První polovina dvacátého století byla ovlivněna především dvěmasvětovými válkami. Obrovská zkáza a vyčerpání, jež oba celosvětové konflikty přinesly, přispěly ke konci politické a ekonomické dominanceEvropy.[1] Druhá polovina století byla charakteristická soupeřením dvou nových světových mocnostíSpojených států amerických aSovětského svazu o světovou hegemonii v tzv.studené válce.[2]
Toto století bylo charakteristické nevídanýmtechnologickým avědeckým pokrokem, avšak došlo v něm i k dosud nejkrvavějšímválkám a k hrůzámmasového vyvražďování.[3] Ve druhé polovině století se svět poprvé octl před reálnou hrozboujaderné války, která by pravděpodobně zlikvidovala život na celéplanetě. Ve 20. století byl zaznamenán obrovský nárůstsvětové populace[p. 1] a přes postupující procesglobalizace[5] došlo k prohloubení sociálních rozdílů mezi světovým obyvatelstvem.
Dvacáté století, běžně ohraničené 1. lednem 1901 a 31. prosincem 2000, bývá některýmihistoriky vymezováno i s pomocí významných dějinných událostí.[6] Za milník stojící na počátku tohoto věku považuje většina historikůprvní světovou válku.[7][8] Tato prekatastrofa totižEvropu a také zbytek světa, poznamenala do té doby nebývalým způsobem.[9] Za čtyři roky války padlo v bojích nejméně 10 miliónů mužů, obrovské oblasti byly zdevastovány a hospodářská produkce se v mnoha regionech zcela zhroutila.[10] První světová válka zcela vyčerpalaRuské impérium, které se vzápětí ponořilo do stejně krvavéobčanské války. Jako vítězové z ní vyšlibolševici, kteří přetvořili Rusko naSSSR. Za letopočty stojící na počátku 20. století tak bývají kladeny například roky1914 (vypuknutí Velké války),1917 (začátek revoluce v Rusku či vstup USA do války),1918 (uzavření příměří) či1919 (Versailleská smlouva).[11]
Na přelomu19. a 20. století se evropské mocnosti rozdělily do dvou znepřátelených bloků vzájemně soupeřících ohegemonii.[p. 2] Do otevřeného konfliktu, který byl později znám jako první světová válka, se v letech1914 až1918 postupně zapojila většina států z celého světa. Hlavním bojištěm zůstala Evropa, kde ničivá válka předznamenala rozpad tradičních monarchií,carského Ruska,Německého císařství,Rakouska-Uherska aOsmanské říše. Odhaduje se, že veVelké válce zemřelo přes 10 miliónů vojáků.[17] V Rusku, kde světový konflikt přešel vobčanskou válku, se moci chopilibolševici, kteří v roce1922 přeměnili zemi vSovětský svaz. K tradičním světovým mocnostemSpojenému království aFrancii, jež převzalykolonie poraženého Německa, přibyly po první válce rychle sílícíSpojené státy americké, jejichž ekonomika se již v této době stala zdaleka nejsilnější.[18]
Pacifistická politikaappeasementu, kterou pro silný odpor k obnovení globálního konfliktu zastávali představitelé Spojeného království a Francie, nezabránila vypuknutídruhé světové války.Třetí říše, ke které se kromě Hitlerových satelitůpřipojily i Itálie aJaponsko, však byla přes počáteční úspěchy poraženaširokou koalicí, v jejímž čele stály Spojené státy americké, Spojené království a Sovětský svaz. V této doposud nejstrašnější válce bylo v letech1939 až1945 v boji, v zázemí či systematickým vyvražďováním usmrceno přibližně 50miliónů lidí.[21] Z války vyšly dvě nové světové mocnosti–Spojené státy a Sovětský svaz tzv.supervelmoci.[22][23]
Válkou vyčerpané západoevropské státy nastoupily počátkem50. let cestuintegrace. Dalším charakteristickým procesem, nastartovaným skončením druhé světové války, byla rychládekolonizace zemí vAfrice aAsii. Staré koloniální mocnosti Británie a Francie oslabené válkou již nebyly schopné dostát svým závazkům a od40. do počátku70. let tak získalo samostatnost na sedm desítek afrických a asijských států.Britská Indie získala samostatnost v roce1947. O dva roky později, po vítězství vobčanské válce, vyhlásil vůdcečínských komunistůMao Ce-tungČínskou lidovou republiku. Mnoho nových afrických států se vyznačovalo značnou nestabilitou a soupeření Západu s Východem v mnoha z nich přispělo k rozpoutání krvavých občanských válek.[26] Zemětřetího světa, jež nevstoupily ani do jednoho ze soupeřících světových bloků vytvořily v roce1961Hnutí nezúčastněných zemí. Jedním z problematických míst poválečné světové politiky se stalIzraelsko-palestinský konflikt, který eskaloval veválkáchIzraele a jehoarabských sousedů.
