Název Španělska (España) pochází z názvuHispania, který používali Římané proPyrenejský poloostrov a jeho provincie v doběŘímské říše. Etymologický původ termínu Hispania je nejistý, ačkoli Féničané označovali tento region jakoSpania (což znamená „země králíků“), proto je nejvíce přijímána teoriefénická.[9] O jeho původu existuje řada zpráv a hypotéz:
Jesús Luis Cunchillos [es] tvrdil, že kořenem termínuspan jefénické slovospy, což znamená „kout kovy“. Proto byi-spn-ya znamenalo „země, kde se kují kovy“.[10] Může jít o odvozeninu fénickéhoI-Shpania, což znamená „ostrov králíků“, „země králíků“ nebo „okraj“, což je odkaz na polohu Španělska na konci Středozemního moře; na římských mincích ražených v této oblasti od doby vlády císařeHadriána je zobrazena ženská postava s králíkem u nohou[11] aStrabón ji nazval „zemí králíků“.[12] Zmíněné slovo ve skutečnosti znamená „daman“, možná proto, že Féničané tato dvě zvířata zaměňovali.[13]
Existuje také tvrzení, že „Hispania“ pochází zbaskického slovaEzpanna, což znamená „okraj“ nebo „hranice“, což je další odkaz na skutečnost, že Pyrenejský poloostrov tvoří jihozápadní cíp evropského kontinentu.
Anatomicky moderní lidé poprvé dorazili naPyrenejský poloostrov asi před 42 000 lety.[14] Pyrenejský poloostrov byl posledním útočištěmneandertálců, kteří vymřeli krátce po příchodu moderních lidí.[15] Do doby před 34 000 lety jsou datována jejich první umělecká díla, například ve známé jeskyniAltamira.[16] V historické době jsou zde doloženy četnékmeny, zčástikeltského, zčástiiberského původu (z iberštiny se dochovaly četné jazykové zlomky v nápisech). V pobřežních oblastech se brzy usadiliFéničané, kteří založili nejstarší města západní EvropyCádiz aMalagu.[17]
Z nových dobyvatelů byli nejúspěšnější germánštíVandalové,Svébové aVizigóti, kteří nakonec na poloostrově vytvořilistabilní království s centrem v Toledu.Eurich, který nastoupil na vizigótský trůn roku 466, ukončil poslední zbytky římské moci na poloostrově, a může tak být považován za prvního zcela suverénního panovníka Španělska. Původní germánská elita se brzy romanizovala a spolu se starou elitou hispanořímskou vytvořila novou vedoucí vrstvu země. Ruku v ruce s tím došlo i k unifikaci náboženské, když králRekkared I. roku 589 přestoupil se svými šlechtici kekatolicismu a vzdal se tradičního germánskéhoariánství. Přesto ve vizigótském království působily odstředivé síly, navenek se projevující častými boji o trůn.[19] Tohoto oslabení ústřední vlády využila arabsko-berberská armáda pod vedenímTárika ibn Zijáda a v osmidenní bitvě porazila vizigótské vojsko roku711u Gaudalete.[20] Na příštích několik staletí ovládli většinu Pyrenejského poloostrovamuslimové.
Muslimské Španělsko a reconquista
Bitva mezi křesťany a Maury během reconquisty
Berbeři aArabové zeseverní Afriky (na Pyrenejském poloostrově zvaníMaurové) zanechali v zemi nesmazatelné stopy – Španělsko zvanéAl-Andalus se stalo nejzápadnější výspouislámského světa prožívajícího právě svůjzlatý věk.Umajjovci založili nejprveCórdobský emirát, který se roku929 odtrhl odarabské říše, a vznikl tak samostatnýCórdobský chalífát. Šlo o vyspělý státní útvar, jenž kulturní a vzdělanostní úrovní převyšoval většinu soudobých evropských států. Jeho města se vyznačovala rozvinutou řemeslnou výrobou a obchodem, pokročilouarchitekturou a městskou zástavbou, částečně zachovalou v historických jádrechměst jakoCórdoba,Granada aSevilla. Dodnes se dochovala napříkladMezquita v Córdobě, přestavěná ovšem nakatedrálu. V rámci chalífátu víceméně v klidu koexistovaliŽidé, křesťané i muslimové.[21] Andaluští překladatelé ze všech tří komunit ovlivnili evropskou kulturu mj. tím, že obnovili kontakt se vzdělanostístarého Řecka. Roku 1031 se však jednotný córdobský chalífát rozpadl na řadu menších království (tzv.taifas), což umožnilo razantnější nástupreconquisty — znovudobývání Pyrenejského poloostrova křesťany.[22]
Reconquista byla zahájena krátce poté, co Maurové Pyrenejský poloostrov ovládli, podle tradice vítěznou bitvou vizigótského šlechticePelaya proti arabskému trestnému oddílu, která se odehrála roku 718 nebo 722u Covadongy.[23] Poté bylo na severu založeno křesťanské královstvíAsturie, které se později rozšířilo do městaLeón apřijalo jeho jméno. Postupně tu vykrystalizovaly další křesťanské státečkyKastilie,Galicie aPortugalsko. Ve východní části existovalaNavarra a později tu vzniklo královstvíAragon. Tyto státní celky se postupně zapojily do reconquisty. Ta byla dlouhodobým procesem s četnými zvraty, kdy válku střídaly dlouhodobé etapy mírového soužití muslimů s křesťany a židy. Postupně však byly maurské državy zatlačovány k jihu, zatímco křesťanské státy rozšiřovaly svoje území a sjednocovaly se. Rozhodující mezník reconquisty tvoří dobytíToleda roku 1085, které se stalo základnou pro další výboje k jihu.[24] Dále to bylabitva u Las Navas de Tolosa v roce1212, v níž maurská vojska utrpěla zdrcující porážku.[25] To vedlo k jejich bezprostřednímu kolapsu a následnému dobytíSevilly aCórdoby.
Souběžně s procesem dobývání poloostrova se rodila křesťanská vzdělanost.Univerzita v Palencii se roku 1212 stala pátou nejstarší univerzitou v Evropě, brzy ji doplnilaUniverzita v Salamance, centrum středověkéscholastiky. Ještě vlivnější se později v 16. století stala druhá španělská scholastika nazývaná téžSalamanská škola, u níž mnoho myslitelů hledá kořeny moderního ekonomického myšlení na straně jedné a idejemezinárodního práva alidských práv na straně druhé.
V 15. století představoval maurské panství na Pyrenejském poloostrově už jen malýemirát Granada. Naproti tomu sňatek dědičkykastilského trůnuIsabely Kastilské a dědicearagonského trůnuFerdinanda II. Aragonského (1469) položil základy k trvalému sjednocení dvou nejmocnějších křesťanských států Pyrenejského poloostrova do Španělského království. Formálně k němu došlo až nástupem na trůn jejich vnukaKarla I. Habsburského, neboť Isabela a Ferdinand vládli samostatně každý ve svém království a v zemi svého partnera byli pouze zástupci panovníka.
