Očíslování jeho jména je sporné, neboť po smrti sv.Zachariáše (741–752) byl papežem 23. března zvolenŠtěpán, který ale zemřel již 26. března, tři dny po své volbě, aniž by byl vysvěcen na biskupa. Z tohoto důvodu v dnešním pojetí nebyl papežem (biskupem města Říma) aŠtěpánem II. je nazýván až jeho nástupce. Na druhé straně podle pojetí papeže jako světského panovníka jím byl a jeho nástupce by se měl nazývatŠtěpánem III.
Pocházel ze vznešené římské rodiny, syn jistého Konstantina, ale brzy osiřel a byl vychován v lateránské škole, později dosáhl svěceníjáhna.
Po smrti svého stejnojmenného předchůdce musel řešit nebezpečnou rozpínavostLangobardského království. Jeho králAistulf již zapontifikátu papežeZachariáše obsadil roku751 rozsáhlé územíRavennského exarchátu patřícího do té doby kByzantské říši a po smrti jmenovaného papeže se rozhodl podmanit iŘím.[1] Nebezpečí se snažil nový papež Štěpán II. zažehnat bohatým úplatkem, ale langobardský král i přes podepsání dohody požadoval i pravidelnou daň.
Jelikož se papež nedočkal žádného vojenského zásahu ze strany byzantského císaře, pouze formálního potvrzení jeho práva, obrátil se o pomoc kfranskému králiPipinovi. Počátkem roku754 osobně tohoto krále navštívil a v červenci téhož roku krále Pipina a jeho syny opětovně pomazal vkatedrále Saint-Denis.[2]. Oplátkou překročil tento králAlpy a donutil Aistulfa k vydání dřívějšího ravennského exarchátu papeži.
Štěpán II. přijal fakticky od franského panovníka Pipina Krátkého tato území (tzv.Pipinova donace – písemně ji papež obdržel již oVelikonocích roku754), což je počátkem existencepapežského státu.
Aistulf se s porážkou nesmířil a v lednu 755 vytáhl na Řím a rozhodl se ho dobýt. Pipin Krátký následujícího roku opět vstoupil doItálie a oblehlPávii, hlavní městoLangobardů. Aistulf kapituloval, podepsal mír a téhož roku zemřel.
Po jeho smrti podpořil papež Štěpán II. ze dvou zájemců o langobardský trůnDesideria, který slíbil zachování mocenského a územního stavu Říma, ale později tento slib nedodržel.
.svg)
