Štuk (zital.stucco) je směs z jemného písku, vápna, případně sádry nebocementu, která se užívá na svrchní vrstvu omítky. Nanáší se v kašovitém stavu a po ztuhnutí je tvrdá a poměrně křehká. U staršícharchitektonických staveb se ze štuku tvořily i plastické ozdoby,reliéfy ařímsy na vnějšíchfasádách i na stropech a stěnách kostelů, zámeckých i bohatších měšťanských budov.
Na historických stavbách je štuk směssádry,hašeného vápna, jemnéhopísku, najemno drcenýchcihel čimramoru a vody. Jedná se tedy o speciální, velmi jemnou a přilnavou maltovou směs, která umožňuje vytvářet pomocí modelačních nástrojů nejrůznější plastickéornamenty. Vedle modelování z volné ruky je časté také formování, tzv. „vytahování“ štukových říms a profilů pomocí kovové římsové šablony, která se pohybuje po přiložených vodicích lištách.
Tato technika byla oblíbena především vbaroku, používala se však už vantickém Římě. Objevila se znovu vrenesanci a byla používána ještě na počátku dvacátého století vsecesní architektuře. Od poloviny devatenáctého století však byly štukové ornamenty v drtivé většině tvořeny odléváním do forem, což nakonec vedlo k naprosté devalvaci této techniky a jejímu postupnému opuštění ve prospěch architektury zcela bez štukového ornamentu vpurismu,konstruktivismu afunkcionalismu.
V posledních staletích, asi až do roku 1995,[chybí zdroj] se štuková nebo také jemná (fajnová) malta připravovala na stavbách tak, že se namíchala hodně řídká malta z jemného písku a vápna v poměru 1 : 1. Ta se pak přelévala přes jemné síto do kádí a nechala se ustát do dalšího dne, kdy voda vystoupila na povrch a malta klesla ke dnu. Voda se z povrchu odebírala a malta postupně houstla, až byla jako „máslo“, a pěkně a vláčně se táhla. To trvalo i tři dny. Pak se používala k natažení na hrubou maltu a zpracovala se filcovým hladítkem. Těsně před zpracováním se do ní eventuálně přidávalasádra, později icement.
V současném stavebnictví je slovemštuk označována jemná maltová směszrnitosti max. do 1,5 mm, která se v tenké vrstvě nanáší najádrovou omítku. Jedná se tak o povrchovou vrstvu – finální úpravuomítky. Složení této směsi a způsob nanášení se však od historického štuku poněkud liší.
Štuková omítka se v dnešní době provádí zásadněfilcováním a jedná se o velmi oblíbenou povrchovou úpravu omítek v Českých zemích. Nejčastěji je používán vápenný štuk. Takový štuk se dělá cca z 1/3 vápenného hydrátu a 2/3 jemně mletéhovápence nebo jemného křemičitého písku. Pokud by velikost zrna přesáhla cca 1,5 mm, je velmi obtížné takový materiál již filcovat a jednalo by se už o omítku jádrovou.
Z historie: Začátkem let devadesátých minulého století hotová jemná omítka v pytlích postupně zcela vytlačila maltu vyráběnou na stavbě. Pro tyto nové, hotové malty k nám ze Západu přišla hladítka z pěnové gumy – a téměř vytlačila hladítka filcová. Tato jsou však stále výborná pro klasickou vápennou maltu, a proto je nadále používají štukatéři a památkářští zedníci.
Obrázky, zvuky či videa k tématuŠtukatura, štukatérství na Wikimedia Commons
Slovníkové hesloštuk ve Wikislovníku | Tento článek je příliš stručný nebopostrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodněrozšíříte. Nevkládejte všakbez oprávnění cizí texty. |
