České skloňování je obměna slovních tvarůpodstatných jmen,přídavných jmen,zájmen ačíslovek v češtině pomocíkoncovek. Čeština jeflektivní jazyk a vyznačuje se velkým množstvím skloňovaných slovních tvarů.Skloňování je vedleslovosledu apředložek základním prostředkem k vyjadřovánísyntaktických vztahů mezivětnými členy.
Skloňováním se v češtině vyjadřuje jednotné (singulár) a množné (plurál)číslo a sedmpádů –nominativ,genitiv,dativ,akuzativ,vokativ,lokál ainstrumentál. Obě tyto mluvnické kategorie jsou vyjadřovány vždy připojením jediné koncovky, např. koncovka-u ve tvaruženu vyjadřuje akuzativ a jednotné číslo slovažena. Volba koncovek záleží naslovním druhu,rodu a typu skloňování. Pro každý typ existuje vlastní vzor skloňování, který má vlastní sadu koncovek. V rámci jednotlivých typů skloňování jsou vždy některé koncovky společné pro více pádů (např.pána je genitiv a akuzativ singuláru slovapán), žádné slovo proto nemá 14 různých tvarů.
V podrobnější teorii se ze sématnického a syntaktického hlediska někdy rozlišuje v češtině více pádů, další pády jsou však zpravidla pojímány jako speciální případy či varianty některého ze 7 základních pádů. Například pod 6. pád (nazývaný lokál) je zahrnut i propozitiv (mluvit o něčem) či temporál (v týdnu) nebo v rámci 2. pádu (nazývaného genitiv) lze rozlišovat též negativ, partitiv a numerativ.[1] V některých případech toto rozlišení může mít vliv i na preferenci tvarové varianty (o hradu, na hradě).
Kategoriemluvnického pádu slouží k vyjadřování syntaktických vztahu mezi jednotlivými větnými členy. České pády se tradičně v učebnicích označují číslovkami 1.–7. K jejich určování se používají pádové otázky (viz tabulku). Mohou se buď vyskytovat samostatně (s výjimkou lokálu), nebo se pojí s určitými předložkami (s výjimkou nominativu a vokativu).
| Číslo | Pád | Pádová otázka | Rod mužský životný | Rod mužský neživotný | Rod ženský | Rod střední | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Sg. | 1. | nominativ | kdo? co? | mladý muž | mladý stát | mladá žena | mladé zvíře |
| 2. | genitiv | koho? čeho? | mladého muže | mladého státu | mladé ženy | mladého zvířete | |
| 3. | dativ | komu? čemu? | mladému muži | mladému státu | mladé ženě | mladému zvířeti | |
| 4. | akuzativ | koho? co? | mladého muže | mladý stát | mladou ženu | mladé zvíře | |
| 5. | vokativ | oslovení | mladý muži! | mladý státe! | mladá ženo! | mladé zvíře! | |
| 6. | lokál | (o) kom? (o) čem? | mladém muži | mladém státě | mladé ženě | mladém zvířeti | |
| 7. | instrumentál | kým? čím? | mladým mužem | mladým státem | mladou ženou | mladým zvířetem | |
| Pl. | 1. | nominativ | kdo? co? | mladí muži | mladé státy | mladé ženy | mladá zvířata |
| 2. | genitiv | koho? čeho? | mladých mužů | mladých států | mladých žen | mladých zvířat | |
| 3. | dativ | komu? čemu? | mladým mužům | mladým státům | mladým ženám | mladým zvířatům | |
| 4. | akuzativ | koho? co? | mladé muže | mladé státy | mladé ženy | mladá zvířata | |
| 5. | vokativ | oslovení | mladí muži! | mladé státy! | mladé ženy! | mladá zvířata! | |
| 6. | lokál | (o) kom? (o) čem? | mladých mužích | mladých státech | mladých ženách | mladých zvířatech | |
| 7. | instrumentál | kým? čím? | mladými muži | mladými státy | mladými ženami | mladými zvířaty | |
Nominativ (N, 1. pád) představuje (obvykle) v jednotném čísle základní tvar slovní jednotky (lemma). Vevětě má nejčastěji funkcipodmětu:
Po slovesubýt je součástí jmennéhopřísudku (konkuruje instrumentálu, který však spíše vyjadřuje přechodný stav):
Méně často má funkcidoplňku:
Může též mítadverbiální funkci:
Nominativ jmenovací se používá v případech jako:
Nominativ se jen výjimečně pojí s předložkami, a to jedině cizího původu (kontra, versus apod.)
Genitiv (G, 2. pád) se používá jak samostatně, tak ve spojení s předložkami (od, z(e), do, bez, kromě, místo, podle, podél, kolem, okolo, u, vedle, během, pomocí, stran, prostřednictvím aj.) – především ve funkcipříslovečného určení. Nepůvodní předložky se pojí především s genitivem.
Prostý genitiv plní především funkci neshodnéhopřívlastku, obvykle v postavení za jménem. Vyjadřuje:
Genitiv se též pojí s podstatnými jmény odvozenými od sloves, která mají vazbu s akuzativem, např. pítvodu –> pitívody.
Pojí se s neurčitými číslovkami (několiklidí, mnohovody) a základními číslovkami od pěti výše (desetprstů).
Ve funkcipředmětu se pojí zejména se slovesy vyjadřujícími dotyk nebo odluku, případně s některými dalšími slovesy: nedotýkejte sevystavených exponátů, byl zbavensvobody, chytil se/pustil sezábradlí; bojím sebouřky, dopustil sepřestupku, přibývávody. Především v minulosti se používal se záporem: na obloze neníjediného mráčku.
