar, který zemi přejmenoval naIslámský emirát Afghánistán a zavedl v ní tvrdý zpátečnický režim v nejpřísnějším duchu prvotníhoislámu.Umar nikdy nehlásal vývoz své „islámské revoluce“ do jiných zemí světa. Do té doby, než Spojené státy začaly Afghánistán letecky bombardovat, nikdy nevyhlašoval svatou válku západnímu světu. Koncem devadesátých let 20. století napojilUsáma bin Ládin, vůdce teroristické organizaceAl-Káida, Umarovu vládu na radikální islámská hnutí po celém světě. Ládin vnutil Umarovi bojovnou rétoriku proti Západu.[rozpor] Závislost na Ládinově islámské teroristické organizaci se stala pro celý Afghánistán osudnou poté, co teroristé organizace Al-Káida provedli 11. 9. 2001 letecký útok naSvětové obchodní centrum vNew Yorku a zčásti na budovuPentagonu veWashingtonu.[52][53]
Přechodný stát a Afghánská islámská republika (2002–2021)
Dne 9. října 2004 vyhrál náčelník paštunského kmeneHámid Karzaj prezidentské volby a vzniklaAfghánská islámská republika, ale země se vyrovnávala s problémy nadále. V následujících letech nabíral Tálibán znovu na síle a získal některé části země zpět pod svoji kontrolu, zatím co prezidentova moc se omezila pouze na oblast hlavního města, zbytek měli v moci vojenští velitelé. Od roku 2006 vliv Tálibánu rostl, což se projevovalo zvýšeným počtem atentátů, útoků a rostoucí mocí hnutí.
Shora zleva, ve směru hodinových ručiček– Kanadské jednotky v Kandaháru; Americký prezident Barack Obama při setkání s vůdcem Hámidem Karzajem v březnu 2010; Ministryně zahraničí Hillary Clintonová s političkami v Kábulu v říjnu 2011; Důstojník RAF popisuje C-27, červenec 2011
Válka proti Afghánistánu byla zahájena sérií leteckých útoků, které provedly Spojené státy a Spojené království 7. října 2001 jako součást operaceTrvalá svoboda (Enduring Freedom). Šlo o spojení leteckých útoků s akcemi speciálních sil a na ně navazujících útoků vnitřních opozičních sil Severní aliance. Severní aliance za podpory Američanů a Britů mohla 13. listopadu 2001 dobýt Kábul. Afghánistán byl potrestán za to, že dovolil mezinárodní organizaci Al-Káida naplánovat teroristické útoky ze svého území. Američané zvolili cestu síly ve snaze rychle zničit teroristickou organizaci a současně potrestat hostitelský stát. Tato strategie přinesla rychlé vojenské vítězství, vedla ke svržení Tálibánu, ale nevyřešila vnitřní problémy země. Američané dostali k moci náčelníka paštunského kmeneHámida Karzaje.[54][55] V prosinci2001 byl jmenovánHámid Karzaj předsedou prozatímní vlády, v roce2002 tzv. prozatímním (interim) prezidentem a9. října2004 vyhrál v řádných prezidentských volbách. Jeho moc v zemi je však diskutabilní – s postupným opětovným získáváním vlivu mělTálibán v roce 2007 pod kontrolou menší část země, prezident pouze oblast hlavního města[56] a vojenští velitelé zbytek země.[57] Úřady a instituce ustavené v roce 2001 byly slabé, zkorumpované a jen málo uznávané. Na jejich podporu zorganizovalaRada bezpečnosti OSN umístění Mezinárodních jednotek podpůrných sil (ISAF) na území Afghánistánu, jejichž první jednotky přijely v lednu 2002. ISAF nedošla uznání ani u Pentagonu ani u místních vojenských velitelů, a proto zůstala dlouho omezena jen na počet 4000 mužů, kteří byli ubytování v Kábulu. Když se v srpnu 2003 rozhodly Spojené státy soustředit své úsilí naIrák, vyzvaly Severoatlantickou alianci, aby zajistila veleni ISAF. Do roku 2006 došlo k početnímu navýšení stavu na 20 000 mužů, kdy hlavními poskytovateli členů ISAF byloSpojené království,Německo,Kanada,Nizozemsko aFrancie. Po nástupuBaracka Obamy do funkce prezidenta Spojených států se zvyšuje počet amerických vojáků v Afghánistánu a v roce 2009 dosáhl čísla 65 000.[58]
Od roku 2006 vliv Tálibánu v Afghánistánu rostl. Přibýval počet atentátů, útoků a stále větší území se dostávalo pod kontrolu tohoto hnutí. Pokud koalice osvobodila nějaké území, tak jen nakrátko, protože většinu Tálibánců se nepodařilo chytit. Část jich utekla a část si oblékla civilní šaty. V době, kdy Tálibán posiloval, nesázel už jen na vojenské akce, ale stával se také reálnou politickou silou, která na obsazených územích ustavovala vlastní správu. Tálibán se spojoval nejen s dalšími vzbouřeneckými skupinami, ale snažil se také vyjednávat s protivníky koalice.[59] Dne 9. listopadu 2018 se zástupci hnutí Tálibán zúčastnili diplomatické konference v Moskvě, kde zopakovali, že jsou otevřeni dalším jednání o budoucnosti Afghánistánu s představiteli Spojených států s tím, že Tálibán odmítá jednání s místní vládou, kterou považuje za nelegitimní režim dosazený zahraničními tlaky.[60] Afghánský prezidentAšraf Ghaní dne 28. listopadu 2018 na Konferenci OSN o pomoci Afghánistánu informoval o vytvoření týmu, který by měl s Tálibánem dojednat mírovou dohodu o ukončení občanské války v zemi.[61] Americký prezidentDonald Trump požádal Pákistán o pomoc při mírových jednáních s hnutím Tálibán. Trump chtěl ukončit již 17 let trvající válku mezi afghánskou armádou a bojovníky hnutí Tálibán, kteří se snažili vypudit ze země mezinárodní jednotky a zavést verzi přísného výkladu islámského práva.[62]
Situace v Afghánistánu počátkem srpna 2021:
Území pod kontrolou afghánské vlády a NATO
Postoje veřejnosti se ve Spojených státech postupně proměňovaly od podpory invaze a války až k odporu proti účasti Spojených států. V roce 2009 už počet odpůrců války v Afghánistánu stoupl dokonce na 57 procent. Vyplynulo to z průzkumu televizní stanice CNN z konce srpna 2009, jehož výsledky byly zveřejněny v noci na středu 2. září 2009. Podíl oponentů války se proti předchozímu měsíci zvýšil o tři procenta. Válku podpořilo jen 42 procent Američanů. Průzkum byl proveden na samém konci srpna 2009, který byl pro americké jednotky v Afghánistánu z hlediska ztrát na životech nejhorší od zahájení bojů na přelomu let 2001 a 2002. O život přišlo 51 amerických vojáků. V průzkumu řeklo 62 procent z dotázaných 1010 Američanů, že USA válku nevyhrávají. Počet těch, kdo se domnívali, že válku vyhrát nelze, stoupl proti podobnému průzkumu v únoru roku 2009 ze 35 na 40 procent. V Afghánistánu bylo přitom v roce 2009 nasazeno již přes 100 000 zahraničních vojáků, především Američanů (63 000). Českých vojáků zde působily na čtyři stovky. Jedním z velkých nezvládnutých problémů invaze byl prudký růstprodukce opia po roce 2001. Afghánistán produkoval většinu opia ve světě. V roce 2007 jeho produkce byla rekordní, činila 8200 tun, od té doby však pěstování máku pokleslo a v roce 2009 se očekávalo jen 6900 tun. Za vlády Tálibánu v roce 2001 to bylo pouhých 185 tun. (zdroj ČTK, BBC). V září 2015 bojovníci Tálibánu nečekaně přepadli a na několik dní obsadili páté největší město v zemiKundúz.[63]
Podle některých odhadů si od roku 2001 do roku 2015 vyžádala válka v Afghánistánu až 220 000 obětí.[64] V říjnu 2018 odmítla česká vláda stažení českých vojáků z Afghánistánu, protože podle premiéraBabiše „Teror by se pak přenesl do Evropy.“[65] Více než 13 milionů Afghánců podle OSN trpělo v roce 2019 akutnímnedostatkem potravin.[66] V dubnu 2021 oznámily členské státyNATO, že začnou stahovat svá vojska z Afghánistánu.[67] V květnu 2021 zahájil Tálibán ofenzívu, během níž ovládl velkou část Afghánistánu.[68]
Válka v Afghánistánu si za dvacet let vyžádala 242 000 životů, z toho přes 40 000 tvořili civilisté. Amerických vojáků a jejich spojenců padlo přes 3,5 tisíce, bojovníků Tálibánu přes 84 000. Zbytek připadá na afghánskou armádu a policii. Své domovy kvůli válce opustilo přes 5 milionů lidí. Jen Spojené státy stála válka v Afghánistánu odhadem víc než 978 miliard dolarů.[69]
V květnu 2021Tálibán zahájil ofenzívu s cílem získat kontrolu nad zemí.[70] Ofenzíva byla souběžná se stažením spojeneckých vojsk ze země, které mělo být původně dokončeno do 11. září 2021 (na dvacáté výročíútoků z 11. září 2001). Během června a července Tálibán dosáhl významných územních zisků na venkově a v izolovaných městských centrech.[71] Před boji uprchly stovky tisíc civilistů.[72] Americké rozvědky varovaly před kolapsem afghánské armády.[73] Počínaje 6. srpnem pak začalo hnutí ve velmi rychlém sledu dobývat městská centra (hlavní města provincií) a dne 15. srpna jeho bojovníci nečekaně vstoupili doKábulu; během postupu afghánským územím se Tálibán prakticky nesetkal s významnějším odporem afghánské armády.[74][75] Západní státy narychlo evakuovaly své občany a ze země se snažilo uprchnout také mnoho Afghánců.[76][77]Pád Kábulu byl některými kritiky přirovnán kpádu Saigonu v roce 1975.[78]
Dne 19. srpna 2021 hnutí vyhlásilo vznik nového státního útvaru – Islámského emirátu Afghánistán,[79][80] aniž by dosáhlo mezinárodního uznání dalšími státy.[81] Následně vláda Tálibánu zavedla tvrdý teokratický režim, kde dochází k přísné aplikaci právašaría a omezování práv žen, které nesmí studovat, pracovat a ani opouštět bydliště bez mužského doprovodu.[82][83] V zemi byl také postupně odpojeninternet.[84]
Afghánská vlajka je vlajkou politicko-vojenského hnutíTálibán o poměru stran 1:2. Podobná vlajka (s jiným grafickým provedením) byla vlajkou Afghánistánu již v letech 1997–2002. Vlajka je tvořena bílým listem s černoušahádou (arabským,islámskýmkrédem, neboli vyznání víry, které patří kpěti pilířům islámu – v překladu „Není božstva kromě Boha a Muhammad je posel Boží“).
