V roce 1568 bylšpanělskýmořeplavecÁlvaro de Mendaña de Neira prvním Evropanem, který navštívil souostroví Šalomounových ostrovů. Pojmenoval je Islas Salomón („Šalomounovy ostrovy“) po bohatém biblickémkráli Šalomounovi.[2][3] Domníval se, že se jedná o onu bájnou zemi, odkud Šalomoun vozil poklady a zlato, které mělo být použito na stavbu chrámu v Jeruzalémě.[4][5]
Během většiny období britské nadvlády bylo území oficiálně pojmenováno „Britský protektorát Šalomounových ostrovů“. Dne 22. června 1975 bylo území přejmenováno na „Šalomounovy ostrovy“. Když se Šalomounovy ostrovy staly nezávislými v roce 1978, zachovaly si tento název.
V českých textech se název ostrovů vyskytuje ve dvou variantách: Šalomounovy i Šalamounovy ostrovy.Ústav pro jazyk českýAkademie věd ČR uvádí veSlovníku spisovné češtiny jako spisovné obě tyto varianty.[6] V Internetové jazykové příručce je obsažena poznámka s odkazem na Standardizační příručkuJména států a jejich územních částí z roku 2009. Název „Šalomounovy ostrovy“ je podle ní závazný pro některé státní instituce. V neoficiální komunikaci nepovažují za chybnou ani frekventovanější podobu „Šalamounovy ostrovy“.[7]Český úřad zeměměřický a katastrální uvádí v příručceJména států a jejich územních částí a vIndexu českých exonym jen název „Šalomounovy ostrovy“.[8]
Ostrovy byly poprvé osídleny kolem 30 000 let př. n. l.Papuánci.Austrálci kolonizovali souostroví okolo roku 4000 př. n. l. V rozmezí 1200–800 př. n. l. přijeli na ostrovyPolynésané. Pro Evropu ostrovy objevil roku 1568španělský mořeplavecÁlvaro Mendaña de Neyra, který plul zPeru.
V18. a19. století ostrovy kolonizovalyVelká Británie aNěmecké císařství, tehdy zde začala i misionářská činnost. Kolonizace byla spojena s rozvojem zemědělství. Velice časté bylo nelidské zacházení s otroky, masakry a represe vůči místnímu obyvatelstvu. Roku 1885 byl nad severními ostrovy vyhlášen německý protektorátNěmecká Nová Guinea, v roce1893 vyhlásili Britové nad jižní částí souostrovíBritský protektorát Šalomounovy ostrovy. K protektorátu byly postupně připojeny okolní vzdálenější ostrovy. V roce1900 přešly pod britskou správu některé z německýchseverních Šalomounových ostrovů, ostrovy Buka a Bougainville však zůstaly pod kontroluNěmecka. Britský protektorát tak dostal zhruba hranice dnešního státu.
Japonský postup v jihozápadním Pacifiku, včetně obsazení Šalomounových ostrovůVýznamné bitvy šalomounské kampaně 1942 - 1943
Po vypuknutí druhé světové války byla většina obyvatel evakuována doAustrálie. Zemi obsadiliJaponci a začali odtud letecky útočit na zásobovací lodě plující zUSA doAustrálie aNového Zélandu.Spojenci znepokojeni tímto vývojem se rozhodli toto strategické místo vrátit pod svou kontrolu. Ráno 7. srpna1942 se Spojenci vylodili na ostrověGuadalcanal a tím začala jedna z nejdůležitějších a nejkrvavějšíchbitev mezi japonskými a spojeneckými silami vTichomoří. Po krvavých bojích byli Japonci 7. února1943 z ostrova vytlačeni. Byla to první pozemní bitva, ve které Spojenci porazili Japonce. Spojenci poté zahájili postup na západ přes Šalomounovo souostroví směrem kRabaulu. Na některých ostrovech zůstaly japonské posádky izolované až do konce války.
Po válce se na ostrovy vrátili Britové. Od roku1948 začíná na Šalomounových ostrovech působit organizace Maasina Ruhu. Tato skupina organizovala stávky a občanské nepokoje po celých ostrovech. Během 50. let však důležitost organizace začala klesat. V roce1960 byl ustaven první politický systém na ostrovech a v roce1974 byly přijaty všechny základní svobody a země byla nasměrována k parlamentnídemokracii. Autonomie byla udělena v roce1976 a v roce1978 Šalomounovy ostrovy vyhlásily nezávislost. V roce1980 se konaly první svobodné volby. Země se stala členemCommonwealthu.
Od roku1998 začalo panovat napětí mezi dvěma hlavními etniky na ostrovech, které vyvrcholilo v násilné střety. Vláda ztratila kontrolu nad většinou území a země se ocitla v chaosu. Mezinárodní síly vedenéAustrálií ukončily nepokoje v roce2003. Napětí však v zemi trvá dál. V roce2006 se konaly nové volby.
