Název Švýcarsko vychází z pojmenování jednoho z dnešních kantonů,Schwyzu. Schwyz hrál v počátcích stále ještě volného konfederačního spojenectví (vizDějiny Švýcarska) tak aktivní roli, že agresivně-expanzivní zahraniční politika představitelů Schwyzu dala Švýcarsku jeho současný název: již ve 14. století kronikáři veSvaté říši římské označovali konfederační spojence souhrnně jakoSchwyzer nebo takéSchweizer (Švýcary).[13]
Forma Švýcarsko (Schweiz, s typickou nealemanskoudvojhláskou), přenesená do moderní spisovné němčiny, se následně stala běžnou v celém německy mluvícím světě jako název celého státu; původní forma (jako ve středověké spisovné němčině s monoftongem) byla naopak přejata do francouzštiny jakoSuisse. Vlajky Schwyzu a Švýcarska, taktéž na první pohled podobné, naopak vznikly nezávisle na sobě.[14] Italsky se nazýváSvizzera a retorománskySvizra. Na mincích a známkách se místo používaných jazyků používá latinský názevConfoederatio Helvetica, často zkracovaný na „Helvetia“.
Roku 259 přišli na zdejší územígermánštíAlamani poté, co pronikli přeslimes a usadili se na hranici s Římskou říší. Spolu s pádemZápadořímské říše přišly do oblasti další germánské kmeny.Burgundové zabrali západní část země,Alamani, před nimiž se kelto-románská populace stáhla do hor, spíše východ. Na konci 4. století se tak území Švýcarska stalo součástíBurgundského království a od 5. století zčásti iAlamannie.Christianizace započala také již ve 4. století, dynamiku však nabrala až na počátku 7. století zásluhouirských mnichů, jako byl napříkladSvatý Havel, dnes patron Švýcarska.[20]
Burgundsko se roku 534 stalo součástíFranské říše a o dva roky později čekal stejný osud i stát Alamanů.Verdunská smlouva rozdělující tehdejší Franskou říši mezi vnukyKarla Velikého (843) přisoudila Burgundsko (západní část dnešního Švýcarska)Středofranské a Alamanii (jeho východní část)Východofranské říši. Území scelila znovu ažSvatá říše římská, která v oblasti získala kontrolu okolo roku 1000.
V 16. století se část kantonů (primárně curyšský) nadchla proreformaci, zejména v pojetí, které reprezentovalHuldrych Zwingli.[24] Část kantonů ale zůstalakatolická, což vedlo k náboženským válkám v letech 1529 a 1531.[25] Zwingli na jednom z bojišť těchto konfliktů zemřel.Druhá válka o Kappel (1531) zabránila plné protestantizaci země a nastolila jistou rovnováhu sil. Občasné střety ale pokračovaly až do 18. století. Do bojůtřicetileté války se konfederace nezapojila, velkou roli v ní nicméně sehráli švýcarští žoldnéři.Vestfálský mír z roku 1648 právně potvrdil nezávislost Švýcarska na Svaté říši římské.
BěhemNapoleonova tažení Evropou bylo Švýcarsko roku 1798 obsazeno Francií a stalo se centralizovanouHelvétskou republikou, v níž kantony přišly o autonomii a zároveň došlo ke zredukování jejich počtu.[26] Neoblíbený okupační režim čelil několika povstáním.Vídeňský kongres roku1815 úplně obnovil švýcarskou nezávislost a evropské mocnosti souhlasily s trvalým uznáním švýcarské suverenity podmíněné neutralitou.[27] V tomto období se územní rozsah Švýcarska opět zvýšil o nové kantonyValais,Neuchâtel aŽeneva.
Až do roku 1848švýcarské kantony a jejich elity navzájem politicky, ideologicky a dokonce i vojensky soupeřily o moc a vliv. Po posledním ozbrojeném konfliktu, občanské válce mezi „konzervativními“ a „liberálními“ kantony zvanéSonderbundská válka, která trvala od 3. do 29. listopadu1847, se tyto elity odhodlaly ukončit staletou tradici válčení.[28][29] Podle vzoru několika předcházejících menších uskupení či svazků (Bünde) se dohodly na vytvoření „národa vzešlého z vůle“ – německy„Willensnation“. V roce 1848 tyto snahy vyvrcholily změnou státního zřízení z konfederace nafederaci, jejímž základem ješvýcarská spolková ústava.[30] Ta byla revidována v roce 1874 zejména v oblasti rozšířenípolitických práv.[31] K vytvoření federativního státu vedly vedle ekonomických důvodů i důvody politické a obranné, neboť na území dosavadní konfederace válčily nejen kantony a města mezi sebou, ale i mnohéevropské mocnosti. Menší správní celky totiž samy o sobě nemohly jednotlivě obstát jak ekonomicky, tak ani vojensky. Mimo spojenectví zvolily i směr zahraniční politiky, která ustanovila Švýcarsko jako přísněneutrální, tedy neúčastnící se žádného vojenského spojenectví. Zároveň začala federace budovat silnouspolkovou armádu určenou pro případnou vlastní obranu – jak výstižně říká anglické rčení„neutral but heavily armed“ („neutrální, ale silně vyzbrojená“).
Velmoci běhemprvní světové války respektovaly švýcarskou neutralitu, a Švýcarsko tak do války nijak významněji nezasáhlo, přestože byla jeho neutralita ohroženaGrimmovou–Hoffmannovou aférou.[32] Běhemdruhé světové války Němci vypracovali detailní invazní plány, ale útok na Švýcarsko nakonec nikdy podniknut nebyl.[33] Zemi se podařilo zůstat nezávislou díky vojenskému zastrašování a ekonomickým ústupkům Německu. Pokus malé švýcarské nacistické strany provéstanšlus k Německu naprosto ztroskotal. Švýcarsko bylo za války také důležitou základnoušpionáže obou stran a často sloužilo jako prostředník při vyjednávání silOsy aSpojenců. Obě strany zároveň zvyšovaly svůj tlak na Švýcarsko, aby s jejich soupeřem neobchodovalo. To se žádné nepodařilo, byť vlivnacistického Německa byl přece jen větší. Po dobu války sešvýcarský frank stal jedinou významnou volně směnitelnou měnou na světě a jak Spojenci, tak Osa prodávali značné množství zlataŠvýcarské národní bance výměnou za švýcarské franky a další zahraniční měny. Stovky milionů franků byly zaplaceny za zlaté rezervy získané z centrálních bank okupovaných zemí. Také 581 000 franků „melmerského“ zlata získaného od obětíholokaustu ve východní Evropě se prodalo švýcarským bankám.[34] O této ožehavé záležitosti se ve Švýcarsku diskutuje dodnes, v 90. letechSvětový židovský kongres švýcarské banky kvůli tomu i žaloval. Na druhou stranu Švýcarsko přijalo za války 300 000 uprchlíků, z toho asi 27 000Židů.[35] Zvláštním druhem lidové rezistence vůči nacismu za války byl důraz našvýcarské dialekty němčiny, takže švýcarská němčina se postupně dosti vzdálila němčině německé.