Afghánský státní znak je od roku 2021 jen mírně upravený znak Afghánského islámského emirátu z let 1997–2002, byl vypuštěn text v koránu a text šahády na stuze.
Afghánistán je středně velká země ležící přibližně uprostřed asijského světadílu ukrytá ve vysokých horách nazývanýchHindúkuš (Ničitel Indů) a dalších pohořích na pomezí jižní a západní Asie. Hindúkuš rozděluje zemi na dvě odlišné části: afghánský sever, který se podobá suchým vnitrozemským oblastem Střední Asie, a oblast jihu země, který patří k vlhčímu pásmu íránských stepí. Moderní Afghánistán a sousedící předhůří Pákistánu utvářejí východní část íránské náhorní plošiny. Pásmo hor se táhne až k břehům Indu na východě. Průsmyky Hindúkuše umožňovaly odedávna spojení meziBlízkým Východem,Střední Asií aIndickým subkontinentem. Právě tato strategická křižovatka na hedvábné stezce způsobila, že v 19. století došlo ke střetu mezi carským Ruskem a Velkou Británií v rámciVelké hry.[85][86]
Čtyři pětiny povrchu země pokrývají vysoké hory. Hlavním afghánským horstvem je Hindúkuš, který je nejzápadnějším výběžkem mohutného himálajského pohoříKarákóram (Černé srázy). Přes sto jeho vrcholů vysokých kolem 7000 metrů tvoří tzv. Pamírský uzel. Nejvyšším afghánským jeNošak – 7492 m n. m. Na východ od centrálního Hindúkuše se nachází zalesněné pohoří Spínghár. Pokračováním íránské náhorní plošiny je suchá západní a jihozápadní část Afghánistánu. Nížin a rovin je v zemi málo. Největší z nich jsou Turkestánské pláně ležící na levém břehu Amudarji. Z ekologického hlediska se většina afghánského území považuje za polopoušť. Jen v údolí řeky Kábul převládá mírné středomořské podnebí. V Hindúkuši pramení většina řek země. Afghánistán má hojné zásoby vody ve vysoko položených částech centrálních hor. Problémem není nedostatek vody, ale její nerovnoměrné rozdělení během roku. Mezi nejvýznamnější řeky s jejich přítoky patříAmudarja,Tedžen,Hilmand s Arghandábem aKábul. Do moře odtéká jedině řeka Kábul. Tato řeka, která protéká hlavním městemKábul, patří jako pravý přítok do soustavy pákistánského veletokuIndu, se vlévá doIndického oceánu. Nejdelší afghánská řekaHilmand, jejíž údolí bývalo před staletími hlavní obilnicí širokého okolí, nemá odtok do moře a zaniká v soustavě močálovitých jezer Hámúme Hilmand za hranicí sÍránem.[87][88]
Podnebí v Afghánistánu je vnitrozemské, suché a velmi proměnlivé. Jeho území tvoří přechod mezi jižní, jihozápadní a centrální Asií a vlivy těchto tří oblastí se promítají do přírodních podmínek země. Podnebí v sobě slučuje prvky jihoasijských monzunových oblastí, mírného středomořského klimatu jihozápadní Asie a středoasijských pouští. V rovinaté severní a jihozápadní části stát bývá suché a horké léto a krátká mírná zima, v níž jen zřídka padá sníh. V horách naproti tomu bývá léto chladné s častými, ale málo vydatnými dešti a zima drsná se sněhovými vánicemi. Ve výškách nad 2500 zůstává sníh ležet až sedm měsíců v roce. Velké rozdíly jsou také v teplotách. V místech, kam ještě zasahuje vliv monzunu, se průměrná letní teplota pohybuje od 25 do 32 stupňů a v zimě od 0 do −8 stupňů Celsia. Horské oblasti pak nabízejí nesrovnatelně drsnější podmínky, kde v létě nepřekročí teplota často ani 10 stupňů a v zimě přesahuje až 35stupňových mrazů. Jih země je pak ovlivněn hlavně svou pouštní charakteristikou – teplem a suchem. V létě vanou v této oblasti silné větry, které s sebou přinášejí velké množství prachu a písku a vyvolávají písečné bouře.[89]
Afghánská zvířena tvoří směsici druhů z různých oblastí Asie. Ve vysokých horách žijekozorožec,sněžný leopard, vzácně i sibiřský tygr. Jako dopravní prostředek sloužíjak. Mezi ptáky na severu nechybějí dravci –jestřábi,sokoli,orli asupi. Těsně pod hranicí věčného sněhu se objevuje velký sněžný tetřev a sněžný bažant. V poušti a stepích se dařígazelám,antilopám, nacházejí se zde i divočáci agazely. V bezlesých pahorkatinách hnízdíkoroptve. V řekách tekoucích z Hindúkuše se lovíkapři, v horských oblastechpstruzi. V teplých vodách Amudarje plavou i velké dravé ryby. V Afghánistánu na svých dalekých cestách do Indie nebo východní Afriky odpočívají stěhovaví ptáci. K hadům patříkobra,krajta a četné druhyzmijí.
Na afghánském území převládají suchomilné rostliny. Horké a suché letní počasí způsobuje, že na místech, kde by mohly růst stromy, rostou jen keře, a tam, kde by měly být keře, zůstává jen tráva. V horách na severu rostoupistácie, z nichž se kromě oříšků používá i dřevo na výrobu nástrojů a nábytku a míza se používá jako léčivý balzám. Východní horská oblast má jako jediná lesy, které pokrývají jen necelých pět procent afghánského území. Ve východním Hindúkuši se ve výši kolem tisíce metrů objevují divoké fíkovníky,vinná réva a marhaník granátový (Punica granatum), ve dvou tisících metrech rostouduby aořešáky, výš rostoucedry aborovice a ve výšce kolem tří tisíc metrů se objevujíjedle asmrky.[90][91]
Po dobytí Kábulu a následném ovládnutí celého území Afghánistánu, zavedlo hnutíTálibánislámskouteokratickoudiktaturu, kde je veškerá moc soustředěná v rukou vůdce Tálibů, který má titulNejvyšší vůdce Afghánistánu; neformálně je také označovaný jako Emír Afghánistánu.[92] Jemu jsou podřízeny veškeré úřady,Nejvyšší soud a ostatní soudy, ozbrojené složky a další státní orgány. Přestože hlavním městem a sídlem vlády zůstáváKábul, nejvyšší vůdce sídlí vKandaháru. Jeho poradním sborem jeRada pro vedení, kterou tvoří zhruba 30 nejvyšších vojenských a duchovních představitelů hnutí. V případě uprázdnění funkce nejvyššího vůdce zvolí Rada jeho nástupce. Od převzetí moci roku 2021 je nejvyšším vůdcemHajbatulláh Achúndzáda.