Dativ (D, 3. pád) se pojí se slovesy ve funkci předmětu s významem prospěchu či neprospěchu, a to buď jako tzv.první objekt (např. pomáhatlidem, ubližovatslabším), nebodruhý objekt, u sloves, která mají vazbu s akuzativem (např. koupit dárekmamince). Vazba dativu zůstává v případě, že je sloveso nahrazeno podstatným jménem (např. pomoclidem, ubližováníslabším). Podobně se dativ pojí i s jinými podstatnými jmény (např. dopismatce). Ve spojení s podstatným jménem plní funkci neshodného přívlastku.
Vyjadřuje nositele příznaku vyjádřeného jmenným přísudkem, např. jemi zima.
Dativ přivlastňovací vyjadřuje vlastníka části těla nebo osobního majetku, např. pršínám do domu, stouplmi na nohu.
Dativ kontaktový vyjadřuje snahu vtáhnout adresáta sdělení do děje, např. továm byla hrůza!
Dativem lze rovněž vyjádřit různé emocionální postoje, např. dělánám to celkem sto korun, to jemi ale překvapení!, postuptesi dále, nestůjtenám tady.
Ve spojení s předložkami (k(e), proti, naproti, kvůli, díky, navzdory, vůči, vzhledem k) vyjadřuje ve funkci příslovečného určení směr (jít k vodě, jet k moři), čas (k sedmé hodině), příčinu (kvůlitobě), účel, přípustku, zřetel.
Akuzativ (A, 4. pád) je především pádem přímého předmětu slovesa. Vazbu s akuzativem má velké množství sloves, akuzativ v těchto vazbách vyjadřuje velké množství významů (např. vidětpána, koupitdům, napsatknihu atd.).
Používá se i v eliptických zvoláních jakoPomoc!Vodu! a v ustálených spojeních:dobrou chuť,dobrý den.
Bezpředložkový akuzativ ve funkci příslovečného určení má především význam času a míry (např. nespatcelou noc, přijetpříští neděli; ujítdvě míle).
Jako příslovečné určení se často pojí s předložkami (na, přes, skrz, mimo, ob, nad, pod, před, pro, za, o) a vyjadřuje:
Vokativ (V, 5. pád) slouží k oslovení. Zvláštní tvary má pouze v jednotném čísle podstatných jmen mužského a ženského rodu:
V množném čísle, ve středním rodě a u přídavných jmen se vždy shoduje s nominativem. Zájmena[zdroj?] a číslovky vokativ nemají.
Vokativ se nikdy nepojí s předložkami.
Lokál (L, 6. pád) se v současné češtině vždy pojí s předložkami (o, na, v(e), při, po), v minulosti však existoval i bez předložek, jak o tom svědčí i nejstarší dochovaná česká věta:Pauel dal gest ploscoucih zemu, tj.Pavel dal v Ploškovcích zemi.
Převážně plní funkci příslovečného určení:
Ve spojení s předložkouo plní funkci předmětu sloves vyjadřujících mluvení a přemýšlení: vyprávět ozlém čarodějovi, uvažovat ozakoupení. Tato vazba se zachovává i u podstatných jmen slovesných, kde plní funkci neshodného přívlastku: vyprávění ozlém čarodějovi.
Instrumentál (I, 7. pád) může ve funkci příslovečného určení být jak bez předložky, tak i s předložkou (s(e), nad, pod, před, za, mezi) a vyjadřuje:
Instrumentál též vyjadřuje původce nebo působitele děje: být potrestánsoudem, polít sehorkou vodou. Dále se váže se slovesy s významem pohybu (hýbatnohama, mávatkřídly), tělesného nebo duševního stavu (trpětbolestí, chlubit secizím peřím) a smyslového vnímání (vonětmátou). Vazba se zachovává i u podstatných jmen slovesných, kde plní funkci neshodného přívlastku: máváníkřídly.
Instrumentál jedoplňkem u některých sloves s akuzativní vazbou: prohlásit někohokrálem, spojit něco s něčím.
Po sponových slovesech se stává součástí jmenného přísudku: stát seslavným, býtmalířem. Po slovesubýtkonkuruje nominativu, přičemž nominativ vyjadřuje spíše trvalý stav (jehezký), zatímco instrumentál přechodný stav (jestudentem).
Posun od instrumentálu k nominativu lze pozorovat i u dalších sloves, např. stal se zajímavým / stal se zajímavý, dělat něco jednodušším / dělat něco jednodušší. Zatímco u sloves dělat, činit připouštějí valenční slovníky v tomto významu pouze instrumentál, v případě slovesa stát seSlovník slovesných, substantivních a adjektivních vazeb připouští u substantiv pouze instrumentál, ale u adjektiv i nominativ (stát se zajímavý).[2]
Kategoriečísla je v češtině dvojčlenná: jednotné číslo (singulár, sg) a množné číslo (plurál, pl) vyjadřujíopozici jednotlivosti (jeden) a mnohosti (více než jeden).
Morfologicky je tato kategorie zpravidla vyjádřena různou pádovou koncovkou, např. žena (N sg) × ženy (N pl), ženy (G sg) × žen (G pl). Časté jsou však i případy, kdy je tvar jednotného i množného čísla stejný. V takovém případě se číslo pozná z kontextu, např. červená růže (N sg) × červené růže (N, A pl).
Ve staré češtině existovalo také dvojné číslo (duál), vyjadřující počet dvě. Do současné češtiny se zachovaly zvláštní duálové tvary, které však mají funkci plurálu, např. dvěma rukama (I pl). Další pozůstatek duálu je skloňování slova oko (singulár), oči (duál), oka (plurál). V tomto a podobných případech duál také často slouží k rozlišení živé a neživé formy (oči – oka).Také (uši – ucha).