Od roku 1959 jeSpolková rada (vláda) skládána na základě tzv.kouzelné formule, tedy vytvoří ji vždy čtyři největší politické strany. Dlouhodobě jsou to protestantštísvobodní demokraté, katoličtí křesťanští demokraté (od roku 2021 seskupeni ve straněStřed), levicovísociální demokraté a pravicovílidovci, čímž je vytvořen politický systém bez větší parlamentníopozice. Švýcarská demokracie, se svým důrazem nademokracii přímou, bývá dávána za vzor, ale zvláštností je, že například ženy získaly ve Švýcarskuhlasovací právo až roku 1971. V kantonuAppenzell Innerrhoden ženy toto právo v kantonálních volbách získaly dokonce až v roce 1990.[36]
Od roku 1971 se ve švýcarskémDavosu každoročně pořádá setkání nejvlivnějších světových politiků a podnikatelů zvanéSvětové ekonomické fórum.[37]
Tradiční plná neutralita byla ve 2. polovině 20. století oslabena, roku 1963 Švýcarsko vstoupilo doRady Evropy, v roce 2002 doOSN, roku 2008 země vstoupila doschengenského prostoru.[38] Všechny tyto kroky následovaly, dle silné tradice, až po schválení vreferendu.[39] V referendu z roku 2020 Švýcaři odmítli ze schengenského prostoru vystoupit.[40]Evropská unie dlouhodobě usiluje o komplexní rámcovou dohodu o vztazích EU a Švýcarska, která by vedla ke sblížení a sladění zejména legislativy, avšak v roce 2021 švýcarská vláda po sedmi letech jednání jednostranně ukončila, což média označila za „švýcarskýbrexit“.[41]
Švýcarsko porušilo svou neutralitu běhemruské invaze na Ukrajinu 28. února 2022, kdy se Spolková rada připojila k balíku sankcí uvalenýchEvropskou unií naRusko (týkají se omezení ruského přístupu ke kapitálu, míří rovněž na energetiku, dopravu či obchod). Zároveň uvalila finanční sankce naruského prezidenta,premiéra, šéfa ruské diplomacie a také pět ruských (nejmenovaných)oligarchů, kteří údajně mají k ruskému prezidentovi velmi blízko. Také vyjádřila podporu napadenéUkrajině. Díky těmto krokům se 7. března (stejně jako státyEU a dalších 20 zemí světa) dostala na oficiálníseznam nepřátel Ruska.[42][43][44][45][46]
Švýcarská vlajka je tvořena červeným čtvercovým listem s bílým, rovnoramenným křížem ve středu. Rozměr kříže na vlajce není formálně stanoven. Švýcarská vlajka společné svatikánskou jsou jediné státní vlajky se čtvercovým listem.
Švýcarská hymna je píseňSchweizerpsalm (českyŠvýcarský žalm). Vzhledem k tomu, že Švýcarsko má čtyři úřední jazyky, existuje kromě německé verze i překlad francouzský (Cantique suisse), italský (Salmo svizzero) a rétorománský (Psalm svizzer).
Mapa Švýcarska skantony, jejich hlavními městy, většímijezery a řekamiTopografie Švýcarska
Švýcarsko je se svou rozlohou 41 000 km² malou zemí. Počet obyvatel země je téměř 9 milionů a hustota obyvatelstva je 188 obyvatel/km², což je asi o ⅓ více než v Česku.
Jura je úzké, 250 km dlouhé vápencové pohoří s výškou až 1 700 m n. m. Jura se od Alp odděluje jižně odŽenevského jezera a táhne se obloukem podél hranice sFrancií. Pokrývá zhruba 10 % území země.
Švýcarské Alpy tvoří více než 57 % území země a patří převážně kZápadním Alpám. Táhnou se převážně v od jihozápadu k severovýchodu. Rozdělují se na severní a jižní pásmo. Severní část Švýcarských Alp tvoříBernské Alpy na západě aGlarnské Alpy. Jižní část tvoříWalliské Alpy,Tessinské Alpy aBündnerské Alpy. Centrem Švýcarských Alp je masiv sv. Gotthard. Nejvyšším štítem Švýcarských Alp jeDufourspitze (Dufourův štít se 4 634 m n. m. je nejvyššíhora Švýcarska, druhá nejvyšší horaAlp poMont Blanc a druhá nejvyššíhoraEvropy). Pramení zde několik evropských řek:Aara,Rýn,Rhôna čiInn.
Švýcarská plošina pokrývá asi 37 % území země. Nachází se mezi Jurou a Alpami a mezi Ženevským aBodamským jezerem. V jejím centru leží městoBern. Jezera, doliny a kopce na ní vznikly působenímledovce. Tatopahorkatina je hospodářským centrem země.
Švýcarsko je federativní stát s přímou demokracií.Zákonodárnou moc má Federální shromáždění. Federální shromáždění má dvě komory: Národní radu, která zastupuje veřejnost, a Radu států, která zastupuje kantony.Výkonnou mocí jeSpolková rada, která má sedm členů volených Federálním shromážděním. V čele soudní moci stojí Spolkový nejvyšší soud Švýcarska, jehož soudci jsou voleni Federálním shromážděním. O každé změně ústavy se koná povinné referendum, o každé změně zákona lze referendum vyžádat (fakultativní referendum). Kromě toho může lid předložit ústavní lidovou iniciativu k zavedení změn federální ústavy.
Švýcarsko je federací 26autonomníchkantonů, které jsou zcela rovnoprávné navzájem i na federální úrovni, s výjimkou šesti kantonů (dříve úředně a dodnes hovorově nazývanýchpolokantony), které mají pouze jednoho zástupce v Radě stavů a poloviční váhu při hlasováních podle kantonů. Každý z kantonů má vlastní parlament, zákony, vládu, rozpočet i ústavu, podobně jako je tomu ve spolkových zemíchNěmecka nebo státechUSA.
Politickou,zákonodárnou – ale ivýkonnou – moc na úrovni obcí, kantonů a konfederace představují občané, jimž jsou podřízeny i jejich parlamenty (spolkový, kantonální, městské), někde nazývané radou (kantonální, městská, obecní) – „občan je nejvyšším suverénem“.
Suverénem na úrovniobcí/měst, kantonů a na úrovni spolkové je lid, tedyobčané, jimž podléhají s konečnou platností všechna rozhodování, což je zakotveno ve spolkové ústavě a ústavách kantonů:
o zákonech a ústavách,
o věcných záležitostech.
V praxi je zvykem, některá práva – podle oblasti a zájmů – propůjčit reprezentantům. Jedná se ale vždy o propůjčení dočasné a záleží na spokojenosti občanů, jestli si tu či onu pravomoc nevrátí do svých výlučných kompetencí.
Kpolitickým právům občanů – na úrovni obcí/měst, kantonů a úrovni spolkové patří:
referendum, (právo veta) jehož rozhodnutí jsou pro reprezentanty závazná:
povinné, při změnách ústavy,
fakultativní, při změnách zákona, (pokud se pro referendum během 100 dní vysloví nejméně 50 000 voličů, nebo 8 kantonů, uskuteční se celostátní hlasování o tomto zákoně),
iniciativa, (návrh zákona) pro reprezentanty závazná, tedy pokud během 18 měsíců iniciátoři „iniciativy“ získají podpisy 100 000 voličů, uskuteční se celostátní hlasování o navrhovaném zákoně,
petice, která je pozůstatkem z ještě nevyvinutédemokracie počátku 19. století.
