Současný statut Abcházie je následek přetrvávajícíhogruzínsko-abchazského konfliktu. Jedná se o důsledekrozpadu Sovětského svazu a etnických sporů meziAbchazy aGruzíny, kteří se stali během sovětské éry v Abcházii dominantním národem. Spory přerostly veválku v Abcházii v letech1992 až1993. Ačkoliv byla podepsána dohoda o příměří, na kterou měly dohlížet mírové jednotkyOSN, zvané zkratkouUNOMIG, statut Abcházie se nevyřešil a v průběhu následujících let došlo k několika příhraničním incidentům, jež vyvrcholilyválkou v Jižní Osetii v roce2008. Abchazské jednotky tehdy podpořilaruská armáda a Rusko uznalo nezávislost Abcházie iJižní Osetie, anulovalo dohodu o příměří z roku1994 a zdejší mírová mise OSN byla zrušena. Od té doby jeAbcházie pod ruskou kontrolou.
Abchazové svou zemi nazývají Аԥсны (transliterace: Apsny; výslovnost: Aps-N), což se obecně překládá jako "země/krajina s duší"[9] nebo dle jiného zdroje "země/krajina smrtelníků"[10]Etymologie vychází ze slova, kterým Abchazové označují sebe jako národ: Аԥсуаа (Apsuá), a z koncovky -ны znamenající příčestí místní, což dohromady znamená krajina Apsů, neboli krajina Abchazů.[11] Dle prvního článku Ústavy Republiky Abcházie je Apsny spolu s názvem Republika Abcházie oficiálním názvem země.[5]
Název Abcházie ve většině ostatníchjazyků včetněčeštiny nebo ruštiny vychází z gruzínského označení აფხაზეთი (Apchazeti). Vmegrelštině se Abcházie nazývá buď აბჟუა (Abžua), nebo სააფხაზო (Saapchazo).[12]
V 9.–6. století př. n. l. patřilo území pod královstvíKolchida. Později v roce 63 př. n. l. bylo přičleněno ke královstvíEgrisi neboli Lazica (podle kartvelského národa Lazů). Již v dobách Kolchidy připlouvali na abchazské pobřežíČerného mořeřečtí obchodníci, kteří zde založili několik osad. Jednou z nich byla osada Dioscurias, ze které je dnes hlavní město AbcházieSuchumi. V průběhu 1. století dobyli území Římané a Abcházie se stala součástíŘímské říše až do jejího rozpadu ve 4. století. Poté byla Abcházie opět nezávislá, zůstala však pod silným vlivemByzantské říše. V této době Abchazové přijalikřesťanství. V 7. století bylo územíautonomní oblastí Byzantské říše. V 8. století vzniklo nezávislé Abchazské království. Během 9. a 10. století sílila snaha abchazských i gruzínských králů sjednotit všechna území v okolí do jednoho státu, abchazští králové byli zpočátku úspěšnější, později se prosadili gruzínští vládcové Tao a Klardžeti. Prvním králem nově vzniklého království se stal v roce1001Bagrat III. z gruzínského roduBagrationů. Jeho otec se přiženil do rodiny abchazských králů, a když ta částečně vymřela v další generaci po meči, Bagrat (v Abcházii II.) odstranil svého posledního švagraTheodose Slepého a stal se abchazským králem. Později připojil gruzínská knížectví a stal se jako Bagrat III. králem Abcházců a Gruzínů. V 15. století se sjednocené království definitivně rozpadlo a v Abcházii začala vláda knížecí rodinyŠervašidzeů (abchazsky Čačba). V roce1570 obsadili územíTurci a abchazské knížectví se stalo poplatným říši.Osmanská říše se snažila Abcházceislamizovat a mnoho obyvatel inklinovalo k islámu, přesto proběhlo několik tvrdě potlačených protitureckých povstání. Turci zřídili v Suchumi pevnost a nazvali ji Suchum-kale.[13][14]
V 19. století se začínají o území zajímatRusové, což vedlo k ozbrojeným střetům s Tureckem. Obyvatelstvo bylo rozděleno namuslimy podporující Turky akřesťany inklinující k carskému Rusku. V roce1809 požádal místní vládce o ochranu ruského cara, a tak se Abcházie stala autonomní součástí Ruska. Po porážce vKrymské válce se ale Rusové museli z Abcházie stáhnout a přenechat ji zpět Osmanské říši. Boje pak pokračovaly až do roku1864, Turci byli nakonec vytlačeni a Abcházie se stala opět součástí Ruska. V roce 1864 bylo Abchazské knížectví zrušeno a nahrazeno přímou ruskou vojenskou kontrolou, vznikl tzv. Suchumský vojenský okruh. Porážka Turků zapříčinila masivní emigraci muslimů, které do té doby tvořilo 60 % obyvatelstva, do Osmanské říše. Na opuštěné a řídce osídlené území začali přicházet křesťanští osadníci, převážně Rusové,Gruzínci aArméni[14], ale také sem přicházeli například řečtí o estonští kolonisté. V roce 1883 vznikl tzv. Suchumský okres, který byl součástí Kutajské gubernie.