2. dubna2007 zasáhlo Šalomounovy ostrovyzemětřesení, které zapříčinilo následnou vlnutsunami. Ostrovy byly zcela odříznuty od světa. Místní obyvatelé utekli před tsunami do hor. Celkové ztráty na životech činily přes 50 lidí.
Vlajka Šalomounových ostrovů je tvořena listem o poměru stran 1:2, rozděleným šikmým žlutým (zezdola nahoru) pruhem na horní modré a dolní tmavě zelenétrojúhelníkové pole. V modrém poli je užerdi umístěno pět bílých pěticípých hvězd (2+1+2).
Státní znak Šalomounových ostrovů je tvořen žlutým štítem, rozděleným zelenýmondřejským křížem na čtyři pole. V levém i pravém poli je v přirozených barvách mořská želva. Přes kříž je položen hnědý,melanéský štít na dvou zkřížených harpunách a luku se dvěma šípy. V modré hlavě štítu je zlatý orel na větvi mezi dvěma černými, letícímifregatkami. Štítonoši jsou zelenýaligátor (z pohledu seshora) a modro-stříbrnýžralok (z pohledu zespoda). Nad štítem je přilba s modro-stříbrnýmipřikryvadly a točenicí, v klenotu je průřez domorodého člunu a zlato-oranžové, stylizované slunce. Pod štítem je stylizovaná, černá silueta dvouhlavé fregatky, pod ní červeně podšitá stuha s černýmmottem TO LEAD IS TO SERVE v angličtině (českyVést znamená sloužit).
Pro místní správu je země rozdělena do deseti administrativních oblastí, z nichž devět jsou provincie spravované zvolenými provinčními shromážděními a desátou je hlavní městoHoniara, spravované městskou radou Honiara.
Hlavní souostroví se skládá ze dvou řad hornatých ostrovů. Horskéhřebeny, dosahující výšek 1500 až 2000 metrů, procházejí hlavními ostrovy s jihovýchodním směru. Nejvyšší horou neníMt. Makarakomburu naostrověGuadalcanal (dříve 2447 metrů), po nedávném přeměření je nižší a nejvyšší horou se stalMt. Popomanaseu (2335 metrů). Pobřeží provázejíkorálové útesy, ztěžující přístup lodím. Ostrovy mají teplé tropické podnebí. Vlhké období trvá 8-10 měsíců a roční úhrn srážek je 2000 až 3000mm. Průměrné roční teploty se pohybují mezi 24-28 °C. V zimních měsících postihují souostroví silnéuragány. Převážná část plochy ostrovů je porostlá bujným tropickým rostlinstvem, především hustýmideštnými lesy.
↑Geografický místopisný slovník světa. 1. vyd. Praha: Academia, 1999.ISBN80-200-0445-9. S. 781.
↑Bible. Písmo svaté Starého a Nového zákona (Podle ekumenického vydání z r. 1985). Biblická společnost v ČSR 1990. Kapitola Přísloví. S. 586.
↑Bible, 2. kniha Paralipomenon. (Český ekumenický překlad.) Česká biblická společnost,[1].
↑Encyklopedie Zeměpis světa (původním názvem:Encyclopedia of World Geography). Příprava vydání Graham Bateman et al.; překlad Marta Bušková, Václav Cílek, Otakar Hulec, Libuše Chocholová, Vladimír Klíma, Josef Lysoněk, Jan Marek, Petra Müllerová, Svetozár Pantůček, Ruben Pellar, Alžběta Rejchrtová, Jakub Souček, Jan Sýkora, Jiří Tomeš, Petr Valenta. 1. vyd. Praha: Columbus, 1999. 512 s.ISBN8090172768,ISBN9788090172760.OCLC47950830 Kapitola Šalamounovy ostrovy, s. 487.
↑Index českých exonym: Standardizované podoby, varianty. 3. vyd. Praha: Český úřad zeměměřický a katastrální, 2020. 212 s. (Geografické názvoslovné seznamy OSN - ČR).ISBN978-80-88197-20-1.
Solomon Islands - Amnesty International Report 2011 [online].Amnesty International [cit. 2011-08-15].Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-03. (anglicky)
Bureau of East Asian and Pacific Affairs.Background Note: Solomon Islands [online]. U.S. Department of State, 2011-05-04 [cit. 2011-08-15].Dostupné online. (anglicky)
CIA.The World Factbook - Solomon Islands [online]. Rev. 2011-07-27 [cit. 2011-08-15].Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-09-14. (anglicky)
Souhrnná teritoriální informace: Šalamounovy ostrovy [online]. Businessinfo.cz, 2010-10-07 [cit. 2011-08-15].Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-11.
_(Polynesia_centered).svg)
.svg)