Původní staršívětšinový systém v reprezentativní části politiky během 19. a 20. století nahradil systémpoměrný. Tato – ve vyspělých demokraciích běžná – forma zaručuje účast i těch, kteří jsou mnohde jinde stále ještě zreprezentativní politiky vyloučeni. Jedním ze základů jeho fungování je kolegialita a konkordance, tedy nutnost, ne-li samozřejmost („společenská objednávka“), najít věcná řešení a to přes často rozdílná stanoviska, názory a zkušenosti.
Zajímavostí je, že na spolkové úrovni bylo volební a hlasovací právo pro švýcarské ženy ustaveno až v únoru roku 1971. Předtím volili a hlasovali pouze muži starší 20 let, v 19. století ale jenom, pokud byli schopni vojenské služby.
Na kantonální úrovni trvalo zrovnoprávnění žen ještě déle. V roce 1990 bylo hlasovací právo pro ženy zavedeno i v Appenzellu Innerrhodenu a to i přes odpor voličů (mužů) rozhodnutím nejvyššího soudu.
I když v oficiálním názvu státu přetrvává historické označení – v románských jazycích výraz prokonfederaci, v němčině výrazEidgenossenschaft, tedyspříseženství, z hlediska fungování politického systému je Švýcarskofederace tvořená 26 spolkovými státy (kantony), kde „dolní“ komora parlamentu je volena v přímých všeobecných volbách.
Spolkový parlament je dvoukomorový a tvoří jej Rada stavů a Národní rada. Tyto komory volí nejvyšší spolkový výkonný orgán, sedmičlennou spolkovou radu. Spolková rada je volena na základě principukonkordance, tj. začlenění pokud možno největšího podílu stran do vlády. Momentálně[kdy?] mají strany zastoupené ve Spolkové radě 217 z 246 křesel v parlamentě. Členové parlamentu i Spolkové rady jsou voleni na 4 roky.
Rada stavů (Ständerat – slovemStände se zde míníkantony) má 46 členů (po dvou zástupcích za 20 původních kantonů a po jednom za vyjmenované kantony, které historicky vznikly jako polokantony); způsob volby do Rady stavů je v kompetenci jednotlivých kantonů.
Národní rada (Nationalrat) má 200 členů, kteří jsou voleni proporčním systémem v každém kantonu zvlášť na dobu 4 let. Schází se po dobu 3 týdnů 4× do roka.
Zasedání Federální rady roku 1987První Federální rada z roku 1848
Prezident konfederace je volen Sjednoceným spolkovým parlamentem (obě komory se při těchto příležitostech sloučí) ze členů Spolkové rady na jeden rok.
Švýcarský prezident stojí v čeleFederální rady (Bundesrat,Conseil fédéral), která plní funkci federální vlády. Ústava definuje pozici prezidenta v celém systému jako „prvního mezi rovnými“.[47] V praxi to znamená, že nemá pravomoc rozpustit parlament a už vůbec nemůže určovat směr vládní politiky. Prezidentský úřad slouží ke snadnější reprezentaci vrcholných orgánů Švýcarska v zahraničí, ale i uvnitř země.
Spolková rada byla zřízena roku 1848, na základě přijetí federální ústavy. Schází se v západním křídleFederálního paláce v Bernu, kde sídlí i parlament. Zatímco celá Rada je zodpovědná za správu Švýcarska, každý člen rady stojí v čele jednoho ze sedmi resortů (1. finance, 2. energetika, doprava, komunikace a životní prostředí, 3. vnitro, 4. hospodářství, školství a výzkum, 5. zahraničí, 6. obrana a sport, 7. spravedlnost a policie). Funkce prezidenta (je předsedou vlády i prezidentem země) se každoročně střídá mezi sedmi radními, přičemž prezidentem je vždy ten, kdo byl rok předtím viceprezidentem.[48]
Prezident není považován ani zahlavu státu, anihlavu vlády, ale má přece jen v Radě jisté výsady. Dojde-li například k rovnosti hlasů (což může nastat i přes lichý počet členů, protože zdržení se hlasování je povoleno a zasedání rady se může konat bez přítomnosti všech členů), má jeho hlas sílu hlasů dvou. K reprezentačním povinnostem náležejícím hlavám státu patří například vystoupení na půděOSN. Na druhou stranu prezident nemůže provádět žádné státní návštěvy. Při cestách do zahraničí vystupuje pouze z titulu své funkce vedoucího konkrétního odboru vlády. Hostující hlavy států musí přijmout všech sedm členů Rady společně. Mezinárodní smlouvy podepisuje jen prezident, ale jménem rady. Ostatní členové mu k tomu účelu připraví pověřovací listiny.
V 19. století byla volba prezidenta vyznamenáním pro zvláště vážené členy Rady. Méně vlivní členové byli přehlíženi – známým případem byl Wilhelm Matthias Naeff, který – ačkoliv byl 27 let členem Spolkové rady – byl prezidentem pouze jednou, v roce 1853. Ve 20. století se však systém zautomatizoval. Byť tato automatizace není nikde kodifikována, automatické střídání je pouze nepsaným pravidlem. Do roku 1920 bylo zvykem, že úřadující prezident vedl také ministerstvo zahraničních věcí. Stejně tak bylo tradiční, že prezident během roku v úřadu neopustil Švýcarsko, což zesilovalo tradiční švýcarskýizolacionismus. Tato pravidla byla ale již opuštěna.
Švýcarská ústava[49] nezná pojem hlavní město federace. Většina federálních institucí a zastupitelské úřady sídlí vBernu, sídly nejvyššího federálního soudu jsouLausanne aLuzern.
Švýcarsko vzhledem ke své tradici občanské svrchovanosti generovalo vždy osobnosti, jež chtěly ovlivnit dění nejen ve Švýcarsku, ale i v celém světě, čemuž nahrávala i švýcarská neutralita.Henri Dunant založil kupříkladuMezinárodní červený kříž a iniciovalŽenevské úmluvy. Za to také v roce 1901, jakožto vůbec první, obdrželNobelovu cenu za mír. Hned při druhém udělování této ceny uspěli znovu Švýcaři – míroví aktivisté a zakladatelé Stálého mezinárodního výboru míruÉlie Ducommun aCharles Albert Gobat.
Dnes je Švýcarsko velmi vyspělým státem, ale ještě v 19. století bylo Švýcarsko jen v některých oblastech hospodářsky vyspělým státem, vynikalo však v řemeslech a průmyslu (zpočátkuhodinářství, které vzniklo jako zimní zaměstnání zemědělců). Malé a jemné přístroje, které nevyžadovaly mnoho surovin a nákladnou dopravu materiálů, daly základ přesnémustrojírenství, později i těžkému. Současně s tímto se rozvíjejí oborychemie afarmacie. I zemědělství se s rozvojem průmyslu rozvíjí, stoupá produkce a zpracování potravin (např. proslavenésýry,čokolády).
