Nikl, platina a palladium jsou stříbřitě bílépřechodné kovy. Jsou tvrdé, mají vysoký lesk a jsou vysoce tažné. Mají vysokéteploty tání avaru. Jsou protožáruvzdorné. Lze je také snadno získat v práškové formě. Darmstadtium jeradioaktivní s krátkým poločasem rozpadu a není známo, že by se vyskytovalo v přírodě. V laboratořích bylo syntetizováno pouze nepatrné množství.
Nikl – chemická značka Ni,latinskyniccolum. Nikl je pojmenován podle rudynikelinu, ve které byl objeven. V hornické mluvě bylo slovonikl hanlivým výrazem pro rudu, ve které horníci očekávaliměď, ale ta ji odmítala vydat.
Palladium – chemická značka Pd, latinskypalladium. Palladium bylo pojmenováno po současně objevenémasteroidu2 Pallas.
Platina – chemická značka Pt, latinskyplatinum. Její název pochází ze španělskéhoplatina, zdrobněliny odplata, což španělsky znamená stříbro.
Darmstadtium – chemická značka Ds, latinsky darmstadtium. Prvek byl pojmenován podle německého městaDarmstadtu, kde byl poprvé uměle syntetizován.
Widmanstättenův vzor znázorňující dvě formy niklu a železa v meteoritu
Využívání niklu bylo prokázáno už kolem roku 3500 př. n. l. Existují důkazy, že vestarověku pocházel nikl především zmeteorickéhoželeza. Důkazem je napříkladsumerský název pro železoan-bar (českyoheň z nebe) nebochetitské texty, které popisují nebeský původ železa a pravděpodobně i niklu.
Nikl byl například objeven vdýce z roku 3100 př. n. l., vegyptských železných korálcích, bronzovémvýstružníku nalezeném vSýrii z let 3500–3100 př. n. l. Jeho slitiny smědí byly objeveny v mincích ražených vBaktrii v oblasti dnešníhoAfghánistánu, ve zbraních a nádobách poblíž řekySenegal a jako zemědělské nástroje používanéMexičany v 17. století.
V roce 1751 německý chemikAxelem Frederikem Cronstedtem při pokusech o izolacimědi z rudy nikelin izoloval nový kov. Roku 1775Torbern Bergman připravil nikl téměř v čistém stavu, popsal jeho vlastnosti a jeho podobnost seželezem. V roce 1804 německý chemikJeremiáš Benjamin Richter určil fyzikální vlastnosti niklu pomocí čistšího vzorku a popsal kov jako tažný a pevný s vysokou teplotou tání. V roce 1889 byla popsána pevnost slitin niklu a oceli. Od té doby se niklové oceli dočkaly širokého využití pro vojenské účely. Během 20. století se začaly využívat především jako součást slitin odolných proti korozi a teplu.
V roce 1803 izoloval palladium anglický lékařWilliam Hyde Wollaston, když pracoval na rafinaci platinových kovů. Palladium bylo ve zbytku, který zůstal po vysrážení platiny z roztokulučavky královské (kyseliny chlorovodíkové akyseliny dusičné). Wollaston tento zbytek identifikoval jako nový prvek a pojmenoval jej po nedávno objeveném asteroidu2 Pallas. Anonymně prodal malé vzorky tohoto kovu do obchodu, který jej inzeroval jakonový ušlechtilý kov s názvempalladium nebonové stříbro. To vyvolalo pochybnosti o jeho čistotě, zdroji a identitě jeho objevitele. V roce 1805 Wollaston tyto pochybnosti vyvrátil, když vystoupil v britskéKrálovské společnosti a přečetl svůj článek o objevu palladia.
Ještě před svým objevem byla platina používána ve špercích domorodýmiEkvádorci z provincie Esmeraldas. Spékali ji sezlatem, aby vytvořili malé cetky (například prsteny, náušnice a další ozdoby). Kov nalézali v říčních ložiscích v malých zrnech smíchaných se zlatem.