Do roku 2025 žádná země světa vládu Tálibánu nad Afghánistánem oficiálně neuznala.[93][94] Po porážce mezinárodně uznávané vlády zůstaly jedinými orgányAfghánské islámské republiky její velvyslanectví. Některá z nich pokračují ve své činnosti i nadále jako velvyslanectví republiky,[95] zatímco v jiných zemích došlo k předání kontroly nad afghánskými diplomatickými misemi tak, že Tálibán jmenoval zástupce na úrovnichargé d’affaires. V prosinci 2023 se Čína stala první zemí, která akreditovalavelvyslance jmenovaného Tálibanem.[96] V roce 2024 ruská vláda pozvala zástupce Tálibánu, včetně ministra Abdula Manana Omariho na ekonomické fórum.[97] Tálibánských oslav třetího výročí převzetí moci, konaných v srpnu 2024, se účastnili čínští a íránští diplomaté.[98] V červenci 2025 jako první země světa uznalo tálibánský emirát Rusko, které přijalo nového afgánského velvyslance.[99]
Po zhroucení Afghánské národní armády a Afghánské národní policie ukořistili tálibánští militanti velké množství vojenského vybavení různého typu, které využívají k transformaci na regulérní a moderní armádu. Například již v listopadu 2021 se v Kábulu konala vojenská přehlídka, kde byli tálibánští bojovníci oděni nikoliv v tradičních oděvech, nýbrž v ukořistěných uniformách. Mezi další ukořistěné vybavení patří:[100][101][102]
V lednu 2022 skupina tálibánských vojáků absolvovala speciální tříměsíční výcvikový program ohledně moderní vojenské techniky.[103] Tálibán se rovněž zmocnil zařízení, která v Afghánistánu vybudovaly zahraniční síly, napříkladletecké základny Bagrám.[104]
Afghánská ekonomika zažila rychlý rozvoj po roce 2002. Hrubý domácí produkt zaznamenal od roku 2003 do roku 2012 roční nárůst přibližně o 9,4 %. Po fázi ekonomického růstu přišlo v roce 2012 zpomalení a následný pokles ekonomické aktivity společně s poklesem v nezemědělských sektorech. Hlavní odvětví průmyslu představuje zpracování bavlny a výroba koberců, které tvoří výraznou část afghánského vývozu. Obrovský rozmach zaznamenal sektor služeb, zejména vývoj v oblasti telekomunikace. Pokrok zaznamenala také oblast afghánské vzdělávání, které je umožněno i dívkám, ale které trpí nedostatkem kvalifikovaných učitelů a školních zařízení. Výrazně se zvýšil počet dětí chodících do školy. Negramotnost dospělých zůstává stále nejvyšší na světě. Ke zlepšení došlo také ve zdravotnictví, přesto se Afghánistán pohybuje pod světovým průměrem a mnoho dětí trpí podvýživou. Rychlý rozvoj afghánské ekonomiky do roku 2012 byl do velké míry zapříčiněn nadprůměrnou úrodou a také expanzí sektoru služeb. Pokles v roce 2013 nezpůsobily faktory ekonomické, ale politické. Afghánistán se ponořil do nejistoty, která vyplývá z politické a bezpečnostní transformace. V roce 2013, kdy se Afghánistán připravoval na prezidentské volby spojené s nejistým jednáním o setrvání zahraničních sil v zemi, se podíl zahraničních firem v zemi snížil na nejnižší úroveň od roku 2008. Situaci zhoršila i krize bankovního sektoru, který po roce 2010 z důvodu nezodpovědného přístupu vlády celkově upadl.
Afghánské firmy zaměřující se na činnost v odvětvích jako obchod a prodej (29 %); výroba – včetně zpracování potravin (22 %); nebo ubytování a stravovací služby (10 %), zaměstnávají malé množství lidí. V oblasti zemědělství samotného (mimo pěstování opia), se v roce 2013 díky vhodným klimatickým podmínkám dosáhlo rekordní produkce; i tak však nestačilo pokrýt ztráty vzniklé v dalších odvětvích ekonomiky. Naopak se zvýšila produkce opia, a to téměř o 50 %, celková produkce činila 5500 tun v roce 2013, což je stejně jako v případě vysoké zemědělské produkce za daný rok připisováno příznivému počasí. Pěstování a produkce opia v roce 2013 tvořily 4 % afghánského HDP, zatímco exportní hodnota opiátů a drog se zvýšila na 3,1 miliardy dolarů, což představuje již 15 % HDP. Veřejné výdaje se zvýšily jen nepatrně, v roce 2013 představovaly 24 % afghánského domácího produktu. HDP za rok 2014 byl odhadován na 20,8 mld. dolarů, v roce 2015 však HDP vzrostl na 21,2 % (není započítána drogová ekonomika). Původně se očekával vyšší růst, jeho zpomalení ale způsobilo zhoršení bezpečnostní situace. Největší výzvou nadále zůstává infrastruktura, zejména co se týče elektřiny, která je i přes mnohá zlepšení poznamenána častými výpadky. V roce 2002 disponovalo přístupem k elektřině pouhých 6 % obyvatelstva, nyní ji může využívat téměř 30 % afghánské populace. 81 % afghánské elektřiny navíc představuje importovaná energie; země je rovněž závislá také na dodávkách zemního plynu z Turkmenistánu. Postižena je kvůli zničené či narušené infrastruktuře také doprava a logistika, navzdory značnému úsilí vynaloženého od roku 2002 zůstává stále 85 % cest v bídném stavu a pro motorová vozidla jsou většinou nesjízdné.