Pro udržení ekonomiky hovoří iintegrovaná specializovaná ekonomika, špičkový průmysl,produkční a distribuční systémy afinančnictví na trzíchEvropy a celého světa.
Síla a základ švýcarskéekonomiky je v malých a středních firmách, které vytvářejí přes 90 % jejího HDP.
Muchův plakát proNestlé, dnes největší švýcarskou firmuHodinkyOmega Speedmaster. Polovina světové produkce hodinek pochází ze Švýcarska.[50]Proslulýšvýcarský armádní nůž
Nestlé, které již dávno nevyrábí jen čokoládu, ale celou škálu potravinářských produktů, je podle časopisuForbes největší švýcarskou firmou a 48. největší firmou světa. Do žebříčku 2000 největších obchodních společností světaForbes roku 2025 zařadil 45 švýcarských podniků (pro srovnání: 7,5 krát lidnatější Francie jich tam měla 47). Krom výše uvedených firem (a níže uvedených bankovních a pojišťovnických společností) se do první tisícovky dostalyHolcim (stavitelství),Richemont (luxusní zboží),Glencore (těžařství),Swisscom (telekomunikace),Sika (chemický průmysl),Kuehne + Nagel (doprava a logistika),STMicroelectronics (polovodiče),Schindler (výtahy a eskalátory),DSM-Firmenich (chemie) aGivaudan (kosmetika).[51] Z dalších firem lze připomenout výrobce potrubí a ventilůGeberit, společnostSonova, která prodává do celého světanaslouchátka akochleární implantáty, nebo firmuStraumann, která zase dobyla trhimplantátů zubních.
Některé slavné švýcarské značky, jako například čokoláduToblerone, zakoupily zahraniční firmy.
Patrně nejznámější oblastí služeb ve Švýcarsku jebankovnictví, dříve známé bankovním tajemstvím. To však zásadně oslabilo kvůli tlakům konkurence (USA, novějiLondýna, ale iNěmecka).[52] Významnou bankou jeUBS (největší švýcarská a jedna z největších na světě). Dlouho druhá největší švýcarská bankaCredit Suisse byla roku 2024 pohlcena UBS.[53] K dalším úspěšným bankovním domům patříJulius Baer a mnoho dalších. Zajímavostí jsou soukromé bankovní domy, kde jejich majitelé ručí celým svým jměním. Do této oblasti patří i pojišťovny jako jsouWinterthur,Zurich Insurance Group,Baloise aj. K velkým pojišťovnám patří iChubb Limited,Swiss Re,Swiss Life neboHelvetia. Další zvláštností je, žecentrálníŠvýcarská národní banka je akciovou společností, ve které stát nedrží žádný podíl a veřejné instituce (kantony apod.) drží jen 55 procent akcií, zbytek akcií je běžně obchodován na trzích.
Ve finančních službách (banky nebopojišťovny, zakládané s rozvojem průmyslu aželeznice) se Švýcarsko stalo mezinárodním pojmem. Započínající ekonomickýrozmach země, sice zpomalený2. světovou válkou, umožnil po jejím ukončení rychlý rozvoj a prosperitu. Po válce způsobilo kontroverzi odhalení, že během válkynacisté prodávali švýcarským bankám zlato, které uloupiliŽidům a také v centrálních bankách v okupované Evropě, a za švýcarské franky potom od neutrálních zemí nakupovali suroviny důležité pro vedení války.[54] Podle jednoho odhadu z 90. let zkorumpovaní politici, diktátoři a zločinci z celého světa ukryli ve švýcarských bankách okolo 6 biliónů franků.[55]
Rozmanitost sektoru služeb ve Švýcarsku ukazuje například i světový úspěch firmySGS, která se zaměřuje na testování, inspekce a certifikace. V investičních službách se prosadila společnostPartners (úspěšně podnikající i v Česku pod značkouPartners Financial Services).Adecco je druhou největšípersonalistickou firmou světa.
Turistika přispěla v 19. a 20. století k rozvoji těch nejchudších částí Švýcarska, Alp. Zpočátku záležitost patřící bohatéaristokracii se v druhé polovině 20. století stala záležitostí dostupnou pro širokou oblast obyvatel planety.
Turistika vAlpách je po rozvojidopravy, a tím i dostupnosti dohor, kjezerům atd., významnou oblastí hospodářství Švýcarska, neboť na sebe váže množství činností, které s ní souvisejí:hotely,penziony, privátní ubytování,restaurace, sport, kultura.
Švýcarsko má 8 606 033 obyvatel (2019) a mluví se zde převážně čtyřmi úředními jazyky:němčinou (67,3 %),francouzštinou (20,4 %),italštinou (8,3 %) arétorománštinou (0,8 %). V roce 2015 bylo Švýcarsko vyhodnoceno jako nejšťastnější země na světě.
Důležité bylo pro Švýcary poznání, že války nevedou k prosperitě a spokojenosti lidu. Poznání na svou dobu revoluční, které se v ostatních státech Evropy prosadilo teprve až o století později, po ukončení2. světové války. Ve Švýcarsku (kde „občan je nejvyšším suverénem“) a některých státech USA byl běžný vliv lidu na politiku státu již od posledních desetiletí 18. století. Ostatní evropské státy dospěly k tomuto taktéž, ale až o století později, kdy se v ostatní Evropě začíná diskutovat o participaciobčanů na politice.
Švýcarsko již ve svéústavě přijaté v 19. století deklarovalo rovnoprávnost jazyků původně žijících obyvatel. Zákonem zaručené je právo na komunikaci se spolkovýmiúřady ve všech úředních jazycích. Švýcarsko má tedy čtyřiúřední jazyky. Dobrovolně, podle svých možností, se přidávají i některé další úřady na úrovni kantonů a obcí. S pokračujícíintegracícizinců aimigrantů úřady umožňují komunikaci i v jiných jazycích. Hojně rozšířenýmjazykem je takéangličtina.
Všichni Švýcaři nehovoří všemi čtyřmi úředními jazyky své země. Např. Švýcaři, jejichž mateřštinou je němčina, se ve škole sice většinou učí jako první cizí jazyk francouzštinu a jako další angličtinu (v některých kantonech je tomu naopak), ale italsky již mluví jen málokterý z nich.
Němčinou hovoří 62,1 % obyvatel. Němčina je hlavním úředním jazykem na severu, ve středu a na východě Švýcarska (celkem ve 13 kantonech a 6 polokantonech včetně kantonu Graubünden) a dále druhým úředním jazykem v kantonechFribourg aWallis. V německy mluvících částech se v běžném styku používášvýcarská němčina, jeden zalemánských dialektů.
Rétorománštinou hovoří 0,5 % obyvatel. Rétorománština je třetím úředním jazykemkantonu Graubünden. O rétorománštině se někdy hovoří jako o poloúředním (polooficiálním) jazyce. Právo na komunikaci se spolkovými úřady v tomto jazyce mají pouze lidé, pro něž je rétorománština jazykem mateřským. Toto právo získali navíc rétorománsky hovořící Švýcaři až po referendu v roce 1996, teprve tehdy dostala rétorománština status úředního jazyka (do té doby byla od roku 1938 pouze národním jazykem Švýcarska, do této doby mohli Švýcaři komunikovat s úřady rétorománsky jen na kantonální úrovni v kantonu Graubünden).