Nová společnost nabrala ale rychle mnohem méně tolerantní ráz než stará Andalusie. Již ve 14. století se zdvihla mohutnáantisemitská vlna (mj. kvůli pověsti, že Židé šířímor, který zkosil velkou část populace). K obrovským protižidovskýmpogromům došlo v polovině 14. století v Aragonu a Toledu, kde bylo zabito 12 000 Židů. V roce 1391 táhly křesťanské pogromistické davy z města do města po celé Kastilii a Aragonii a zabily odhadem 50 000 Židů. Ženy a děti byly prodány jako otroci muslimům a mnohosynagog bylo násilně přeměněno na kostely. Roku 1492 se útlak stal oficiálním a institucionálním: španělským Židům bylo královskýmDekretem z Alhambry nařízenokonvertovat kekatolicismu. Kdo nekonvertoval, byl vyhnán. Ze Španělska bylo takto vyhnáno až 200 000 Židů.[26] Azyl našly většinou naosmanských územích.
Granadská smlouva, podepsaná roku 1491 posledním maorským vládcem GranadyBoabdilem s Ferdinandem a Isabelou, zaručovala náboženskou toleranci vůči muslimům. Ale roku 1492 Granada padla[27] a i islám byl nakonec postaven mimo zákon, v roce 1502 v Kastilském království a v roce 1527 v Aragonském. Španělská muslimská populace konvertovala, většinou formálně, a těmto konvertitům se říkalomoriskové. Po jejich pokusu o povstání v Granadě však byli i oni ze Španělska vyhnáni. Od roku 1609 do roku 1614 bylo přes 300 000 morisků posláno na lodích do severní Afriky.[28] Kosmopolitnost společnosti Pyrenejského poloostrova byla po vyhnání morisků a židů zničena, ale mnoho pozůstatků jejich kultur zůstává ve španělskéhudbě,architektuře,jídle a v mnoha dalších věcech.
První období španělského dobývání – od Kolumbova prvního přistání naBahamách do poloviny 16. století – bylo ovšem katastrofou pro původní obyvatele Ameriky. Počet obětí mohl v tomto období dosáhnout až 70 milionůindiánů (z odhadovaných 80 milionů zde žijících), protože nemoci jakoneštovice,spalničky,chřipka a tyfus, které do Ameriky přinesli dobyvatelé, předkolumbovské obyvatelstvo zdecimovaly.
V 15. století se změnil význam slova Španělsko (Hispanie). Původně označovalo celý Pyrenejský poloostrov, nyní již jen španělský stát.
V 16. století se Španělsko pod vládoušpanělských HabsburkůKarla V. (1516–1556) a jeho synaFilipa II. (1556–1598) stalo nejmocnější zemízápadní astřední Evropy. Období vlády Karla I. a Filipa II. se také označuje jako španělský zlatý věk (Siglo de Oro).[30] Mocenské postavení Filipa II. bylo založeno především na bohatství, které dovážely do země tzv. stříbrné konvoje z nově objevených zámořských zemí, a na rozsahu habsburských držav. Karel V. vládl nejen vlastnímu Španělsku, ale takéneapolskému království aSicílii,Nizozemí a obrovským zámořským državám. Právem mohl tvrdit, že nad jeho zemí Slunce nezapadá. Kromě toho byl dědicem tzv.dědičných habsburských zemí ve střední Evropě, které přenechal v letech 1521–1522 bruselskými smlouvami mladšímu bratruFerdinandovi. Roku1519 byl zvolen římským králem a později korunovánřímským císařem (Karel V.). Roku1580 byl Filip II. zvolenportugalským králem, aPortugalsko se tak spojilopersonální unií se Španělskem (tzv.Iberská unie).
Objevení Ameriky a vyvrácení zdejších původních říší přineslo Španělsku velké bohatství, které však nebylo produktivně využíváno na rozvoj výroby a obchodu – z obchodování s dovezeným zbožím bohatli především nizozemští kupci. Většina bohatství plynoucí z americkýchkolonií byla spotřebována na přepychový život panovnického dvora a především na nákladné válčení – Karel vedl zdlouhavéitalské války s Francií[31] a bojoval s protestanty v říši, Filip válčil v odbojném Nizozemí a neúspěšně se roku 1588pokoušel o invazi doprotestantskéAnglie.[32][33] To se později projevilo v ekonomickém zaostávání Španělska za vyspělými zeměmi západní Evropy. Velkou vinu na tom neslo také nastoleníabsolutistického systému vlády, který podvazoval hospodářskou i politickou aktivituměšťanstva, což se projevilo především po potlačení povstání vnitrozemských kastilských měst, které probíhalo v letech 1520–1521 a do historie vstoupilo pod názvempovstání komunérů.[34]
Za vládyFilipa III. (1598–1621) se projevil hospodářský úpadek země naplno. Řemeslná výroba se nerozvíjela, nevznikaly tu animanufaktury jako v Anglii a Nizozemí. Přitom na poloostrově byl například dostatek kvalitní suroviny na výrobusukna, neboť v Andalusii se hojně chovalyovce. Obchodní transakce byly podřízeny vysoké dani, tzv.alcabale.
Španělsko sehrávalo značnou roli při vypuknutítřicetileté války. Někteří historici dokonce označují tuto válku za střet dvou civilizací a způsobu života: španělského a nizozemského.[35] Jenže hospodářský úpadek se projevil i vojenskou slabostí. Španělsko do války vstoupilo jako první mocnost Evropy, ale na jejím konci již bylo jen druhořadým evropským státem. Španělé cítili povinnost vstoupit do tohoto boje, aby zastavilireformační vlnu ve jménu čistého katolicismu, nakonec jim ale ve změti zájmů, jíž tato válka byla, uštědřila nejtvrdší údery katolickáFrancie.
Porážkaosmanské flotily v bitvě u Lepanta roku 1571
Při nájezdech berberskýchpirátů ze Severní Afriky v 16. až 19. století byly statisíce obyvatel Španělska odvlečeny dootroctví. Mezi piráty bylo mnohoMaurů, kteří se tak mstili za své vyhnání ze Španělska po dobytí Granady roku 1492. Do čela severoafrických pirátů se počátkem 16. století postavil obávaný pirátChajruddín Barbarossa, který se stal pánemAlžíru a dal se doosmanských služeb.[36][37] V roce 1571 byla spojená turecko-alžírská flotila poražena Španěly a jejich spojenci v krvavébitvě u Lepanta, největší námořní bitvě od antických časů.[38] Ale během několika let získali piráti svou převahu veStředomoří zpět. Pobřeží Itálie, Španělska a středomořských ostrovů bylo prakticky vylidněno, obyvatelé byli odvlečeni do otroctví nebo uprchli do hor. Do otroctví byl unesen i mladýMiguel de Cervantes a několik let žil jako otrok vAlžíru, než byl vykoupen svou rodinou.[39] Definitivní konec pirátství v Severní Africe nastal až roku 1830 po dobytí Alžíru Francouzi.
Španělsko též ztratilo své pozice ve Středomoří, neboť tamní území bylo postoupeno jakožto kompenzace rakouským Habsburkům a rodusavojských vévodů.Gibraltar aMenorca připadly Británii. Války prokázaly slabost Španělska, jehož území jimi bylo poničeno. Španělsko během nich přestalo být vnímáno jako velmoc. Nicméně nová bourbonská monarchie modernizovala systém správy a hospodářství podle francouzského vzoru, což přineslo dobré výsledky. Mezi elitou království se díky francouzskému vlivu také začaly prosazovatosvícenské myšlenky.