Afghánský trh s pouličními prodejci v Kábulu
Zemědělský sektor nadále zůstává podstatným prvkem afghánské ekonomiky. Značnou část zemědělské půdy ale zničil dlouholetý konflikt, což omezuje možnosti pěstitelů a přispívá rovněž k nedostatku potravin. Ještě před sovětskou invazí a zahájením konfliktu bylo afghánské zemědělství na vysoké úrovni, vyznačovalo se soběstačností v oblasti masných a mléčných produktů, Afghánistán byl také významným vývozcem vlny, koberců nebo kožených výrobků. Populační růst a konfliktem zničené zemědělství i infrastruktura vedlo k tomu, že Afghánistán je nyní pouze soběstačný. Pouze 12 % půdy v zemi tvoří orná půda, z toho je pouze polovina zemědělsky využita. I tak zemědělství pro zemi znamená hlavní zdroj příjmů a nejdůležitější sektor hospodářství zaměstnávající většinu obyvatelstva. V roce 2013 představovalo zemědělství více než třetinu HDP. Po roce 2010 zemědělství představuje 25 % HDP země a zaměstnává více než polovinu afghánské pracovní síly (na zemědělství je celkem závislých 75 % populace). Na zemědělský sektor, ve kterém se nachází obrovský potenciál, se zaměřují různé projekty, které hodlají afghánské zemědělství modernizovat, zlepšovat dostupnost zdrojů a rozšiřovat spektrum pěstovaných plodin.[105]
Jedním z nejzávažnějších problémů poválečné rekonstrukce Afghánistánu se stalaprodukce drog, která po roce 2001 soustavně narůstala a brzy tvořila třetinu podílu celkového příjmu státu. Půda pro pěstování plodin na výrobu narkotik se údajně rozrostla téměř z ničeho na 4,5 tisíce hektarů, sklizeň vzrostla z 500 tun na 6,5 tisíce tun. Drogový průmysl na jednu stranu přinesl zisky jejich pěstitelům a pozitivně ovlivnil makroekonomickou bilanci, zároveň však oslabil vnitřní i politickou bezpečnost. V čele vzbouřeneckých organizací, které poskytují bezpečnost všem, kdo se zabývají výrobou, sklizní a zpracováním drog a kdo s nimi i obchodují, stojí „warlordi“. Za peníze získané z prodeje drog pořizují výzbroj, výstroj a výcvik. Podporou výroby a prodeje drog destabilizují a oslabují vládu i bezpečnost země. Slabá vláda, která byla u moci v roce 2012, kdy mnozí státní úředníci byli zkorumpovaní, nebyla schopna s tímto závažným problémem bojovat.[106] Hynek a kolektiv uvádějí, že soustavného zlepšování bezpečnosti a posilování autority státu je možno dosáhnout čtyřmi základními způsoby. Prvním způsobem je zákaz pěstování omamných látek, problémem jsou nepřátelské reakce ze strany špiček řídících drogovou ekonomiku a „warlordů“. Druhým způsobem je ničení polí určených k pěstování drog, nevýhodou je rychlé a značné zchudnutí farmářů jako nejnižších článků drogové ekonomiky. Třetím způsobem je pěstování alternativních plodin, např. šafránu (nevýhodou je časová a finanční náročnost a také nízká trpělivost venkovských obyvatel). Čtvrtým způsobem je kombinace pěstování alternativních plodin s ničením polí osázených plodinami pro výrobu drog (nevýhodou je, že jde o úkol časově i finančně náročný spojený s určitým odklonem místního obyvatelstva od spojeneckého úsilí).[107] Po nástupuTálibánu k moci bylo pěstování drog, a to včetně opia, postaveno zcela mimo zákon a došlo tak k rapidnímu poklesu produkce. V červnu 2023 uvedl šéf Tálibánu Achúndzáda, že pěstování máku bylo v zemi dokonce zcela vymýceno. Analytická společnost Alcis uvedla, že v provincii Hílmand skutečně došlo ke snížení produkce opia, a to až o 99 %.[108]
Afghánistán má také velký potenciál v oblasti těžební. Američtí geologové objevili v Afghánistánu ložiska kovů v hodnotě bilionu dolarů. Zásobyželeza,mědi,kobaltu,zlata a předevšímlithia mohou zásadně změnit ekonomiku zaostalého státu (využití lithia je velmi široké, např. elementární lithium se používá v energetice, lithiové baterie patří k velmi perspektivním prostředkům pro dlouhodobější uchování elektrické energie a jejich využití v elektronice stále silně roste, organické soli lithia se používají ve farmaceutickém průmyslu jako součásti uklidňujících léků tlumících afekt a mnoho dalších způsobů). Dalšími zásobami jsoučerné uhlí,ropa azemní plyn.[109] Dopad na afghánskou ekonomiku má stahování koaličních sil, které vedlo i ke ztrátě pracovních míst. V době působení 150 tisíc vojáků NATO a 400 tisíc kontraktů v zemi bylo vytvořeno mnoho pracovních pozic v oblasti transportu a stavebnictví. V roce 2012 Afghánistán nebyl ekonomicky soběstačnou zemí, a proto zahraniční ekonomická pomoc představuje jeden ze zásadních aspektů úspěchu celé rekonstrukce Afghánistánu i celého mezinárodního angažmá. Existuje několik projektů a programů na podporu Afghánistánu. O rozvoj se stará takéSvětová banka, která vytvořila program orientovaný na tři oblasti: vybudování legitimity a kapacity institucí; spravedlivá distribuce služeb; ekonomický růst a zaměstnanost.[110]
Nejvíce nerostných surovin v sobě skrývají hory. Geologové v nich objevili zásoby kamenného uhlí a v posledních desetiletích i ropy. V horách se odedávna nacházely drahokamy a polodrahokamy, zejménamalachit alazurit. Jsou známá i naleziště rudy a dalších barevných kovů, např.chromu, mědi i vzácných kovů jako např.beryllia,zlata astříbra. Pro hospodářský rozvoj země mají význam ložiskavápence,azbestu a stavebního kamene včetněmramoru.[111]
Doprava v Afghánistánu na nákladním autě na cestě z Kandaháru do Herátu
Ekonomická infrastruktura země je silně narušena a dezintegrována. Cestování je velmi omezené už povrchem Afghánistánu.Silniční dopravní síť – jediná fungující – je narušována aktuální vojenskou situací i kontrolou místních vojenských velitelů. Přesto je v Afghánistánu 21 000 km cest – z nich je ale pouze 13 % zpevněných a 8 % štěrkových.
Železnice v Afghánistánu prakticky neexistuje. V celé zemi bylo na přelomu tisíciletí pouze 25 kmkolejí, které jsou určeny k přepravě zboží mezi Afghánistánem a Turkmenistánem a Uzbekistánem. Všechny pokusy vybudovat železniční síť vždy selhaly, což tamním obyvatelům vůbec nevadilo. Vlaková doprava pro ně symbolicky ztělesňovala kolonizaci a oni byli náležitě hrdí na to, že jejich zemi se tohoto porobení podařilo ušetřit. To se ale má časem změnit. V roce 1982 byl Sovětským svazem pro podporu sovětských vojsk postaven silniční a železničníafghánsko-uzbecký most přátelství, který spojoval Afghánistán s SSSR (celkem asi 15 km trati). V roce2010 začala výstavba další navazující 75 km dlouhé tratě od uzbeckých hranic do severního Afghánistánu do městaMazáre Šeríf. První nákladní vlaky po ní začaly jezdit okolo srpna 2011.[112][113][114] Poté budou následovat i další tratě. Afghánistán by se tak mohl stát významným železničním mostem.
Z řek je k přepravě vhodná pouzeAmudarja, která má splavných 1 400 km. Na Amudarji leží také 2 jediné větší říční přístavy v zemi –Keleft aChejrabad. Řeky, které jsou velmi divoké, jsou využívány prosamosplavování dřevěných trámů.
Veřejná doprava probíhá v Afghánistánu především pomocíautobusů nebo nákladních aut. V nich se převážejí jak lidé tak zvířata – a jak uvnitř dopravního prostředku tak na jeho střeše. V hromadné dopravě je důležité si zapamatovat to, že ženy vždy cestují odděleně od mužů (převážně v přední části vozu). Obyvatelé měst pak velmi často využívají k dopravějízdní kolo.
Letecká doprava se opírá o 2 mezinárodní letiště vKábulu aKandaháru. V celé zemi je celkem 48 letišť, z nichž přibližně polovina má zpevněné přistávací plochy. Národní leteckou společností jeAriana Afghan Airlines. Další významnější společnost jeKam Air – služby této společnosti jsou však velmi omezené. V Afghánistánu byla zakázána mezinárodní letecká doprava a tudíž šlo využít letadla k přepravě pouze mezi městy v Afghánistánu.
Afghánský národní statistický a informační úřad odhaduje počet obyvatel Afghánistánu k roku 2024 na 35,7 milionu,[9] zatímco OSN odhaduje více než 42,0 milionu.[14] V roce 1979 bylo uváděno, že celkový počet obyvatel je asi 15,5 milionu.[115] Asi 25,3 % obyvatel žije veměstech, 70,4 % na venkově a zbývající 4,3 % jsoukočovníci.[9] Další asi 3 miliony Afghánců jsou dočasně ubytovány v sousedním Pákistánu a Íránu, většina z nich se v těchto dvou zemích narodila a vyrostla. Od roku 2013 je Afghánistán zemí s největším počtem uprchlíků na světě, tento titul si drží již 32 let.
Současná míra populačního růstu činí 2,37 %,[13] což je jedna z nejvyšších hodnot na světě mimo Afriku. Očekává se, že pokud bude pokračovat současný populační trend, dosáhne tato populace do roku 2050 82 milionů.[116] Počet obyvatel Afghánistánu se neustále zvyšoval až do 80. let 20. století, kdy občanská válka způsobila útěk milionů lidí do jiných zemí, například do Pákistánu.[117] Od té doby se miliony lidí vrátily a válečné podmínky přispívají k tomu, že země má nejvyššíporodnost mimo Afriku.[118] Od přelomu století se afghánská zdravotní péče zotavila, což způsobilo pokles kojenecké úmrtnosti a zvýšení průměrné délky života, ačkoli má nejnižší průměrnou délku života ze všech zemí mimo Afriku. To (spolu s dalšími faktory, jako jsou vracející se uprchlíci) způsobilo v roce 2000 rychlý populační růst, který se teprve nedávno začal zpomalovat.Giniho koeficient v roce 2008 činil 27,8.[119]
Úhrnná plodnost v Afghánistánu v roce 2024 byla odhadnuta na 4,4.[120] V roce 2022 činila 4,5, což je přibližně dvojnásobek světového průměru.[121] Od počátku 80. let 20. století míra plodnosti klesá.[122]
Podle odhadu CIA World Factbook bylo v roce 2020 urbanizováno 26 % obyvatelstva. To je jeden z nejnižších údajů na světě; v Asii je vyšší pouze nežKambodža,Nepálu aSrí Lanka. Urbanizace se rychle zvyšuje, zejména v hlavním městě Kábulu, a to díky navrátivším se uprchlíkům z Pákistánu a Íránu po roce 2001, vnitřně vysídleným osobám a venkovským migrantům.[123] Urbanizace v Afghánistánu se od typické urbanizace liší tím, že se soustřeďuje pouze do několika měst.[124]
Největším městem je Kábul s 5 miliony obyvatel.[9] Další velká města se nacházejí v „prstenci“ kolem Centrální vysočiny, konkrétněKandahár na jihu,Herát na západě,Mazáre Šeríf aKunduz na severu aDžalálábád na východě.