Po počáteční segregační a pozdější integrační kontrole pod rostoucím tlakem protestů proti cizincům se Švýcarsko pokusilo přibrzdit imigrační trendy a přesunout toto stěhování více do kolejí dočasné nebo sezónní pracovní migrace. Tímto přístupem byla pracovní migrace do roku 1960 pokrývána ze čtyř hlavních zdrojů. Především to bylaItálie, s níž byla v roce 1948 uzavřena smlouva o najímání pracovních sil, v menším rozsahu pakNěmecko,Rakousko aFrancie. Po druhé světové válce zažilo Švýcarsko nejmohutnější hospodářský růst ve svých dějinách, který trval téměř třicet let a způsobil i silný početní vzestup zaměstnaných cizinců. Po odchodech velké části nejpočetnější skupiny Italů se změnily i národnostní proporce. Zvýšil se podíl Jugoslávců, Turků a Portugalců. Smlouvou o náboru pracovních sil uzavřenou v roce 1948 s Itálií začal fungovat švýcarský rotační model časově omezených, avšak obnovitelných pracovních smluv pro „saisoniers“ a „osoby s ročním pobytem“. Po osmnácti měsících pracovního pobytu byla nabídnuta možnost pozvat další rodinné příslušníky, po pěti letech pak volný výběr pracovního místa při pravidelném obnovování pracovního a pobytového povolení a konečně po dalších pěti letech právo usadit se v zemi na základě plné rovnoprávnosti s výjimkou politických práv, která byla tradičně vázána na těžko dostupné státní občanství. Proti pracovnímu a sociálnímu zrovnoprávnění zahraničních pracovníků ve druhé „italské smlouvě“ z roku 1963 se zvedly mohutné protestní vlny, které vyústily v proticizinecká hnutí a vznik politických stran zaměřených proti „zahlcení země cizinci“. Pod vlivem řídících mechanismů migrační politiky, vytvořených ještě před propuknutím krize v polovině sedmdesátých let 20. století, počty cizinců klesaly. Protestní hnutí umlkla a objevila se až koncem osmdesátých let 20. století, kdy se k trvalému příchodu dalších rodinných příslušníků již usazených osob přidal rostoucí počet žadatelů oazyl.[57]
Svoboda vyznání je garantována švýcarskou ústavou (článek 15 Ústavy). Referendem v roce 1973 byly z Ústavy vypuštěny články bránícíjezuitskému řádu usadit se v zemi, které byly součástí ústavy od roku 1848.
V zemi neexistuje oficiální státní církev, většina kantonů (kromě Ženevy a Neuchâtelu) však finančně podporuje buď římskokatolickou, starokatolickou nebo švýcarskou reformovanou církev.
V roce 2009 si lidová iniciativa vynutila referendum o zákazu stavbyminaretů na muslimskýchmešitách. Zákaz výstavby nových minaretů schválilo 57,5 % zúčastněných voličů. Proti se postavily pouze tři z dvaceti švýcarských kantonů, většinou ve francouzsky mluvící části Švýcarska. Švýcarská vláda doporučila navrhovanou změnu zamítnout jako neslučitelnou se základními principy ústavy, ale po oznámení výsledků referenda okamžitě oznámila, že zákaz je v platnosti. K datu hlasování byly ve Švýcarsku čtyři minarety připojené k mešitám v Curychu, Ženevě, Winterthuru a Wangen bei Olten. Těchto stávajících minaretů se zákaz netýkal, protože již byly postaveny.[59] Zákaz minaretů kritizovali představitelé islámských států,libyjský vůdceMuammar Kaddáfí dokonce vyhlásil proti Švýcarskudžihád.[60] Kritika přišla i ze západních zemí a odRady pro lidská práva OSN, avšak ve švýcarském pojetí demokracie nelze rozhodnutí lidu nadřadit žádný jiný princip. K dalšímu střetu s islámem došlo, když švýcarský parlament roku 2011 schválil zákaz zakrývat si na veřejnosti tvář, který byl podle muslimů namířen proti islámským ženám.[61]
Švýcarská kultura vznikla na rozhraní okolních kulturních oblastí, kterými byla ovlivněna. Časem se však vyvinula jako samostatná kultura. Někdy je těžké mluvit o švýcarské kultuře jako o homogenní, protože se sama dělí podle jazykových oblastí. Pro zemi je typické zejména vzájemné ovlivňování sFrancií,Německem aItálií. Mnoho švýcarských umělců[kdo?] je pokládáno v těchto zemích za jejich vlastní. Vznik kulturních památek v zemi měla zpočátku na svědomí církev, později měšťané a patriciát neboť země nebyla na rozdíl od zbytku Evropy ovládaná feudály. Podporováno bylo hlavně stavitelství (románské katedrály vCurychu,Sionu,Churu,gotickákatedrála v Lausanne,Bernu,Fribourgu aBasileji,renesanční kostely v kantonu Ticino či radnice v Lucernu, Solothurnu a Brigu,barokníkláštery v Einsiedelu,Muri aSt. Gallenu). Cizí stavitelé,[zdroj?] přitahováni i větší svobodou země, vybudovali krásná centra měst jako Bern, Freiburg, Lucern či St. Gallen.Klášter svatého Jana v Müstairu, který byl založen již roku 775, byl zapsán na seznamSvětového dědictví UNESCO, stejně jako výše zmíněný klášter v St. Gallenu,tři hrady ve městě Bellinzona (Castelgrande, Montebello aSasso Corbaro) a historická centra Bernu aLa Chaux-de-Fonds.
Ve Švýcarsku se nacházejí rovněž dvě zesedmnácti staveb Le Corbusiera na seznam zapsaných, Dům pro Corbusierovy rodiče u Ženevského jezera a bytové domy Clarte v Ženevě. Na seznamu je i jedna technická památka,Rhétská dráha.Územní opatství Saint Maurice d'Agaune, založené roku 515 burgundským králemsv. Zikmundem, je pravděpodobně nejstarším existujícím klášterem křesťanského Západu.Hrad Chillon patří k nejzachovalejším středověkým hradům v Evropě.Hrad Habsburg je svědectvím švýcarských kořenůhabsburského rodu, který měl později sehrát význačnou úlohu v dějinách celé Evropy.Kapellbrücke v Lucernu je nejstarší dřevěný most v Evropě.
Co se týče literatury, je Švýcarsko rozděleno podle jazykových oblastí na čtyři části: německou, francouzskou, italskou a rétorománskou. Její vznik se datuje do období 15.–16. století. Jedním z nejvýznamnějších moderních dramatiků jeFriedrich Dürrenmatt, představitelepického divadla. Jeho hryNávštěva staré dámy,Fyzikové neboPlay Strindberg se staly světovou divadelní klasikou.
