| Šang-tu | |
|---|---|
| Světové dědictvíUNESCO | |
| Smluvní stát | Čína Čína |
| Souřadnice | 42°21′29″ s. š.,116°11′7″ v. d. |
| Typ | kulturní dědictví |
| Kritérium | ii, iii, iv, vi |
| Odkaz | 1389(anglicky) |
| Zařazení do seznamu | |
| Zařazení | 2012 (36. zasedání) |
Šang-tu (čínsky pchin-jinem Shàngdū, znaky 上都, doslova „Horní hlavní město“; anglicky a v mnoha dalších jazycíchXanadu), téžKchaj-pching (čínsky pchin-jinem Kāipíng, znaky zjednodušené 开平, tradiční 開平), bylo ve 13. a 14. století letní hlavní městoříše Jüan. Leží severně odVelké čínské zdi v dnešnímvnitřním Mongolsku, 275 km severně odPekingu, 28 km severozápadně od současného městaDolón núr.
Vnější město tvořilo čtverec o straně 2 200 m. Uvnitř na jihovýchodní straně leželo ve čtverci o straně 1 400 m vnitřní město, císařský palác v něm zaujímal plochu 550 × 600 m. Město vyprojektoval pro chánaKublaje čínský architektLiou Ping-čung, bylo postaveno v letech 1252–1256 a pojmenováno Kchaj-pching.[1] Roku 1264 bylo přejmenováno na Šang-tu.[2] Ve dnech jeho slávy zde žilo na 100 000 lidí. Jüanští císaři přejížděli z Ta-tu („Velké hlavní město“, dnešníPeking) do Šang-tu na jaře a vraceli se na podzim, ve snaze o únik před pekingským letním žárem. Nicméně město nebylo ideální – problémem byla relativní vzdálenost od hlavních cest, zásobování vodou a závislost na zásobování z Číny.
Šang-tu roku 1275 navštívil italský kupecMarco Polo, díky jeho popisu krás a bohatství města se, pod názvem Xanadu, stalo symbolem života v bohatství a rozkoši. K rozšíření představy přispěl zejména anglický romantikSamuel Taylor Coleridge básníKublaj Chán.
Běhempovstání rudých turbanů byl v prosinci 1358 císařský palác vypálensungskými vojsky. Rebelové byli záhy z města vytlačeni. Císař říše Jüan (Togon Temür) sem přijel naposledy v srpnu 1368 poté, co předmingskou armádou uprchl z Ta-tu. Už v červnu 1369 mingská armáda město dobyla a císař ustoupil dále na sever. Pod čínskou vládou město ztratilo postavení metropole a bylo mu vráceno jméno Kchaj-pching. CísařChung-wu se snažil město rozvíjet, usadil zde 5 000 lidí. Jeho synČu Ti jej využíval jako východisko pro útoky na sever. V 15. století město ztratilo význam a nakonec bylo opuštěno.
Dnes zůstaly pouze ruiny. Roku 2002 začaly pokusy o rekonstrukci. Čína zbytky města navrhla do seznamusvětového dědictví UNESCO, kam bylo zapsáno v červnu 2012.[3]
V tomto článku byly použitypřeklady textů z článkůXanadu na anglické Wikipedii aШанду na ruské Wikipedii.
Obrázky, zvuky či videa k tématuŠang-tu na Wikimedia Commons