V roce1917 proběhla v RuskuŘíjnová revoluce, moci se chopilibolševici a Rusko se ocitlo uprostředobčanské války.24. února1918 vyhlásila nezávislostZakavkazská demokratická federativní republika, jejíž součástí se stala také Abcházie. Republika se ale tři měsíce nato rozpadla a26. května 1918 vyhlásila nezávislostGruzínská demokratická republika, která si nárokovala také Abcházii. To vyvolalo v Abcházii vlnu nepokojů, obzvlášť mezi etnickými Abcházci. Únorové volby do gruzínského parlamentu vyhráli se ziskem 81,5 %menševici. Nová vláda se rozhodla uklidnit situaci v Abcházii tím, že jí přizná status autonomní republiky. V letech 1918–1920 proběhl tzv.sočský konflikt, kterého se účastnili rudí, bílí, Gruzínci i Abcházci a který měl za následek posunutí rusko-abchazské (rusko-gruzínské) hranice z řekySoči na řekuPsou, kde je dodnes. V roce1921 podnikla Rudá armáda invazi do Abcházie a poté i do Gruzie. Při postupu přes Abcházii se etničtí Abcházci bouřili a pomáhali Rudé armádě v boji proti Gruzíncům. Tato invaze ukončila existenci Gruzínské demokratické republiky. Na jejím místě byla vytvořenaSocialistická sovětská republika Gruzie aSocialistická sovětská republika Abcházie.[14]
Podle nové ústavy z roku1931 bylAbchSSR odňat status svazové republiky a ta se stala autonomní republikou uvnitřGruzínské SSR.[13]Stalin začal s likvidací místní inteligence a s kolektivizací zemědělství. Oblast se dostala pod silný vlivGruzie (byla zavedena gruzínská abeceda, na školách bylo zakázáno vyučovat abcházštinu, Gruzínci byli dosazováni do vedoucích funkcí). Politiku asimilace prosazoval Stalinův blízký spolupracovníkLavrentij Berija, který se narodil v gruzínské rodině v Abcházii.[13] Stalin chtěl do oblasti nastěhovat etnické Rusy a Gruzínce (v 90. letech tvořili Abcházci jen necelých 18 % obyvatel). Místní menšinuŘeků, žijící zde 2 700 let, vysídlil v roce1949 dostřední Asie. Ke změně poměrů došlo až po Stalinově smrti v roce1953, ovšem status SSR obnoven nebyl.[19] Vedoucí funkce ve státě byly uvolněny pro místní obyvatele, což se setkalo s velkou nevolí místních Gruzínců. Abcházština byla opět vyučována ve školách a stala se dokonce jedním z úředních jazyků, nápisy na veřejných místech byly trojjazyčné – ruské, gruzínské a abchazské. V roce1990 byla moc zcela v rukách Abcházců, kteří přesto tvořili menšinu.[20] Díky výborné poloze uČerného moře přinášel turismus Abcházii bohatství, někdy bývala označována jako „Sovětská riviéra“.[14][21]
Abcházie pocítila v 80. letech slábnoucí moc Sovětského svazu a začala klást požadavky na sebeurčení svého národa. Několik pokusů vyčlenit Abcházii v rámci SSSR z Gruzie a připojit k Rusku skončilo neúspěchem. Později nárokovali abchazští komunisté vznik samostatné Abchazské SSR v rámci SSSR. Všechny snahy byly neúspěšné. Olej do ohně přidal ozbrojený střet 16. července1989, kdy bylo při zápisu na univerzitu zabito 16 gruzínských studentů. V Suchumi propukl vážný ozbrojený konflikt, který musela hasit ažSovětská armáda, která vyhlásila ve městěstanné právo. V roce1990 abchazská vláda vyhlásila Abchazskou SSR a tím se v rámci SSSR odtrhla od Gruzie. Další impulz byl dán Abcházii rozpadem SSSR v roce1991. Tentýž rok vznikla samostatnáGruzínská republika. Prvním prezidentem nezávislé Gruzie se stal nacionalistaZviad Gamsachurdia,[22] který měl v úmyslu zrušit autonomní postavení Jižní Osetie a Abcházie.[23] Abcházie odmítla stát se pouhým regionem v rámci Gruzie, a tak se připravila na vyhlášení nezávislosti. Stalo se tak 23. července1992.[14]
Po vyhlášení nezávislosti poslala Gruzie do Abcházie armádu. Rozhořely se těžké boje. Na stranu Abchazů se postavili dobrovolníci ze severokavkazských národů v rámciKonfederace horských národů Kavkazu (angažovali se hlavněČečenci). Rusové zprostředkovali vyjednávání v Moskvě, ale neúspěšně. Ruský prezidentBoris Jelcin zastával v konfliktu mezi Abcházií a Gruzií neutrální pozici.[14] Abchazská armáda do konce roku1992 znovuobsadila valnou část území Abcházie kromě hlavního městaSuchumi. Koncem roku se ale stabilita samotné Gruzie začala otřásat v základech. Narostlakriminalita, ekonomika hrozila zhroucením. Gruzínci museli přistoupit k jednacímu stolu. Dohoda o stažení vojsk byla sepsána 27. července1993. Podle ní měli na území dohlížet vojáciOSN. Po podepsání smlouvy Abcházie pokračovala ve zbrojení a vytlačila Gruzínce z Abcházie. Tímto vítězstvím začala nejčernější událost dějin Abcházie. Abchazské jednotky se společně s dobrovolníky ze severního Kavkazu pustily do etnických čistek po celé Abcházii. Odhaduje se, že během cíleného vyvražďování bylo zabito přes 30 000 Gruzínců. Následovala masivní emigrace všech Gruzínců z Abcházie. Podle odhadů odešlo ze země přes 250 000 lidí, většinou Gruzínců. Tento akt uvrhl Abcházii do mezinárodní izolace. Rusko začalo v roce 1993 podporovat vládu gruzínského prezidentaEduarda Ševardnadzeho, bývalého ministra zahraničí SSSR, a přistoupilo k hospodářské blokádě Abcházie.[14] V roce1994 byl konečně uzavřen mír.[13][14]
Po uzavření příměří se Abcházie dostala do mezinárodní izolace. Jediný mezinárodní obchod probíhal s Tureckem. V severovýchodní Abcházii se zformovala tzv.Horní Abcházie, která byla kontrolovanáGruzínci. Až do roku 1998 neprobíhaly žádné větší potyčky s Gruzií.[24]
Podle mírové smlouvy byly na jihovýchodě země vokrese Gali umístěny mírové jednotkyOSN, které tvořiliAbcházci,Gruzínci a takéRusové.[25] V roce 1998 vypuklo v okrese Gali (osídleném převážně Gruzínci) povstání, kteréabchazská armáda potlačila během šesti dní. Konflikt vstoupil do dějin pod názvemšestidenní válka. Během války opustilo Abcházii dalších přibližně 40 000 Gruzínců, kteří se ale po několika měsících zase vrátili.[26]