Od roku 1967 se vMontreux každoročně koná jeden z nejvýznamnějších jazzových festivalůMontreux Jazz Festival, kde vystupují i rockoví a popoví hudebníci a často zde také nahrávají své živé desky obvykle nazývanéLive at Montreux.[72]
RežisérXavier Koller se stal v roce 1990 prvním Švýcarem, který získalOscara za nejlepší cizojazyčný film. Stejné ocenění obdržel již roku 1984 švýcarský snímekLa Diagonale du fou, který ovšem režíroval francouzský režisérRichard Dembo. Nominaci na Oscara si připsaliClaude Goretta aMarkus Imhoof. Vůbec první nominaci na Oscara zajistil Švýcarsku v roce 1970Maximilian Schell, rakousko-švýcarský herec, který uspěl se svou režijní prvotinouErste Liebe.
HerečkaUrsula Andressová se zapsala do dějin populárního filmu jakobond girl v první filmovébondovceDr. No.[73]Mezinárodní filmový festival v Locarnu patří k nejprestižnějším filmovým přehlídkám. Hlavní cenou jeZlatý leopard (Leopardo d'oro). Projekce filmů se mimo jiné konají také pod širým nebem na velkém plátně na náměstí Piazza Grande.
V zemi vycházejí regionální periodika (také podle jazykových oblastí), ale i několik celostátních, napříkladNeue Zürcher Zeitung. Švýcarská veřejnoprávní vysílací společnostSRG SSR vysílá televizní program v jazykových mutacích pro každou jazykovou skupinu (kromě rétorománské) a rozhlasové programy (včetně rétorománských).
Švýcarská kuchyně používá obvykle suroviny, které byly dostupné švýcarským farmářům, tedy hlavně různésýry abrambory. Používá se takémaso neboryby (pstruzi,siveni). Maso se často suší. Příkladem může být sušené hovězí masobünder fleisch, které se nejprve marinuje ve slaném nálevu a bylinkách, pak se suší.Uzeniny jsou národním jídlem Švýcarska a vzniklo zde mnoho specialit. Oblíbený je klobásový salátcervelatsalat nebo vepřový párekschublig. Uzeniny jsou často podávané na mísách, známá je bernská nebo waliská mísa. Dalšími typickými surovinami jsou kravskémléko a sýry. Nejproslulejšími sýry jsouementál[74], polotuhýappenzeller nebogruyère, jenž je slanější a s ořechovou příchutí.
Ve Švýcarsku vznikl fenomén zvaný sýrovéfondue. Další sýrové jídloraclette je sýrový bochník, který se přiloží k ohni a jak sýr postupně odtává, shrnuje se na talíř. Švýcarským vynálezem je takémüsli, lékařMaximilian Bircher-Benner ho původně vyrobil jako čistě zdravotní stravu.[75] Oblíbenou pochoutkou jsourösti, smažené bramborové placky podobnébramborákům.[76] Na povrchu mají rozpuštěný sýr. Curyšskou specialitou jeZürcher Geschnetzeltes (telecí pocuryšsku), pokrm z telecího masa podávaný s omáčkou z vína a smetany. Oblíbenou přílohou jsouspätzli, kuličky vařeného těsta pokapané máslem. Z pečiva je místní zvláštností hruškový chlébbirnbrot. Ve světě je známá především švýcarskáčokoláda.Mléčná čokoláda vznikla ve Švýcarsku roku 1875, inovátorem bylDaniel Peter.[77] Nejznámějšími moučníky jsouBündner Nusstorte,Zuger Kirschtorte,Baarer Räbentorte,Engadiner Torte čiSolothurner Torte. Originálními nápoji jsou šumivá limonáda z mléčné syrovátkyRivella, nebo mléčný nápoj s kakaovou příchutíOvomaltina.
Ve Švýcarsku má sídlo mnoho renomovaných vědeckých a výzkumných společností, např.Evropská organizace pro jaderný výzkum (CERN). Ta v podzemí na švýcarsko-francouzských hranicích vybudovala největšíurychlovač částic na světě, známý jakoVelký hadronový urychlovač nebo LHC. Spuštěn byl 30. března 2010. Vědci díky němu napodobili podmínky, které panovaly ve vesmíru těsně poVelkém třesku a potvrdili existenciHiggsova bosonu („božské částice“), což je důležitý objev pro udržení konzistencestandardního modelu částicové fyziky.[78] Další významnou institucí jeHFSJG (High Altitude Research Stations Jungfraujoch and Gornergrat) na observatoři Sphinx, která se věnuje výzkumukosmického záření.
Vědecké úspěchy Švýcarska především stojí na jeho špičkových univerzitách.Spolková vysoká technická škola v Curychu (ETH Zürich) je jedinou kontinentální univerzitou, která v mezinárodních žebříčcích dlouhodobě konkuruje slavným americkým a anglickým univerzitám. Například vŠanghajském žebříčku (který tradičně měří kvalitu vysokých škol po celém světě), v edici z roku 2021, je ETH označena za 21. nejlepší univerzitu na světě, přičemž všechny instituce před ní jsou buď britské nebo americké a jedna nedávno založená je francouzská.[79] Švýcaři mají v první stovce žebříčku ještě další čtyři školy:Curyšská univerzita (54.),Ženevská univerzita (60.),Univerzita v Basileji (87.) aŠvýcarský federální technologický institut v Lausanne (91.). Pro srovnání: sousední Rakousko a Itálie nemají v první stovce žádnou školu. Francie tam má čtyři, z toho jsou však tři nedávno založená centra excelence, jejichž cílem bylo právě dobýt podobné žebříčky.Rusko má v první stovce jednu univerzitu, zbylástřední a východní Evropa (včetně Česka) žádnou.
Někdejší hvězdou formule 1 jeClay Regazzoni, který sev roce 1974 stal vicemistrem světa.[97] Zakladatelem stáje formule 1Sauber jePeter Sauber.Stefan Dörflinger je čtyřnásobnýmmistrem světa v závodech silničních motocyklů[98],Luigi Taveri trojnásobným.[99] Zajímavostí je, že v samotném Švýcarsku je pořádání jakýchkoli automobilových a motocyklových závodů zakázané, a to od neštěstí v Le Mans roku 1955, při němž zemřelo 83 diváků. Roku 2007 dolní komora švýcarského parlamentu zákaz zrušila, ale horní komora její rozhodnutí neposvětila, čili zůstává nadále v platnosti.[100]
Ve Švýcarsku se dvakrát konaly zimní olympijské hry, ty historicky druhé roku1928 veSvatém Mořici a tamtéž se konaly hry v roce1948.
Specifickým místním druhem zápasu je tzv.schwingen.[101] Nejde jen o lidovou zábavu, každoroční mistrovství veFrauenfeldu je masově navštěvované a sledované médii.
↑abBern je označován jako „spolkové/federální město“ (německyBundesstadt; francouzskyville fédérale; italskycittà federale; rétorománskycitad federala). Švýcarské právo sice neurčuje hlavní město jako takové, ale federální parlament a vláda sídlí v Bernu, zatímco ostatní federální instituce, jako např. federální soudy, jsou v jiných městech (Bellinzona,Lausanne,Lucern,Neuchâtel,St. Gallen aj.).
↑Němčina je jedním ze čtyř úředních jazyků. Zejména v hovoru je běžně nahrazována některým ze švýcarských dialektů (Schwizerdütsch, Schwizertütsch, Schwyzerdütsch, Schwyzertü(ü)tsch).