První zprávu o platině napsalšpanělskýmatematik,astronom anámořní důstojníkAntonio de Ulloa, který během francouzské expedice v roce 1736 pozoroval malé množství stříbra (byla to však platina) ve zlatých dolech v Ekvádoru. Charles Wood, zabývající se především železem a jeho zpracováním, přivezl v roce 1741 do Anglie vzorky tohoto kovu a zkoumal jeho vlastnosti. Zájem o kov vzrostl poté, co byly Woodovy objevy předneseny v britské Královské společnosti.
Švédský vědec Henrik Teofilus Scheffer, který se začal také zajímat o tento nový kov, jej v roce 1751 označil jakobílé zlato asedmý kov. Uvedl jeho vysokou odolnost, vysokouhustotu a dobrou tavitelnost při smíchání smědí neboarsenem.
Koncem 18. století Pierre-François Chabaneau aWilliam Hyde Wollaston vyvinuli techniku práškovémetalurgie k výrobě kujné platiny. Jejich platinovéingoty však byly křehké a měly tendenci snadno praskat, pravděpodobně kvůli nečistotám. Po vynálezuvysoké pece (schopné udržet vysoké teploty) se podařilo vyrobit čistou roztavenou platinu pro komerční využití.
V roce1994 oznámili němečtí fyzici z Ústavu pro výzkum těžkých iontů vněmeckémDarmstadtu první přípravu prvku s atomovým číslem 110. Bombardovánímizotopuolova jádry atomuniklu získali izotop269Ds. Prvek byl pojmenován podle německého městaDarmstadtu, v němž byl připraven a zasedáníIUPAC v roce2003 toto pojmenování schválilo.
Nikl je bílý,feromagnetický, kujný a tažnýkov. Dá se výborně leštit, kovat, svářet a válcovat na plech nebo vytahovat v dráty. Slouží jako součást různých slitin a k povrchové ochraně jiných kovů před korozí. Vzhledem k jeho toxicitě je jeho praktické využití postupně omezováno.
Čistý nikl je chemicky reaktivní. Za standardních podmínek reaguje se vzduchem pomalu, protože se na povrchu tvoří pasivační vrstvaoxidu nikelnatého, která zabraňuje dalšíkorozi.
Meteorický nikl se vyskytuje v kombinaci se železem, což je odrazem původu těchto prvků jako hlavních konečných produktůnukleosyntézysupernov. Předpokládá se, že směs železa a niklu tvoří vnější a vnitřnízemské jádro.
Palladium je vzácný, lesklý a stříbřitě bílý kov. Společně s platinou,rhodiem,rutheniem,iridiem aosmiem tvoří skupinu prvků označovaných jako kovy platinové skupiny. Mají podobné chemické vlastnosti. Palladium má v této skupině nejnižší teplotu tání a hustotu.
Platina je jedním z nejméně reaktivních kovů. Je považována zaušlechtilý kov, neboť má pozoruhodnou odolnost protikorozi, a to i při vysokých teplotách. Platina dala jméno platinové skupině kovů, které mají podobné vlastnosti (palladium, platina, rhodium, ruthenium, iridium a osmium).
Platina se vyskytuje v niklových a měděných rudách většinou vJižní Africe (až 80 % světové produkce). Kvůli její vzácnosti v zemské kůře se ročně vyrobí jen několik stovek tun. Je proto vysoce ceněným drahým kovem.
Platina se používá v katalyzátorech, laboratorním vybavení,elektrických kontaktech aelektrodách, platinových odporových teploměrech, stomatologickém vybavení a špercích.
Sloučeniny obsahující platinu (napříkladcisplatina, oxaliplatina a karboplatina) se používají vchemoterapii proti některým typůmrakoviny.
Darmstadtium je extrémně radioaktivní syntetický prvek. Nejstabilnější známý izotop darmstadtium-281 mápoločas rozpadu přibližně 14 sekund. Darmstadtium by mělo mít podobné vlastnosti jako jeho lehčí homology nikl, palladium a platina. Dosud však nebyly provedeny žádné chemické experimenty, které by to potvrdily.