Nejvíce osvícenských reforem přinesla vládaKarla III. (1759–1788), který mj. ze země vypudiljezuity.[42][43] Španělsko však bylo oslabováno svou povinností účastnit se všech válek vedených Francií po jejím boku (války o dědictví polské,válka o dědictví rakouské,sedmiletá válka,americká válka za nezávislost). Navíc reformní úsilí bylo rozvráceno za vládyKarla IV. (1788–1808), respektive premiéraManuela Godoye, jenž si jako královnin milenec získal mimořádný vliv. Na konci 18. století se tak Španělsko ocitlo na prahu ekonomického kolapsu a vojensky neschopné bránit své území. Běhemfrancouzských revolučních válek Španělé sice zabránili okupaci, ale za cenu plné závislosti na Francii.
Poprava povstalců v Madridu 3. května 1808, obraz odFrancisca Goyi.
Napoleon Bonaparte se roku 1808 rozhodl, že podnikneinvazi do Španělska a na španělský trůn dosadil svého bratraJosefa.[44] V letech 1808–1814 probíhal v zemiboj o nezávislost. V odboji vůči Napoleonovi mnozí historici hledají kořeny moderního španělského nacionalismu.[45] V roce 1812 byla vCádizu přijata protinapoleonskými vlastenci na shromážděnígenerálních kortesů (stavů)první španělská ústava (neformálně nazývanáLa Pepa), na dobové poměry velmiliberální.[46][47] Válka za nezávislost byla úspěšná, i díky pomociBritů vedenýchArthurem Wellesleyem, pozdějším vévodou z Wellingtonu. PoVídeňském kongresu došlo k návratuFerdinanda VII. na španělský trůn a obnovení absolutistických pořádků v zemi. Ústava připravená během povstání tak byla smetena ze stolu.Rafael del Riego roku 1820 vedl povstání, které mělo tuto ústavu oživit. Uspěl, avšak období zvanéTrienio Liberal nevydrželo dlouho.Svatá aliance pověřila Francii, aby absolutismus ve Španělsku obnovila. Francouzská armáda vtrhla do Španělska roku 1823. Zastánci ústavy byly poraženi a Riego oběšen.[48][49]
Počátek20. století byl ve Španělsku ve znamení klidu, míru[zdroj?] a ekonomického rozvoje. Politická krize vedla však nejprve k nastolení diktaturyMiguela Primo de Rivery, a poté k vyhlášenídruhé španělské republiky (14. dubna 1931) a odchodu španělského králeAlfonse XIII. do exilu. Sílící sociální a politické konflikty vedly k vypuknutíobčanské války mezi republikány a nacionalisty, která si vyžádala přes půl milionu obětí a přinesla též půlmilionovou uprchlickou vlnu.[58] Republikánská strana byla podporovánaSovětským svazem[59],Mexikem[60] a levicovýmiinterbrigádami[61], nacionalisté měli podporunacistického Německa afašistickéItálie.[62][63] Západní velmoci zůstaly neutrální.[64] Do čela nacionalistických sil se postavilFrancisco Franco. 1. dubna 1939 Franco zvítězil a nastolil diktaturu. Vládl až do své smrti v roce1975. Odhaduje se, že během občanské války a po válce nechal Franco popravit na 180 000 lidí.[65] Již za své vlády Franco rozhodl, že Španělsko se stane monarchií a připravil předání moci vnukovi svrženého králeJuanu Carlosovi.
Běhemdruhé světové války zachovávalo Španělsko neutralitu, přestože španělští dobrovolníci zModré divize bojovali se souhlasem španělské vlády navýchodní frontě proti Sovětskému svazu.[66][67] Po válce se dostalo postupně z izolace a díky své jednoznačněantikomunistické vládě se stalo vestudené válce spojencemzápadního světa. V šedesátých letech zažívalo nebývalý ekonomický rozvoj a došlo i k rozvoji turistického ruchu.[68] V roce 1956 bylo Maroku postoupenoŠpanělské Maroko a v roce 1976 se Španělsko stáhlo zeZápadní Sahary. Francova diskriminační jazyková politika ovšem zhoršila baskický a katalánský problém, v Baskicku přišla reakce v podobě vzniku teroristické organizaceETA roku 1959.[69]
V roce1982 se stalo Španělsko členemNATO a bylo prvním novým členem od roku 1955.[73] V roce 1982 získalo první levicovou vládu po 43 letech, v čele sFelipe Gonzálezem. V roce1986 se stalo členemEvropských společenství (od 1993Evropská unie).[74] V roce1999 vstoupilo doeurozóny, když kurs národní měny svázalo pevným přepočítacím kurzem s jednotnou evropskou měnoueurem, na kterou roku 2002 přestoupilo.
V roce 2005 španělská vláda legalizovalamanželství osob stejného pohlaví, a stala se tak třetí na světě, která tak učinila. Liberální trend pokračoval i dále: 18. března 2021 se Španělsko stalo šestou zemí na světě, která uzákonilaeutanazii.[80]
José Luis Rodríguez Zapatero a jehoŠpanělská socialistická dělnická strana (PSOE) v roce2008 své postavení ve volbách obhájila a dokonce ještě posílila, když místo 164 získala 169 poslaneckých mandátů (43,87 % hlasů). Současně oslabily regionální (nacionalistické) a menší strany. V listopadu 2011 vyhrál volby kandidát opoziční Lidové stranyMariano Rajoy.
V roce 2011 vyhlásila baskická separatistická organizaceETA trvalé příměří a o nezávislostBaskicka na Španělsku chce usilovat pouze mírovou cestou.[81]
Španělská vlajka je tvořena listem o poměru stran 2 : 3 se třemi vodorovnými pruhy v barvách červené, žluté a červené, o poměru šířek 1 : 2 : 1. Ve žlutém pruhu je umístěn státní znak o výšce 2/3 šířky vlajky. Znak je na vlajce posunutý blíže k žerdi – jeho svislá osa je od ní vzdálená ½ šířky vlajky (⅓ délky).
Španělský státní znak je tvořen korunovaným štítem s pětiznaky historických území, se srdečním štítkem roduBourbonů a je doplněnHerkulovými sloupy a stuhou se zlatýmlatinskýmmottem PLVS VLTRA (českyDál než to).
Španělská hymna je píseňLa Marcha Real (českyKrálovský pochod). Je jednou z nejstarších evropských hymen a její původ není známý. Existuje několik verzí textu hymny, žádná však nebyla oficiálně schválena.
Španělsko má rozlohu 504 782 km², z toho 499 542 km² tvoří souš a 5240 km² voda. Španělsko je z 88 % ohraničeno mořem (délka pobřeží činí 4964 km) a zbývajících 12 % tvoří pozemní hranice (1917,8 km). Na severu, severozápadě a jihozápadě je omývánoAtlantským oceánem (Biskajským zálivem na severu aCádizským zálivem na jihozápadě) a na jihu a na východě odGibraltarského průlivu poPyrenejeStředozemním mořem. Gibraltarský průliv odděluje Španělsko a celou Evropu odseverní Afriky a v nejužším místě má šířku 13 km. V Atlantském oceánu se nacházejíKanárské ostrovy, ve Středozemním mořiBaleárské ostrovy. Baleáry mají rozlohu přibližně 5000 km² a nacházejí se 80 km od střední části východního pobřeží. Jejich největším ostrovem jeMallorca. Kanárské ostrovy, vzdálené 90 km od západoafrického pobřeží, jsousopečného původu. Souostroví tvoří sedm ostrovů, z nichž největší jeTenerife.