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuSwitzerland na anglické Wikipedii.
↑HOLENSTEIN, André.Die Hauptstadt existiert nicht [online]. UniPress - Forschung und Wissenschaft an der Universität Bern, 2014-02-17, rev. 2015-09-11 [cit. 2021-01-25].doi:10.7892/boris.41280.
↑Switzerland | Population counter (real-time estimate) [online]. 1 February 2025 [cit. 2025-02-05].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 5 February 2025.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Mezinárodní měnový fond.Download World Economic Outlook database: October 2023 [online]. [cit. 2025-03-30].Dostupné online. (anglicky)
↑HOLENSTEIN, André. Die Hauptstadt existiert nicht.UniPress – Forschung und Wissenschaft an der Universität Bern. Berne: Department Communication, University of Berne, 2012, s. 16–19.doi:10.7892/boris.41280.S2CID178237847. (německy)Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑THOMAS FLEINER; ALEXANDER MISIC; NICOLE TÖPPERWIEN.Swiss Constitutional Law. [s.l.]: Kluwer Law International, 5 August 2005.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 April 2023.ISBN978-90-411-2404-3. S. 28.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑VATTER, Adrian.Das politische System der Schweiz. Baden-Baden: UTB Verlag, 2014. (Studienkurs Politikwissenschaft).Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22 December 2015.ISBN978-3-8252-4011-0. (německy)Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Global wealth databook 2019 [online].Credit Suisse [cit. 2020-06-17].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23 October 2019.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.Archived . The country data comes from Table 3.1 on page 117. The region data comes from the end of that table on page 120.
↑GHOSH, Subir.US is still by far the richest country, China fastest growing [online]. 9 October 2010 [cit. 2015-12-14].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 January 2016.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑BOWERS, Simon. Franc's rise puts Swiss top of rich list.The Guardian. London: 19 October 2011.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 January 2016.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ZIMMER, Oliver. In Search of Natural Identity: Alpine Landscape and the Reconstruction of the Swiss Nation.Comparative Studies in Society and History. London: 12 January 2004, s. 637–665.doi:10.1017/S0010417598001686.S2CID146259022.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑LANG, Josef. Die Alpen als Ideologie.Tages-Anzeiger. Zürich, Switzerland: 14 December 2015.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 15 December 2015. (německy)Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑MÜHLEMANN, Louis.Wappen und Fahnen der Schweiz. Lengnau: Bühler-Verlag, 1991.ISBN3-9520071-1-0. (německy)
↑ Helvetii | people.Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2021-05-15].Dostupné online. (anglicky)
↑ La Tène | archaeological site, Switzerland.Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2021-05-16].Dostupné online. (anglicky)
↑THORNE, James. The Chronology of the Campaign against the Helvetii: A Clue to Caesar's Intentions?.Historia: Zeitschrift für Alte Geschichte. 2007, roč. 56, čís. 1, s. 27–36.Dostupné online [cit. 2021-05-15].ISSN0018-2311.
↑ Vallis Poenina.Historische Lexikon der Schweiz [online]. [cit. 2023-07-10].Dostupné online. (německy)
↑MILES, E. J. Aventicum, The Roman Metropolis of Helvetia.The Archaeological Review. 1888, roč. 1, čís. 6, s. 413–425.Dostupné online [cit. 2021-05-15].ISSN0950-9909.
↑O'SULLIVAN, Domhnall. Gallus and the Irish monks: grandfathers of European culture?.Swissinfo.ch [online]. [cit. 2021-05-19].Dostupné online. (anglicky)
↑ The Federal Charter of 1291.www.admin.ch [online]. [cit. 2021-05-16].Dostupné online. (anglicky)
↑WINKLER, Albert. The Swabian War of 1499: 500 Years Since Switzerland's Last War of Independence.Faculty Publications. 1999-01-01.Dostupné online [cit. 2021-05-16].
↑BIRNBAUM, Norman. The Zwinglian Reformation in Zurich.Archives de sociologie des religions. 1959, roč. 4, čís. 8, s. 15–30.Dostupné online [cit. 2021-05-16].ISSN0003-9659.
↑SHERMAN, Gordon E. The Neutrality of Switzerland.The American Journal of International Law. 1918, roč. 12, čís. 2, s. 241–250.Dostupné online [cit. 2021-05-16].ISSN0002-9300.doi:10.2307/2188141.
↑REMAK, Joachim.A Very Civil War: The Swiss Sonderbund War Of 1847. [s.l.]: Avalon Publishing 250 s.Dostupné online.ISBN978-0-8133-1529-4. (anglicky) Google-Books-ID: Uh9pAAAAMAAJ.
↑DUFFIELD, W. B. The War of the Sonderbund.The English Historical Review. 1895, roč. 10, čís. 40, s. 675–698.Dostupné online [cit. 2021-05-16].ISSN0013-8266.
↑ Tuesday, 12 September 1848: Federal Constitution.www.parlament.ch [online]. [cit. 2021-05-16].Dostupné online.
↑ Friday, 29 May 1874: Total Revision of the Federal Constitution.Parlament.ch [online]. [cit. 2021-05-16].Dostupné online.
↑WEINBERG, Gerhard L. German Plans and Policies regarding Neutral Nations in World War II with Special Reference to Switzerland.German Studies Review. 1999, roč. 22, čís. 1, s. 99–103.Dostupné online [cit. 2021-05-16].ISSN0149-7952.doi:10.2307/1431584.
↑BORER, Thomas G. There Was Nothing Sinister in Swiss Refugee Camps.Los Angeles Times [online]. 1998-01-19 [cit. 2021-05-16].Dostupné online. (anglicky)
↑ Neuvěřitelné! V kolébce demokracie neměly ženy volební právo ještě na konci 20. století.Radiožurnál [online]. 2014-12-26 [cit. 2021-05-16].Dostupné online.
↑CVRČEK, Miroslav. Historie Světového ekonomického fóra.Hospodářské noviny (HN.cz) [online]. 2011-01-25 [cit. 2023-04-24].Dostupné online.
↑ Švýcarsko vstoupilo do Schengenu. Pokud neletíte, pasy nechte doma.Hospodářské noviny (iHNed.cz) [online]. 2008-12-12 [cit. 2021-05-16].Dostupné online.
↑FREY, Bruno S. Direct Democracy: Politico-Economic Lessons from Swiss Experience.The American Economic Review. 1994, roč. 84, čís. 2, s. 338–342.Dostupné online [cit. 2021-05-16].ISSN0002-8282.
↑SCHUSTER, Robert. Švýcaři spustili svůj ‚brexit‘. Vláda reagovala na tlak veřejnosti a ukončila po sedmi letech jednání s EU | Svět.Lidovky.cz [online]. 2021-05-31 [cit. 2021-05-31].Dostupné online.
↑KURZY.CZ. Švýcarsko poruší neutralitu a uvalí sankce na Rusko | Kurzy.cz.www.kurzy.cz [online]. [cit. 2022-03-04].Dostupné online.
↑ Finsko či Švédsko. Pomoc Ukrajině nabízejí i jindy neutrální státy.iDNES.cz [online]. 2022-02-28 [cit. 2022-03-04].Dostupné online.