Pošestidenní válce začalgruzínsko–abchazský konflikt znovu eskalovat, tentokrát ve sporné soutěsce Kodori. Od roku 1999 zde přibývalo únosů. K velké krizi došlo na podzim roku 2001, kdy čečenští a gruzínští ozbrojenci sestřelili vrtulník mírových silOSN a asi 40 jich proniklo průsmykem do Abcházie. Útočníci byli odraženi, ale tento incident velmi poškodil abchazsko–gruzínské vztahy.[27] V létě 2006 vypukla v soutěsce Kodori, ovládané Gruzií prostřednictvím bojovníků pod velením místního náčelníkaEmzara Kvicianiho, vzpoura, protože Kviciani a jeho muži nesouhlasili s kroky gruzínské vlády.Gruzii se podařilo tuto vzpouru potlačit a v soutěsce Kodori zřídila tzv.Horní Abcházii s centrem veČchaltě.[28] V roce 2007 bylaČchalta napadena třemi vrtulníky. Při útoku nebyl nikdo zabit ani zraněn, ale bylo poničeno sídlo vlády.Gruzie z útoku obvinilaRusko, které odmítlo, že by za tento incident neslo odpovědnost.[29] V září roku 2007 došlo na Abcházci ovládaném území poblíž soutěsky Kodori k přestřelce mezi abchazskými pohraničníky a gruzínským komandem. Obě strany se vzájemně obvinily z napadení.[30]
Gruzie přes celou válku až do roku2008 držela abchazské území kolem soutěskyKodori. V tomto místě probíhal boj mnohem intenzivněji než v jiných částech hranice. V srpnu roku2008 se začínala vyostřovat situace mezi Gruzií a Jižní Osetií. Po gruzínském útoku na hlavní městoJižní OsetieCchinvali vyhlásila Abcházie podporuJižní Osetii a prohlásila že doJižní Osetie vyšle 1000 dobrovolníků.[33][34] K tomu ale nedošlo protože na stranu Osetinců se přidala ruská armáda a vytlačila Gruzínce.[35] 9. srpna Abcházie společně s ruskou armádou napadla Gruzínci ovládanou soutěsku Kodori.[36] Další ruská armáda prošla Abcházií a vytvořila další bojovou frontu proti Gruzii. 11. srpnaAbchazská armáda s ruskou pomocí dobyla soutěskuKodori a vyhnala kolabující gruzínskou armádu zcela ze svého území, čímž dostala zpátky pod svůj vlivHorní Abcházii.[37] Abchazský prezident požádal o uznání svého státu za nezávislý.[38] Kladná odpověď přišla ale jen ze spřátelenéhoRuska,Venezuely,Nikaraguy a několika tichomořských států. Většina zemí mezinárodního společenství odmítla uznat nezávislost země a trvají na územní celistvostiGruzie.[8]31. října2008 podepsal gruzínský prezident usnesení, v němž označuje Abcházii zaRuskemokupované území kvůli ruské vojenské přítomnosti.[39][40][41] 29. května2018 navázala diplomatické styky s AbcháziíSýrie, jež se stala pátou zemí uznávající její nezávislost.[42]
Po válce v roce 2008 musí Abcházci cestovat na ruské pasy a musí platitrublem, ale získali bezvízový styk s Ruskem. Spousta států vyjádřila podporu Abcházii aJižní Osetii, ale neuznala je (Bělorusko,[43]Ekvádor,[44]Peru,[45]San Marino,[46]Saúdská Arábie,[47]Tádžikistán[48] atd.). 15. listopadu 2009 byla Abcházie uznánaNauru, 23. května 2011Vanuatu a 18. září 2011Tuvalu. Abcházie se snaží navázat vztahy s dalšími zeměmi především v Tichomoří a v Jižní Americe. V květnu 2012Srbsko prohlásilo, že se bude zabývat otázkou uznání Abcházie.[49] 20. května 2013Vanuatu prohlásilo že už nadále neuznává nezávislost Abcházie.[50] Tuvalu podepsalo 31. března 2014 smlouvu o navázání diplomatických vztahů s Gruzií v níž je mimo jiné napsáno, že Tuvalu nadále považuje Abcházii za součást Gruzie.[51]
K velkému uvolnění napětí došlo po zveřejnění zprávyEU, podle které zahájiliválku v Jižní OsetiiGruzínci.[52][53]Gruzie se ale nehodlá svých nároků vzdát, dokonce se neúspěšně pokoušela žalovatRusko u mezinárodního soudu.[54] Už od války seGruzie snaží zavést námořní blokádu Abcházie, podařilo se jim zadržet několik tureckých lodí, což jim vysloužilo špatné vztahy s Tureckem, které začalo uvažovat o otevřené podpoře Abcházie.[55] V březnu 2013 požádala Abcházie mezinárodní společenství, aby ukončilo gruzínskou blokádu.[56] V březnu 2014 neoficiálně navštívila abchazská delegace v čele s ministrem zahraničíItálii. Povedlo se navázat vztahy s několika městy a především s představiteli regionuBenátsko, který uvažuje o odtržení od Itálie a se kterými se dohodli na budoucí spolupráci.[57][58][59]
Abchazská vláda v čele s prezidentem Alexandrem Ankvabem je dlouhodobě opozicí kritizována za nedostatečnou snahu o integraci s Ruskem. Po ruské anexi Krymu tyto hlasy zesílily a koncem května začaly protesty. 27. května obklíčili protestující vládní komplex v Suchumi a opozičnímu vůdci se povedlo s prezidentem vyjednat demisi vlády, ale druhý den protestující vtrhli do prezidentova sídla, který před nimi utekl a prohlásil tyto akce za puč.[60][61][62] Při hlasováníabchazského parlamentu 29. května se 24 z 25 přítomných (abchazský parlament má celkem 35 členů) vyslovilo pro zvolení úřadujícího prezidenta, kterým se stal předseda parlamentu Valerij Bganba.[63] Aby zachoval stabilitu Abcházie, rozhodl se Alexandr Ankvab 1. června rezignovat na post prezidenta a o den později ho následoval i premiér Abcházie Leonid Lakerbaja.[64][65][66] Opozice zaručila Ankvabovi bezpečí a možnost kandidovat v mimořádných prezidentských volbách, které byly vypsány na 24. srpna 2014.[67] Ten se nakonec rozhodl nekandidovat a v předčasných volbách zvítězil již v prvním kole představitel opozice.[68]
Abchazská vlajka je tvořena listem o poměru stran 1:2, se sedmi vodorovnými pruhy, čtyřmi zelenými a třemi bílými, a červenýmkantonem o šířce tří pruhů. V kantonu je vyobrazena ruka a nad ní do oblouku sedm bílých, pěticípých hvězd.
Abchazský znak tvoří zlatě orámovaný polcený štít stříbrné a zelené barvy, na němž je vyobrazen jezdec na koni ve skoku, který právě vystřelil z luku směrem vzhůru, vše ve zlaté barvě. Ve spodní části štítu je umístěna velká zlatá osmicípá hvězda, v horní části jsou dvě menší zlaté osmicípé hvězdy, jedna v zeleném a druhá ve stříbrném poli.
Podrobnější informace naleznete v článku Hymna Abcházie.
Abchazská hymna je píseňAiaaira (abchazskyАиааира,českyVítězství). Slova napsal abchazský skladatel a politik Gennadij Alamija a melodii Valera Čkadua.
Rozlohou 8 600 km² je Abcházie trochu větší než třebaPlzeňský kraj. Její území je protažené ze severozápadu na jihovýchod v délce asi 200 km. Z jihozápadu je ohraničeno pobřežímČerného moře, hlavní městoSuchumi leží zhruba v polovině pobřeží. Na severu a severovýchodě Abcházie hraničí s Ruskem, konkrétně s Krasnodarským krajem (menší část) a s Karačajsko-Čerkeskem (větší část). Hranici tvoříhlavní hřebenVelkého Kavkazu (zde s nejvyšší horouDombaj-Ulgen, 4046 m n. m.), který se postupně od moře vzdaluje: na severozápadě Abcházie je od něj asi 40 km, na jihovýchodě už je to téměř dvojnásobek. Na jihovýchodě sousedí Abcházie se zbytkemGruzie.
