V obdobíraného středověku se na území dnešní Černé Hory nacházela tři knížectví:Duklja, které zhruba odpovídá jižní polovině,Travunia na západě a vlastníRascia na severu.[7][8][9] Ve 14. a 15. století vznikloknížectví Zeta. Od konce 14. století do konce 18. století byly velké části jižní Černé Hory pod vládouBenátské republiky a byly začleněny doBenátské Albánie.[10] Název Černá Hora byl poprvé použit pro označení země na konci 15. století. Po pádu pod nadvláduOsmanské říše získala Černá Hora v roce 1696 pod vládoudynastie Petrovićů-Njegošů částečnou autonomii, nejprve jakoteokracie a později jako světskéknížectví. Nezávislost Černé Hory byla uznánavelmocemi naBerlínském kongresu v roce 1878. V roce 1910 se země stalakrálovstvím. Po první světové válce se království stalo součástíJugoslávie. Porozpadu Jugoslávie v 90. letech 20. století vyhlásily republiky Srbsko a Černá Hora společnoufederaci. V červnu 2006 vyhlásila Černá Hora na základěreferenda o nezávislosti nezávislost na Srbsku a Černé Hoře, čímž vznikly Černá Hora aSrbsko v dnešní podobě.[11]
Místní názevCrna Gora, který česky znamená „černá hora“, byl poprvé zmíněn v listině vydané Stefanem Milutinem[17] a v 15. století začal označovat většinu současné Černé Hory.[18]
Zříceniny antického města Doclea
Dnešní Černá Hora byla pod tímto názvem stále více známá v historickém období po páduSrbského despotátu,[19] původně se jím označoval jen malý pruh země pod vládou kmene Paštrovićů, ale po převzetí moci v Horní Zetě šlechtickým rodem Crnojevićů se název nakonec začal používat pro širší hornatý region.[18] Zmíněný region se do 19. století začal nazývatStara Crna Gora „Stará Černá Hora“, aby se odlišil nezávislý region od sousedního, Osmanskou říší okupovaného černohorského územíBrda („Vysočina“). Do 20. století se rozloha Černé Hory několikrát zvětšila v důsledku válek proti Osmanské říši, kdy došlo k anexiStaré Hercegoviny a částíMetochie a jižní Rašky. Od té doby se její hranice změnily jen málo, ač ztratila Metochii ale naopak získalaBoku Kotorskou.
Po druhém zasedáníAntifašistické rady národního osvobození Jugoslávie běhemdruhé světové války v Jugoslávii byl 15. listopadu 1943 v rámci jugoslávské federaceZemaljsko antifašističko vijeće narodnog oslobođenja Crne Gore i Boke, ZAVNOCGB založen současný moderní stát Černá Hora jakoSvazový stát Černá Hora (černohorsky: Савезна држава Црне Горе /Savezna država Crne Gore). Po válce se Černá Hora stala republikou pod názvemLidová republika Černá Hora (černohorsky Народна Република Црна Гора / Narodna Republika Crna Gora) 29. listopadu 1945. V roce 1963 byla přejmenována na Socialistickou republiku Černá Hora (černohorsky: Социјалистичка Република Црна Гора /Socijalistička Republika Crna Gora). V souvislosti srozpadem Jugoslávie byla socialistická republika 27. dubna 1992 v rámciSvazové republiky Jugoslávie přejmenována naRepubliku Černá Hora (černohorskyРепублика Црна Гора /Republika Crna Gora), a to vypuštěním přídavného jména „socialistická“ z názvu republiky. Od 22. října 2007, rok po vyhlášení nezávislosti, se název země začal používat jednoduše jako Černá Hora.