Vnitrozemí Španělska dominují náhorní plošinaMeseta (španělskyMeseta Central) a pohoříPyreneje,Sierra Nevada,Betická Kordillera aKantaberské pohoří. Nejvyšší horou jePico del Teide (3715 m) na ostrověTenerife, jedna z největšíchsopek světa. Na pevninském Španělsku náleží prvenství hořeMulhacén (3479 m) uGranady, následujePico de Aneto (3404 m), nejvyšší vrcholekPyrenejí.[86] Pyreneje se táhnou v délce přibližně 450 km od východního okraje Kantaberského pohoří ke Středozemnímu moři a tvoří výraznou bariéru a přirozenou hranici mezi Španělskem a Francií. Doprava je snadná v relativně nižších polohách na východním a západním okraji pohoří, kde státní hranici překonávají mezinárodní silnice a železnice. Střední část Pyrenejí je však těžko prostupná. Pyreneje nesou stopypleistocénského zalednění a v nejvýše položených částech se dodnes nacházejí menšíkarovéledovce, které jsou však na ústupu.[87]
Ze španělských pohoří vytékají řekyTajo,Ebro,Duero,Guadiana aGuadalquivir. Údolní nivy jsou podél pobřeží, největší z nich leží u Guadalquivir v Andalusii, na východě jsou údolí řekSegura,Júcar aTuria. Nejdelšířekou Pyrenejského poloostrova jeTajo (1038 km, z toho 716 km ve Španělsku a 47 km na hranici s Portugalskem), řeka s nejdelším tokem čistě na španělském území jeEbro (910 km). Většina větších řek teče směrem na západ doAtlantského oceánu. Významnou výjimkou jenejvodnější španělská řeka Ebro, která teče na východ a vlévá se doStředozemního moře. Guadalquivir je jedna z nejvýznamnějších španělských řek, jednak proto, že zavlažuje úrodné údolí, a vytváří tak dobré podmínky prozemědělství, a jednak proto, že je ve vnitrozemí splavná a poskytujeSeville spojení s mořem. Sevilla je jediným španělským říčnímpřístavem využívaným pro zaoceánskou dopravu.
Podnebí
Středomořské pobřeží
Španělsko je možno rozdělit podlepodnebí do čtyř oblastí:
Pobřeží Středozemního moře: nejteplejší na východní a jižní části země; deštivá období jsou jaro a podzim. Klidná léta s příjemnými teplotami.Teplotní rekordy: Murcia 47.2 °C, Malaga 44.2 °C, Valencia 42.5 °C, Alicante 41.4 °C, Palma de Mallorca 40.6 °C, Barcelona 39.8 °C.Nejnižší teploty: Gerona −13.0 °C, Barcelona −10.0 °C, Valencia −7.2 °C, Murcia −6.0 °C, Alicante −4.6 °C, Malaga −3.8 °C.
Vnitrozemí: Velmi studené zimy (na severu a v Madridu často se sněhem, teploty až −10 °C) a velmi horká a suchá léta (teploty až 40 °C).Teplotní rekordy: Sevilla 47.0 °C, Cordoba 46.6 °C, Badajoz 45.0 °C, Albacete a Zaragoza 42.6 °C, Madrid 42.2 °C, Burgos 41.8 °C, Valladolid 40.2 °C.Nejnižší teploty: Albacete −24.0 °C, Burgos −22.0 °C, Salamanca −20.0 °C, Teruel −19.0 °C, Madrid −14.8 °C, Sevilla −5.5 °C.
Severní atlantické pobřeží: ostré zimy s klidnými léty (trošku chladnějšími).Teplotní rekordy: Bilbao 42.0 °C, La Coruña 37.6 °C, Gijón 36.4 °C.Nejnižší teploty: Bilbao −8.6 °C, Oviedo −6.0 °C, Gijon a La Coruña −4.8 °C.
Kanárské ostrovy: subtropické počasí, s příjemnými teplotami (18 °C až 24 °C) po celý rok.Teplotní rekordy: Santa Cruz de Tenerife 42.6 °C.Nejnižší teploty: Santa Cruz de Tenerife 8.1 °C.
Nejvyššími státními orgány jsoukrál, parlament a vláda. Král je hlavou státu, reprezentuje stát navenek, svolává a rozpouští parlament. Má pravomoc schvalovat a vyhlašovat zákony. Je hlavou státu na základě systémuprimogenitury. Má pravomoc vypsatreferendum, udělujemilosti a jmenuje velvyslance, avšak všechny jeho aktivity podléhajíkontrasignaci ministrů či premiéra.
Parlament, tradičně nazývanýGenerální kortesy (Las Cortes Generales), jedvoukomorový, skládá se z Kongresu poslanců (Congreso de Diputados) aSenátu (Senado).Ústava španělského království uvádí, že Kongres musí mít minimálně 300 poslanců, maximálně však 400. Volební zákon z roku 1985 určil, že Kongres poslanců bude mít 350 členů. Kongres poslanců je volen na 4 roky na základěpoměrného zastoupení, volebním obvodem je provincie. Senát je volen na 4 roky. Počet senátorských křesel není pevně stanoven. Ve volebním období 2011–2015 měl španělský senát 266 členů, v roce 2022 jich bylo 263. Ne všichni senátoři jsou voleni ve volbách, zhruba pětinu z nich jmenujíautonomní společenství. Senát nemá velké pravomoci, senátníveto je přehlasovatelné absolutní většinou dolní komory, po dvou měsících dokonce již jenprostou většinou. Významnější roli má Senát jen při přijímání ústavních dodatků.
Výkonná a nařizovací moc je svěřena vládě. Jí předsedá ministerský předseda (Presidente del Gobierno). Získat důvěru v parlamentu není pro vládní kabinet jednoduché, neboť musí získatabsolutní většinu všech poslanců, avšak když se to vládě podaří, je poměrně zabezpečena, neboť nedůvěra jí může být vyjádřena jen tzv. konstruktivním způsobem, což znamená, že se většina v dolní komoře musí shodnout i na jménu nového premiéra, jinak starý kabinet zůstává. Poradním orgánem vlády je Státní rada. Předseda vlády může být zastoupen králem nebo parlamentem.
Maroko nárokuje španělská městaCeuta aMelilla a neobydlenéŠpanělské severoafrické državy na severním pobřežíAfriky. Maroko prohlašuje, že tato území byla získána neoprávněně a Maroko nemohlo nijak zabránit obsazení těchto území a nikdy nebyly podepsány smlouvy o předání.
Portugalsko neuznává španělskou suverenitu nad územímOlivenza. Portugalsko si podle Vídeňské smlouvy (1815), kterou Španělsko podepsalo, vyhrazuje navrácení území. Španělé uvádějí, že Vídeňská smlouva je neplatná a podle Badajozské smlouvy patří území Španělsku a pouze povzbuzuje obě strany k diplomatickému řešení.
Španělské království se dělí na 17 autonomních společenství (comunidades autónomas) a 2 autonomní města (ciudades autónomas). Ty jsou dál rozděleny do 50 provincií.