Abcházie se nachází na 42°30′–43°30′ s. š., 40°–42° v. d., tedy ve stejné zeměpisné šířce jako např.Pyreneje,Bulharsko,Hokkaidó čiNová Anglie a v podobné zeměpisné délce jako např. východSýrie, saúdskáMekka nebo východní pobřežíMosambiku.
Kromě pobřežní nížiny, která se rozšiřuje na jihovýchodě země, je povrch Abcházie hornatý a nadmořská výška postupně roste od moře směrem k ruské hranici. Říční síť není nijak rozvinutá, jde o řadu krátkých řek s malým povodím, které míří z kavkazských svahů přímo do moře. Např.Bzipi,Psou,Žvava-Kvara. Významnější řekyKodori aInguri lemují abchazskou hranici z gruzínské strany, ale z větší části již leží mimo její území. Jezera:Amtkel,Rica. Jeskyně:Voronija.[69]
V Abcházii se nachází 8 měst. Všechny s výjimkouTkvarčeli leží v blízkosti moře. Od severozápadu k jihovýchodu to jsou:Gagra (Гагра),Picunda (Пиҵунда),Gudauta (Гәдоуҭа),Nový Athos (Афон Ҿыц)Aqwa (Sochumi) (Аҟәа),Očamčira (Очамчыра),Tkvarčeli (Тҟәарчал) aGali (Гал). Ve všech s výjimkou Gali žije nadpoloviční většina etnických Abcházců. Největším a zároveň hlavním městem Abcházie jeSuchumi.[70][71]
Podle gruzínské ústavy jsou úředními jazykyabcházština agruzínština. Abchazská vláda uznává abcházštinu a ruštinu. Po dobytí Abcházie Ruskem v roce 1810 muselo mnoho obyvatel opustit Abcházii, protože byli muslimové. Následovala kolonizace Abcházie křesťanskými národy a násilnáchristianizace. V roce 1886 žilo v Abcházii 69 230 obyvatel a z nich bylo 85,2 %Abcházců. V následujících letech a obzvlášť za vládyStalina se kolonizace zintenzivnila. V roce 1926 žilo v Abcházii jenom 26,4 % Abcházců. V roce 1939 byli až třetím největším etnikem ve vlastní zemi a bylo jich jen 18 %. Do konceStalinovy vlády jejich podíl stále klesal, ale od Stalinovy smrti se začal opět pomalu zvyšovat. V roce 1959 15,1 %, v roce 1970 15,9 %, v roce 1979 17,1 %, v roce 1989 17,8 %. Porozpadu SSSR napjatá etnická situace přerostla ve válku, když Gruzínci, kterých zde bylo 45,7 %, napadliSuchumi. Ve válce Abcházcům pomohla ostatní etnika žijící v Abcházii (Arméni,Rusové), ale takéseverokavkazské národy. Válka skončila abchazským vítězstvím a vražděním Gruzínců, po kterém následovala pro změnu jejich masová emigrace. Z předválečných 525 061 obyvatel jich měla Abcházie v roce 2003 pouze 214 016 a podíl abchazského obyvatelstva vzrostl na 44,2 %. Při posledním sčítání lidu v roce 2011 žilo v Abcházii 240 705 obyvatel z nichž 50,7 % byliAbcházci, 17,4 %Arméni 19,2 %Gruzínci 9,1 %Rusové 0,6 %Řekové.[70]
Podle údajů z r.2003 se v Abcházii většina obyvatel (60 %) hlásí k pravoslavnému křesťanství, ale je zde také poměrně hodně zastoupenýislám (16 %), což je způsobeno tím, že většina obyvatel konvertovala během nadvládyOsmanské říše (při prvním sčítání lidu v roce 1886 zde žili téměř jenommuslimové). Abcházie přijalakřesťanství už v 5.–6. století, ale obyvatelé ve skutečnosti žádné cizí náboženství nikdy plně nepřijali. V Abcházii muslimové pijí alkohol akřesťané nechodí do kostela ani nečtoubibli, ale většinaabchazských obyvatel respektujepůvodní abchazské monoteistické náboženství (přestože se k němu při sčítání lidu přihlásilo jen 8 % lidí).[73]Abcházci žijící mimo Abcházii jsou v drtivé většině muslimové. Je to způsobeno tím, že se jedná o potomky Abcházců, kteří po obsazení Abcházie v 19. století Ruskem a jejíchristianizaci uprchli do Osmanské říše.
V Abcházii se nacházejí desítky pravoslavných kostelů, dva kláštery, pět fungujících pohanských svatyň, dvě fungující mešity, jeden katolický a luteránský kostel a jedna synagoga.
Související informace naleznete také v článku Abchazové.
Tisíce Abcházců známých také jako Muhajirové uteklo z Abcházie doOsmanské říše v polovině 19. století poté, coRusko dobyloKavkaz. Dnes jeTurecko domovem největší světové abchazské komunity. Velikost této komunity je nejistá odhady se pohybují mezi 150 000 a 500 000 lidí.Abcházci vTurecku jsou téměř výhradněsunnitští muslimové. Další abchazské komunity jsou vRusku,Sýrii,Gruzii,Německu a naUkrajině, kde žije dohromady kolem 30 000 lidí.[74] Současná vláda se snaží nalákat tyto Abcházce zpátky do vlasti. Vokrese Gali se připravují pozemky pro Muhajiry, kteří projevili zájem o návrat do vlasti, ale ten není příliš veliký kvůli tomu, že všichni tito Abcházci jsoumuslimové. Běhemobčanské války v Sýrii Abcházie přijala několik stovek syrsko-abchazských utečenců.[75]
Související informace naleznete také v článku Abcházština.
