Adventní labyrint v krétském stylu vyrobený z 2500 hořících čajových svíček v Centru pro křesťanskou meditaci a spiritualitu diecéze Limburg v Heilig-Kreuz-Kirche veFrankfurtu nad Mohanem
Stopy adventníliturgie lze nalézt již v polovině5. století vRavenně. Teprve v polovině6. století se objevuje také vŘímě. V obou případech byl advent chápán jako příprava na slaveníNarození Páně. Naproti tomu vGalii vlivemiroskotských misionářů (Kolumbán mladší) získala adventní doba postní ráz a byla chápána jako kající příprava nadruhý příchod Kristův na konci času. Z adventnímše bylo vypuštěnoGloria a užívala se postní fialová barva mešních rouch. Něco z těchto postních obyčejů proniklo ve12. století i do římské liturgie; především už zmíněné vynechání Gloria a liturgická barva. Postní ráz adventu se však v Římě neprosadil.
Západní církev slavila různý počet (4 až 6) adventních nedělí.PapežŘehoř Veliký stanovil čtyři adventní neděle. Přestože francký králPipin III. stejně, jako jeho synKarel Veliký, nařídili v celé říši dodržovat papežovo ustanovení, čtyři neděle se prosazovaly jen velmi zvolna. Zdá se, že teprve v10.–11. století se čtyřtýdenní advent ujal v celém galskofranckém prostoru.AmbroziánskýritusMilánské arcidiecéze slaví šest adventních nedělí doposud.
U pravoslavných trvá advent od 15. listopadu (tj. 28. listopadu podle přepočtu juliánského kalendáře na kalendář gregoriánský) do samotného dne svátku, který má pevné datum a připadá na 25. prosince (7. ledna v přepočtu).
Tato část článku není dostatečněozdrojována, a může tedy obsahovat informace, které je třebaověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí navěrohodné zdroje.
Advent je prvním obdobím církevního (liturgického) roku. Délka adventního období je vymezena čtyřmi adventními nedělemi, přičemž čtvrtá adventní neděle předchází Slavnosti Narození Páně (25. prosince).První adventní neděle, kterou období začíná, tedy připadá na některý z dnů v rozmezí27. listopadu –3. prosince. Čtvrtá adventní neděle naopak může připadnout na 24. prosince. Vánoční doba, která na advent navazuje, začíná po západu slunceŠtědrého večera.
V adventním období si křesťané připomínají dva příchodyJežíše Krista. Tomu druhému (na konci časů) věnují první část adventní doby do 16. prosince (zaměření liturgie i biblických textů k tzv. Poslednímu soudu, připomínka důstojnosti člověka a jeho povolání k péči o svět a dobro všech lidí). Druhá část adventu je zaměřena na bezprostřední přípravu na narození Ježíše Krista (první příchod). Změnu rázu adventní doby podtrhuje i třetí adventní neděle, nazývanáGaudete (radostná).
Označení adventních nedělí jako železná, bronzová, stříbrná a zlatá má původ v obchodním ruchu před Vánoci a s církevním rokem nebo tradicí nemá žádnou souvislost.
Ve své tradiční podobě advent zahrnovalpůst, zákaz zábav, konání dobrých skutků a udíleníalmužen. Zapovídal se zpěv veselých písní, ve prospěchpísní duchovních; nosil se tmavý oděv, chovalo sezdrženlivě a zbytečně se nemluvilo. Půst nezahrnoval pouze vynechání masa a jediné syté jídlo denně, ale také pohlavní zdrženlivost a spaní na tvrdém lůžku. Advent tak představoval kontrast k podzimnímu hodování, které vrcholilomartinským posvícením (11. listopad) akateřinskými tancovačkami (25. listopad). Postní očekávání byla ale do určité míry narušena různými adventními zvyky.[3] V Česku, stejně jako ve zbytkustřední Evropy, se tyto zvyky lišily spíše na základě náboženské než etnické příslušnosti. Vřímskokatolické církvi byly typické každodenní zpívané mše zvanéroráty a kladl se důraz na svátky významných světců, jako jsouOndřej,Barbora,Mikuláš,Ambrož,Neposkvrněné početí Panny Marie,Lucie aTomáš. Vprotestantském prostředí se držely především adventní neděle a netrvalo se na důsledném postu. Z hospodářského hlediska byl advent spojen svýmlatem obilí, sdružování za účelem ušetření světla a tepla bylo využíváno kromě besed také kdraní peří nebopředení.[2][1]
