| PhDr. Čestmír Císař | |
|---|---|
Cestmir_Cisar.jpg) | |
| PoslanecNárodního shromáždění ČSSR | |
| Ve funkci: 1964 – 1966 | |
| PoslanecFederálního shromáždění (SN) | |
| Ve funkci: 1969 – 1970 | |
| PoslanecČeské národní rady | |
| Ve funkci: 1969 – 1970 | |
| Ministr školství a kultury ČSSR | |
| Ve funkci: 1963 – 1965 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | KSČ (1945–1970) |
| Narození | 2. ledna1920 Hostomice nad Bílinou Československo  Československo |
| Úmrtí | 24. března2013 (ve věku 93 let) Praha Česko Česko |
| Alma mater | Lycée Carnot Univerzita Karlova |
| Profese | politik,komentátor,diplomat, publicista anovinář |
| Commons | Čestmír Císař |
 Seznam děl:SKČR |Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet zdatové položky. | |
Čestmír Císař (2. ledna1920Hostomice nad Bílinou –24. března2013Praha) bylčeský ačeskoslovenský politikKomunistické strany Československa, ministr školství vlády ČSSR,poúnorový poslanecNárodního shromáždění ČSSR, diplomat, předsedaČeské národní rady a poslanecSněmovny národůFederálního shromáždění na přelomu 60. a 70. let. Byl výraznou postavou reformního hnutí běhempražského jara. Zanormalizace byl politicky pronásledován. V 80. letech byl aktivní v opozičním hnutí reformních komunistůObroda.
Ve 30. letech absolvoval reálné gymnasium vDuchcově a pokračoval ve studiu ve Francii. Ve druhé polovině 30. let studoval naLycée Carnot vDijonu, za okupace pracoval v letech1939–1942 jako účtárenský úředník První české vzájemné pojišťovny v Praze a zaměstnanec vinných sklepů. Do roku1945 byl vedoucím kanceláře firmyBrača Kristovič v Praze. Po válce studoval naFilozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde dokončil studium roku1948.[1]
Do KSČ vstoupil v roce 1945. Tehdy byl sekretářem Sociologického ústavu v Praze. Od roku1946 zastával stranické funkce. Po dva roky působil jako referent kulturně propagačního oddělení ÚV KSČ. Do roku 1952 pak zastupoval vedoucího odboru, později byl vedoucím oddělení ÚV KSČ. Od roku1952 do roku1957 byl vedoucím oddělení a později tajemníkem Krajského výboru KSČ vPlzni (v této funkci se podílel na potlačeníplzeňského povstání roku 1953[2][3]). V roce1957 se stal zástupcem hlavního redaktoraRudého práva a v roce1961 hlavním redaktorem listuNová mysl. V roce1963 byl zvolen tajemníkem ÚV KSČ (v této funkci od dubna do září 1963, zároveň členem sekretariátu ÚV KSČ). V témže roce byl ale z této funkce odvolán a jmenovánministrem školství a kultury vevládě Jozefa Lenárta. Tento post zastával v letech1963–1965. Získal si zde pověst liberálního a reformního politika.Antonín Novotný a jeho mocenská skupina ho proto z ministerské funkce stáhl a v roce 1965 pověřil postem velvyslance ČSSR vRumunsku.[4][1][5][6]
Vevolbách roku 1964 byl zvolen zaKSČ do Národního shromáždění ČSSR zaJihomoravský kraj. V Národním shromáždění zasedal do prosince 1966, kdy rezignoval na poslaneckou funkci. Nahradil hoČeněk Procházka.[7][8][9]
Jeho politická kariéra vyvrcholila běhempražského jara v roce 1968. V březnu1968 byl z dosavadní funkce velvyslance v Rumunsku povolán zpět do Prahy, kde byl zpočátku pověřen vedením stranické práce na úseku školství a vědy na ÚV KSČ a během několika měsíců se stal tajemníkem ÚV KSČ (v období březen – srpen 1968 byl členem sekretariátu ÚV KSČ). Jeho nástup do vrcholných funkci patřil mezi několik nejvýznamnějších personálních změn v první fázi reformního procesu. Část vysokoškolských studentů ho dokonce po abdikaciAntonína Novotného navrhovala do úřadu prezidenta republiky. Při oslavách 150. výročí narozeníKarla Marxe prohlásil, želeninismus se ke škodě věci stal jedinou povolenou interpretací Marxova díla. V červenci 1968 se stal předsedouČeské národní rady, která byla tehdy nově utvořena jako přípravný zákonodárný orgán českých zemích v rámcifederalizaci Československa (skutečné ústavní pravomoci získala až po provedení federalizace od počátku roku 1969).[1][5][10][11][2]
Hned poinvazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa byl zadržen, ale následně propuštěn. Česká národní rada a další orgány proti jeho zadržení vydala ostrý protest.[12][13]
Vysočanský sjezd KSČ 22. srpna 1968 ho zvolil členemÚstředního výboru Komunistické strany Československa. V srpnu 1968 byl rovněž členem předsednictva a sekretariátu ÚV KSČ. Od prosince 1968 do září 1969 byl členem Byra ÚV KSČ pro řízení stranické práce v českých zemích.[5]
