Císařský Řím. Tmavší oblast je území uvnitř hradeb ze 4. stol. př. n. l., světlejší uvnitř hradby z roku 275Pantheon (Santa Maria Rotonda, 2. stol.)KoloseumBazilika svatého Petra
Řím (italsky alatinskyRoma, přezdívaný téžVěčné město) je hlavní městoItálie, oblastiLazio aprovincie Roma. Leží na řeceTibeře asi 27 km od pobřežíStředozemního moře. Žije zdepřibližně 2,75 milionu[1] obyvatel. Řím je největším italským a třetím nejlidnatějším městem v EU, politickým, hospodářským a kulturním centrem mimořádně bohatým na umělecké a historické památky. Jeho rozsáhlé historické centrum je součástíSvětového dědictví UNESCO.
Vzhledem k založení před více než 2 700 lety (podle římské tradice roku753 př. n. l.) patří k nejstarším městům v Evropě. Po staletí byl Řím hlavním městemŘímské říše, největší evropské velmocistarověku, a kolem roku 100 počet jeho obyvatel přesáhl 1,6 milionu. Město se stalo centrem křesťanství a dodnes je poutním místem. Původně římský jazyklatina je základem mnoha evropských jazyků,římské právo vzorem pro mnoho právních a politických systémů a původně římské písmo se jakolatinka stalo nejrozšířenějším písmem na světě.
Ve městě sídlí čtyři státní, šestnáct soukromých a sedm papežských univerzit, italská Akademie věd, hlavní italská média a řada mezinárodních organizací. Na území města leží samostatný státVatikán, sídlopapeže, hlavykatolické církve.
Mezi pahorky protékalo ve starověku několik říček tvořících bažiny. Nejznámější bažinou bylaCaprea palus u ústí říčky Petronia do Tibery. Nejvyšším bodem italské metropole jeMonte Mario (139 m n. m.). Nepatří však kSedmi římským pahorkům (lat.Septimontium), protože leží na pravém břehuTibery, za hranicemi starověkého města. Východně od města začíná hornatý krajAbruzzi, na severovýchoděSabinské hory a na jihuAlbanské hory.
Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Říma.
S dějinami se návštěvník Říma setkává na každém kroku a dochované památky pokrývají víc než dvě tisíciletí. Řím vznikl spojením několika osad, podle legendy roku753 př. n. l., a od počátku7. století př. n. l. mu vládlietruští králové; názevRoma je snad podle etruského roduRuma. Po roce509 př. n. l., kdy byli králové vyhnáni, vzniklařímská republika. Ve 4. století př. n. l. dostalo město první kamennouhradbu, do roku270 př. n. l. republika postupně zabrala většinu územíApeninského poloostrova a pak obrátila pozornost k zámořským državám. Do1. století n. l. se zmocnila velké částiŠpanělska, severníAfriky aŘecka. Rozpínající se říše nabízela příležitosti mocichtivým jednotlivcům a konflikty mezi silnými osobnostmi vedly nakonec k opuštění republikánského zřízení. Nějakou dobu říši vládl diktátorskyJulius Caesar, jehož synovecOctavianus jako první římský císař přijal titul Augustus (Vznešený). Za Augusta se z města, budovaného dosud převážně z cihel, stal reprezentativní střed říše. Vznikaly veřejné budovy, fóra,lázně, cirky,paláce a hlavním stavebním materiálem se stalmramor. Roku 275 n. l. bylo město v rozloze 13,7 km2 obehnánoAurelianovou hradbou.
Za vládyAugustovy se narodilJežíš Kristus, a přestožekřesťané byli až do 4. stoletípronásledováni, nové náboženství se prosadilo a Řím se stal jeho centrem. V průběhu 3. a 4. století ovšem poklesl význam Říma jako politického centra, císařové upřednostňovali jako svá sídla jiná města. S konečnou platností přenesl své sídlo na východ do nově vznikajícího městaKonstantinopole císařKonstantin I. Veliký. Řím sice nadále zůstával sídlem senátu a legislativním hlavním městem Římské říše, ale s jeho upadajícím vlivem upadalo i město. Roku410 město dobyli a po dobu několika dní pleniliAlarichoviVizigóti, v roce455 pakVandalové pod vedenímGeisericha. Počet obyvatel klesl z 1,6 milionu až na 100 tisíc.
Po pádu západořímské říše město obnovilipapežové, zejménaLev I. Veliký (†461) aŘehoř I. Veliký (†604) a po vpádu Vandalů, kteří pobořili mnoho starověkých staveb, byly roku852 rozšířeny městské hradby. Od 9. století se opravovaly a stavěly nové kostely, hlavně kvůli poutníkům, ve městě však žilo jen asi 30 tisíc obyvatel. Město zůstalo papežským sídlem s výjimkou let 1309–1377, kdy papežové sídlili vefrancouzskémAvignonu (tzv.Avignonské zajetí). S nimi odešel i jejich dvůr a velká část vyšších vrstev, takže v roce1378, kdy se sem papežové vrátili, žilo v ruinách Říma sotva 20 000 obyvatel.
