Žalm 147 (Je tak dobré Bohu našemu pět žalmy,lat.Laudate Dominum quoniam bonum psalmus, podleřeckého překladu je žalm rozdělen na 146 a 147, známou jakoLauda Jerusalem Dominum) je součástístarozákonníKnihy žalmů. Jedná se ochvalozpěv, který opěvujeBoží prozřetelnost především za to, že se vztahuje k společenstvísynů Izraele coby lidu, který jako jediný ze všech národů přijalTóru.[1]
| verš | hebrejský originál[2] | český překlad[3] | latinský překlad[4] (Vulgata) |
|---|---|---|---|
| 1 | הַלְלוּ-יָהּ:כִּי-טוֹב, זַמְּרָה אֱלֹהֵינוּ-- כִּי-נָעִים, נָאוָה תְהִלָּה | Haleluja. Je tak dobré Bohu našemu pět žalmy, rozkošná a líbezná je chvála. | [Alleluia Aggei et Zacchariae.] Laudate Dominum quoniam bonum psalmus Deo nostro sit iucunda decoraque ; laudatio |
| 2 | בּוֹנֵה יְרוּשָׁלִַם יְהוָה; נִדְחֵי יִשְׂרָאֵל יְכַנֵּס | Hospodin budujeJeruzalém, shromažďuje rozehnané z Izraele, | Aedificans Hierusalem Dominus dispersiones Israhel congregabit |
| 3 | הָרֹפֵא, לִשְׁבוּרֵי לֵב; וּמְחַבֵּשׁ, לְעַצְּבוֹתָם | uzdravuje ty, kdo jsou zkrušeni v srdci, jejich rány obvazuje. | Qui sanat contritos corde et alligat contritiones illorum |
| 4 | מוֹנֶה מִסְפָּר, לַכּוֹכָבִים; לְכֻלָּם, שֵׁמוֹת יִקְרָא | On určuje počet hvězd, on každou vyvolává jménem. | Qui numerat multitudinem stellarum et omnibus eis nomina vocans |
| 5 | גָּדוֹל אֲדוֹנֵינוּ וְרַב-כֹּחַ; לִתְבוּנָתוֹ, אֵין מִסְפָּר | Velký je náš Pán, je velmi mocný, jeho myšlení obsáhnout nelze. | Magnus Dominus noster et magna virtus eius et sapientiae eius non est numerus |
| 6 | מְעוֹדֵד עֲנָוִים יְהוָה; מַשְׁפִּיל רְשָׁעִים עֲדֵי-אָרֶץ | Hospodin se ujímá pokorných, svévolníky snižuje až k zemi. | Suscipiens mansuetos Dominus humilians autem peccatores usque ad terram |
| 7 | עֱנוּ לַיהוָה בְּתוֹדָה; זַמְּרוּ לֵאלֹהֵינוּ בְכִנּוֹר | Pějte Hospodinu píseň díků, zpívejte našemu Bohu žalmy při citeře, | Praecinite Domino in confessione psallite Deo nostro in cithara |
| 8 | הַמְכַסֶּה שָׁמַיִם, בְּעָבִים-- הַמֵּכִין לָאָרֶץ מָטָר;הַמַּצְמִיחַ הָרִים חָצִיר | tomu, který zahaluje nebe mračny, který připravuje zemi deště, který dává na horách růst trávě, | Qui operit caelum nubibus et parat terrae pluviam qui producit in montibus faenum et herbam servituti hominum |
| 9 | נוֹתֵן לִבְהֵמָה לַחְמָהּ; לִבְנֵי עֹרֵב, אֲשֶׁר יִקְרָאוּ | tomu, který zvířatům potravu dává, i krkavčím mláďatům, když křičí. | Et dat iumentis escam ipsorum et pullis corvorum invocantibus eum |
| 10 | לֹא בִגְבוּרַת הַסּוּס יֶחְפָּץ; לֹא-בְשׁוֹקֵי הָאִישׁ יִרְצֶה | Netěší ho síla koně, nemá zalíbení v svalech muže. | Non in fortitudine equi voluntatem habebit nec in tibiis viri beneplacitum erit ei |
| 11 | רוֹצֶה יְהוָה, אֶת-יְרֵאָיו-- אֶת-הַמְיַחֲלִים לְחַסְדּוֹ | Hospodin má zalíbení v těch, kdo se ho bojí, v těch, kdo čekají na jeho milosrdenství. | Beneplacitum est Domino super timentes eum et in eis qui sperant super misericordia eius |