Co se týče postavení žen ve společnosti, v posledních několika letech v zemi působí místní organizace, které si kladou za cíl je vylepšit. Mezi ně patří například organizace RAWA (revoluční asociace afghánských žen), která bojuje za práva žen, vede vzdělávací lekce pro ženy a provozuje sirotčince. Lepší výsledky podle pozorovatelů vykazuje ale jenom oblast hlavního města země.
V roce2004 mělo přístup k pitné vodě 24–25 % Afghánců, k sanitaci (sprcha/koupel) pak 12–13 %.
Velkým problémem pro obyvatele Afghánistánu z minulých a současných konfliktů jsounášlapné miny a nevybuchlá munice. Denně 10 až 20 lidí ztratí končetinu nebo život, nejvíce děti a zemědělci. V hlavním městěMezinárodní červený půlměsíc spolupracuje s výrobnou umělých končetin a protetických implantátů.
Paštštinu používají logicky převážněPaštúnové (více než třetina obyvatel),darí lze pak slyšet z ústTádžiků,Hazarů,Ajmaků aKizilbašů (tímto jazykem tak mluví více než polovina obyvatel Afghánistánu). Další indoevropské jazyky jsou zastoupeny už jen okrajově. Celkový počet jazyků v Afghánistánu se odhaduje na 50.
V létě2003 bylo 30 % ze 7 000 afghánských škol vážně poničeno následkem bojů v předchozích letech. Jenom polovina škol měla čistou vodu. Za vládyTálibánu nebylo vzdělání chlapců dostatečné a dívky se nesměly vzdělávat vůbec.
Až čtyři miliony afghánských dětí se v roce2003 přihlásilo do školy, což je asi nejvíc v historii země. Vzdělání je teoreticky dostupné pro obě pohlaví, v praxi zejména ve venkovských oblastech může být vzdělání žen a dívek značně podmíněno tamním dodržováním ortodoxníhoislámského náboženství.
Páteční mešitaDžama Mašdžíd vHerátuZahalené ženy procházejí trhem
Afghánistán patří mezi islámské státy. Cca od roku 1994 byl v Afghánistánu zaváděn Islám v té nejhorší formě, jakou si jen lze představit, včetně práva Šaría. V tomto roce bylo totiž v jižním Afghánistánu, v provinciiKandahár, založeno hnutíTálibán. To si dalo za úkol oživit islámské tradice. Toto hnutí se pak „proslavilo“ především násilím, které páchalo na obyvatelstvu, a to ve jménu božím – tedy jménemAlláha. Přihlásilo se tak kDžihádu, tedy Svaté Válce, díky níž by se měl stát Islám světovýmnáboženstvím. Postupně se Tálibánu podařilo ovládnout asi 95 % území celého Afghánistánu. A především Tálibán je důvodem toho, že prakticky celý svět přerušil všechny styky s tímto státem. Tálibán státu vládl podlekoránu. Korán je pro Afghánistán vlastně zákonem a kdo se podle zákona nechová, bývá tvrdě trestán. Nejvíce postiženy byly tímto ženy, které už samotný Islám omezoval. Tálibán pak zaváděl výklad koránu až do absurdity, nad kterými obyčejný smrtelník z civilizovaného světa může jen žasnout. Lidé jsou vlastně nuceni žít v chudobě, nemohou se šatit podle svého uvážení (opět to platí především pro ženy), dokonce by neměli vlastnit anitelevizor. Muži nemohou být oholení – musí mít neustále na tváři bradku. Ženy jsou nuceny chodit zahalené do oděvů, přes které není vidět ani kousíček jejich těla. V některých provinciích musely ženy nosit dokonce i síťky přes oči (burka). Tyto praktiky byly Tálibánem dohnány do extrémů ve zdravotnictví, kde často nastanou situace kdy žena nemůže být dokonce ani operována, protože muž-doktor nesmí vidět odhalenou část těla cizí ženy.
V Afghánistánu se koránem řídí prakticky celý život. Je zde přesně upravené například to, jak požádat dívku o ruku (je třeba se obrátit na otce), nebo jak se lze s ženou či mužem rozvést, apod.
V oblastech, které ovládal Tálibán, byly tyto náboženské zvyklosti (povinnosti) striktně dodržovány a „nečinnost“ se tvrdě trestala (pochopitelně opět dle Koránu – tedybičováním,kamenováním, useknutím končetiny, apod.).
Mnoho historických památek bylo ve válkách v poslední době zničeno. Slavnésochy dvou Buddhů byly bezohledně zničenyTálibánem, protože byly označeny za symbol jiného náboženství. VHerátu se narodil a žil nejvýznamnější představitel středověké perské miniatury, malířBihzád.
Afghánci jsou známí jako výborní jezdci na koních. Než se k moci dostalTálibán, byl Afghánistán sídlem mnoha hudebníků tradiční i moderní afghánské hudby. Kábul poloviny20. století byl přirovnáván k Vídni18. a19. století.
Řada významných spisovatelůmuslimského zlatého věku se narodila na území dnešního Afghánistánu. Patřil k nim napříkladsúfistaDžaláleddín Balchí Rúmí. Jeho nejvýznamnější práce se jmenujeMasnaví. Jedná se o šestisvazkovou báseň, která je považovaná súfisty za nejvýznamnější knihu po Koránu. VHerátu se narodilAlíšer Navoí, k němuž se jako ke klasikovi hlásí takéUzbeci.
V Afghánistánu se setkáme jen s hudbou místní. Není to tím, že by se Afgháncům zahraniční hudba nelíbila, ale tím, že se k ní prostě neměli jak dostat. V celé zemi byly zakázánytelevizory a radiopřijímačů je v celém Afghánistánu jen asi 100 000 (pochopitelně lze naladit pouze místní stanice).Internet či jiné modernější formy komunikací zde nejsou vůbec. Přesto nelze říci, že by si Afghánci nemohli vybrat z více odnoží hudby – naopak. Mimo tradiční hudby si lze poslechnout jako afghánskéfolkové skladby, tak například i afghánský pop (jeho představitelem je například asi nejznámější zpěvák v Afghánistánu –Ahmad Zahir). Zřejmě nejoblíbenější je však tradiční afghánská hudba. Využívá se při ní mnoho zvláštních nástrojů, které nelze vidět nikde jinde než zde. Jde hlavně o různé druhy bubínků, bubnů a strunných nástrojů – pro zajímavost názvy některých z nich:
Národním sportem je tzv.Buzkaši (mimochodem jde o sport, o kterém se říká, že se začal v Afghánistánu praktikovat už s příchodem prvních obyvatel na toto území –Mongolů). Hrají ho pochopitelně jen muži. Prohánějí se na velkém prostranství nakoních a snaží se dostat bezhlavou telecí mrtvolu do určeného sektoru (branky). Vítězí pochopitelně ten tým, kterému se podaří mrtvolu do branky umístit nejvíce krát. Navíc existují v Afghánistánu jakési dvě verze této hry –Tudabarai aQarajai. Rozdíl je pouze v obtížnosti pravidel. Jednodušší na pochopení je prýTudabarai. Je nutno dodat, že umístit mrtvolu do kruhového vymezeného prostoru je velmi těžké a muži, kteří to dokážou, jsou ve svém okolí dokonce uctíváni – říká se jimChapandaz.
