Řetězová pila (nespisovně:motorovka) je mechanický stroj s různým typem pohonu. Nejčastějším pohonem je spalovací motor, dále pak elektrický, pneumatický, nebo hydraulický. Je určená kekácení stromů, zkracování a opracování dřeva, také však i zdiva a kamene (speciální řetěz). Profesionálně je nejčastěji používána v lesnictví, dřevařském průmyslu, k údržbě zahrad a sadů, požární ochraně a ve stavebnictví. Dnes je také hojně používána v sochařství.
Motor pohání spojku, po její aktivaci řetězku, ozubené kolečko, které následně vede a pohání řetěz, tvořený články na kterých jsou mimo jiné řezné zuby. Profesionální pily pro dřevorubce jsou opatřenyspalovacím motorem, pily pro drobné domácí použití, nebo pro specifické profesionální práce používají takéelektromotor a jsou poháněny z elektrické sítě, nebo akumulátoru. Pneumatické, nebo hydraulické pily jsou používány zejména v dolech, při práci pod vodní hladinou. Profesionální pily mají obvykle obsah motoru od 50 do cca 130 cm³, pily střední kategorie (nazývané také farmářské) používají motory s obsahem do 60 cm³. Motorové pily jsou osazeny vodící lištou řetězu, jejíž délka se volí podle zručnosti pracovníka, požadované práce a výkonu motoru. Pro běžnou činnost se používají lišty s délkou do 40 cm, práce s delší lištou je již pro neprofesionála únavná a neproduktivní. Mezi nejznámější značky, výrobce těchto pil patříHusqvarna,Stihl,Jonsered,Makita –Dolmar, McCulloch,Homelite, Solo, Partner atd..
Princip řezání pomocí obíhajícího řetězu osazeného pilovými zuby použil poprvé roku 1830 ve Würzburgu chirurgBernhard Heine k řezání kostí přiosteotomii.[1] První „strojní pily“ (listové) se v lese začaly používat již před r. 1900. První řetězovou pilu, soustrojí dvouválcového spalovacího motoru propojeného ohebnou hřídelí s rámem vedoucím na kladkách sekací řetěz představil A Westfelt pod názvem SECTOR ve Švédsku. Ve dvacátých letech dvacátého století byly vyvinuty dvoumužné pily. První kompaktní dvoumužnou řetězovou piluRinco A představil v roce 1925 Ernst Ring (Ring&Co) v Berlíně. Pila byla osazena pružinovým zplynovačem bez plováku, pracovala tedy v jakékoliv poloze. V roce 1926 vyrobila firma A. Stihl první řetězovou pilu s elektrickým pohonem. První sériově vyráběné benzínové pily uvedl Emil Lerp, zakladatel firmy Dolmar v Hamburku, v roce 1927. Tyto pily byly těžké, také z důvodu potřeby převodu k pohonu řetězu zklikové hřídele motoru, používaly tzv. sekací řetěz a většina měla plovákový karburátor který nemohl spolehlivě pracovat v nakloněné poloze. Proto byl použit kuželový převod s lištou sklopnou o 90°. Definitivní krok k výrobě polohově nezávislé pily bylo použití leteckéhomembránového karburátoru po r. 1950. V Norsku, Československu a bývalé NDR byla snaha tento problém řešit pomocí otočnéhokarburátoru. Jednomužnou pilu (model BL), představila r. 1950 firma A. Stihl. V Evropě první pilu s přímým pohonem řetězu vyvinula r. 1957 firma SOLO Kleinmotoren (SOLO Rex).
Historická dvoumužná řetězová pila
V padesátých letech se v tehdejšímSovětském svazu rozšířily motorové řetězové pily poháněné stejnosměrným proudem, který dodávala mobilníelektrocentrála. Dvoumužné pily se v Československu užívaly do poloviny šedesátých let. V té době se také nepříliš úspěšně zaváděla výroba jednomužných pil (JMP 54 a JMP 40), vyvinula řada prototypů (Bobr, Orava…), a v polovině osmdesátých let minulého století se vČZ Strakonice uskutečnil poslední pokus o jednomužnou pilu vlastní konstrukce (ČZ Favorit), ten však z rozhodnutí nadřízených orgánů ani do výroby nebyl zařazen ač výsledky prototypových zkoušek byly více než uspokojivé.
Údržba motorové pily spočívá zejména v pravidelném čištění vzduchového filtru, čištění a ostření řetězu, doplňování oleje v systému přimazávání řetězu a čištění stroje. Zejména systému mazání řetězu je třeba věnovat značnou péči, neboť špatně mazaný řetěz se přehřívá, vůlí vzniklou v čepech se prodlužuje a ztrácí schopnost udržet ostří zubů. Ničí vodící drážku lišty a ozubení řetězky.
Bezpečnostní brzda motorové pilyPráce s motorovou pilou
Podle právního řádu ČR smí s motorovou pilou profesionálně pracovat (z důvodů vibrací vznikajících při práci se strojem) pouze osoba starší 18 let, jež splňuje požadavky stanovené výrobcem nebo zaměstnavatelem. U pracovníků profesionálně vykonávajících práci s motorovou pilou je žádoucí kontrola u lékaře minimálně jednou ročně.
Řetězová pila patří (spolu s kotoučovou pilou – cilkulárkou) k nejnebezpečnějším strojům, s nimiž přijde neprofesionál do styku. Roztočený řetěz ve spojení s relativně silným pohonem může způsobit rozsáhlá devastující zranění, až po amputaci končetiny, nebo i smrt. Stroj je nebezpečný i odletujícími částmi děleného materiálu. Pro práci je proto třeba bezpodmínečně používat ochranu očí, nejlépe ve formě obličejového štítu, pevné oblečení bez volných částí a tkanic. Potřebné jsou pevné boty a rukavice, nejlépe s antivibrační vložkou. Doporučené je při práci s řetězovou pilou používat protiprořezové kalhoty, boty nejlépe se zpevněnou špičkou a u benzínových pil i chrániče sluchu. Z důvodu možnosti zpětného vrhu pily je vhodná pravidelná (alespoň jednou ročně) kontrola funkčnosti řetězové brzdy pily a dalších bezpečnostních prvků v odborném servisu.