↑Russia-Ukraine war: Why Switzerland is veering from its traditional neutrality policy [online]. 2022-03-04 [cit. 2022-03-04].Dostupné online. (anglicky)
↑ČTK. Rusko aktualizovalo seznam "nepřátel". USA a Česko doplnila celá EU či Ukrajina.Deník.cz. 2022-03-07.Dostupné online [cit. 2022-03-07].
↑ECHO24. Rusko aktualizovalo seznam nepřátel. Vedle Česka je na něm nově EU i Ukrajina - Echo24.cz.echo24.cz [online]. 2022-03-07 [cit. 2022-03-07].Dostupné online.
↑ZBOŘIL, Josef. 168 prezidentů Švýcarska za 168 let jeho existence (1848-2016).Hospodářské noviny (HN.cz) [online]. 2016-08-22 [cit. 2023-11-10].Dostupné online.
↑WIRTZ, Bill. Víte, kdo je prezidentem Švýcarska?.Finmag.cz [online]. [cit. 2023-11-10].Dostupné online.
↑ Archivovaná kopie.www.admin.ch [online]. [cit. 2017-10-24].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-09-25.
↑Watches [online]. Swissworld.org [cit. 2012-02-28].Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-05.
↑MURPHY, Andrea; SCHIFRIN, Matt. Forbes' 2025 Global 2000 List - The World’s Largest Companies Ranked.Forbes [online]. [cit. 2025-09-16].Dostupné online. (anglicky)
↑ Legendární švýcarské bankovní tajemství končí. Státy (i Česko) si budou vyměňovat informace.Reflex. 5. 1. 2017.Dostupné online.
↑ How Swiss oiled Hitler's killing machine.The Independent [online]. 23. března 1997.Dostupné online.
↑ Zlato nacistů a židovské milióny.Hospodářské noviny [online]. 8. listopadu 1996.Dostupné online.
↑Bevölkerung, Strukturerhebung der eidgenössischen Volkszählung 2011: Bevölkerung nach Sprache und Religion, Ständige Wohnbevölkerung ab 15 Jahren nach Hauptsprachen, 2011 [XLS]. Swiss Federal Statistical Office, 2013, 30 May 2013 [cit. 2013-12-22].Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-23. (German, French, or Italian)
↑BADE, Klaus L.Evropa v pohybu. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 497 s.ISBN80-7106-559-5. S. 334–336.
↑ Ständige Wohnbevölkerung ab 15 Jahren nach Religions- / Konfessionszugehörigkeit.www.bfs.admin.ch [online]. [cit. 15-05-2016].Dostupné v archivu pořízeném dne 29-05-2015.
↑ Švýcaři v referendu zakázali stavbu minaretů v zemi.iDNES.cz [online]. 2009-11-29 [cit. 2023-04-24].Dostupné online.
↑ Kaddáfí vyzval muslimy k zahájení svaté války proti Švýcarsku.iDNES.cz [online]. 2010-02-25 [cit. 2023-04-24].Dostupné online.
↑ Národní rada schválila zákaz zakrývat si tvář, namířený proti muslimkám.Hospodářské noviny (HN.cz) [online]. 2011-09-29 [cit. 2023-04-24].Dostupné online.
↑COLLIER, Graham. Herman Hesse and The Hermetic Circle.Psychology Today [online]. [cit. 2021-01-24].Dostupné online. (anglicky)
↑ The Nobel Prize in Literature 1919.NobelPrize.org [online]. [cit. 2021-01-24].Dostupné online. (anglicky)
↑ Síla a energie štíhlých soch. Giacomettiho výstava v Národní galerii je výsledkem systematické práce | Kultura.Lidovky.cz [online]. 2019-08-10 [cit. 2021-01-24].Dostupné online.
↑ Paul Klee | ARTMUSEUM.CZ.www.artmuseum.cz [online]. [cit. 2021-01-24].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-29.
↑ Les pionniers du chocolat suisse.Swissinfo.ch [online]. [cit. 2022-03-01].Dostupné online. (francouzsky)
↑ Před deseti lety vědci v CERNu napodobili podmínky panující při Velkém třesku.ČT24 [online]. Česká televize, 2020-03-30 [cit. 2022-01-05].Dostupné online.
↑ ShanghaiRanking's Academic Ranking of World Universities.www.shanghairanking.com [online]. [cit. 2022-01-05].Dostupné online.
↑ První let do stratosféry: Za okny je mínus 50 a z gondoly uniká vzduch.iDNES.cz [online]. 2013-09-02 [cit. 2021-01-24].Dostupné online.
↑TESAŘÍK, Bohumil. Od vzniku myšlenky „medicíny založené na důkazech“ uplynula již čtyři století.Vitalia.cz [online]. [cit. 2021-01-24].Dostupné online.
↑ Alexandre Yersin, the man who discovered the bacterium responsible for the plague.Institut Pasteur [online]. 2017-10-24 [cit. 2021-01-24].Dostupné online. (anglicky)
↑TŘEŠŇÁK, Petr. Výročí LSD: Když chemik Hofmann nasedl na kolo a nestačil se divit.Týdeník Respekt [online]. [cit. 2021-01-24].Dostupné online.
↑POKORNÝ, Petr. O čtvrtém řádu a o tom, jak se nakonec, neřád, zkomplikoval.vesmir.cz [online]. [cit. 2021-01-24].Dostupné online.
↑HUDEC, Martin.Osobnost v inkoustové kaňce aneb Rorschachův test [online]. Psychologie pro každého, 2016-12-22 [cit. 2021-01-24].Dostupné online.
↑ZÁMEČNÍK, Miroslav.Matriarchát: Ztracený ráj, nebo hudba budoucnosti? [online]. Euro.cz [cit. 2021-01-24].Dostupné online.
↑ Male Grand Slam winners with most titles 2020.Statista [online]. [cit. 2021-01-25].Dostupné online. (anglicky)
↑ Švýcar Wawrinka porazil Djokoviče a vyhrál US Open | Ostatní sporty.Lidovky.cz [online]. 2016-09-12 [cit. 2021-01-25].Dostupné online.
↑ August 8, 1992 : The day Marc Rosset clinched the gold medal in Barcelona.Tennis Majors [online]. 2020-08-08 [cit. 2021-01-25].Dostupné online.
↑ Švédové slaví titul, Švýcaři mají pohádkové stříbro.ČT sport [online]. [cit. 2021-01-25].Dostupné online.
↑ Švýcarští hokejisté napodobili německý stříbrný úspěch z olympiády. ‚Můžeme být hrdí,‘ říká kapitán Diaz.iROZHLAS [online].Český rozhlas [cit. 2021-01-25].Dostupné online.
↑ Švýcarské prokletí trvá. Spojené státy slaví na MS po 65 letech, v prodloužení rozhodl Thompson.ČT sport [online]. 2021-05-25 [cit. 2021-05-25].Dostupné online.
.svg)
.svg)
.jpg)
_im_Sitzungszimmer.jpg)
.jpg)
.jpg)
_Stedelijk_Museum_Sikkensprijzen_916-9288.jpg)
%2c_main_building_Z%25C3%25BCrich%2c_2006.jpg)
.jpg)
.svg)
