Maljutka (vkódu NATOAT-3 „Sagger“) jesovětskáprotitanková řízená střela první generace naváděná prostřednictvím vodiče. Sovětskýindex GRAU kompletu je9K11 Maljutka, samotná střela nese označení9M14. Jedná se o protitankový raketový komplet středního dosahu s povelovým systémem dálkového navedení a s přenosem řídicích povelů po vodiči (tzv. CLOS).
Vývoj byl zahájen roku1961 v Konstrukční kanceláři strojírenství (Konstruktorskoje bjuro mašinostrojenija - KBM) ve městěKolomna. Při její konstrukci byly poprvé na světě široce využity plasty. Existovaly dvě hlavní verze - přenosná a mobilní. Přenosná varianta používala odpalovací zařízení9A111. První mobilní verze s označením9P110 vznikla na základě kolového obrněného vozidlaBRDM. O něco později vznikly též verze9P122 a9P133 na bázi modernějšího vozidlaBRDM-2, které nesly novější kompletMaljutka-P. Mobilní verze byly vybaveny 14 střelami, z nichž šest bylo umístěno na výsuvném odpalovacím zařízení.
První verze z roku1963 (označení NATOAT-3A) byla řízena povely operátora, který musel prodělat důkladný výcvik (po odpálení bylo nutno sledovat polohu cíle i střely a tuto ručně vést až na cíl), a v bojových podmínkách se nesnadno používala. Během sériové výroby došlo k mnoha modernizacím.
Varianta střely9M14M (označení NATOAT-3B) měla vylepšený raketový motor, který jí uděloval o 25 % vyšší rychlost, vstoupila do výzbroje roku1973.
V roce1967 byl zahájen vývoj kompletu9K11P Maljutka-P s poloautomatickým povelovým systémem dálkového navedení po záměrné cíle (SACLOS -Semi-Automatic Command to Line-of-Sight), a přenosem řídících povelů po vodiči (PTRK druhé generace). Role operátora je zde výrazně usnadněna a spočívá v udržování zaměření cíle, o střelu se již starat nemusí. Upravená PTŘS nese označení9M14P Maljutka-P (označení NATOAT-3C), má rovněž vylepšenou bojovou hlavici a byla přijata do výzbroje roku1969.
Další zásadní modifikace proběhla až roku1995, kdy vznikla verze9K11-2 Maljutka-2 s PTŘS9M14-2, která používá tandemovou kumulativní hlavici a nový raketový motor.
Přenosná varianta je obsluhována trojčlenným týmem, který je schopen připravit celý palebný komplet tvořený čtyřmi střelami během patnácti minut. Střely mohou být rozestavěny do vzdálenosti 15 metrů od centrálního zaměřovače a řídicího pultu. Při střelbě sleduje operátor vizuálně střelu, při útoku na cíl ve vzdálenosti větší než 1000 m využívá optického zaměřovače s desetinásobným zvětšením.
Druhá varianta kompletu je používána ve výzbroji vrtulníkůMi-8 a starších verzíMi-24. Rovněž tvoří výzbroj průzkumných obrněných vozidelBRDM,BRDM-2 a bojových vozidel pěchotyBMP-1.
Maljutka byla poprvé úspěšně nasazena běhemArabsko-izraelské války v roce1973, kdy bylo jejím prostřednictvím zasaženo několik stovek izraelských tanků.[zdroj?!] Byla jednou z prvních skutečně účinných přenosných protitankových řízených střel.
Licenční výroba probíhala vBulharsku aJugoslávii.Čína na jejím základě vyvinula vlastní PTRKRed Arrow 73 aÍrán PTRKRAAD.
Obrázky, zvuky či videa k tématu9K11 Maljutka na Wikimedia Commons| Sovětské aruskéPTŘS | |
|---|---|
| |