Středopravicová vláda bývalého premiéraAznara úspěšně pracovala na přijetí jednotné evropské měnyEuro v první skupině zemí, a to k 1. lednu1999. Aznarova vláda pokračovala v prosazováníliberalizace,privatizace aderegulace ekonomiky a nakonec představila idaňové reformy.Nezaměstnanost za doby Aznarovy vlády stabilně klesala, ale stále zůstává na 9,8 % v srpnu2005. Přesto to bylo lepší než na začátku devadesátých let, kdy bylo nezaměstnaných 20 % Španělů. Růst nezaměstnanosti o 2,4 % v roce2003 byl zapříčiněn kolísáním evropské ekonomiky, a od té doby se ustálila na asi 3,3 % v polovině roku2005. PremiérJosé Luis Rodríguez Zapatero, jehož strana vyhrála volby tři dny po výbuších ve vlacích v Madridu v březnu2004, plánoval redukovat vládní vměšování do podnikání, daňové úniky a podporovat inovace, výzkum a vývoj, ale také intenzivně zavádět regulace trhu práce. Z údajůžebříčků HDP Světové Banky z roku2004 vyplývá, že Španělsko bylo tehdy osmou největší ekonomikou světa.
Hlavní model španělského ekonomického růstu (založený hlavně na masové turistice, neustálé výstavbě a dělnických profesích) je kolísavý a nemusí být dlouhodobě udržitelný. První zpráva Observatoře Udržitelnosti (španělskyObservatorio de Sostenibilidad), která byla publikována a financována španělským Ministerstvem životního prostředí a univerzitou v Alcalá, odhaluje, že růst HDP je přes 25 % za posledních deset let, zatímco skleníkové plyny rostou od roku 1990 o 45 %. Ačkoliv populace ve Španělsku roste jen o něco málo přes 5 % mezi roky1990 a2000, plocha měst se zvětšila o více než 25 % za stejnou dobu. Mezitím se spotřeba energie ve Španělsku za posledních 20 let více než zdvojnásobila a nyní roste o 6 % ročně[zdroj?]. Toto je pro zemi, která závisí na importu ropy, částečně znepokojující (asi 80 % španělské energie potřebuje ropu). Dlouhodobě neudržitelný vývoj je viditelný podél španělského pobřeží Středozemního moře, kde se staví domy a turistické komplexy. Ty zabírají obrovské plochy země a vodní zdroje.
V důsledkuekonomické krize stoupla nezaměstnanost ve Španělsku na 27,2 % v roce 2013.[90] Španělsko se dlouhodobě potýká s vysokýmzadlužením, které v roce 2017 činilo 98,3 % HDP.[91]
K lednu 2025 žije ve Španělsku 49,0 miliónu obyvatel;[1] průměrná hustota zalidnění činila 97 obyvatele na km², což je mírně pod průměremEU. Rozložení obyvatelstva je silně nerovnoměrné: zatímco pobřežní oblasti a ostrovy jsou velmi hustě zalidněné, centrální Španělsko je téměř pusté (kastilskáprovincie Soria má pouze 9 obyv./km²), trpící dlouhodobým stárnutím obyvatelstva a jeho odchodem zejména doMadridu, v jehož aglomeraci žije 14 % obyvatel země.
Hodně Španělů žije v západní Evropě, především veFrancii,SRN aŠvýcarsku, dále v USA,Kanadě, latinskoamerických zemích a v Maroku. Španělská kolonie je i v České republice; vznikala v období občanské války (1936–1939) a po ní. Naopak ve Španělsku žije početná kolonie Maročanů, Latinoameričanů, Afričanů černé pleti, Číňanů, Rumunů a dalších přistěhovalců, včetně několika stovek Čechů. Přirozený demografický růst je nízký, přírůstky obyvatelstva tvoříimigranti (viz níže). S ohledem na rozlohu země a další vlivy u obyvatel existují určité rozdíly fyziologické, charakterové, náboženské, jazykové i ve všeobecném vzdělání.
Nejvýznamnějším a zároveň úředním jazykem Španělska ješpanělština, označovaná také jakokastilština (castellano). K dalším úředním jazykům náleží regionální jazykykatalánština (catalá),galicijština (galego),baskičtina (euskara) a okrajověaranéština. Katalánština je druhým nejpoužívanějším jazykem; mluví jí většina obyvatelKatalánska,Valencie aBaleár, vedle toho je úředním jazykemAndorry. Galicijštinu aktivně používá zejména venkovské obyvatelstvoGalicie, baskičtinu většinaBaskicka aNavarry. Vedle těchto jazyků se ve Španělsku vyskytují takéasturština (není sice regionální úřední jazyk, ale vAsturii je chráněna místními zákony),aragonština,extremadurština,leónština a různé přechodné dialekty, jež však úředními jazyky nejsou.
Přistěhovalectví
Zatímco ve 20. století bylo Španělsko zemí, odkud emigranti odcházeli (předobčanskou válkou,frankismem či ekonomickými krizemi), na přelomu 20. a 21. století zaznamenala silnou vlnumigrace, která, byť již o něco slabší, pokračuje dodnes. Počátkem osmdesátých let se Španělsko změnilo na imigrační zemi a tomu přizpůsobilo i své zákony a instituce. Od roku 1991 kontroluje Španělsko také pod tlakem vnitřních proticizineckých proudů příchody zhruba jednoho milionu severoafrických sezónních pracovníků prostřednictvím vízové povinnosti. Podle odhadů nelegálně pracující cizí občané, kterých bylo v osmdesátých letech 20. století asi čtvrt milionu, přicházeli především z Maroka a z Latinské Ameriky (např. Peru, Argentina). Pomocnice v domácnosti přicházely koncem osmdesátých a počátkem devadesátých let 20. století z Filipín a Dominikánské republiky.[93]
Nejvíce imigrantů se usazuje vMadridu a na pobřežíStředozemního moře, naopakGalicie čiAsturie příliv cizinců téměř nepocítily. S čistou mírou imigrace 1,5 % v roce2005 bylo poKypru na druhém místě vEU.[94] V současnosti zaujímá s hodnotou 0,99 % 15. místo v unii.[95] V roce2008 tvořilo 5 220 000 cizinců 11,8 % obyvatel Španělska.[96]
Po poklesu během hospodářské krize začala imigrace po roce 2015 opět růst, s výrazným zrychlením po roce 2021, kdy populace narozená v zahraničí dosáhla 19,64 % celkové populace v červenci 2025.[97] V roce 2024 bylo nejvíc imigrantů zMaroka (1,092,892),Kolumbie (856,616),Venezuely (599,769),Rumunska (532,456) aEkvádoru (448,643).[98] V roce 2024 naKanárské ostrovy připlulo rekordních 46 843 nelegálních imigrantů, většinou zeSenegalu,Mali a Maroka.[99] VládaPedra Sáncheze plánovala do roku 2027 zlegalizovat pobyt přibližně 900 000 nelegálních imigrantů.[100]
Tradiční španělská kultura je pevně zakořeněna v katolictví, jehož mocný vliv na tvorbu tradice dokazují napříkladprocesí o velikonočním týdnu „Semana Santa“. Vlivy cikánské kultury se odrážejí v tanci a hudběflamenca, maurské dědictví se projevuje nejvíce v architektuře (Alhambra). Další španělskou tradicí jsou býčí zápasy nebolicorrida, provozované zejména na jihu země; v Katalánsku bylo v roce2010 rozhodnuto o jejich zákazu.[101]
Základním stavebním kamenem písemnictví na Pyrenejském poloostrově je hrdinský eposPíseň o Cidovi. Jde o nejstarší dochovaný text španělské literatury, pomineme-li andaluskéjarchas, verše zapsané kolem roku 1042 arabským písmem.[108] Vznikl kolem roku 1140, vydán byl teprve v roce 1779. Autor je neznámý. Prvním velkým španělským básníkem známým jménem byl v 15. stoletíJorge Manrique, dramatikem pakFernando de Rojas, tvůrce divadelní hryCelestina.