Pofederalizaci Československa usedl roku1969 do Sněmovny národů Federálního shromáždění, kde setrval do července1970, kdy rezignoval.[14] V letech 1969–1970 zasedal i v České národní radě, kde zároveň zastával funkci jejího předsedy. I na tento post v roce 1970 rezignoval.[15]
Jeho posrpnový ústup z politiky probíhal nejednoznačně.Petr Pithart jeho chování komentoval následovně: „jeho pokus udržet se byl na hranici etické přípustnosti“.Zdeněk Mlynář zase vzpomíná, že měl na otázku svého dalšího profesního uplatnění odpovědět „pod deset tisíc nejdu“. V roce1970 byl vyloučen zKSČ. Zanormalizace byl zbaven všech funkcí a žil v ústraní. V letech 1970 až 1982 byl odborným pracovníkemStátního památkového ústavu.[16] NepodepsalChartu 77 a politicky aktivní byl až koncem 80. let v opozičním hnutí reformních komunistůKlub za demokratický socialismus Obroda, které spoluzakládal. Příležitostně publikoval vsamizdatu pod pseudonymemLaureatus.[2]
Běhemsametové revoluce se snažil pro klub Obroda získat zastoupení ve vládě a vedl o tom rozhovory sLadislavem Adamcem, což aleObčanské fórum odmítlo. V prosinci1989 se jeho jméno znovu objevilo mezi možnými uchazeči o funkci hlavy státu. Jeho kandidaturu tentokrát navrhl tehdejšíSocialistický svaz mládeže, on sám však ustoupilVáclavu Havlovi a kandidaturu stáhl. Dne 21. prosince1989 byl jmenován velvyslancem se zvláštním posláním. Působil jako poradce nového ministra zahraničních věcíJiřího Dienstbiera a v roce 1991 se stal československým velvyslancem uRady Evropy. Na základělustračního zákona byl ale krátce na to odvolán.[2][12]
V roce 2010 médii prošla zpráva, že rozšířil řady nově vznikléStrany práv občanů Zemanovci, což tehdy oznámil její předseda a zakladatelMiloš Zeman.[17] Ten byl však chybně informován Tomášem Fingerem, předsedou místní organizace SPO v Praze 6. Do strany vstoupil Císařův jmenovec bývalý ministrJaromír Císař.[18]
Bylliterárně činný a vydal několik knih, mezi nimi i obšírné paměti. Od roku 1990 byl aktivním členemMasarykova demokratického hnutí.[zdroj?]
Zemřel 24. března 2013 v Praze.
Obrázky, zvuky či videa k tématuČestmír Císař na Wikimedia Commons
OsobaČestmír Císař ve Wikicitátech| Vláda Jozefa Lenárta | ||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Předseda vlády | Jozef Lenárt(jmenován 20. září 1963,KSS) | |||||||||||||||
| Členové v den jmenování vlády 20. září 1963 | Oldřich Černík(místopředseda vlády,KSČ) •František Krajčír(místopředseda vlády,KSČ) •Jan Piller(místopředseda vlády – do 10. listopadu 1965,KSČ) •Otakar Šimůnek(místopředseda vlády,KSČ) •Jiří Burian(zemědělství a lesní a vodní hospodářství – od 10. listopadu 1965 zemědělství a vodní hospodářství, od 11. dubna 1967 zemědělství a výživy – do 22. dubna 1967,KSS) •Čestmír Císař(školství – do 10. listopadu 1965,KSČ) •Václav David(zahraniční věci,KSČ) •Richard Dvořák(finance – do 20. ledna 1967,KSČ) •František Hamouz(zahraniční obchod,KSČ) •Michal Chudík(předsedaSNR – do 10. listopadu 1965,KSS) •Alois Indra(doprava,KSČ) •Josef Korčák(pověřen vedením Ústřední správy energetiky,KSČ) •Vincenc Krahulec(předseda Slovenské plánovací komise – zemřel 2. března 1966,KSS) •Josef Krejčí(hutní průmysl a rudné doly – do 10. listopadu 1965,KSČ) •Vratislav Krutina(potravinářský průmysl – do 20. ledna 1967,KSČ) •Bohumír Lomský(národní obrana,KSČ) •Božena Machačová-Dostálová(spotřební průmysl,KSČ) •Pavol Majling(předseda Ústřední komise lidové kontroly a statistiky – do 20. ledna 1967,KSS) •Alois Neuman(spravedlnost,ČSS) •Josef Odvárka(paliva – do 10. listopadu 1965,KSČ) •Josef Pešl(těžké strojírenství – do 10. listopadu 1965,KSČ) •Josef Plojhar(zdravotnictví,ČSL) •Karel Poláček(všeobecné strojírenství – do 10. listopadu 1965,KSČ) •Jozef Púčik(chemický průmysl – do 10. listopadu 1965,KSS) •Lubomír Štrougal(vnitro – do 23. dubna 1965,KSČ) •Samuel Takáč(stavebnictví,KSS) •Jindřich Uher(vnitřní obchod,KSČ) •František Vlasák(předseda Státní komise pro rozvoj a koordinaci vědy a techniky – od 10. listopadu 1965 Státní komise pro techniku,KSČ) | |||||||||||||||
| Členové jmenovaní později |
| |||||||||||||||
| Ministři školství Československa | |
|---|---|
| První republika (1918–1938) | |
| Druhá republika (1938–1939) | |
| Protektorát Čechy a Morava (1939–1945) | |
| Exilová vláda (1940–1945) | |
| Třetí republika (1945–1948) | |
| Komunistický režim (1948–1968) | |
