Přídavná jména jsou vlastnosti nebo vztahy podstatných jmen. V jazycích, které rozlišujírody, se přídavné jméno zpravidla shoduje s rodempodstatného jména, které rozvíjí. Vevětě mají nejčastěji funkcipřívlastku shodného nebodoplňku.
Podrobnější informace naleznete v článku
Stupňování.
Přídavná jména lzestupňovat ve třech stupních:
- stupeň –pozitiv – základní stupeň (Pavel jevysoký.)
- stupeň –komparativ – porovnává dva subjekty (Pavel jevyšší než Petr.)
- stupeň –superlativ – komparativně vymezuje jeden subjekt z celku (Pavel jenejvyšší ze třídy).
Většina přídavných jmen se stupňuje pravidelně, některá však (zpravidla ta nejběžněji užívaná) nepravidelně (např. dobrý – lepší, špatný – horší).
Vzájemná příbuznostindoevropských jazyků se projevuje mj. i v obdobných gramatických konstrukcích:
Některá přídavná jména nemá smysl porovnávat, tedy ani stupňovat, protože buď platí, anebo ne:
- konečný / nekonečný
- těhotná
- dokonalý
- ...
Tyto absolutní superlativy, binární, neporovnávatelné, zůstávají ve své základní formě, v prvním stupni.
Přídavná jména v češtině se dělí na tvrdá (skloňují se podle vzorumladý), měkká (jarní) a přivlastňovací (otcův, matčin). U některých tvrdých přídavných jmen lze tvořit i krátké (jmenné) tvary:hladový – hladov,šťastný – šťasten, které se však užívají jen v1. a výjimečně4. pádě.
Další slovotvorba:
- Některá přídavná jména jsou utvořena ze sloves (běžet – běžící),
- z přídavných jmen se mohou tvořit příslovce (chytrý – chytře)
- nebo podstatná jména (barevný – barevnost).
- Některá přídavná jména jsou zpodstatnělá (ve větě mají funkci podstatných jmen) – např.hajný, průvodčí, stříbrný, bytná, vstupné, hovězí
Vlatině se adjektiva skloňují podobně jakosubstantiva (až na malé odchylky), proto může bez větších problémů docházet k zpodstatňování adjektiv. Srov. např. latinskýsuperlativamicissimus („nejpřátelštější“) a již ustálené substantivumamicus („přítel“).
Toto kolísání mezi adjektivy a substantivy je patrné i vrománských jazycích, kde jeden výraz může sloužit jednou jako adjektivum, podruhé jako substantivum; srov.italské slovopaziente – „trpělivý“ (adjektivum) i „pacient“ (substantivum). Týká se to zvláště původních latinskýchparticipií.
Sémantická adjektiva, mezi něž kromě tradičních adjektiv patří též některépříslovce,zájmena ačíslovky, se ztektogramatického hlediska dělí na:[1]
- pojmenovací sémantická adjektiva – mezi ně patří všechna tradiční adjektiva (s výjimkou přivlastňovacích), dále tradiční příslovce deadjektivní povahy (např. „hezky“ odvozené od „hezký“, „chladno“ od „chladný“)
- určitá pronominální sémantická adjektiva ukazovací – ukazovací a identifikační zájmena v pozici syntaktického adjektiva (ten dům,takový přístup,tentýž problém, on už jetakový)
- neurčitá pronominální sémantická adjektiva – zájmena se sémantickým rysem neurčitosti a s adjektivní funkcí, tj. zájmenakterý ajaký nebo jejich neurčité, tázací, záporné a totalizační odvozeniny (některý, nijaký, každý, málokterý, jakýsi, žádný, veškerý, kdejaký, kterýpak…), pokud jsou v pozici syntaktického adjektiva,
- určitá kvantifikační sémantická adjektiva – základní řadové číslovky v pozici syntaktického adjektiva, určité číslovky řadové (druhý, stý), souborové (dvoje, stery) a druhové (dvojí, sterý), odvozeniny základních číslovek, příslovce typu dvakrát nebopodruhé, číslovkatolik a její deriváty (tolikátý, tolikery, tolikerý), příslovcetolikrát apotolikáté
- neurčitá kvantifikační sémantická adjektiva – základní neurčitá číslovkakolik, její neurčité, tázací, řadové, souborové a druhové odvozeniny (několik, kolikátý, kolikery…) a adverbiální odvozeniny (kolikrát,poněkolikáté)
- kvantifikační sémantická adjektiva stupňovatelná – základní neurčité číslovky v pozici syntaktického adjektiva, lze-li je stupňovat (málo lidí,mnoho chyb) a příslovce typumálokrát >méněkrát >nejméněkrát.