V obdobíraného středověku se na území dnešní Černé Hory nacházela tři knížectví:Duklja, které zhruba odpovídá jižní polovině,Travunia na západě a vlastníRascia na severu.[7][8][9] Ve 14. a 15. století vznikloknížectví Zeta. Od konce 14. století do konce 18. století byly velké části jižní Černé Hory pod vládouBenátské republiky a byly začleněny do Benátské Albánie.[10] Název Černá Hora byl poprvé použit pro označení země na konci 15. století. Poté, co se dostala pod nadvláduOsmanské říše, získala Černá Hora v roce 1696 pod vládoudynastie Petrovićů-Njegošů polosamostatnost, nejprve jakoteokracie a později jako světské knížectví. Nezávislost Černé Hory byla uznánavelmocemi naBerlínském kongresu v roce 1878. V roce 1910 se země stalakrálovstvím. Po první světové válce se království stalo součástíJugoslávie. Porozpadu Jugoslávie vyhlásily republiky Srbsko a Černá Hora společněfederaci. Poreferendu o nezávislosti, které se konalo v květnu 2006, vyhlásila Černá Hora v červnu 2006 nezávislost a konfederace zanikla.[20]
Řecké kolonie byly na území dnešní Černé Hory založeny již v7. století př. n. l.[21] V6. století př. n. l. bylo území osídlenoIlyry.[22] Žili u břehuSkadarského jezera (tedy na jihu dnešního státu) jakožto nejjižnější ilyrský kmen, jež na jihu sousedil s nejsevernějšími kmeny řeckými. Ve4. století př. n. l. se na tomto území usadili iKeltové (např. naleziště Lisjevo Polje). Ilyrové byli ale etnikem dominantním a ve3. století př. n. l. ustavili a upevnili konečně stát:Ilyrské království. Zahrnoval nejen oblast Skadarského jezera, ale široký pobřežní pás na sever i na jih od něj. Jádro bylo ale stále kolem jezera, hlavním městem bylo Scutari (dnešníSkadar, jež leží na pobřeží jezera, ovšem již na jeho albánské, nikoli černohorské straně). Hlavními ilyrskými centry v Černé Hoře bylyDoclea (blízko dnešníPodgorici)[23][24], Buthoe (dnešníBudva)[25][26], Meteon (Medun),Perast[27], Rhizon (Risan)[28][29], Ulkinion (Ulcinj) nebo Acruvium (Kotor), kde se soustřeďovali ilyrštípiráti.[30]
Starořímské cesty v Černé Hoře
Ilyrové byli poraženi v letech 229–168 př. n. l.Římem v sérii válek (z velké části se snažili pacifikovat pirátství) a posléze zahrnuti dořímské provincieIllyricum, později do provincieDalmatia.[31][32] Po rozdělení Říma naZápadořímskou aVýchodořímskou říši roztínala hranice mezi těmito dvěma světy území dnešní Černé Hory vedví, většina ale přece jen přináležela k západu. Perifernost území ho předurčovala k tomu, aby v něm hledaly útočiště skupiny, které se snažily uniknoutromanizaci. Jak západořímská moc upadala, trpěla oblast stále více nájezdy různých kočovníků a polokočovníků, zejménaGótů na konci 5. století aAvarů během 6. století. Tyto kmeny byly v 7. století vytlačenySlovany, kteří se zde usadili trvale. Zbývající Ilyrové byli Slovany vytlačeni na jih, do dnešníAlbánie.
Turecké vítězství roku 1498 znamenalo jistou míru nadvlády Osmanské říše. Část obyvatel Zety se s tím ale nesmířila a uprchla do nepřístupných horských oblastí, kde založila nezávislý stát nazvanýČerná Hora. Izolace od okolního světa tak státeček sice ochránila před dobytím, na druhou stranu však brzdila jakýkoliv společenský a technický pokrok. Společnost byla rozdělená naklany. Klanové shromáždění (Zbor) se scházelo jednou ročně v Cetinje. Černohorci museli často odrážet útoky osmanských Turků, kteří ovšem Černou Horu nikdy zcela neovládli. Díky tomu také na rozdíl od okolí (Albánie, Bosna a Hercegovina) nepodlehliislamizaci.
V 17. století vydal osmanský sultán listinu, v níž – podruským tlakem – potvrdilsuverenitu Černé Hory. Následně černohorský sněm zvolilvladykouDanila Ščepčeviče z roduPetrovičů-Njegoš.[37] Tato dynastie pak vládla v Černé Hoře až do roku 1918, její postavení ovšem bylo až do poloviny 19. století vratké a těžiště moci nadále spočívalo v rukoupravoslavnýchmetropolitů vCetinji.[38] Někteří vladykové jakoPetr I. Petrovič nebo jeho nástupcePetr II. Petrovič si však dokázali určitý vliv vybojovat a druhý z nich například začal vybírat daně.