Nobelovu cenu za literaturu získalo pět Španělů, Cela, Aleixandre, Jiménez, Benavente a Echegaray. Nejprestižnějším španělským literárním oceněním jeCervantesova cena, kterou mohou získat nejen Španělé, ale všichni španělsky píšící autoři.
Gastronomické zvyklosti ve Španělsku jsou trochu jiné než vestřední Evropě. Předevšímoběd se podává až mezi 13:30–16:00,večeře pak po 21. hodině. Jako v jiných středomořských zemích je ve stravě hodnězeleniny a typické jsousaláty. Nikdy v nich nechybíolivový olej – Španělsko je jeho největším producentem i konzumentem na světě.
Nejznámějším a nejrozšířenějším španělským jídlem jepaella,rýžové jídlo sešafránem, grilovanou zeleninou a masem, obvyklekráličím nebo kuřecím, existují ale i variace s mořskými plody či šneky. Paella se připravuje na veliké pánvi, často pod širým nebem, například na různých slavnostech. Tradice říká, že má kořeny veValencii. Dalším typicky španělským jídlem je studenárajčatovápolévkagazpacho a takétortilla española, neboli omeleta ze syrových brambor, vajec a cibule. Španělská tortilla se připravuje na oleji ve speciální dvojpánvi, která vytvaruje tortillu do výšky 2–3 cm. Velmi oblíbené jsou také ryby na všechny způsoby, k typickým jídlům patří napříkladbacalao, nebolitreska, která se nasolí, nechá se takto vysušit a před vařením se znovu namáčí. Existuje i řada slavných krajových specialit.Galicie dala Pyrenejskému poloostrovu pokrmcalderada de pescado, z ryb a zeleniny, ochucených mj. šafránem avavřínem.Asturie je zase známa masovou pochoutkoufabada asturiana, z bílých fazolí, vepřového jelita,choriza aslaniny.
Oblíbenou lahůdkou jejamón serrano, sušenášunka podobnáparmské. Španělé takto suší i jiné vepřové produkty, obecně se nazývajícharcutería. Tradiční jsoujednohubky zvanétapas podávané před jídlem. Ze sladkýchdezertů jsou typické dlouhé (a značně mastné)koblihychurros, koláč z křehkého nekvašeného těsta zvanýflan nebo mandlová nebo oříšková pasta s medem a skořicí zvanáturrón.
Španělé jako jiné středomořské národy rádi pijí a pěstujívíno, například ve variantětinto de verano (koktejl vína s citronádou zvanouLa Casera) nebo v podobě šumivého katalánského vína Cava, připomínajícímšampaňské, či andaluského dezertního vína Sherry (jerez). Mají ale rádi ipunčsangríi.
↑Spain | Facts, Culture, History, & Points of Interest [online]. 26 July 2023 [cit. 2019-03-17].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 June 2015.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Población residente por fecha, sexo, grupo de edad y país de nacimiento(56937).INE [online]. [cit. 2025-03-12].Dostupné online. (španělsky)
↑FLYNN, Dennis O.; GIRÁLDEZ SOURCE, Arturo. Born with a 'Silver Spoon': The Origin of World Trade in 1571.Journal of World History. 1995, s. 202.JSTOR20078638.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑572 millones de personas hablan español, cinco millones más que hace un año, y aumentarán a 754 millones a mediados de siglo [online].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13 May 2021.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑WHITEHOUSE, Mark. Number of the Week: $10.2 Trillion in Global Borrowing.The Wall Street Journal. 6 November 2010.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20 September 2017.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Human Development Report 2021-22: Uncertain Times, Unsettled Lives: Shaping our Future in a Transforming World. [s.l.]: United Nations Development Programme, 8 September 2022.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 8 September 2022.ISBN978-9-211-26451-7. S. 272–276.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ABC."I-span-ya", el misterioso origen de la palabra España [online]. 28 August 2014.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13 November 2016.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑# Linch, John (director), Fernández Castro, María Cruz (del segundo tomo), Historia de España, El País, volumen II, La península Ibérica en época prerromana, p. 40. Dossier. La etimología de España; ¿tierra de conejos?,ISBN978-84-9815-764-2
↑BURKE, Ulick Ralph.A History of Spain from the Earliest Times to the Death of Ferdinand the Catholic, Volume 1. London: Longmans, Green & Co, 1895. S. 12.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Rabbits, fish and mice, but no rock hyrax [online]. [cit. 2018-10-31].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 31 October 2018.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑LILLIOS, Katina T.The Archaeology of the Iberian Peninsula: From the Paleolithic to the Bronze Age. [s.l.]: Cambridge University Press 401 s.Dostupné online.ISBN978-1-107-11334-3. (anglicky) Google-Books-ID: ofe3DwAAQBAJ.
↑ Neandertálci a lidé žili bok po boku přes tisíc let a kopírovali od sebe nástroje.Aktuálně.cz [online]. 2022-10-17.Dostupné online.
↑BICHO, Nuno; CARVALHO, Antonio F.; GONZÁLEZ-SAINZ, Cesar. The Upper Paleolithic Rock Art of Iberia.Journal of Archaeological Method and Theory. 2007, roč. 14, čís. 1, s. 81–151.Dostupné online [cit. 2022-03-11].ISSN1072-5369.
↑BROUGHTON, T. Robert S. The Romanization of Spain: The Problem and the Evidence.Proceedings of the American Philosophical Society. 1959, roč. 103, čís. 5, s. 645–651.Dostupné online [cit. 2022-03-11].ISSN0003-049X.
↑SHAW, R. Dykes. The Fall of the Visigothic Power in Spain.The English Historical Review. 1906, roč. 21, čís. 82, s. 209–228.Dostupné online [cit. 2022-03-11].ISSN0013-8266.
↑RAUL, Alberto. The Muslim invasion of Spain: The Battle of Guadalete.Medieval Warfare. 2011, roč. 1, čís. 3, s. 13–16.Dostupné online [cit. 2022-03-11].ISSN2211-5129.
↑AKASOY, Anna. Convivencia and its discontents: Interfaith life in Al-Andalus.International Journal of Middle East Studies. 2010-08, roč. 42, čís. 3, s. 489–499.Dostupné online [cit. 2022-03-11].ISSN1471-6380.doi:10.1017/S0020743810000516. (anglicky)
↑LINCOLN, Kyle C. The Conquest of Toledo in 1085.www.academia.edu. 2018-01-01.Dostupné online [cit. 2022-03-11].
↑ Battle of Las Navas de Tolosa | Spanish history | Britannica.www.britannica.com [online]. [cit. 2022-03-11].Dostupné online. (anglicky)
↑ROTH, Norman. The Jews of Spain and the Expulsion of 1492.The Historian. 1992, roč. 55, čís. 1, s. 17–30.Dostupné online [cit. 2022-03-11].ISSN0018-2370.
↑IRVING, Washington.A Chronicle of the Conquest of Granada. [s.l.]: Carey, Lea & Carey 328 s.Dostupné online. (anglicky) Google-Books-ID: d_rfQQPf41YC.