| 12 | שַׁבְּחִי יְרוּשָׁלִַם, אֶת-יְהוָה; הַלְלִי אֱלֹהַיִךְ צִיּוֹן | Jeruzaléme, chval zpěvem Hospodina, chval,Sijóne, svého Boha! | Alleluia. lauda Hierusalem Dominum lauda Deum tuum Sion |
| 13 | כִּי-חִזַּק, בְּרִיחֵי שְׁעָרָיִךְ; בֵּרַךְ בָּנַיִךְ בְּקִרְבֵּךְ | On upevnil závory v tvých branách, požehnal tvým synům v tobě. | Quoniam confortavit seras portarum tuarum benedixit filiis tuis in te |
| 14 | הַשָּׂם-גְּבוּלֵךְ שָׁלוֹם; חֵלֶב חִטִּים, יַשְׂבִּיעֵךְ | Na tvém území ti zjednal pokoj, bělí pšeničnou tě sytí. | Qui posuit fines tuos pacem et adipe frumenti satiat te |
| 15 | הַשֹּׁלֵחַ אִמְרָתוֹ אָרֶץ; עַד-מְהֵרָה, יָרוּץ דְּבָרוֹ | Na zem vysílá svůj výrok, rychle běží jeho slovo. | Qui emittit eloquium suum terrae velociter currit sermo eius |
| 16 | הַנֹּתֵן שֶׁלֶג כַּצָּמֶר; כְּפוֹר, כָּאֵפֶר יְפַזֵּר | Dává sníh jak vlnu, sype jíní jako popel. | Qui dat nivem sicut lanam nebulam sicut cinerem spargit |
| 17 | מַשְׁלִיךְ קַרְחוֹ כְפִתִּים; לִפְנֵי קָרָתוֹ, מִי יַעֲמֹד | Rozhazuje kroupy jako sousta chleba , kdo odolá jeho mrazu? | Mittit cristallum suum sicut buccellas ante faciem frigoris eius quis sustinebit |
| 18 | יִשְׁלַח דְּבָרוֹ וְיַמְסֵם; יַשֵּׁב רוּחוֹ, יִזְּלוּ-מָיִם | Sešle slovo své a taje, káže vát větru a plynou vody. | Emittet verbum suum et liquefaciet ea flabit spiritus eius et fluent aquae |
| 19 | מַגִּיד דְּבָרָו לְיַעֲקֹב; חֻקָּיו וּמִשְׁפָּטָיו, לְיִשְׂרָאֵל | Oznámil své slovo Jákobovi, nařízení svá a soudy Izraeli. | Qui adnuntiat verbum suum Iacob iustitias et iudicia sua Israhel |
| 20 | לֹא עָשָׂה כֵן, לְכָל-גּוֹי-- וּמִשְׁפָּטִים בַּל-יְדָעוּם:הַלְלוּ-יָהּ | Tak žádnému z pronárodů neučinil, jeho soudy nepoznaly. Haleluja. | Non fecit taliter omni nationi et iudicia sua non manifestavit eis |
Vřímskokatolické církvi se užívá při modlitběhodinek během laud. Užívá se i při mši svaté v církevním roce B.
V židovskéliturgii je žalm podlesiduru součástí každodenníranní modlitby, a to v části zvanéPsukej de-zimra („Verše písní“),[5] a tvoří s předchozím žalmem a následujícími třemi žalmy jakýsi sborový, mnohohlasý zpěv, jejichžcrescendo vyjadřuje Hospodinu chválu, která se stupňuje a sílí až nakonec vyvrcholí mohutným výkřikem lásky ve slovech: „Pochválen budiž Hospodin na věky!Amen i amen. Pochválen budiž Hospodin ze Siona, Jenž sídlí v Jerusalémě! Halelujah! Pochválen budiž Hospodin Bůh, Bůh Israele, Jenž činí divy sám, a pochváleno budiž jméno Jeho slavné na věky; a naplněna budiž slávou Jeho všecka země! Amen i Amen.“[6] SpisŠimuš Tehilim („Užití Žalmů“), jehož autorem je zřejmě židovský učenec Chaj Ga'on (939–1038), uvádí, že recitace 147. žalmu může být prospěšná tomu, kdo byl uštknut hadem.[7]
Mezi významná hudební zpracování žalmu 147 (či jeho částí) patří díla těchto autorů:
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuPsalm 147 na anglické Wikipedii.
DíloSichat Jicchak/Baruch ha-Šem le-olam ve WikizdrojíchDíloSichat Jicchak/Žalm 147 ve Wikizdrojích
Obrázky, zvuky či videa k tématuŽalm 147 na Wikimedia Commons