Své postavení centra západního křesťanství si Řím znovu získal v polovině 15. století, kdy za papežeMikuláše V. začala nákladná přestavba města vrenesančním duchu. Roku 1506 začala stavba novébaziliky svatého Petra podleBramanteho plánů, na níž se pak podíleli napříkladRaffael Santi,Michelangelo Buonarroti neboGian Lorenzo Bernini. Roku 1527 město vyplenili císařští vojáci, ale brzy začala jeho obnova vbarokním duchu. Roku1629 byla bazilika vysvěcena, většina starších staveb byla postupně obnovena a přestavěna a vzniklo množství nových.
Legislativním sborem je Městské zastupitelstvo(Assemblea Capitolina), které má 49 členů a je volenopoměrným systémem. Volby probíhají společně s volbou guvernéra jednou za pět let. Jedno křeslo v zastupitelstvu je rezervováno pro starostu.
Od roku 2013 se Řím dělí na 15 čtvrtí (municipio,M.), číslovaných jako Řím I až Řím XV (M. I až M. XV). Každá má vlastní volené zastupitelstvo a starostu. Čtvrť Řím I odpovídá starověkému a středověkému městu, jak je vymezilaAurelianova hradba ze 3. století n. l., a tradičně se dělí na 22rioni.
Za králeServia Tullia se Řím dělil na čtyřiregiones, které odpovídaly městskýmtribus. Za vlády císařeAugusta se mezi léty 12 a 7 př. n. l. město rozdělilo na 14regiones, původně pouze číslovaných. Teprve později dostaly jména a toto dělení vydrželo až do středověku.
Od 14. století se město začalo dělit na zprvu 12rioni, kterých dělením postupně přibývalo, až roku 1921 dosáhl jejich počet 22. S výjimkourione XXII Prati (na pravém břehu Tibery severně odVatikánu) leží všechna uvnitř Aureliovy hradby, označují se zkráceněR. a tvoří dnesmunicipio Řím I.
Už koncem 19. století město staré hradby přesáhlo a nové čtvrti vně hradeb se od roku 1921 začaly označovat jakoquartiere (Q.) I až XXXV, další sídla jakosuburbia, zkráceněS., a ještě vzdálenější pás jakozone (Z.) I až LIX. Jiné, často spontánně vzniklé sídelní jednotky, se označují jakofrazioni,zone O atd.
Teprve roku 1972 radikální reforma celé území velkého Říma rozdělila na 20 administrativních čtvrtí (circonscrizione, od roku 2001municipio) a roku 2013 byl jejich počet snížen na 15.
Řím má třiletiště, nejvýznamnější jeletiště Řím-Fiumicino jihozápadně od města, které v roce 2018 odbavilo téměř 43 milionů cestujících. Starší a menšíCiampino jihovýchodně od města užívají hlavně nízkonákladové společnosti aletiště Řím-Urbe severně od města slouží hlavně pro soukromé lety.
Město je významnýželezniční uzel s hlavnímnádražím Termini blízko středu města; se 400 tisíci cestujícími denně patří k nejrušnějším nádražím v Evropě. Pro dálkové rychlíky, které Římem projíždějí, slouží od roku 2011 rekonstruované nádražíRoma-Tiburtina na severovýchodě města. Vedle toho má Řím ještě 6 nádraží pro lokální dopravu.
Silniční doprava je v Římě velký problém. Město má sice dálniční obchvat (GRA) zhruba ve vzdálenosti 10 km od centra, vlastní město však má stále starověkou hvězdicovou strukturu hlavních ulic. Všichni tak musí jezdit přes centrum města, které je velmi často zablokované. V řadě oblastí proto platí režim omezeného provozu (ZTL), kdy sem auta smějí zajíždět jen v nočních hodinách a mezi 6 a 18 hodinou jen na zvláštní povolení. Naopak v jiných oblastech (Trastevere,San Lorenzo,Testaccio) platí zákaz vjezdu v nočních hodinách. Radnice bohužel vydávají příliš mnoho výjimek, takže opatření nejsou účinná. Autobusy platí při vjezdu do města velmi vysoké mýtné (až 210 EUR) a nesmějí tu vůbec parkovat.
Linky metra a příměstských železnic (FR)
Veřejná doprava je v Římě často přetížena. Jsou zde v provozu tři linkymetra, A, B a C o celkové délce asi 60 km (2018), které však obcházejí historické jádro, kde by výstavba tunelů mohla způsobit velké škody. Vedou poměrně daleko za město, kde se také rozvětvují, nárokům však nemohou stačit.
Tramvajová doprava byla ve městě zahájena už roku 1877, v roce 2014 provozovala městská dopravní společnostATAC šest linek o celkové délce 51,3 km a se 192 zastávkami. Od roku 2005 je po dlouhé přestávce opět v provozu jedna trolejbusová linka o délce 11,3 km. Autobusovou síť tvoří asi 350 linek s více než 8 000 zastávkami.
