| 2C-B | |
|---|---|
 | |
| Obecné | |
| Systematický název | 2-(4-brom-2,5-dimethoxyfenyl)ethan-1-amin |
| Triviální název | Nexus, Spectrum, Venus, B's, CB's |
| Sumární vzorec | C10H14BrNO2 |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 66142-81-2 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 260,13 g/mol |
| Bezpečnost | |
 GHS06 Nebezpečí[1] | |
Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
2C-B čili4-brom-2,5-dimethoxyfenylethylamin je syntetické psychedelikum (halucinogen) patřící do skupiny psychedelickýchfenylethylaminů často označované jako skupina2C-X. Většinu těchto látek poprvé připravil americký chemikAlexander Shulgin v60. až80. letechminulého století. Jejich syntézu a účinky popsal v knizePIHKAL (Phenethylamines I Have Known And Loved). Na černém trhu se tato látka nabízela nebo nabízí např. pod názvyNexus,Venus neboBromo, někdy jako náhražka populárníextáze. Užívá se ve formě solí (hydrochloridu nebo hydrobromidu) převážně orálně, výjimečně i šňupáním (při této aplikaci látka v nosní dutině dráždí sliznice[2]).
Jakotucibi nebo jentuci čirůžový kokain se označuje klubová droga, která je ve skutečnosti na růžovo obarvenou směsí různých drog proměnlivého složení, která však i přes velmi podobný název, patrně od 2C-B etymologicky odvozený, obvykle ve skutečnosti 2C-B neobsahuje.
Americký chemik,Alexander Shulgin, připravil 2C-B poprvé v roce1974 a sám tento halucinogen zařadil mezi své nejvýznamnější objevy. Zpočátku ho používali ve své praxi psychologové a psychiatři k léčběneuróz aporuch osobnosti. Později (v80. letech minulého století) se 2C-B začalo využívat rekreačně, což vedlo (postupně prakticky na celém světě) k jeho přeřazení do seznamu kontrolovaných substancí. V90. letech minulého století tuto látku nicméně přechodně prodávala německá farmaceutická firmaDrittewelle pod názvem Eros jakoafrodiziakum a do roku 1997 byl k dostání pro zletilé osoby v holandskýchsmartshopech většinou pod jménem „Nexus“.
2C-B stejně jako další příbuzné látky ze skupiny 2C působí patrně především jakoagonista5-HT2Aserotoninových receptorů v mozku.[3] Jeho toxicita ani metabolismus nejsou zatím příliš prozkoumány, ale zdravotní problémy se po jeho užití prakticky nevyskytují.Na základě poznatků Shulginovy práce je letální dávka 2cb až několik desítek gramů, což je v porovnání s jeho psychotropní dávkou přibližně tisícinásobek.U extrémně vysokých dávek (200 mg<) se u vybrané skupinky lidí vyskytovaly křeče, pocity zmatenosti, úzkost,vasokonstrikce, dočasnýzvýšený tlak a dočasnězvýšený tep.Opakované užívání (až 2× do měsíce, dávky 5–35 mg) po dobu několika měsíců nemělo[zdroj?] za následek dlouhodobé neblahé účinky na zdraví a fyzický stav jedinců.
Účinky 2C-B mimořádně silně závisejí na užité dávce. V nízkých dávkách látka působí zejména jako lehkýstimulant, případně vyvolává pocity sounáležitosti a větší náklonnosti k lidem; působí tedy podobně jako MDMA (extáze) jakoempatogen aentaktogen. S tím patrně souvisejí i její někdy uváděné afrodiziakální účinky, nicméně tento účinek nebyl potvrzen u všech lidí, jenž drogu požili. Ve vyšších a vysokých dávkách ovšem 2C-B působí jako typický halucinogen aentheogen. Velmi výrazná přitom bývá smyslová složka zážitku (zvýraznění barev, zvuků, pseudohalucinace), zatímco vrcholné psychické prožitky (např. mystické pocity) nejsou patrně tak časté jako např. uLSD. Akutní intoxikace trvá 3 až 6 hodin a někdy ji doprovázejí nepříjemné tělesné účinky jako třes, nevolnost nebo pocit chladu (tyto pocity jsou zejména přítomny při takzvaném „onsetu“ neboli nástupu účinků a mohou být pouze psychické).
Vesměs podobné účinky jako 2C-B mají například chemicky blízce příbuzné látky 2,5-dimethoxy-4-jodfenylethylamin (2C-I), 2,5-dimethoxy-4-ethylfenylethylamin (2C-E), 2,5-dimethoxy-4-ethylthiofenylethylamin (2C-T-2) nebo 2,5-dimethoxy-4-propylthiofenylethylamin (2C-T-7). Tyto i další sloučeniny objevené Alexanderem Shulginem se také objevily na černém trhu jako „legální“ náhražky 2C-B brzy po jeho přesunutí do seznamu zakázaných substancí.
Obrázky, zvuky či videa k tématu2C-B na Wikimedia Commons