Abcházština je vedleruštiny jediným úředním jazykem Abcházie. Jako úřední jazyk ji uznává i centrální vláda vTbilisi (ale neuznáváruštinu). Abcházštinou mluví předevšímAbcházci, ostatní etnika v zemi ji příliš nevyužívají. V zahraničí je rozšířená především vTurecku. Řadí se do rodinyseverokavkazských jazyků. K psaní používá speciálně upravenoucyrilici.[76] Je na seznamu ohrožených jazykůUNESCO, kde je vedená s nejmenším stupněm ohrožení.[77]
V Abcházii žilo v roce 2011 50,7 %Abcházců, a tak je Abcházie mnohonárodnostní stát. Mezi nejvýznamnější menšiny se řadíRusové,Arméni aGruzínci, kteří zde před rokem 1993 byli dokonce převládající etnikum. Nepatrnou, ale historicky významnou menšinu tvoříŘekové, kteří byli v roce1949 Stalinem deportováni do centrální Asie. Až po jeho smrti se mohli do vlasti vrátit. Během války jich mnoho uteklo doŘecka. Dnes tvoří asi 0,7 % obyvatelstva Abcházie. Od konce 19. století kvůli křesťanské kolonizaci byla Abcházie multikulturním státem. Od sčítání lidu v roce 1886 až do sčítání lidu v roce 2011 zde nebylo zaznamenáno, že by nějaké etnikum mělo nadpoloviční podíl z obyvatelstva. Nejblíže tomu byli Gruzínci, když jich v roce 1989 bylo 45,7 %. Po válce v letech 1992–1993 byla většina Gruzínců z Abcházie vyhnána. Při sčítání lidu v roce 2003 jich zde bylo 20,6 % a byli třetí největší etnickou skupinou po Abcházcích aArménech. Podíl gruzínského obyvatelstva nadále klesá, ale v roce 2011 se stali druhou největší etnickou skupinou. Největší Gruzínská komunita je vokresu Gali, kde je jich 98,2 %, a vOkresu Tkvarčeli, kde je jich 62,4 %.[70]
Podle studieUniversity of Colorado at Boulder z roku 2010 drtivá většina obyvatel Abcházie podporuje nezávislost Abcházie, přestože se menší skupina obyvatel přiklání k připojení k Rusku. Podpora pro znovu připojení ke Gruzii je velmi malá.[78] Dokonce i mezi etnickými Gruzíny je podpora nezávislosti Abcházie téměř 50%, zatímco zpátky ke Gruzii by jich chtělo méně než 20 %. Mezi etnickými Abcházci se podpora znovupřipojení ke Gruzii pohybuje kolem 1 %, podobně je tomu i u místních Rusů a Arménů.[79]
Fakticky je Abcházie spolu s Jižní Osetií ruským protektorátem zcela závislým na ruské vojenské, hospodářské a finanční pomoci, jehož nezávislost Moskva uznala po krátké rusko-gruzínské válce v roce 2008.[80]Mezinárodní společenství uznává pouzeAutonomní republiku Abcházie v rámciGruzie.
VládaAutonomní republiky Abcházie je exilová progruzínská vláda s centrem vTbilisi. Gruzínská vláda ji považuje za právoplatnou vládu Abcházie. V letech 2006–2008 bylo její sídlo veČchaltě, která se nachází na územíHorní Abcházie což bylo jediné území, které bylo v Abcházii ovládanéGruzií, ale v roce 2008 bylaHorní Abcházie obsazena ruským a abchazským vojskem.Tato vláda také částečně zastupuje lidi kteří museli z Abcházie utéct po válce v letech 1992–1993. Současným předsedou jeGiorgi Baramia.[81]
Abcházie se dělí na 7 okresů (Gagra,Gudauta,Suchumi,Gulripš,Očamčyra,Gali,Tkvarčeli). Okresy jsou stejné jako byly zaSSSR, s výjimkou okresu Tkvarčeli který byl vytvořen v roce 1995 z částí okresu Gali a očamčyrského okresu.
Představitelé jednotlivých okresů jsou voleni ve volbách a jmenuje je prezident republiky. Každý okres má také své zastupitelstvo.[71]
Abchazská armáda (nebo také ozbrojené síly Abcházie) vznikla z tzv. Abchazské národní gardy, založené v roce 1992. Většina zbraní pochází z Ruska, většinou jde o staré sovětské vybavení. Hlavní část tvoří pozemní síly, ale jsou zde i menší letecké a námořní jednotky. V současné době je v Abcházii umístěno také 3500 ruských vojáků.[85]
Členění abchazské armády:
Pozemní síly Abcházie
Trvale zde slouží 5000 aktivních vojáků, ale v případě konfliktu lze mobilizovat až 50 000 osob.[86]
Nejčastější způsob dopravy v Abcházii je autem. Nejdůležitější silnice vede podél pobřeží a protíná téměř všechny důležitější města v Abcházii. Další významnou silnicí je Suchumská vojenská cesta, která vede zeSuchumi do soutěsky Kodori. Délka silnic první třídy a celostátního významu je 473,8 km. Zatímco délka místních silnic, které jsou obecně ve špatném stavu je 1 830,9 km[90].
V Abcházii je 221 km železničních tratí. Nejdůležitější je přímořská traťSoči-Suchumi-Samtredia s odbočkouOčamčyra-Tkvarčeli (používá se pro přepravu uhlí do přístavuOčamčyra). Provoz sítě má na starosti státní podnik „Abchazské dráhy“. Od války v letech 1992–1993 je železnice v dezolátním stavu, ale v roce 2009 si Abcházie vzala úvěr od Ruska ve výši 2 miliard rublů na jejich obnovu.[91][92]
V Abcházii se nacházejí dvě letiště. Prvníletiště Suchumi-Babušara se nachází asi 25 km od hlavního městaSuchumi. Má 4 kilometry dlouhou přistávací dráhu, která je uzpůsobená na rozměrná letadla s kapacitou až 200 tun. Má perfektní meteorologické podmínky svého času to bylo letiště s nejlepšími meteorologickými podmínkami vSSSR.[93][94]
Hlavní a největší přístav v Abcházii se nachází v jejím hlavním městěSuchumi. I přes blokádu po roce 1993 přes přístav protékalo významné množství cestujících a zboží (roční obrat dosáhl až 290 000 tun).[97] Menší přístavy jsou rovněž vGagře,Novém Athosu a jeden vojenský přístav je vOčamčyře.
