Svatý Benedikt z Nursie (lat.Benedictus Nursias) žil na přelomu5. a6. století ve střední Itálii. Jeho názory vycházely z mnišských názorů a víry, Benedikt však nesdílel jejich názor na osamocenost, která nepřináší křesťanské komunitě užitek. Shromáždil podobně smýšlející mnichy, založilde facto prvníklášter v Monte Cassinu a sepsal zde pravidla klášterního životaRegula Benedicti – Řehole Benediktova. Odtud je také český název pro mnichy podléhající pravidlům klášterního života –řeholníci/řeholnice, což jsou ti, kdo dodržují určitou řeholi. Výraz řehole pak vychází z latinského výrazuregula = pravidlo).[1] Řehole obsahuje v 73 článcích jednak teoretický a duchovní základ mnišství a jednak návod, jak by měli řeholníci žít a chovat se ve společenství. Mottem řádu se stalo heslo„Ora et labora“ – česky„Modli se a pracuj“.
Ve Francii v doběrevoluce byl řád, podobně jako mnoho dalších církevních institucí a staveb, zakázán a zničen. O jeho obnovu se zasloužil DomProsper Guéranger, iniciátor obnovyřímské liturgie ve Francii, a autorLiturgického roku (L’Année liturgique), který byl impulsem proliturgické hnutí.
Členové a členky benediktinského řádu v současné době žijí a pracují po celém světě.
Při vstupu dokláštera musí uchazeč projít kandidaturou anoviciátem trvající každý přibližně rok. Po skončenínoviciátu po dobu tří let skládá tzv. sliby jednoduché (nebo též časné). Teprve pak je připuštěn k tzv. slibům věčným (nebo též slavným) s celoživotní platností a stane se plnoprávným členem Řádu.
.svg)