Teprve roku 1852 se země formálně stala světským knížectvím pod vládou dynastie Petrović-Njegoš. Prvním knížetemČernohorského knížectví se stalDanilo II.[39]
Pokrymské válce (1853–1856) oslabila poziceRuska a kníže Danilo II. byl nucen se znovu více podřídit Osmanům. To zároveň přiměloFrancii začít se na Balkáně angažovat. Na jaře 1858 poslali Osmané do Černé Hory trestnou vojenskou výpravu za to, že Černohorci masivně podpořili povstání vHercegovině. Černohorci však turecká vojska porazili vbitvě u Grahovce, i díky francouzské a ruské podpoře, a navzdory britské arakouské pomoci Turkům.[40]
Po smrti Danila II. (1860) nastoupil na trůnNikola Petrovič, který se pokusil dohodnout protiosmanskou koalici se srbským knížetemMichalem Obrenovićem, který rovněž právě nastoupil na trůn. Osmané reagovali vojenskou výpravou, která pronikla až do blízkosti Cetinje, a Nikola musel požádat Rusy a Francouze o zprostředkování míru. Další krize nastala roku 1875, kdy vypuklo dalšípovstání v Hercegovině. Kníže Nikola toho využil a zaslal do Istanbulu požadavek na uznání nezávislosti Černé Hory. Odpovědí byla jen další turecká vojenská výprava proti Černé Hoře (a též proti Srbsku), která ale skončila dalším černohorským vítězstvím,u Vučji Do roku 1876.[41] I Rusové se tentokrát rozhodli vstoupit s Osmany dootevřené války, a ruská armáda pronikla roku 1878 až doSan Stefana, jež leží jen kousek od Istanbulu. Tehdy Osmané zvolili raději potupný mír (tzv.Sanstefanský), jehož radikální podmínky nicméně záhy korigovalBerlínský kongres. Bylo ale jasné, že Turky čekají už jen ústupky. Ty také přišly a patřilo k nim i uznání plné nezávislosti Černé Hory. Zároveň Černá Hora rozšířila díky závěrům kongresu své území o okolní oblasti a získala i přístavBar, tedy důležitý přístup k moři. 13. červenec, tedy den, kdy Berlínský kongres uznal černou Horu jako nezávislou zemi, je dnes černohorským státním svátkem, Dnem státnosti (Dan državnosti).
Knížectví bylo roku1910 povýšeno nakrálovství, králem se stal dosavadní knížeNikola I., za jehož panování došlo v zemi k určité modernizaci. Běhembalkánských válek se Černá Hora rozrostla o další území na východě (velká částSandžaku aMetochie), přístavUlcinj a nakrátko ovládla iSkadar, který byl pak ale dán nově vznikléAlbánii. Účastnila se rovněž iprvní světové války spolu seSrbskem na straněDohody. Nejprve dosáhla významných vítězství, zejména porážka pětkrát početně silnějších Rakušanů vbitvě u Mojkovce v lednu 1916 patří ke slavným černohorským vojenským kouskům.[42] Avšak v lednu1916 byla obsazenarakousko-uherskou armádou a černohorská vláda a král byli přinuceni uprchnout do exilu, do francouzskéhoBordeaux.
Od roku1922 byla většina území původníhoČernohorského království spojena sBokou Kotorskou do nově zřízené Zetské oblasti, zatímco menší severní část bývalého království (přibližně území moderních městPljevlja aBijelo Polje) byl začleněn do nově zřízené Užické oblasti. Radikální administrativní reformou roku1929 přestaly hranice původního království zcela existovat a celé území moderní Černé Hory bylo spolu s územím někdejšíRepubliky Dubrovník,Hercegovinou, jihozápadem dnešního Srbska a severem dnešníhoKosova začleněno doZetské bánoviny, zatímco cíp původního Černohorského království, v okolí dnes kosovského městaPeć, byl začleněn doVardarské bánoviny. Tento stav vydržel až do roku1941, kdy bylaJugoslávie obsazena jednotkaminacistického Německa aMussolinihoItálie a fakticky přestala existovat.
Formální vláda byla nabídnuta princiMichalovi, tehdejší hlavě sesazené černohorské dynastie a synovci italského králeViktora Emanuela III., ale odmítl, i za cenu toho, že byl následně uvězněn.
