| Abba Eban אבא אבן | |
|---|---|
 Eban při projevu v roce 1970 | |
| 3. ministr zahraničních věcí Izraele | |
| Ve funkci: 13. ledna1966 – 2. června1974 | |
| Předseda vlády | Levi Eškol Golda Meirová |
| Předchůdce | Golda Meirová |
| Nástupce | Jigal Alon |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Ma'arach (dnešníStrana práce) |
| Narození | 2. února1915 Kapské Město,Jihoafrická unie |
| Úmrtí | 17. listopadu2002 (87 let) Tel Aviv,Izrael |
| Místo pohřbení | Kfar Shmaryahu Cemetery |
| Kneset | 4.–11. |
| Choť | Suzy Eban |
| Děti | Eli Eban |
| Příbuzní | Chajim Herzog (švagr) |
| Alma mater | Cambridge University |
| Profese | politik,diplomat,spisovatel ahistorik |
| Ocenění | Izraelská cena (2001) |
| Podpis |  |
| Commons | Abba Eban |
 Seznam děl:SKČR |Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Abba Eban (hebrejsky: אבא אבן,rodným jménemAubrey Solomon Meir;2. února1915,Kapské Město –17. listopadu2002,Tel Aviv) bylizraelský diplomat a politik. Během své diplomatické kariéry působil v letech 1949 až 1959 jakoizraelský velvyslanec přiOrganizaci spojených národů. V tomto období zároveň od roku 1952 zastával post místopředsedyValného shromáždění této organizace. V roce 1959 vstoupil do politiky a více než dvacet let byl poslancemizraelského parlamentu. Zároveň zastával významné pozice v několikaizraelských vládách, konkrétně místopředsedu vlády,ministra zahraničních věcí aministra školství. Kromě diplomatických a politických aktivit byl rovněž akademikem; přednášel na řadě světových univerzit a působil coby ředitelWeizmannova institutu v Rechovotu.
Narodil se vKapském Městě vJihoafrické unii a ve velmi raném věku se s rodiči přestěhoval doSpojeného království. Ještě jako dítě chodil každý víkend k dědovi, kde se učilhebrejsky a vzdělával se v biblické literatuře. Absolvoval gymnázium St. Olave's Grammar School v londýnskémSouthwarku, načež pokračoval ve studiích klasických a orientálních jazyků na Queens's College naCambridge University. Po odpromování působil v letech 1938 až 1939 naPembroke College svéalma mater jako výzkumný pracovník v oblastiarabštiny a hebrejštiny.
Po vypuknutídruhé světové války začal od prosince 1939 pracovat veSvětové sionistické organizaci proChajima Weizmanna. O několik měsíců později narukoval k britské armádě, kde si coby důstojník zpravodajských služeb vysloužil hodnostmajora. Ve své funkci sloužil jako styčný důstojník pro spojence z řad židovského osídlení (jišuvu) vbritské mandátní Palestině.
Po válce se vrátil doLondýna, kde pracoval v informačním odděleníŽidovské agentury. Odtud byl poslán doNew Yorku, kdeValné shromáždění OSN projednávalo „Palestinskou otázku.“ V roce1947 se stal styčným úředníkemZvláštní komise OSN pro Palestinu, v níž se mu podařilo získat podporu pro rozdělení mandátní Palestiny na židovský a arabský stát, k čemuž došlo podlerezoluce č. 181. V tomto období si změnil jméno na Abbu (hebrejské slovoאבא,aba znamená „otec“), jelikož se mohl symbolicky chápat jako otec izraelské státnosti. Ve strukturách OSN posléze strávil deset let, přičemž zároveň působil jako izraelský velvyslanec veSpojených státech. Byl velmi uznávaný za své řečnické dovednosti.
Díky svému vytříbenému vystupování, znalosti dějin a řečnickým schopnostem si vydobyl uznání v OSN, která byla vůčiIzraeli všeobecně skeptická či dokonce nepřátelská. Plynně mluvil deseti jazyky.[1] V roce1952 byl zvolen místopředsedou Valného shromáždění OSN.[2]
V roce 1959 opustil Spojené státy a vrátil se do Izraele, kde byl v listopadovýchparlamentních volbách zvolen poslancemKnesetu za levicovou stranuMapaj. V letech 1960 až 1963 působil ve dvou po sobě jdoucích vládách premiéraDavida Ben Guriona na postuministra školství a kultury. Mezi lety 1963 až 1966 zastával funkci místopředsedy dvou po sobě jdoucích vlád premiéraLeviho Eškola. Zároveň k tomu působil v letech 1959 až 1966 jako prezidentWeizmannova institutu vRechovotu.
V letech 1966 až 1974 zastával funkciministra zahraničních věcí ve vládách Leviho Eškola aGoldy Meirové, a pošestidenní válce v roce 1967 obhajoval reputaci státu. I přesto však byl silným zastáncem vzdání se území získaných v této válce výměnou za mír. V roce 1967 sehrál důležitou roli v utvářenírezoluce RB OSN č. 242 (stejně jako pozdějirezoluce RB OSN č. 338 v roce 1973). Na izraelské politické scéně byl občas kritizován za to, že své názory nevyjadřoval ve vnitropolitických debatách v Izraeli. V izraelské politice zastával obecně umírněnější postoje (někdy označované jako holubičí), které ještě zintenzivnily poté, co opustil vládu. V roce 1984 mu byl nabídnut post ministra bez portfeje ve vládě národní jednoty, ale místo toho se rozhodl pro post předsedy parlamentního zahraničního a braně-bezpečnostního výboru, který zastával až do roku 1988.
Po třech desetiletích působení v Knesetu přišel v roce 1988 o funkci poslance, a to kvůli vnitřním rozporům veStraně práce (nástupkyně Mapaje). Zbytek života se věnoval psaní a učení. Působil jako externí akademický pracovník naPrincetonské univerzitě,Columbia University a naThe George Washington University. Rovněž namluvil komentář k televizním dokumentárním pořadům:Civilization and the Jews (PBS, 1984),Israel, A Nation Is Born (1992), aOn the Brink of Peace (PBS, 1997).
V roce2001 obdržel nejvyšší izraelské vyznamenání –Izraelskou cenu. O rok později zemřel ve věku 87 let v Tel Avivu a je pohřben vKfar Šmarjahu.
Jeho švagrem byl někdejší izraelský prezidentChajim Herzog. BratranecOliver Sacks je neurolog a spisovatel, a Ebanův synEli je uznávaný klarinetista, který vyučuje naIndiana University. Eli má dvě děti, Jael a Omriho. Jeho synovecJonathan Lynn je filmař, scenáristasatirickéhositcomuBBC,Jistě, pane premiére aJistě, pane ministře.
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuAbba Eban na anglické Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématuAbba Eban na Wikimedia Commons
OsobaAbba Eban ve Wikicitátech| Izraelský velvyslanec při Organizaci spojených národů | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: – | 1949–1959 Abba Eban | Nástupce: Michael Comay |
| Ministři zahraničních věcí Izraele | |
|---|---|
| |
| Ministři školství Izraele | |
|---|---|
| |
| Seznam stálých zástupců Izraele při Organizaci spojených národů | |
|---|---|
| |
Autoritní data |
|
|---|