Tálibán nastolil během své vlády v zemi velké omezení například ve sportovním oblékání, v době kdy se smí či nesmí sportovat apod. Kvůli tomu se například musel před lety Afghánistán oficiálně omluvit (speciálně městoKandahár) pákistánským fotbalistům za to, že je členové hnutí Tálibán po zápase s národním týmem Afghánistánu ostříhali dohola. Důvodem bylo to, že hráči z Pákistánu hráli v trenýrkách, což je nábožensky nepřípustné. Dalším omezením ze strany Tálibánu bylo to, že se her nemohou účastnit ženy, takže Afghánistán nemohl své sportovce vysílat naolympijské hry.
Některá z populárních jídel, zleva: 1. grilovaný jehněčí kebab ; 2. Palao a salá; 3.kuře tandoori a 4.Mantu („knedlíky“). V místní kuchyni se mísí vlivy střední, východní a jižní Asie a stejně takblízkého východu. Téměř všechna jídla jsou nepálivá.
Svých tradičních jídel si Afghánci příliš neužijí. Mnoho z nich žije na hranici chudoby a mnozí z nich dokonce pod ní (v některých částech Afghánistánu jsou dokonce lidé nuceni jíst listí ze stromů). Proto se častěji setkáváme s jídly mnohem jednoduššími. Nejčastěji se je afghánský chléb –naan, speciální typ jogurtu –mast či zeleninové polévky. Strava je pak pochopitelně doplněna místnímovocem azeleninou.Maso čirýže se na jídelníček dostávají popravdě zřídka. Nejoblíbenějším nápojem v Afghánistánu je zelený, velmi slazenýčaj. Čajovny jsou vůbec místem, kde je rušno. Lidé se tu scházejí a povídají a dokonce do nich často zvou své návštěvy.
Tento článek potřebuje aktualizaci, neboť obsahuje zastaralé informace.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že hovylepšíte, aby odrážel aktuální stav a nedávné události. Podívejte se též nadiskusní stránku, zda tam nejsou náměty k doplnění. Historické informace nemažte, raději je převeďte do minulého času a případně přesuňte do části článku věnované dějinám.
Český43. výsadkový pluk v provinciiLógar, 2009České bojové vozidlo pěchoty v Afghánistánu v roce 2010
Souběžně s probíhající operacíTrvalá svoboda (OEF), která je dominantně americkou operací, zahájiloNATO v Afghánistánu svoji rozsáhlou operaciISAF (Mezinárodní bezpečnostní podpůrné síly, International Security Assistance Force).[128] ČR se do mezinárodní operace ISAF zapojila roku 2002 vysláním polní nemocnice a polního chirurgického týmu.[129] Od konce roku 2002 operují v Afghánistánuprovinční rekonstrukční týmy (Provincial Reconstruction Team, PRT), u kterých se předpokládá zajistit přechod z bojové fáze operace OEF do její stabilizační a rekonstrukční podoby.[130] Od roku 2005 působili čeští vojáci v rámci německého rekonstrukčního týmu (PRT) s dánskou účastí ve Fajzábádu v provincii v provinciiBadachšán. Kromě pyrotechniků a meteorologů, kteří působili na mezinárodním letišti v Kábulu, se jednalo o přibližně čtyřicetičlenný kontingent, rekrutovaný převážně ze 102. průzkumného praporu, působící v provincii Badachšán na severu země. Společně s německými a dánskými vojáky zajišťoval ochranu německého provinčního rekonstrukčního týmu (PRT). Celkem se zde v šesti rotacích vystřídalo přibližně dvě stě padesát vojáků.
V listopadu 2006 se téměř padesátičlenný kontingent ujal řízení mezinárodního letiště v Kábulu a přípravy jeho předání civilním orgánům. V dubnu následujícího roku zde začal působit rovněž kontingent české polní nemocnice, chemické jednotky, meteoskupiny a poradního týmu zaměřeného na výcvik afghánských vzdušných sil. K zásadní změně došlo v letech 2007–2008, kdy Česká republika vyslala do Afghánistánu hned několik nových kontingentů, a celkově se tak prudce zvýšily počty zde nasazených českých vojáků, ale i policistů a civilních pracovníků.
Paralelně s tím došlo k nasazení speciální jednotky Vojenské policie SOG v jedné z nejrizikovějších provincií na jihu zeměHílmand. Ve třech kontingentech se zde vystřídalo přes sto vojáků. Přelomovým rokem z hlediska nasazení našich vojáků v Afghánistánu je rok 2008. Česká diplomacie již delší dobu usilovala o vytvoření samostatného českého provinčního rekonstrukčního týmu, který by získal odpovědnost za některou z afghánských provincií. Původně mělo dojít k plnění toho úkolu po maďarských vojácích, ale Budapešť si nakonec stažení svého týmu rozmyslela. Pozornost České republiky se soustředila na provinciiLógar, která zde v březnu 2008 vytvořili vlastní PRT. Ten se skládal z vojenské a civilní části. Početně menší civilní složka (5 až 10 osob) se věnovala rekonstrukčním projektům. Tvořili ji převážně experti relevantních ministerstev a rozvojových agentur. Vojenská složka PRT byla mnohem početnější. Zajišťovala bezpečnost všech členů týmu, jejich dopravu a komunikaci s ISAF.
Až do června 2013 se v Lógaru vystřídalo v půlročních etapách jedenáct kontingentů. Původních necelých dvě stě vojáků se postupně navýšilo na téměř tři sta. Tým byl umístěn na základně Shank (pojmenované na počest amerického seržanta, který v Afghánistánu zahynul), vzdálené jen pár kilometrů od metropole provincie. Malá, předsunutá základna, se v průběhu našeho působení rozrostla do obřích rozměrů s vlastní přistávací dráhou.
Čeští instruktoři cvičí afghánské vojáky 22. února 2012
Výrazné zapojení v Lógaru zastínilo dva naše kontingenty, které měly od července 2008 do dubna 2009 v provincii Uruzgán na starost ochranu nizozemské základny Deh Rawod. Od prosince 2009 do prosince 2011 působilo v provinciiPaktika celkem sedm kontingentů (v tříměsíčních intervalech) české vrtulníkové jednotky. Ta zajišťovala leteckou přepravu osob a materiálu, podporu nasazenísil rychlé reakce, evakuaci zraněných a nemocných vojáků NATO a afghánských bezpečnostních sborů. V provincieWardak, která není příliš vzdálená od Kábulu, byla bezpečnostní situace složitější. Od září 2010 do října 2013 zde byly nasazeny české mentorovací jednotky. Celkově se jednalo o pět OMLT /Operation Mentoring and Liaison Team/ týmů a jeden tým MAT /Military Advisory Team/. Jejich úkolem bylo cvičit, mentorovat a pomáhat v procesu plánování, velení a řízení afghánské pěší jednotky o síle praporu. Na podzim 2013 došlo k výrazné redukci počtů našich vojáků nasazených v této misi. Po odchodu českých vojáků z Lógaru se naší nejpočetnější jednotkou v Afghánistánu stala od října toho roku strážní rota BAF (Bagram Air Field). Jejím úkolem bylo střežit a aktivně chránit jednu z největších spojeneckých základen v této zemiBagrám. Její příslušníci operovali i v okolí základny s cílem eliminovat nepřátelské aktivity proti tomuto velkému objektu
V misi ISAF kromě této strážní roty působila výcviková letecká jednotka AAT (Air Advisory Team). Sídlila na mezinárodním letišti v Kábulu a zaměřovala se na poradenství a výcvik afghánských pilotů a pozemního leteckého personálu. Na kábulském letišti byl dislokován náš národní podpůrný prvek, velitelství úkolového uskupení a chirurgický tým. V misi ISAF působili také vojáci 601. skupiny speciálních sil z Prostějova.[131]
Česká republika je v Afghánistánu dlouhodobě přítomna i na poli humanitární a rozvojové pomoci. Významnou součástí byly do roku 2012 projekty rychlého dopadu (tzv. Quick Impact Projects) a peníze z ČR také potřebným do Afghánistánu směřovaly prostřednictvím britské nevládní organizace HALO trust.[132]
V zemi již od roku 2012 působí také organizaceČlověk v tísni. Ta se nezaměřuje jen na akutní řešení problémů, ale také na jejich dlouhodobé udržitelné řešení. V současné době (2016)Člověk v tísni v Afghánistánu má dvě stálá centra v Kábulu a Mazáre Šerífu a osm terénních kanceláří.[133]
↑paštunskyد افغانستان اسلامي امارت daríامارت اسلامی افغانستان
↑Indická vláda považuje Afghánistán za hraniční zemi, protože celýKašmír považuje za součástIndie. To je všaksporné a oblast sousedící s Afghánistánem spravuje Pákistán jakoGilgit-Baltistán.[8]
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuAfghanistan na anglické Wikipedii.