↑JÓNSSON, Már. The expulsion of the Moriscos from Spain in 1609–1614: the destruction of an Islamic periphery.Journal of Global History. 2007-07, roč. 2, čís. 2, s. 195–212.Dostupné online [cit. 2022-03-11].ISSN1740-0236.doi:10.1017/S1740022807002252. (anglicky)
↑ Kolumbus překonal velkou bariéru strachu a objevil Ameriku.ČT24 [online]. Česká televize [cit. 2022-03-11].Dostupné online.
↑ El Siglo de Oro – the Spanish Golden Age.Die Welt der Habsburger [online]. [cit. 2022-03-11].Dostupné online. (anglicky)
↑ARMSTRONG, E. The Italian Wars of Henry II.The English Historical Review. 1915, roč. 30, čís. 120, s. 602–612.Dostupné online [cit. 2022-03-11].ISSN0013-8266.
↑ The Spanish Armada: history, causes and timeline.www.rmg.co.uk [online]. [cit. 2022-03-11].Dostupné online. (anglicky)
↑RANLET, Philip. Another Look at the Causes of King Philip's War.The New England Quarterly. 1988, roč. 61, čís. 1, s. 79–100.Dostupné online [cit. 2022-03-11].ISSN0028-4866.doi:10.2307/365221.
↑ From Pirate to Admiral: The Tale of Barbarossa | Britannica.www.britannica.com [online]. [cit. 2022-03-11].Dostupné online. (anglicky)
↑HONSŮ, Miroslav. Největší námořní bitva od dob antiky: Zásadní střet křesťanů s Turky skončil na dvanácti zahákovaných lodích.Zoom magazin [online]. [cit. 2022-03-12].Dostupné online.
↑MACDONALD, Fiona. When Cervantes was captured by pirates.www.bbc.com [online]. [cit. 2022-03-12].Dostupné online. (anglicky)
↑FALKNER, James.The War of the Spanish Succession, 1701–1714. [s.l.]: Pen and Sword 263 s.Dostupné online.ISBN978-1-4738-7289-9. (anglicky) Google-Books-ID: XYEACwAAQBAJ.
↑KUETHE, Allan J.; INGLIS, G. Douglas. Absolutism and Enlightened Reform: Charles III, the Establishment of the Alcabala, and Commercial Reorganization in Cuba.Past & Present. 1985, čís. 109, s. 118–143.Dostupné online [cit. 2022-04-27].ISSN0031-2746.
↑PETRIE, Charles.King Charles III of Spain: An Enlightened Despot. [s.l.]: Constable 286 s.Dostupné online.ISBN978-0-09-457270-6. (anglicky) Google-Books-ID: NcceAAAAMAAJ.
↑DAWSON, Paul L.Napoleon's Peninsular War: The French Experience of the War in Spain from Vimeiro to Corunna, 1808-1809. [s.l.]: FRONTLINE BOOKS 328 s.Dostupné online.ISBN978-1-5267-5409-7. (anglicky)
↑GOODMAN, Edward J. Spanish Nationalism in the Struggle against Napoleon.The Review of Politics. 1958, roč. 20, čís. 3, s. 330–346.Dostupné online [cit. 2022-03-11].ISSN0034-6705.
↑MIROW, Matthew. Visions of Cádiz: The Constitution of 1812 in Historical and Constitutional Thought.Faculty Books. 2010-01-01.Dostupné online [cit. 2022-03-11].
↑FEHRENBACH, Charles Wentz. Moderados and Exaltados: The Liberal Opposition to Ferdinand VII, 1814-1823.The Hispanic American Historical Review. 1970, roč. 50, čís. 1, s. 52–69.Dostupné online [cit. 2022-03-13].ISSN0018-2168.doi:10.2307/2511632.
↑FUENTES, Juan Francisco. La fiesta revolucionaria en el Trienio Liberal Espanol (1820-1823).Historia Social. 2014, čís. 78, s. 43–59.Dostupné online [cit. 2022-03-13].ISSN0214-2570.
↑CHALUPA, Jiří.Don Carlos a ti druzí: Karlistické války ve Španělsku v letech 1833–1939. [s.l.]: Epocha 296 s.Dostupné online.ISBN978-80-87027-57-8. Google-Books-ID: YuejDwAAQBAJ.
↑WHITE, Sarah.Spain's Glorious Revolution: Social Protest and the Politics of Liberty in Mʹalaga, 1868-1874. [s.l.]: Columbia University 558 s.Dostupné online. (anglicky) Google-Books-ID: AE7pygAACAAJ.
↑JACKSON, GABRIEL. The Origins of Spanish Anarchism.The Southwestern Social Science Quarterly. 1955, roč. 36, čís. 2, s. 135–147.Dostupné online [cit. 2022-03-12].ISSN0276-1742.
↑ Anarchism in Spain | History Today.www.historytoday.com [online]. [cit. 2022-03-12].Dostupné online.
↑MEES, Ludger.How It Began: the Evolution of Basque Nationalism until the Civil War (1876–1939). Příprava vydání Ludger Mees. London: Palgrave Macmillan UKDostupné online.ISBN978-1-4039-4389-7.doi:10.1057/9781403943897_3. S. 9–20. (anglicky) DOI: 10.1057/9781403943897_3.
↑PABLO, Santiago de. Basque Nationalism: From its Origins to the Present.www.academia.edu.Dostupné online [cit. 2022-03-12].
↑MCCANNON, John. Soviet Intervention in the Spanish Civil War, 1936–39: A Reexamination.Russian History. 1995, roč. 22, čís. 2, s. 154–180.Dostupné online [cit. 2022-03-12].ISSN0094-288X.
↑OJEDA REVAH, Mario. Mexico and the Spanish Civil War.www.sussex-academic.com [online]. [cit. 2022-03-12].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-06-30.
↑ROOS, Dave. Why So Many Foreign Nationals Volunteered to Fight in the Spanish Civil War.History.com [online]. [cit. 2022-03-12].Dostupné online. (anglicky)
↑WHEALEY, Robert H.Hitler And Spain: The Nazi Role in the Spanish Civil War, 1936-1939. [s.l.]: University Press of Kentucky 292 s.Dostupné online.ISBN978-0-8131-8275-9. (anglicky) Google-Books-ID: B0wgEAAAQBAJ.
↑RODRIGO, Javier. A fascist warfare? Italian fascism and war experience in the Spanish Civil War (1936–39).War in History. 2017-09-12, roč. 26, čís. 1, s. 86–104.Dostupné online [cit. 2022-03-12].ISSN0968-3445.doi:10.1177/0968344517696526.
↑ Spanish Civil War – British and French appeasement, to 1938 – National 5 History Revision.BBC Bitesize [online]. [cit. 2022-03-12].Dostupné online. (anglicky)
↑ Španělský soudce chce vyšetřovat osudy obětí Frankova režimu.Novinky.cz [online]. Borgis, 5. září 2008.Dostupné online.
↑KLEINFELD, Gerald R.; TAMBS, Lewis A. North to Russia: The Spanish Blue Division in World War II.Military Affairs. 1973, roč. 37, čís. 1, s. 8–13.Dostupné online [cit. 2022-03-11].ISSN0026-3931.doi:10.2307/1986563.
