Žalm 137 („U řek babylónských, tam jsme sedávali s pláčem“,[1] v Septuagintě dle řeckého číslování žalm 136) jebiblickýžalm. Septuaginta aVulgata začíná nadpiskem:„Davidův od Jeremjáše.“ Žalm patrně sloužil jako „nářek“ přikajícíbohoslužbě.[2] Babylónskými řekami jsou míněnyEufrates aTigris.
V liturgiiřímskokatolické církve je žalm čten nebo zpíván na 4. neděli postní zvanouLaetare, poslední tři verše jsou však vynechány.[3][4]
Žalm 137 byl mnohokrát zhudebněn, například:
RozcestníkBible/Žalmy/Žalm 137 ve Wikizdrojích
Obrázky, zvuky či videa k tématuŽalm 137 na Wikimedia Commons