Černohorci brzy zorganizovali protifašistický odboj a jejich povstání z července 1941 je někdy nazýváno prvním povstáním v nacisty okupované Evropě.[48] Odbojáři nasadili do boje 32 000 mužů, povstání pak potlačilo 67 000 italských vojáků povolaných z Albánie. Odboj se následně rozpadl na dvě skupiny, jedna se připojila kTitovýmkomunistickým partyzánům (k takovým patřiliArso Jovanović,Sava Kovačević,Svetozar Vukmanović,Milovan Djilas,Peko Dapčević neboVeljko Vlahović). Druhá část odboje, monarchistická, se připojila kčetnikům a bojovala nakonec hlavně proti komunistům, a to i po boku Italů. Po kapitulaci Itálie v roce 1943 titovští partyzáni na chvíli Černou Horu ovládli, ale byli vytlačeni Němci. Nakonec Černou Horu rudí partyzáni definitivně osvobodili v prosinci 1944. Silná antifašistická černohorská tradice ovlivnila i politický vývoj po roce 1992 a ovlivňuje černohorskou politiku dodnes.[49]
Podruhé světové válce se Černá Hora jakoLidová republika Černá Hora (od roku1963 Socialistická republika Černá Hora) stala jednou z republikSocialistické federativní republiky Jugoslávie (SFRJ). Součástí černohorské republiky se stalo téměř celé území původního Černohorského království, existujícího před sloučením se Srbským královstvím, a Boka Kotorska, která součástí původního království nikdy nebyla. Části původního království se však v rámci Jugoslávie staly součástí obnoveného Srbska: jedná se například o městoBrodarevo aAlbánci osídlené širší okolí města Peć (městaPejë/Peć,Gjakovë/Đakovica,Deçan/Dečani,Burim/Istok), které se stalo v rámci Srbska součástí Kosova.
Došlo také k přesunuhlavního města z historického horského městečkaCetinje do větší a dopravně výhodněji položenéPodgorice, která byla na počest jugoslávskéhopartyzánského hrdiny a vůdceTita přejmenována na Titograd (toto jménometropoli vydrželo až do roku1992). Zároveň došlo k velkolepé přestavbě města v duchusocialismu. Poústavní reformě z roku 1974 získala Černá Hora v rámci federace značnou autonomii.[50] Ve stejném roce byla založenaUniverzita Černohorská. Roku 1976 byla zkompletovánaželezniční trať Bělehrad–Bar, nová páteřní jugoslávská trať vedoucí ze srbského vnitrozemí nejkratší cestou k moři. Pro Černou Horu se dodnes jedná o klíčovou železnici, propojující severovýchod země (oblastBijelo Polje) přes metropoli Podgoricu s jaderským přístavem Bar.
Roku 1979 zasáhlo Černou Horu dosudnejvětší zemětřesení v její historii.[51] Těžce bylo poničeno historické městoBudva, kde z celkem čtyř set historických domů zůstalo otřesy nenarušených pouze osm. Téměř celé staré město vUlcinji bylo srovnáno se zemí. Z okolo 450 vesnic a vesniček v okolí jižní části pobřeží nezůstalo vůbec nic. Celkem bylo poškozeno na 52 tisíc domů a přes tisíc kulturních památek, uměleckých sbírek a děl. Zahynulo okolo 100 lidí, 100 tisíc jich zůstalo bez přístřeší. Škoda byla vyčíslena na 57 miliarddinárů, jugoslávský stát kvůli tomu zavedl speciální daň 1 % z příjmu každého občana. Ta byla vybírána až do roku 1989. Zdrojem zemětřesení byl podmořský zlom, který se táhne od ústí Boky Kotorské až po ústí řekyBojany do Jaderského moře.
Jako chudší ze zemí jugoslávské federace dostávala Černá Hora mnohoinvestičních prostředků od bohatších členů; to však skončilo s koncem 80. let a rozpademSFRJ v roce 1992, jejíž zbytek se přejmenoval naSvazovou republiku Jugoslávie. Černá Hora se však od Jugoslávie (resp. Srbska) na rozdíl od ostatních neodtrhla a zůstala jí věrná. Černohorci odtržení odmítli jasnou většinou v referendu roku 1992, byť mnozí aktivisté kritizovali nedemokratické podmínky, které ho provázely. Černá Hora se ani nezapletla ve větší míře dojugoslávské války. Pro svou státní jednotu sMiloševićovýmSrbskem ale musela nést jeho břímě, jako napříkladembargo,bombardování silami NATO a ekonomickou krizi, což ještě více snížilo již tak nízkou životní úroveň a dále zvyšovalo nespokojenost Černohorců s unií se Srby.