V80. letech, kdy USA vystupňovaly svůj diplomatický, vojenský a ekonomický tlak proti Sovětům, se generální tajemník ÚVKSSSMichail Gorbačov rozhodl pro zavedení reforem.[30]Perestrojka aglasnosť, které demokratizovaly sovětskou společnost, však na konci roku1991 vedly krozpadu Sovětského svazu.[31] Po rozpadu SSSR rozšířilo NATO svůj vliv mezi bývalými členy Varšavské smlouvy vestřední avýchodní Evropě. Zbytek90. let bývá považován za období dominance Spojených států amerických ve světové politice.[32]
Již první desetiletí 20. století se neslo ve znamení vzrůstajících nákladů nazbrojení. První světová válka pak způsobila totální mobilizaci lidských i materiálních zdrojů všech zapojených států, jejichž domácí hospodářství se postupně přeorientovala na válečnou ekonomiku.[33] Hospodářskými vítězi Velké války byly Spojené státy americké, jejichž konfliktem nezasažená ekonomika profitovala z válečných zakázek. Nenasytná evropská poptávka podpořila ekonomický rozvoj i vkoloniích a zemíchLatinské Ameriky.[34]
Hospodářské vyčerpání Ruska vedlo k pádu carského režimu, občanské válce a v konečné důsledku i k ustanovení Sovětského svazu. Bolševici po uchopení mocizestátniliprůmysl, provedli pozemkovou reformu, zakázali soukromý obchod, zavedli všeobecnou pracovní povinnost a centralizovali řízení hospodářské výroby. Důsledkem byl katastrofální propad zemědělské produkce, což donutilo vedení strany upustit od tzv.válečného komunismu a v roce1921 zčásti obnovittržní hospodářství (Novaja ekonomičeskaja politika–NEP). Tento kompromis v roce1928 opustilLeninův nástupce Stalin, který podporoval centralizaci izolovaného sovětského hospodářství, militarizaci a kolektivizaci zemědělství. Stalinova politika nastartovala v Sovětském svazu ohromný rozvoj těžkého průmyslu, avšak vyvolala odpor venkova, kde na mnoha místech vypuklhladomor.[35]
Ekonomiky evropských států, jejichž hospodářství byla válkou nejsilněji zasažena, se v mnoha případech zotavovaly velmi pomalu. VNěmecku, které muselo splácet vysokéválečné reparace, vypukla nekontrolovatelnáhyperinflace. Ta postihla iMaďarsko,Rakousko neboPolsko.[36] K přerušení pozvolného hospodářského vzestupu a stabilizace světové ekonomiky došlo v říjnu1929,krachem na newyorské burze.[37]
V důsledku krachu zasáhla počátkem třicátých let většinu světa – s výjimkou izolovaného SSSR –Velká hospodářská krize. V jejím důsledku došlo k obrovskému nárůstu nezaměstnanosti a kolapsu světového obchodu. Americké hospodářství se z krize vzpamatovalo i díky reformám prezidentaFranklina D. Roosevelta známým jakoNew Deal. Evropské ekonomiky vybředly zdeprese s pomocí státních zakázek a zvyšujících se investic na zbrojení.[38] Druhou světovou válku vyhráli Spojenci i díky obrovské převaze v materiálních a lidských zdrojích. Vtotální válce byly zpustošeny obrovské oblasti Evropy, severní Afriky a Asie. Válka opět posílila ekonomiku Spojených států amerických,[39] které se spolu se Sovětským svazem staly světovou supervelmocí.
Po válce pomohly americké investice obnovit Japonsko a západoevropské státy (Německý hospodářský zázrak).[40] Východní blok však kvůli odmítavému postoji Sovětského svazuMarshallův plán nepřijal a jako alternativa byla založenaRada vzájemné hospodářské pomoci. Přesto zažívala celosvětová ekonomika od 50. do 70. let období nebývalého růstu a pro období do roku1973 hovoří někteří autoři o tzv.zlatém věku.[41] Socialistický tábor rozšířila v roce1949Čínská lidová republika, jejíž vůdce Mao Ce-tung se na přelomu50. a60. let pokusil modernizovat čínské hospodářství za tzv.Velkého skoku.[42]
V roce 1973Ropný šok vyvolaný státyOPEC prudce zvýšil ceny světovéropy.[43] Západ se propadl do hluboké recese, ekonomické problémy se nevyhnuly ani východnímu bloku a většina zemí třetího světa se velkým způsobem zadlužila.[44] Sovětský svaz hospodářské vypětí, násobené závody ve zbrojení s USA, nezvládl a přes Gorbačovovy reformy se na počátku 90. let rozpadl.[45]
V závěru 20. století nadále dominovaly světové ekonomice Spojené státy americké. Oživení hospodářství zažilaintegrující se západní Evropa, kde výrazně posílilosjednocené Německo.[46] Po obrozeném Japonsku zažily hospodářský boom i státy jihovýchodníAsie známé jakoAsijští tygři.[p. 3] Ekonomický růst zažívala před koncem tisíciletí takéIndie, komunistickáČína, která přistoupila k ekonomickým reformám, a nakonec i stabilizované Rusko. Na vývozu ropy bohatly arabské zeměStředního východu. Ekonomické problémy zasáhly na konci 90. let Latinskou Ameriku, avšaknejzaostalejším světovým regionem zůstala na konci 20. století většinaafrických států.[48]
↑Světová populace dosáhla první miliardy na počátku19. století. Druhé miliardy dosáhla za 120 let, třetí za 35 let a čtvrté za 15 let. Pěti miliard dosáhla v80. letech a na konci tisíciletí se vyšplhala již na šest miliard.[4]
ADAMEC, Jan:Od Principa k Trumpovi. Texty k historickým výročím 2002-2018. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. Praha 2020. 465 s.ISBN 978-80-7308-352-6 (print),ISBN 978-80-7308-353-3 (online: pdf)
BOWMAN, John S.Kronika dějin 20. století. Praha: Columbus, 1993.ISBN80-901578-2-3. S. 280.
DINER, Dan.Porozumět 20. století. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2010. 219 s.ISBN978-80-7325-208-3.
.jpg)
.jpg)