K významným aspektům adventního zvykosloví patří následující:
Adventní osvětlení, které se ale objevilo v českém prostředí až velmi pozdě.Adventní věnce aoblouky pronikly zluteránských oblastíNěmecka přes německéKrušnohoří do Čech až ve druhé polovině 20. století. Původ těchto zvyků může ležet v oblibě svátku svaté Lucie jako svátku světla v luteránském Švédsku, kde na něj dlouho připadalzimní slunovrat. Novější původ má také symbolochranovské hvězdy.[2][1]
V lidových představách za prodlužujících nocí získávaly na síly temné aďábelské mocnosti. Mluvilo se tak o drsných[pozn. 2] či nevlídných nocích. Dny mezisvátkem svaté Lucie a Štědrým dnem se také nazývaly „černá zima“. Během adventu, především na tři poslední čtvrtky, se objevovaladivoká honba.[pozn. 3][2][4][5]
Z důvodů nejasné hranice mezi lidským a nelidským světem byl advent také spojován svěštěním, s tím je spojeno pojmenování osudové noci. Věštilo se například skrzelití olova, třesení stromem či plotem, naslouchání u kurníku, házení střevíce nebo polínek přes hlavu,výklady snů nebo obrazů na vodní hladině. Na svatého Ondřeje, Barboru a Tomáše se soustředily věštby týkající se lásky a manželství, na svatou Lucii počasí a úrody.[2]
Během adventu se prováděla řada pochůzek s maskami. K maskovaným personifikacím svátků patřililucky,barborky aperchty, masky představující světce zahrnovaly Mikuláše, Ambrože a Tomáše, objevovaly se i různé zvířecí, strašidelné a žertovné masky (čerti, Mikuláška, Klempera, Holda, Brůna, Žber,[6] klovcové báby, ometači, kališi, maskykobyly, medvěda a další). Mimo významné svátky se prováděly pochůzky také na tři poslední adventní čtvrtky. Během pochůzek se obdarovávaly a strašily děti ačeleď, symbolicky uklízelo, prováděly různé žerty akoledovalo o dary. Dále se klepalo na okna metlami či paličkami, proto se mluvilo o „klepacích nocích“, nebo se na házel hrách či čočka. Koledníci vymáhali různátabu, týkající se například postu nebo zákazu ženských prací. Maskované pochůzky podle Lydie Petráňové souvisely s vírou v předvánoční moc démonů – převleky je měly oklamat. Po první světové válce byly pochůzky povětšinou redukovaly jen namikulášskou, která byla už dříve nejoblíbenější.[2] O ženských adventních postavách se někdy hovoří jako o takzvanýchstředozimkách.[3]
Adventní trhy v minulosti umožňovaly zakoupit kromě běžného zboží i to méně dostupné či specifiky sezonní: koření, jižní ovoce, ryby nebo jehličnatou zeleň.[1]
V minulosti se dávaly dary nositelům různých úřadů, například pronejvyššího purkrabího pekl pekařský cech obřívánočku. Pražští Židé museli darovat položky z rozsáhlého seznamu.[1]
Pozdní, komerční, záležitostí jsou názvy čtyř adventních nedělí: Železná, Bronzová, Stříbrná a Zlatá.[1]
Svátek svatého Mikuláše 6. prosince s obchůzkou a nadílkou. Kromě samotného Mikuláše, čerta a anděla se také objevovala jízda „biskupova rytířstva“ nebo koňská maskaklibny. V protestantském prostředí chodil namísto Mikuláše jeho čeledínRuprecht, maskovaný podobně jako čert.[1]
Svátek svatého Ambrože 7. prosince s postavou Ambrože, který honil děti a hrozil jim, zároveň, ale sypal z uzlíku cukroví.[8]
↑Advent tak může začínat nejdříve 27. listopadu a nejpozději 3. prosince, posledním adventním dnem je 24. prosinec, který zároveň může být poslední adventní nedělí.
↑Marcela Kopecká toto označení uvádí jakošumavské.
↑Víra v divokou honbu má nejspíše germánský původ, stejně jako představa v neblahou povahu čtvrtka.
↑KOPECKÁ, Marcela. Drsné noci na Šumavě. Advent původních obyvatel horských samot..Proglas [online]. 17. 12. 2018 [cit. 15.6.2023].Dostupné online.
↑ČERNÁ, Anna. Lucie a pranostiky. In: KRÁLÍK, Jan.Každý den s češtinou. [s.l.]: Lidové noviny, 2009.ISBN978-80-7106-884-6. S. 275.
↑VALTONEN, Veronika.Mikuláška, Lucky, žber. Znáte všechny tradiční postavy českého adventu? [online]. Seznam Zprávy, 3. 12. 2024 [cit. 2025-10-01].Dostupné online.