Nejznámější starověkou památkou jeKoloseum z roku80, největší antické divadlo, dále téměř úplně zachovanýPantheon (v současné podobě z let 118–128), zbytky antického fóra naForum Romanum, mohutnéCaracallovy lázně (kolem217), triumfální oblouky aAndělský hrad. Kromě toho vodovody, zbytkyServiovy a dobře zachovanáAurelianova hradba, množství menších staveb a základy později přestavěných budov.
Řím se už od starověku honosí proslulým systémem svých 11 veřejných vodovodů, z nichž 9 dodnes funguje. NejstaršíAqua Appia z roku 312 př. n. l. a měří 16,5 km, nejdelšíAqua Marcia z roku 140 př. n. l. měří 91,5 km. Na ně navazuje soustavafontán akašen, které jsou často nejen umělecky cenné, ale také turisticky atraktivní i jako místa pro relaxaci a odpočinek. Nejznámější římskou fontánou je bezesporuFontána di Trevi.
Podle statistiky Claudia Rendiny je v Římě 2573 křesťanských kostelů. Více než polovina je mimo provoz a často není ani přístupná. Pro turisty či poutníky jsou zajímavé tři stovky. Počínaje podzemnímikatakombami, kam se pohřbívalo a kde se také scházeli první křesťané, přes menší i větší středověké kostelíky až po velkolepé středověké, renesanční a barokníbaziliky.
Piazza Navona, jedno z hlavních náměstí, leží na levém břehuTevere, naproti Vatikánu; hlavní stavbou jebarokní chrámSant'Agnese in Agone vystavěný v letech 1652–1672, ve středu náměstí je umístěnaBerninihoFontána čtyř řek, vedle chrámu Sant'Agnese stojíPalazzo Pamphilj ze 17. století.
Piazza Venezia propojuje historický aantický střed Říma; dominantní stavbou náměstí jeNárodní památník V. Emmanuela II. z roku 1911, severozápadně leží renesančníPalazzo Venezia (Benátský palác) postavený v polovině 15. století
Piazza Campo dei Fiori leží jižně od Piazza Navona, na náměstí se konají trhy, je zde řada kaváren a restaurací, náměstí je oblíbené u Římanů i turistů; ve středu náměstí stojí sochaGiordana Bruna, v severozápadní části je kašna
Piazza del Popolo leží západně od vrchu Monte Pincio, na severní straně náměstí je kostelS. Maria del Popolo z 11. až 16. století, vedle kostela je městská bránaPorta del Popolo z roku 1475; na jižní straně stojíbarokní kostelS. Maria in Montesanto z let 1662–1679
Piazza delCampidoglio na vrcholku Kapitolu (Campidoglio), ve starověku politické i duchovní centrumStarověkého Říma, později tržiště s radnicí (Senátorský palác), které upravil a dostavělMichelangelo Buonarroti. V Nových palácích jsou Kapitolská muzea. Na skalce nad náměstím, na místě starověkého chrámu a mincovny stojí chrámSanta Maria in Aracoeli, z terasy vedle radnice lze přehlédnout vykopávky Fora Romana.
Piazza della Rotonda sPantheonem, kruhovým římským chrámem ze 2. století s litou kopulí, leží asi 300 metrů východně od Piazza Navona
Piazza Farnese
Piazza del Quirinale, náměstí na pahorku Quirinale (Kvirinál), uprostřed stojí kašna s egyptským obeliskem; na severní straně je historická letní rezidencepapežůPalazzo del Quirinale z druhé poloviny 16. století, od roku 1946 sídlo italského prezidenta
Piazza Colonna, v centru náměstí stojí sloupMarca Aurelia, severně leží Palazzo Chigi z konce 16. století, sídlo italské vlády
Piazza di Montecitorio, dominantou náměstí jePalazzo Montecitorio, uprostřed náměstí se nachází obelisk, který sem nechal převézt Augustus na oslavu vítězství nad Kleopatrou
Studia Cinecittá byla založena roku 1937Benitem Mussolinim a běhemdruhé světové války byla bombardovánaSpojenci. V padesátých letech se pak stala hlavním místem natáčení některých velkých amerických filmových společností a následně nejvíce spjatá právě sFederikem Fellinim. Dnes je komplexCinecittá jediným studiem na světě s plně před-produkčním, produkčním a po-produkčním vybavením na jednom místě, které umožňuje režisérům a producentům vkročit se scénářem a odejít s hotovým filmem.
↑ Election Day ottobre 2021 | Comune di ROMA.Eligendo [online]. Ministero dell'Interno, 2021-10-14 [cit. 2021-10-21].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-10-16. (v italštině)
↑ The population of ancient Rome.www.cambridge.org [online]. [cit. 2024-02-20].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-07-23.
Schwarz, F. – Simeoni, R,:Řím: kompletní průvodce na cesty. Brno: Cpress 2012
PUTNA, Martin C.Řím antituristický: Od Romula a Rema po Mussoliniho a Pasoliniho čili Kapitoly z kulturních dějin. Praha: Academia, 2025.ISBN 978-80-200-3655-1.
_-_Right_side_and_front.jpg)
_esterno.jpg)
.jpg)
_-_2021-08-30_-_2.jpg)