↑CHOI, Joseph. EU: Provisional Taliban government does not fulfill promises.The Hill. 8 September 2021.Dostupné online [cit. 18 March 2022].Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑BEZHAN, Frud. Key Figures In The Taliban's New Theocratic Government.Radio Farda.Radio Free Europe/Radio Liberty, 7 September 2021.Dostupné online [cit. 6 February 2022].Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑JONES, Seth G. Afghanistan's Future Emirate? The Taliban and the Struggle for Afghanistan.CTC Sentinel. Combating Terrorism Center, December 2020.Dostupné online [cit. 5 March 2022].Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Rozhodně ne demokracie. Podle Tálibánu povede Afghánistán rada a nejvyšší vůdce.Aktuálně.cz [online].Economia, 2021-08-18 [cit. 2021-08-19].Dostupné online.
↑RAI, Arpan. Blacklisted by UN and accused of organising 2007 atrocity: Meet Afghanistan’s new prime minister.Independent [online]. 2023-05-17 [cit. 2023-05-29].Dostupné online. (anglicky)
↑ Report for Selected Countries and Subjects (Afghanistan).IMF [online]. [cit. 2025-03-01].Dostupné online. (anglicky)
↑Ministry of Home Affairs (Department of Border Management) [online]. [cit. 2008-09-01].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 March 2015.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abcdLibrary [online]. [cit. 2025-01-23].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23 March 2022.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Estimated Populatin of Afghanistan 2024-25 [online]. [cit. 2025-01-23].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Afghanistan [online]. [cit. 2025-01-25].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Afghanistan country profile [online]. 15 August 2023 [cit. 2025-01-23].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abAfghanistan [online]. [cit. 2025-01-06].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abWorld Population Prospects 2024 Summary of Results [online]. [cit. 2025-01-06]. S. p61.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑World Population Prospects 2024 Data Sources [online]. [cit. 2025-01-06]. S. p11.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Afghanistan [online]. [cit. 2025-01-23].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑PILLALAMARRI, Akhilesh.Why Is Afghanistan the 'Graveyard of Empires'? [online]. [cit. 2022-02-25].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 11 August 2021.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑GRIFFIN, Luke.The Pre-Islamic Period [online]. Illinois Institute of Technology, 14 January 2002 [cit. 2010-10-14].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 3 November 2001.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑CUSH, Denise; ROBINSON, Catherine; YORK, Michael.Encyclopedia of Hinduism. [s.l.]: Routledge, 2012.Dostupné online.ISBN9781135189792. S. 200.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑The remarkable rugs of war, Drill Hall Gallery [online]. 30 July 2021 [cit. 2021-11-22].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22 November 2021.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Professing Faith: Religious traditions in Afghanistan are diverse [online]. 16 September 2021 [cit. 2021-11-01].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 October 2021.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Afghanistan: the land that forgot time [online]. 26 October 2001 [cit. 2021-12-14].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 14 December 2021.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑DŌST MOḤAMMAD KHAN [online]. 1995 [cit. 2023-02-08].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 29 April 2011.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑WATKINS, Andrew H. An Assessment of Taliban Rule at Three Months. Redakce Cruickshank Paul.CTC Sentinel. West Point, New York: Combating Terrorism Center, November 2021, s. 1–14.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 29 November 2021.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑JUST, Jiří.Rusko uznalo vládu Tálibánu v Afghánistánu. Expert vysvětluje, pro koho je to výhodné [online]. MAFRA, 2025-07-08 [cit. 2025-07-11].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Tálibán potřebuje, aby státy uznaly legitimitu jeho vlády. Dát ženám větší práva se ale zatím nechystá.iROZHLAS [online]. 2022-07-02 [cit. 2025-03-01].Dostupné online.
↑Morocco seizes over 840 kg of cannabis – Xinhua | English.news.cn [online]. [cit. 2022-10-18].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18 October 2022.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Afghanistan's Saffron on Media | AfGOV [online]. [cit. 2022-10-18].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 8 April 2023.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Taliban Takeover Puts Afghanistan's Cashmere, Silk Industries at Risk [online]. 25 August 2021 [cit. 2022-10-18].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18 October 2022.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑MAJUMDAR, Ramesh Chandra.Ancient India. Reprinted. vyd. [s.l.]: Motilal Banarsidass, 1977.Dostupné online.ISBN978-8-12080-436-4. S. 99.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Ch. M. Kieffer.Encyclopædia Iranica. Afghan. online. vyd. [s.l.]: Columbia University, 15 December 1983.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 16 November 2013.Je zde použita šablona{{Cite encyclopedia}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑VOGELSANG, Willem.The Afghans. [s.l.]: Wiley Blackwell, 2002.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 July 2019.ISBN0-631-19841-5. S. 18.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Encyclopaedia of Islam Three Online.referenceworks [online]. [cit. 2025-04-08].Dostupné online. (anglicky)
↑ROUX, Jean-Paul.Dějiny Střední Asie. 1. vyd. Praha: Nakladatelství lidové noviny, 2007. 435 s.ISBN978-80-7106867-9. S. 334,335.
↑ŠIŠKA, Jiří F.Bojiště Afghánistán, Sovětsko-afghánský válečný konflikt 1979-1989. 2. vyd. Cheb: SVĚT KŘÍDEL, 2015. 295 s.ISBN978-80-87567-72-2. S. 25.
↑FEIFER, Gregory.Velký Hazard, Sovětská válka v Afghánistánu. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Slovart,s.r.o., 2009. 335 s.ISBN978-80-7391-255-0. S. 16.
↑HECHT, Emmanuel; SERVENT, Pierre.Krvavé století 1914-2014. Dvacet válek, které změnily svět/SSSR chycen do afghánské léčky 1979-1989/. 1. vyd. Praha: Vyšehrad,s.r.o., 2015. 262 s.ISBN978-80-7429-630-7. S. 147–154.
↑KRUPKA, Jaroslav.Před 40 lety začala Operace Cyklon. Tajná akce, co dostala Rusy z Afghánistánu [online]. Praha: VLTAVA LABE MEDIA,a.s., 3.7.2019 [cit. 2019-07-05].Dostupné online.
↑HECHT, Emmanuel; SERVENT, Pierre.Krvavé století 1914-2014, Dvacet válek, které změnily svět /Válka v Afghánistánu 2001-?/. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Vyšehrad,s.r.o., 2015. 262 s.ISBN978-80-7429-630-7. S. 196,197.
↑HYNEK, EICHLER, MAJERNÍK, Nik, Jan, Lubomír.Konflikt a obnova v Afghánistánu: kontext,prostředí a zájmy. 1. vyd. Praha: Ústav mezinárodních vztahů,v.v.i., 2012. 191 s.ISBN978-80-87558-06-5. S. 11,12,37,38,39.
↑ŠVAMBERK, Alex. Tálibán.Novinky [online]. Borgis,a.s., 2010 [cit. 2018-12-16].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-12-16.
↑ROTT, Lukáš.Jonference v Moskvě průlom nepřinesla.Tálibán odmítá jednat s afghánskou vládou [online]. VLTAVA LABE MEDIA,a.s., 9.11.2018 [cit. 2018-12-20]. [/www.denik.cz/ze_sveta/konference-v-moskve-prulom-neprinesla-taliban-odmita-jednat-s-afghanskou-vladou-20181109.html Dostupné online].
↑NOVINKY, ČTK.Afghánský prezident oznámil ustavení týmu pro jednání s Tálibánem [online]. Praha: Borgis,a.s., 28.11.2018 [cit. 2018-12-26].Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-12-27.
↑ČTK,REUTERS.Trump požádal Pákistán o pomoc při jednáních s Tálibánem [online]. Media,s.r.o., 3.12.2018 [cit. 2018-12-20]. [www.tyden.cz/rubriky/zahranici/asie-a-oceanie/trump-pozadal-pakistan-o-pomoc-pri-jednanich-s-talibanem_505413.html Dostupné online].
↑ Vojska NATO na podzim opustí „hřbitov impérií”. Afghánistán se změnil, tvrdí generál Pavel.Česká televize [online]. 19. dubna 2021.Dostupné online.
↑ V Afghánistánu vyhlásili na měsíc noční zákaz vycházení kvůli postupu Tálibánu.Novinky.cz [online]. 25. července 2021.Dostupné online.