V reakci na nestabilitujugoslávského dináru se Černá Hora rozhodla už roku 1999 zavést jako alternativníplatidloněmeckou marku, a roku 2000 od používání dináru upustila zcela. V roce 2002, kdy byla marka zcela nahrazenaeurem, se tak euro stalo faktickou měnou i v Černé Hoře, přestože ta oficiálně není členemEvropské měnové unie a používá euro jednostranně jakosubstituční měnu (stejně jako sousedníKosovo).[52]
Dne3. června2006 ve 20.34 hod. parlament Černé Hory na svém mimořádném zasedání ratifikoval výsledky referenda a přijalUsnesení o vyhlášení nezávislosti Republiky Černá Hora aDeklaraci nezávislé Republiky Černá Hora.[54] Jednalo se tak o formální vyhlášení nezávislosti podle mezinárodního práva.
Slavnostní přijetí Černé Hory do NATO. Druhý zprava premiérDuško Marković, třetí zprava generální tajemník NATOJens Stoltenberg.
Již od získání samostatnosti se Černá Hora účastnila programuSeveroatlantické aliance (NATO)Partnerství pro mír a postupně pracovala na sbližování se s aliancí. V roce 2014 vyjádřil premiér přání stát se členem NATO, což podpořili i představiteléSlovinska aChorvatska. Formální pozvánku ke vstupu vydala aliance 2. prosince 2015.[57] Členem NATO se Černá Hora stala 5. června2017.[58]
Roku 2016 byl odhalen a zmařen chystaný proruský puč, který měl zabránit zejména vstupu do NATO.[59][60] Puč byl řízen zBělehradu, ale jistou roli v něm hrála i ruská firma sídlící vPraze.[61][62]
Černohorská vlajka je tvořena červeným listem o poměru stran 1:2 se zlatým úplným lemováním o šířce 1/20 šířky vlajky. Ve středu vlajky je umístěn státní znak, jehož výška je rovna 2/3 šířky vlajky.
Černohorský státní znak je tvořen zlatým, rozkřídleným,orlem se zlatou zbrojí a červeným jazykem, držícím v pravém pařátu zlatéžezlo, v levém pak zlatem okované modré říšské jablko se zlatým křížkem. Nad hlavami je umístěna královská koruna. Orel nese na hrudi modrý, zlatě lemovaný prsní štítek se zlatým kráčejícím lvem na zelené patě.
Černohorská hymna je píseňOj, svijetla majska zoro (českyÓ, jasné květnové svítání). Původně lidovou píseň, existující v mnoha verzích, otextovalSekula Drljević, bývalý fašistický prezident z období 2. světové války.
Území Černé Hory je velmi hornaté (asi 95 % povrchu)[5], horopisně náleží celé kDinárským horám. Nejvyšší vrcholky přesahují nadmořskou výšku 2500 m –Zla Kolata (2535 m),Dobra Kolata (2525 m) aRosni vrh (2525 m) v pohoří Prokletije na hranici s Albánií, aBobotov kuk (2523 m) v pohoříDurmitor na severu. Stovka dalších vrcholů přesahuje výšku 2000 m. Dalšími černohorskými pohořími jsouSinjajevina ve střední části země, navazující na Durmitor a tvořená spíše soustavounáhorních plošin, a dále v západní části země u hranic sBosnou a Hercegovinou masivyLjubišnja, Pivska Planina,Volujak,Bioć,Maglić a Golija. Při pobřeží se nachází pohoříLovćen.
Základním stavebním kamenem celého horského systému jevápenec adolomit, na mnoha místech silnězkrasovatělý, takže lze v Černé Hoře nalézt mnohojeskyní,ponorných řek,poljí a dalších krasových jevů. Nejhlubší jeskyně je tzv.Iron Deep (1169 m), aktuálně zmapovaná délka je více než 3000 m.[63] Horské oblasti trpí nedostatkem vody, protože potoky se často ztrácejí v propustném podloží.