1. července 2008 byla obnovena doprava mezi Soči a Suchumi, která byla přerušená od začátku války mezi Gruzií a Abcházií. Lodě mají kapacitu 250 cestujících a cena jednoho místa se pohybuje mezi 800 až 1200 rubly. Lodě vyplouvají 4krát za den.[98]
Abcházie, jejíž rozpočet sestává ze 70 % z ruských subvencí, postižená mnoha lety mezinárodní izolace, je hospodářsky silně orientovaná na Rusko a je zemí klanů se silnou korupcí a extrémně podvyvinutou ekonomikou.[99] Ekonomika Abcházie spočívá na třech základech: cestovní ruch, maloobchod a zemědělství.[99] Zaostalost výroby je příčinou nízké konkurenceschopnosti.[99]
Kvůli izolaci se abchazský mezinárodní obchod omezoval v roce 2008 hlavně naRusko (64 %) aTurecko (18 %). V Abcházii se platí převážněruským rublem. V roce 2008 se vydal takéabchazský apsar, v podobě mincí v hodnotě 10, 25 a 50 apsarů, jejichž použití v oběhu je omezeno, takže fungují spíš jako pamětní mince mající trvalý kurs k rublu 1:10.[100]
Naděje Abcházie spojené s olympijskými hrami v Soči se nenaplnily, když se dodávky omezily na vývoz lámaného kamene a štěrku pro výstavbu zařízení olympijských her, přičemž objem dodávek byl výrazně nižší, než si Abcházie přála. Příliv turistů při příležitosti olympijských her byl malý. K otevření letiště v Suchumi pro olympijské hry nedošlo, protožeMezinárodní organizace pro civilní letectví nepovažuje Abcházii za partnera.[99]
Všelfu u abchazského pobřeží se podle údajů z roku 2008 nacházíropa a v okrese Tkvarčeli jsou bohatá nalezištěuhlí. V Abcházii se pěstovaly hlavně subtropické rostliny, jako třebačaj,tabák,citrusy a zejménavíno.[13]
Zcela opačné informace o růstu ekonomiky rozšířily státní ruské úřady. Podle nich bylHDP v Abcházii poprvé měřen v roce 2009 a činil 15 676,6 milionůrublů v roce 2010 to bylo 20 777,8 milionů rublů, v roce 2011 21 988,1 milionů rublů[101] a v roce 2012 25 069,7 milionů rublů.[102]
Tabulka růstu HDP Abcházie podle ruských státních úřadů (rustrademission.ru)
Za sovětské éry bylo zemědělství v Abcházii zaměřené na pěstování subtropických plodin jako jsou:citrusy,tabák,čaj. Po válce v letech 1992–1993 bylo abchazské zemědělství přeorientováno nakukuřici apšenici. Zhruba od roku 2004 se začaly zase pěstovat subtropické plodiny které se vyvážely do Ruska.
V roce 2008 zveřejnil ruský novinář Vladimir Gorožankin, že Abcházie byla soběstačná v pěstování tabáku a proslavená byla také abchazská vína.[106]
V roce 2014 zveřejnila ruská novinářka Julia Latynina, že zemědělství skončilo v chaosu a rozvalu. Tabák uschl a dokonce kukuřice, jako tradičně hlavní potravina, se začala dovážet. Barbarské plundrování lesů ve formě vývozu drahého dřeva zejména doTurecka končí, jelikož všechno už bylo vytěženo.[107]
Cestovní ruch spolu s navazujícím maloobchodem byl v Abcházii jedním z nejdůležitějších odvětví ekonomiky a měl zde také dlouhou tradici. Za časůSSSR to byla jedna z nejnavštěvovanějších oblastí a patřila do tzv. „sovětskériviéry“. Podle některých odhadů sem každoročně zavítaly až 2 milióny turistů. V roce 2007 ministerstvo financí Abcházie prohlásilo že jedna třetina daňových příjmů Abcházie pochází z turismu.
Porozpadu SSSR, abchazském vyhlášení nezávislosti a následné mezinárodní izolaci počet turistů rapidně poklesl. Podle některých odhadů se scvrkl na přibližně 200 000 turistů za rok. V důsledku mezinárodní izolace přijíždějí turisté nejčastěji zRuska. Hlavním cílem turistů jsou letoviskaSuchumi aGagra.[108]
Podle některých zdrojů se cestovní ruch oživil zlepšujícími se vztahy s Ruskem, když sem v roce 2007 údajně zavítalo téměř půl milionu turistů.[13] A po uznání Ruskem se jejich počet dál zvyšoval; v roce 2009 to už bylo milión turistů.[13]
V roce 2010 ovšem došlo k výraznému poklesu návštěvníků. Podle gruzínského serveru expertclub.ge patřily mezi příčiny propadu cestovního ruchu v roce 2010 špatné služby za zvyšující se ceny, hojné krádeže a loupeže na turistech, výběr nesmyslného „povinného pojištění turistů“ spolu s výběrem vysokých pokut v případě, že se turista platbě vyhne a mnohahodinové fronty na hraničních přechodech v důsledku pomalého prověřování pasantů na ruské straně. Příčinou hraničních kontrol bylo zamezení odchodu hledaných a trestaných osob z Ruska do Abcházie, kteří by měli možnost se ruské justici takto vyhnout. Špatné reference turistů o Abcházii se tehdy rozšířily po ruském internetu a snižovaly účinnost oficiálních reklamních kampaní. Podle toho samého zdroje abchazský vědec Beslan Baratelia potvrdil, že v roce 2010 došlo k poklesu turismu v Abcházii. Jako hlavní důvody ale uvedl finanční krizi,mistrovství světa ve fotbale 2010 a zvyšování cen následkem rostoucí globalizace.[109]
Podle analýzy přílivu turistů v Abcházii v roce 2013, zveřejněné na internetových stránkách komory obchodu a průmyslu Abcházie, činil počet návštěvníků státem vlastněných rekreačních středisek 120 051 osob v roce 2013, což je o 6 199 osob (5,5 %) více než v roce 2012 (dalších 730 780 lidí se prý účastnilo expedicí, 148 000 výletů atd., celkem kolem milionu návštěvníků).[110] Podle ukrajinského novináře Vladimíra Kravčenka činil počet turistů ročně podle nespecikovaných neoficiálních informací asi 400 tisíc lidí, přičemž mnozí zůstávali v soukromých apartmánech. Abchazští experti konstatují, že oficiální turistický trh Abcházie neroste, především z důvodu nedostatku řádné infrastruktury cestovního ruchu.[99] Studie dále uvádí, že současná provozní kapacita rekreačních středisek, penzionů, hotelů a rekreačních domů zahrnuje asi čtvrtinu úrovně roku 1992.[107] Rekreační zařízení z doby Sovětského svazu jsou natolik zruinovaná, že jejich současná kapacita nepřekračuje 150 tisíc osob za sezonu.
Ruský žurnálTurbiznes tvrdí, že v roce 2014 navštívilo Abcházii 1 160 000 ruských turistů.[111]
V Abcházii, hlavně v pobřežních oblastech, se nachází mnoho turistických atrakcí. Většina hotelů a letovisek, které pochází ještě z obdobíSSSR[13], se dnes (rok 2014) nachází ve zdevastovaném stavu.[99]
Dalším problémem byla vysoká hladina kriminality, která činila Abcházii turisticky nepřitažlivou.[99][109]
Výstavba sousední rekreační oblasti v ruském Soči hrozí dalšími vážnými ztrátami v oblasti cestovního ruchu.[99]
Hlavní výrobu elektrické energie zajišťujeIngurská přehradní nádrž, která ale v Abcházii leží jen částečně. Z energie vyrobené touto elektrárnou putuje do Abcházie 40 % a zbývajících 60 % jde do Gruzie.