↑KRAMMER, Arnold. Spanish Volunteers against Bolshevism: The Blue Division.The Russian Review. 1973, roč. 32, čís. 4, s. 388–402.Dostupné online [cit. 2022-03-11].ISSN0036-0341.doi:10.2307/127582.
↑ŠTENGLOVÁ, Marie. Přes 820 mrtvých, 59 let existence. Baskická separatistická organizace ETA ohlásila svůj konec.iROZHLAS [online].Český rozhlas [cit. 2022-03-12].Dostupné online.
↑BREGOLAT, Eugenio. Spain's Transition to Democracy.SAIS Review (1989-2003). 1999, roč. 19, čís. 2, s. 149–155.Dostupné online [cit. 2022-03-12].ISSN1946-4444.
↑MAXWELL, Kenneth. Spain's Transition to Democracy: A Model for Eastern Europe?.Proceedings of the Academy of Political Science. 1991, roč. 38, čís. 1, s. 35–49.Dostupné online [cit. 2022-03-12].ISSN0065-0684.doi:10.2307/1173811.
↑KRUPKA, Jaroslav. Pistole u hlav, salva ze samopalů. Pokus o puč zmařil až sám španělský král.Deník.cz. 2021-02-23.Dostupné online [cit. 2022-03-12].
↑KING, Seth S. Spain Enters NATO as First Country to Join since 1955.The New York Times. 1982-05-31.Dostupné online [cit. 2022-03-12].ISSN0362-4331. (anglicky)
↑PEÑAS, Vanessa Núñez. Spanish Accession to the EEC: A Political Objective in an Economic Reality.Cahiers de la Méditerranée. 2015-06-01, čís. 90, s. 59–70.Dostupné online [cit. 2022-03-12].ISSN0395-9317.doi:10.4000/cdlm.7883. (anglicky)
↑ Před 15 lety udeřili v Madridu teroristé. Strůjci nejhoršího útoku ve Španělsku dostali tisíce let vězení.ČT24 [online]. Česká televize [cit. 2022-03-11].Dostupné online.
↑ Teroristické útoky ve Španělsku 2004 změnily politickou mapu země.Reflex.cz [online]. [cit. 2022-03-11].Dostupné online.
↑Misstrauensvotum in Spanien. Parlament stürzt Ministerpräsident Rajoy. (Hlasování o nedůvěře ve Španělsku. Parlament svrhl ministerského předsedu Rajoye.)Der Spiegel,[3], 1. června 2018 (německy).
↑Datos geográficos y toponimia [online]. Instituto Geográfico Nacional [cit. 2024-05-19].Dostupné online. (španělsky)
↑ Fyzická geografie Jižní Evropy – Zeměpis.com.web.archive.org [online]. 2007-06-15 [cit. 2022-05-08].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-06-15.
↑ Parlamentní volby ve Španělsku ovládli socialisté, nejvíce slaví pravice. Sestavení vlády je ale daleko.iROZHLAS [online]. [cit. 2022-05-30].Dostupné online.
↑Población residente por fecha, sexo, grupo de edad y país de nacimiento(56937) [online]. [cit. 2025-08-08].Dostupné online. (španělsky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Población (españoles/extranjeros) por País de Nacimiento, sexo y año [online]. Instituto Nacional de Estadística [cit. 2025-01-29].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-02-24.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Spain's Canary Islands received record 46,843 migrants in 2024: ministry.France 24. 2025-01-02.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Spain to grant residency and work permits to around 300,000 undocumented migrants per year.Euronews. 2024-11-04.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑GIMÉNEZ, Carmen; SERRALLER, Francisco Calvo.Spanish Painting from El Greco to Picasso: Time, Truth, and History. [s.l.]: Guggenheim Museum 445 s.Dostupné online.ISBN978-84-96008-91-5. (anglicky) Google-Books-ID: NZVCKAAACAAJ.
↑ Eduardo Chillida review – sculptures that clutch at the air like a goalkeeper.the Guardian [online]. 2021-06-24 [cit. 2022-03-11].Dostupné online. (anglicky)
↑ Santiago Calatrava.www.archiweb.cz [online]. [cit. 2022-03-11].Dostupné online.
↑ Pritzkerovu cenu za architekturu letos získalo trio kreativních španělských autorů.Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2022-03-11].Dostupné online.
↑ Zemřel známý architekt Ricardo Bofill. Jeho ateliér stojí za více než tisícovkou projektů, i v Česku.Hospodářské noviny (HN.cz) [online]. 2022-01-16 [cit. 2022-03-11].Dostupné online.
↑HESS, Carol A.; HESS, Assistant Professor of Music Carol A.Manuel de Falla and Modernism in Spain, 1898-1936. [s.l.]: University of Chicago Press 361 s.Dostupné online.ISBN978-0-226-33038-9. (anglicky) Google-Books-ID: qrP60BqU634C.
↑ Píseň o Cidovi.leporelo.info [online]. [cit. 2022-03-11].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-06-26.
↑ Spain – UNESCO World Heritage Convention.UNESCO World Heritage Centre [online]. [cit. 2022-03-11].Dostupné online. (anglicky)
↑WATLING, Daniel E. Andalus and Sefarad: On Philosophy and Its History in Islamic Spain, by Sarah Stroumsa.Journal of Near Eastern Studies. 2021-04-01, roč. 80, čís. 1, s. 221–224.Dostupné online [cit. 2022-03-11].ISSN0022-2968.doi:10.1086/713017.
↑LOUŽEK, Marek. Liberálně konzervativní klasik Ortega y Gasset.www.cevro.cz [online]. 2009-10-26 [cit. 2022-03-12].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-07-04.
↑ Fotbalovými mistry světa jsou poprvé Španělé.ČT sport [online]. Česká televize, 2010-07-11 [cit. 2022-03-12].Dostupné online.
↑ Španělé jsou mistři světa! Ve finále rozebrali Argentinu, slaví druhý titul.iSport.cz [online]. [cit. 2022-03-11].Dostupné online.
↑ Nadal vyhrál Australian Open a získal rekordní 21. grandslamový titul | ČeskéNoviny.cz.www.ceskenoviny.cz [online]. [cit. 2022-03-11].Dostupné online.
↑ První španělský vítěz grandslamového turnaje Santana v 83 letech zemřel – Sport.cz.www.sport.cz [online]. [cit. 2022-03-12].Dostupné online.
↑ Legendární Juan Antonio Samaranch zemřel.iSport.cz [online]. [cit. 2022-03-12].Dostupné online.
↑ Beitia wins historic high jump gold for Spain.Reuters. 2016-08-21.Dostupné online [cit. 2022-03-12]. (anglicky)
Bureau of European and Eurasian Affairs.Background Note: Spain [online]. U.S. Department of State, Spain [cit. 2011-08-22].Dostupné online. (anglicky)
CIA.The World Factbook – Spain [online]. Rev. 2011-08-16 [cit. 2011-08-22].Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-05-18. (anglicky)
Zastupitelský úřad ČR v Madridu.Souhrnná teritoriální informace: Španělsko [online]. Businessinfo.cz, 2011-04-15 [cit. 2011-08-22].Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-11.
CARR, Sir Raymond, a kol.Spain [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2011-08-22].Dostupné online. (anglicky)
.svg)
.jpg)
.jpg)
.jpeg)
.svg)
.svg)
.svg)
_17.jpg)
.jpg)
.svg)
.jpg)
_(cropped).jpg)
.svg)
