Španělština (nebolikastilština) je jeden z nejrozšířenějších světových jazyků. Spadá do kategorierománských jazyků. Španělština je úředním jazykem veŠpanělsku, ve většině státůJižní aStřední Ameriky a vRovníkové Guineji, velmi rozšířená je také veSpojených státech, naFilipínách a v mnoha dalších zemích světa. Počet rodilých mluvčích se pohybuje okolo 500 miliónů. Počínštině je to druhý nejpočetnější rodný jazyk na světě.
Původní kastilský dialekt vznikal v raném středověku v oblasti meziBurgosem aKantábrií, ovlivňován jednakarabštinou od jihu, jednakkatalánštinou abaskičtinou od severovýchodu. Po celém poloostrově se rozšířil díkyreconquistě. V15. století, během procesu sjednocení španělských království, vydalAntonio de Nebrija vSalamance svůj spisGrammatica. Jde o první pojednání o kastilské gramatice a zároveň o první gramatiku vulgárního (lidového) jazyka v Evropě. Nejstarším textem v kastilštině jsou pakGlosas Emilianenses, sepsané baskickými mnichy.
Od doby vládyKarla I. v16. století je pro kastilštinu používán častěji název španělština (jakožto jazyk, jímž se domluví všichni obyvatelé sjednocených španělských království). Přes různé polemiky, které s různou silou trvají dodnes, uvádíSlovník španělského jazykaKrálovské akademie výrazykastilština ašpanělština jakožtosynonyma.
Nejvýraznějšífonologické změny oproti latině představují hláskové změny (lat.vita → špan.vida –život,iuventus →juventud –mládí),diftongizace (terra →tierra –země) čipalatalizace.
Španělština se zapisujelatinkou, ke které se přidává znakñ; používají sespřežkych all. Španělská abeceda tak v současné době sestává z 29 písmen:
Písmeno „ñ“ na španělské klávesnici.
A, B (be), C (ce), CH (che), D (de), E, F (efe), G (ge), H (hache), I (i latina), J (jota), K (ka), L (ele), LL (elle), M (eme), N (ene), Ñ (eñe), O, P (pe), Q (cu), R (erre), S (ese), T (te), U, V (uve), W (uve doble / doble u), X (equis), Y (i griega), Z (zeta).
Přízvučnésamohlásky se označují čárkou (á, é, í, ó, ú); nečtou se dlouze, ale při výslovnosti se na ně klade důraz, tzv.akcent. Přízvuk se označuje pouze tehdy, je-li nepravidelný, tj. nestojí li na předposlední slabice, resp. na poslední slabice ve slovech zakončených na souhlásku kroměn as. Při výslovnosti platí, že ch se vždy čte jako /č/, j se čte vždy jako /ch/, c+a, o, u se čte vždy jako /ka,ko,ku/, c+e, i se v evropské španělštině čte jako /θe, θi/ a v americké španělštině jako /se, si/, g+a,o,u se čte vždy jako /ga,go,gu/, g+e, i se čte vždy jako /che,chi/, gua, guo se čte vždy jako /gua, guo/, gui, gue se čte vždy jako /gi,ge/, h se nikdy nečte, qu se čte vždy jako /k/, z se v evropské španělštině čte jako /θ/ a v americké španělštině jako /s/.
Americká španělština se liší užitím písmena „x“, jež pochází z indiánských jazyků v Mexiku a čte se podobně jako české [š]. NázevMexiko vychází ze jména jedné domorodé skupiny, jíž byli Mexikové (čteno [Mešikové]). Vlivem dalších hláskotvorných změn se dnes Mexiko vyslovuje jako [Mechiko],Mexičané někdy dokonce používají zápisMéjico, který odpovídá pravidlům současné španělské fonetiky. Ve starších písemných pramenech se setkáváme s písmenem „x“, čteným jako [ch] (například Don Quixote místoDon Quijote) – toto pravidlo je však již archaické. Písmeno „x“ se pak čte jako /š/ při přepisu výrazů původních latinskoamerických kultur (např. slovo „Xaman“ pochází z mayštiny a čte se [šaman], jde o ekvivalent slova „sever“, důležitý pojem v mayském rituálním náboženství).
Písmeno
Název
Výslovnost (IPA)
Česky
Alofony
a
a
[a]
„a“
b
be, be alta, be larga, be grande, be labial
[b]
„b“, „v“
[β], [p]
c
ce
[k]; [θ]/[s]
„k“, „s“
ch
che
[tʃ]
„č“
d
de
[d]
„d“
[ð]
e
e
[e]
„e“
[ɜ]
f
efe
[f]
„f“
g
ge
[g]; [x]
„g“, „ch“
[ɣ]
h
hache
—
—
i
i, i latina
[i]
„y“, „j“
[j], [ʝ]
j
jota
[x]
„ch“
k
ka
[k]
„k“
l
ele
[l]
„l“
ll
elle
[ʎ]~[ʝ]
„ľ~j“ („ď“) popř.(„dž“) („ž“) („š“)
m
eme
[m]
„m“
n
ene
[n]
„n“
[m]
ñ
eñe
[ɲ]
„ň“
o
o
[o]
„o“
[ɔ]
p
pe
[p]
„p“
qu
cu
[k]
„k“
r
ere / erre
[r], [ɾ]
„r“, „rr“
rr
erre (errre)
[r], [ɾ]
„rr“ , „rrr“
s
ese
[s]
„s“
t
te
[t]
„t“
u
u
[u]
„u“
[w]
v
uve, ve baja, ve corta, ve chica, ve chiquita, ve pequeña , ve labiodental
Španělské jméno, stejně jako v dalších románských jazycích, rozlišuje pouze dva rody: mužský a ženský. Slovesný systém je poměrně bohatý; kroměindikativu (indicativo) má široké použitísubjunktiv (subjuntivo). V indikativu pak například pro vyjádření minulosti existuje několik časů – minulý prostý(indefinido), minulý složený(préterito perfecto), souminulý(imperfecto), předminulý(pluscuamperfecto). Tyto všechny minulé časy existují jak v prostém, tak v průběhovém tvaru.
Španělština je jazyk rozšířený po celém světě, a proto existuje řadanářečí španělštiny, mezi nimiž mohou být dosti výrazné rozdíly. Rozlišujeme následující nejvýznamnější nářečí španělštiny:
Todos los seres humanos nacen libres e iguales en dignidad y derechos y, dotados como están de razón y conciencia, deben comportarse fraternalmente los unos con los otros.
česky
Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.
Základní fráze
Typické pozdravy: Buenos días (dobrý den), Buenas tardes (dobré odpoledne), Buenas noches (dobrý večer/noc)
Typická rozloučení: Hasta luego (nashledanou potom), Hasta la vista (naviděnou), adiós (s Bohem), Hasta pronto (nashledanou brzy)
Zdvořilostní otázka:Jak se máš?: ¿Cómo estás?, ¿Qué tal?, ¿Cómo va todo?
↑V roce 2007 žilo v USA 34 547 077 osob, které ve své domácnosti mluví španělsky. (Nelze zaměnit s hispánskou komunitou, ve které někteří španělsky již neumí) Language Use in the United States: 2007 [online]. U.S. Census Bureau [cit. 2011-08-25].Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-05. (anglicky)
↑Dle sčítání obyvatelstva USA v roce 2010 zde žilo 50 477 594 Hispánců, což představuje 16,3% populace celého státu. Ne všichni Hispánci však umí španělsky. The Hispanic Population: 2010 [online]. U.S. Census Bureau [cit. 2011-08-25].Dostupné online. (anglicky)