Před válkou fungovaly kroměIngurské přehrady i přehrady v Tkvarčeli a Suchumi a 21 menších vodních elektráren, ale dnes už téměř žádná z nich nefunguje.
V abchazské kultuře se prolíná islám s křesťanstvím. Abchazská literatura je velmi mladá, začíná až ve 20. stol., přesto se zde dochovaly téměř starověké mytologickéNartské ságy, které má abchazská kultura společné s ostatnímiseverokavkazskými kulturami. Abchazská abeceda byla vytvořena na konci 19. stol. a první noviny v abcházštině začaly vycházet v roce 1917.[112] První divadelní společnost zde vznikla v roce 1921.[zdroj?]
V Abcházii existují soukromé i státní sdělovací prostředky. Mezi soukromými převažují ruskojazyčné (ruština je v Abcházii druhý úřední jazyk), státní jsou v abcházštině. Nejvýznamnější státní agenturou v tomto směru jeApsnypress. V Abcházii vysílá několik televizních stanic z toho 3 abchazské, mnoho ruských kanálů a i pár gruzínských ve východní Abcházii,[113] jsou zde dvoje státní noviny a řada soukromých, většinou ruských, ale i arménských nebo gruzínských.[114] Přestože v Abcházii existuje připojení k internetu už od roku 2001, zatím (k 2012) to není příliš používané médium (používá ho kolem 25% obyvatel).[8]
Abchazská kuchyně je podobná kuchyním ostatních kavkazských národů. Každodenní strava zahrnuje jogurt, sýr, mnoho čerstvé zeleniny a ovoce, trochu masa a ryb. Místo chleba používá kukuřičnou kaši. Většinu jídel si Abcházci namáčejí do speciálních pálivých omáček vyrobených hlavně z mleté červené papriky, různých bylinek a soli. Abcházci jedí tři jídla denně, z nichž je největší večeře.[115]
Nejoblíbenějším sportem v Abcházii jefotbal. Od roku 1994 zde funguje nezávislá amatérská fotbalová liga ve které hraje 9 týmů. Kromě fotbalu je zde oblíbený takébasketbal,box azápas. Abcházie se jako neuznaný stát nemůže účastnitOlympijských her ani jiných mezinárodních soutěží. Často se stává, že abchazští sportovci na tyto soutěže jezdí v ruských barvách. Například naOlympijských hrách v Londýně soutěžili dva zápasníci ve volném styluBesik Kuduchov aDenis Cagruš oba Abcházci za Rusko a vyhráli stříbrnou a bronzovou medaili.[116]
↑Численность наличного населения (на начало года). Управление государственной статистики Республики Абхазия (Abchazský státní statistický úřad). Ověřeno k 2. září 2018.Dostupné onlineArchivováno 28. 4. 2018 naWayback Machine.
↑BERÁNEK, Tomáš.Index českých exonym. 1. vyd. Praha: Český úřad zeměměřický a katastrální, 2006. 125 s.ISBN80-86918-04-1.
↑LIŠČÁK, Vladimír.Státy a území světa. 3., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Libri, 2009. 895 s.ISBN978-80-7277-414-2.
↑"Constitution of Georgia (2010 amendments)" - Ústava Gruzie. Parlament Gruzie. 24. srpna 1995. Ověřeno k 2. září 2018.Dostupné onlineArchivováno 2. 2. 2015 naWayback Machine.(anglicky)
↑abConstitution of the Republic of Abkhazia (Apsny). Abkhazworld.com. 22. října 2008.Dostupné online
↑Oliker O., Szayna T. S.Faultlines of Conflict in Central Asia and the South Caucasus: Implications for the U.S. Army. Rand Corporation, 2003,ISBN978-0-8330-3260-7.
↑Clogg, R.Abkhazia: ten years on. Conciliation Resources. leden 2001.Dostupné online
↑abcRegions and territories: Abkhazia [online]. BBC, 2012-03-12 [cit. 2012-03-12].Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-11-05.
↑OZGAN, Konstantin.Abkhazia: Problems and the Paths to their Resolution. In Ole Høiris, Sefa Martin Yürükel. Contrasts and Solutions in the Caucasus. Aarhus University Press. p. 184. 1998.ISBN978-87-7288-708-1.
↑Bgažba, Ch S. Труды. — Сухуми: Алашара, 1988. — Т. 2. — С. 56.
↑abcdefgh Vzdorná Abcházie znamená pro Gruzínce už léta mučivou ránu.Novinky.cz [online]. Borgis, 2008-08-14 [cit. 2008-08-14].Dostupné online.
↑abcdefghiGruzínsko - abcházský konflikt (1992-1993) [online]. Glosy.info, 2005-02-16 [cit. 2005-02-16].Dostupné v archivu pořízeném dne 2005-12-16.
↑Bell, Imogen (2002),Eastern Europe, Russia and Central Asia, strana 176; Taylor & Francis;ISBN1-85743-137-5
↑Jones, Stephen F. (Oct., 1988),The Establishment of Soviet Power in Transcaucasia: The Case of Georgia 1921–1928; Soviet Studies; Vol. 40; No. 4; pp. 616–639.
↑SECURITY COUNCIL EXTENDS GEORGIA MISSION UNTIL 31 JULY [online]. OSN, 1999-01-28 [cit. 1999-01-28].Dostupné online.
↑Ethnic conflict in Georgia [online]. Le monde diplomatique, 2009-12-30 [cit. 2009-12-30].Dostupné online.
↑UN helicopter shot down in Georgia [online]. BBC News, 2001-10-08 [cit. 2001-10-08].Dostupné online.
↑Chief of Militia Group in Kodori Challenges Authorities [online]. civil.ge, 2006-07-22 [cit. 2006-07-22].Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-10-08.
↑Georgia Says Helicopters From Russia Attacked Gorge [online]. Radio Free Europe, 2007-03-12 [cit. 2007-03-12].Dostupné online.
↑Not Abkhazia’s but Russia’s Officers Killed in Tkvarcheli [online]. Kommersant, 2007-09-25 [cit. 2014-01-16].Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-06-06.
↑La Géorgie redoute une intervention russe [online]. Le Figaro, 2012-06-20.Dostupné online. (francouzsky)
↑Luke Coffey.Four years later -- seeking a peaceful end to the Russian occupation [online]. Fox News, 2012-08-31.Dostupné online.