↑ Afghánistán v sevření Talibanu.90’ ČT24 [online]. Česká televize [cit. 2021-08-16].Dostupné online.
↑Taliban launches major Afghan offensive after deadline for U.S. pullout [online]. Reuters, 2021-05-04 [cit. 2021-08-16].Dostupné online. (anglicky)
↑ROGGIO, Bill. Mapping Taliban Contested and Controlled Districts in Afghanistan.FDD's Long War Journal [online]. [cit. 2021-08-16].Dostupné online. (anglicky)
↑ Porážka NATO a USA může povzbudit radikály v Evropě, říká generál Šedivý.iDNES.cz [online]. 16. srpna 2021.Dostupné online.
↑ Nová krvavá kapitola afghánských dějin: Tálibán postupuje rychleji, Kábul může padnout do 90 dnů.iROZHLAS [online].Český rozhlas, 12. srpna 2021.Dostupné online.
↑ Tálibán Afghánistán neovládne, tvrdil americký prezident Biden. Má krev na rukou, viní ho kritici.Novinky.cz [online]. 17. srpna 2021.Dostupné online.
↑ Americké rozvědky měly Bidena varovat před rychlým kolapsem afghánské armády.Lidovky.cz [online]. 18. srpna 2021.Dostupné online.
↑ Kábulské letiště svírá zoufalství, důkladný Tálibán ztěžuje evakuace.iDNES.cz [online]. 20. srpna 2021.Dostupné online.
↑ Evropská unie jedná s Tálibánem.Novinky.cz [online]. 21. srpna 2021.Dostupné online.
↑ Chci zpátky domů, žádné peníze jsem nevzal, ozval se afghánský exprezident.iDNES.cz [online]. 2021-08-19 [cit. 2022-03-18].Dostupné online.
↑ Politici jsou zajedno. Vládu Tálibánu Česko v žádném případě neuzná.iDNES.cz [online]. 2021-08-18 [cit. 2021-08-19].Dostupné online.
↑ Tálibán oslavuje tři roky vlády v Afghánistánu. Přišli i Číňané a Íránci - Seznam Zprávy.www.seznamzpravy.cz [online]. 2024-08-14 [cit. 2024-09-16].Dostupné online.
↑ZBAVITELOVÁ, Gita. Dva roky vlády Tálibánu: Zákazů pro afghánské ženy a dívky přibývá, nesmějí už ani do parku.iROZHLAS [online].Český rozhlas, 2023-08-20 [cit. 2024-09-16].Dostupné online.
↑ČTK. Taliban odpojil Afghánistán od internetu. Brání tím „šíření neřesti“.ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2025-09-30].Dostupné online.
↑ Nadřazený i prezidentovi. Nejvýše postavený muž v Afghánistánu bude mulla Achúndzáda, vláda bude podobná té íránské.Hospodářské noviny [online]. Economia, 2021-09-02 [cit. 2024-09-04].Dostupné online.
↑ UN talks in Doha end; recognition remains distant dream for Taliban.Voice of America [online]. 2024-07-01 [cit. 2024-09-03].Dostupné online. (anglicky)
↑ Afghánistán po třech letech vlády Talibanu trápí hlad a izolace.ČT24 [online].Česká televize, 2024-08-15 [cit. 2024-09-07].Dostupné online.
↑GRUNTOVÁ, Kateřina. ‚Nereprezentuji Tálibán.‘ Afghánští velvyslanci dva roky po pádu Kábulu řeší, co dál a jak to zaplatit.iROZHLAS [online]. 2023-08-21 [cit. 2024-09-07].Dostupné online.
↑ Čína jmenovala velvyslance v Afghánistánu. Jako první tak učinila od ovládnutí země hnutím Tálibán.iROZHLAS [online]. 2023-09-13 [cit. 2024-09-07].Dostupné online.
↑ Rusové pozvali Tálibán na ekonomické fórum, chystá se normalizace vztahů - Echo24.cz.www.echo24.cz [online]. 2024-06-07 [cit. 2024-09-07].Dostupné online.
↑ Tálibán oslavuje tři roky vlády v Afghánistánu. Přišli i Číňané a Íránci - Seznam Zprávy.www.seznamzpravy.cz [online]. 2024-08-14 [cit. 2024-09-16].Dostupné online.
↑ Rusko oficiálně uznalo vládu Tálibánu v Afghánistánu - Novinky.www.novinky.cz [online]. 2025-07-03 [cit. 2025-07-12].Dostupné online.
↑VOJÁČEK, Jiří. Tálibán ukořistil český „ďáblův kočár“ i letadla, o nichž česká armáda jen sní.iDNES.cz [online]. 2021-09-01 [cit. 2024-09-08].Dostupné online.
↑ Tálibán má teď moderní a skvěle vybavenou armádu. Včetně přístrojů na noční vidění.Aktuálně.cz [online]. 2021-08-31 [cit. 2024-09-08].Dostupné online.
↑ŠVAMBERK, Alex. Tálibán na přehlídce ukázal ukořistěné zbraně, mění se v regulérní armádu - Novinky.www.novinky.cz [online]. 2021-11-16 [cit. 2024-09-08].Dostupné online.
↑ Video: Moderní zbraně a speciální výcvik. Tálibán buduje stálou armádu - Seznam Zprávy.www.seznamzpravy.cz [online]. 2022-01-25 [cit. 2024-09-08].Dostupné online.
↑ADA. Slavnostní přehlídka Tálibánu. Ukořistěnou výzbroj předvedl na základně, kde působili Češi - Echo24.cz.www.echo24.cz [online]. 2024-08-14 [cit. 2024-09-08].Dostupné online.
↑Afghanistan – Population Reference Bureau [online]. Population Reference Bureau [cit. 2009-12-29].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 December 2013.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑WICKRAMASEKARA, Piyasiri; SEHGAL, Jag; MEHRAN, Farhad; NOROOZI, Ladan; EISAZADEH, Saeid.Afghan Households in Iran: Profile and Impact [online].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23 February 2018.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑NASIR, Jamal Abdul; AKHTAR, Sohail; ZAIDI, Syed Arif Ahmed; RANI, Andleeb; BANO, Hina; HINDE, Andrew. Is recent Afghanistan survey data suitable for fertility analysis? A regional investigation based on fertility inhibiting determinants.PLOS ONE. 16 October 2019, s. e0223111.doi:10.1371/journal.pone.0223111.PMID31618275.Bibcode2019PLoSO..1423111N.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Gini Index [online]. World Bank [cit. 2011-03-02].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 11 May 2014.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Total fertility rate Comparison – The World Factbook [online].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑World Bank Open Data [online].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑World Bank Open Data [online].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑KARIMI, Ali.Can Cities Save Afghanistan? [online]. 20 March 2015.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Unravelling the Afghan art of carpet weaving [online]. Al Jazeera.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Syed Saleem Shahzad.Profiles of Pakistan's Seven Tribal Agencies [online]. 20. října 2006.Dostupné online.
↑ Archivovaná kopie.www.cia.gov [online]. [cit. 2008-05-26].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-09-20.
↑ Afghanistan: 'Osama' Wins Golden Globe For Best Foreign Film.RadioFreeEurope/RadioLiberty [online]. [cit. 2022-04-03].Dostupné online. (anglicky)
↑HYNEK, EICLER, Nikola, Jan. Češi v Afghánistánu.Vojenské rozhledy. 24.5.2010, roč. XIX., čís. 2/2010, s. 88,89.Dostupné online.
↑STEJSKAL, Libor. Mise České republiky v Afghánistánu: Zkouška nových rozměrů.Vojenské rozhledy. 23.11.2009, roč. XVIII., čís. 4/2009, s. 101.Dostupné online.
↑ZONA, Pavel. Provinční rekonstrukční týmy v Afghánistánu.Vojenské rozhledy. 31.1.2008, roč. XVII., čís. 1/2008, s. 57.Dostupné online.
↑Úkolové uskupení AČR v misi Resolute Support Mission [online]. Praha: Army.cz, 30.11.2018 [cit. 2019-04-28].Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-04-28.
↑MINISTERSTVO ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ, ČR. Afghánistán – humanitární pomoc – přehled.zahraniční vztahy. 26.6.2014.Dostupné online.
(anglicky)Human rights in Afghanistan Amnesty International [online].Amnesty International. [Human rights in Afghanistan Amnesty International Dostupné online]. (anglicky)
.svg)
.svg)
.svg)
.png)
.png)
_vs_Jeje_Lalpekhlua_(in_blue_uniform).jpg)
.svg)