↑Sýrie uznala nezávislost Abcházie a Osetie. Gruzie přerušila styky [online]. Týden, 2018-05-29.Dostupné online
↑Belarus says to recognize Abkhazia, S. Ossetia by weekend [online]. Ria Novosti, 2008-08-28 [cit. 2008-08-28].Dostupné online.
↑S.Ossetia, Abkhazia to ask Ecuador to recognize independence [online]. Ria Novosti, 2009-10-30 [cit. 2009-10-30].Dostupné online.
↑Peruvian opposition urges recognition of S.Ossetia, Abkhazia [online]. Ria Novosti, 2009-11-19 [cit. 2009-11-19].Dostupné online.
↑San Marino to establish relations with Abkhazia [online]. Hlas Ruska, 2011-12-24 [cit. 2011-12-24].Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-24.
↑Independence Demands in Georgia May Deepen Crisis [online]. Bloomberg.com, 2008-08-21 [cit. 2008-08-21].Dostupné online.
↑S. Ossetia Talks of Joining Russia [online]. The Moscow Times, 2008-09-01 [cit. 2008-09-01].Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-12-22.
↑Nikolič: Srbsko se bude zabývat otázkou uznání nezávislosti Abcházie a Jižní Osetie [online]. Hlas Ruska, 2012-05-27 [cit. 2012-05-27].Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-24.
↑Vanuatu scraps recognition of Georgia breakaway region [online]. Globalpost, 2013-05-20 [cit. 2013-05-20].Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-06-26.
↑MFA of Abkhazia: today it is wrongfully to speak about termination of diplomatic relations between Abkhazia and Tuvalu [online]. ministerstvo zahraničí Abcházie, 2014-03-31 [cit. 2014-03-31].Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-04-07.
↑Válku s Ruskem rozpoutala Gruzie, míní experti Evropské komise [online]. ČT24, 2009-09-30 [cit. 2009-09-30].Dostupné online.
↑Nezávislá komise EU: Gruzie je odpovědná za rozpoutání agrese proti Jižní Osetii [online]. Hlas Ruska, 2009-09-22 [cit. 2009-09-22].Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-07.
↑Mezinárodní soud OSN odmítl projednávat žalobu Gruzie na Rusko [online]. Hlas Ruska, 2011-04-01 [cit. 2011-04-01].Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-07.
↑Abcházie: turecké dilema [online]. Literární noviny, 2009-10-06 [cit. 2009-10-06].Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-07.
↑Udělejte něco s gruzínskými piráty - poprosila Abcházie mezinárodní společenství [online]. Hlas Ruska, 2013-03-22 [cit. 2013-03-22].Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-06.
↑On the visit of the Foreign Minister Viacheslav Chirikba to Italy [online]. Ministerstvo zahraničí Abcházie, 2014-03-31 [cit. 2014-03-31].Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-04-07.
↑I ministri di Abkhazia e Ossezia del Sud in visita ad Assisi [online]. Vivere Assisi, 2014-03-31 [cit. 2014-03-31].Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-04-07.
↑Valerio, l'ex edicolante serenissimoambasciatore di Ossezia e Abkhazia [online]. Gazzettino, 2014-03-28 [cit. 2014-03-28].Dostupné online.
↑Pokus o státní převrat v Abcházii [online]. Hlas Ruska, 2014-05-28 [cit. 2014-05-28].Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-05-29.
↑Abchazský parlament jmenoval úřadujícího prezidenta [online]. Hlas Ruska, 2014-05-31 [cit. 2014-05-31].Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-06-03.
↑Ankvab rezignuje na post abchazského prezidenta [online]. Hlas Ruska, 2014-06-01 [cit. 2014-06-01].Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-06-06.
↑Abchazská vláda rezignuje [online]. Hlas Ruska, 2014-06-02 [cit. 2014-06-02].Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-06-06.
↑Situation in Abkhazia quiet, successful presidential election main task now - Bgangba [online]. ITAR-TASS, 2014-06-03 [cit. 2014-06-03].Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-08-14.
↑Ankvab může kandidovat na mimořádných volbách prezidenta Abcházie [online]. Hlas Ruska, 2014-06-01 [cit. 2014-06-01].Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-06-06.
↑Volby v neuznávané Abcházii vyhrál opoziční vůdce v prvém kole [online]. České noviny, 2014-08-25 [cit. 2014-08-25].Dostupné online.
↑Encyclopedia Britannica. Abkhazia. Redakce Hoiberg Dale H.. 15th. vyd. Chicago, IL: Encyclopedia Britannica Inc., 2010.Dostupné online.ISBN978-1-59339-837-8. S. 33.Je zde použita šablona{{Cite encyclopedia}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Секрет абхазской веротерпимости [online]. Umma inform, 2011-09-14 [cit. 2011-09-14].Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-07.
↑Abkhazia's Diaspora: Dreaming of Home [online]. Euroasianet.org, 2009-03-08 [cit. 2009-03-08].Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-10-17.
↑Abcházie přijala syrské repatrianty [online]. Hlas Ruska, 2013-05-01 [cit. 2013-05-01].Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-06.
↑The Abkhazian language and its place in the Caucasian family of languages [online]. Abkhaz world.Dostupné online.
↑UNESCO Interactive Atlas of the World’s Languages in Danger [online]. UNESCO.Dostupné online.
↑How people in South Ossetia, Abkhazia and Transnistria feel about annexation by Russia [online]. washington post, 2014-03-20 [cit. 2014-03-20].Dostupné online.
↑Inside Abkhazia:A Survey of Attitudes in a De Facto State [online]. University of Colorado at Boulder.Dostupné online.
↑ČTK.Z márnice zmizely mrtvoly Gruzínů, kteří zemřeli při přestřelce s ruskými vojáky [online]. denik.cz [cit. 2015-11-22].Dostupné online.
↑Саакашвили: В Абхазию возвращается легитимное правительство [online]. Regnum, 2006-07-27 [cit. 2006-07-27].Dostupné online.
↑ЦИК объявил окончательные итоги выборов Президента РА [online]. Apsnypress, 2020-03-24 [cit. 2020-03-24].Dostupné v archivu.
↑Abcházie si zvolila nový parlament [online]. Cesta iniciativy, 2017-04-28 [cit. 2017-04-28].Dostupné v archivu.
↑Republic of Abkhazia (Apsny) [online]. Abkhaz world.Dostupné online.
↑Russian Troops in Abkhazia to Get Air-Conditioned APCs [online]. Ria Novosti, 2013-04-19 [cit. 2013-04-19].Dostupné online.
↑Бомбора – оплот российского военного присутствия в Абхазии [online]. Gruzija online, 2013-11-05 [cit. 2013-11-05].Dostupné online.
↑ICAO does not recognize the Russian code of Sukhumi airport [online]. expert club, 2010-04-22 [cit. 2016-02-15].Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-01.
.svg)
.svg)