Rozsáhlejšínížiny se vyskytují pouze severně od Skadarského jezera (okolo Podgorice) a v nejjižnějším cípu země kolem řekyBojany. Pobřeží moře je vesměs hornaté a členité, u hranic s Chorvatskem je hluboký zálivBoka Kotorská.
Hydrologicky je Černá Hora zhruba rozpůlena mezi dvě úmoří. Jih, západ a střed má odtok do Jaderského moře, a to zejména řekouMoračou (s přítokemZetou), která ústí doSkadarského jezera, z nějž odtéká krátká řekaBojana do moře. Sever a východ země náleží do povodíDunaje a tedy úmoříČerného moře, a to prostřednictvím řekPiva,Tara,Čehotina,Lim (přítokyDriny) aIbar (přítokMoravy).
Kromě velkého Skadarského jezera, pokrývajícího nezanedbatelnou část státního území u hranice s Albánií, stojí za zmínku ještě jezera Krupačko a Liverovići uNikšiće, Crno jezero vDurmitoru, Biogradsko jezero vBjelasici aPlavské jezero na úpatí masívu Prokletije.
Černá Hora leží vsubtropickém podnebném pásustředozemního typu. Klimaticky se dělí na dvě podnebné oblasti. V přímořské části je středozemní podnebí s teplým a suchým létem a mírnou deštivou zimou. Průměrná teplota vzduchu je v lednu 8 °C a v červenci 27 °C. Ve vnitrozemí je podnebí mírněkontinentální, v lednu je průměrná teplota -3 °C, v červenci 18 °C. Na pobřeží spadne průměrně 1400 mm vody ročně. Vyšší srážky jsou obvyklé na jaře a na podzim. Extrémně vysoké srážky zachycuje specifická morfologie Boky Kotorské (1000 m vysoká horská hradba stoupající od pobřeží), kde ročně spadne i přes 5000 mm (Crkvice), což z ní činí nejdeštivější místoEvropy.
Celá země patří k seismicky aktivním místům s častými otřesy půdy. V roce1968 postihlo Černou Horuzemětřesení, při kterém byla mj. zasažena městaBar,Petrovac aUlcinj, aještě větší roku1979 s epicentrem pod masivemLovćenu, kdy byla poničena většina měst a obcí na jadranském pobřeží.
Na rozdíl od většiny jiných zemí, turisté mohou navštívit i přísně chráněná území a ve většině z nich je povolen pohyb mimo značené stezky a mnohdy i volné táboření. I přes tuto deklaraci má Černá Hora stále velké environmentální problémy, například s ukládáním nebezpečného odpadu.[64]
Medvěd brtník
K největším symbolům černohorské přírody patří medvěd brtník (Ursus arctos arctos). Okolo 130 těchto dvoumetrákových medvědů žije na severu země, zejména v národním parkuBiogradska Gora. Další takovou šelmou je kriticky ohrožený rys balkánský (Lynx lynx balcanicus) nebošakal obecný. Z ostatních savců předevšímjelen evropský akamzík horský.
Navzdory nevelké rozloze vykazuje Černá Hora vysokou úroveňbiodiverzity. Dokonce se může pochlubit největším množstvím živočišných a rostlinných druhů na kilometr čtvereční v Evropě. V praxi to znamená přes 1200 druhů sladkovodních řas, 300 druhů mořských řas, 589 druhů mechů, 7000–8000 druhů cévnatých rostlin, 2000 druhů hub, 16 000–20 000 druhů hmyzu, 407 druhů mořských ryb, 56 druhů plazů, 333 druhů pravidelně se vracejících ptáků a vysoká je druhová rozmanitost i savců.[65] Námořní zóna Černé Hory sahá 22,26 km od pobřeží, pokrývá 2 504,8 kilometrů čtverečních a dosahuje maximální hloubky 1233 metrů, proto je domovem rozsáhlé populace mořských řas. 54 % území je pokryto lesy, přičemž původní lesy pokrývají 45 % území. Podle odborníků biologická rozmanitost Černé Hory přispívá k udržení stability vodonosné vrstvy, úrodnosti půdy, ochraně před erozí a brání sesuvům půdy a záplavám.
Biologové rozdělili území do tří suchozemskýchekoregionů: balkánský smíšený les, smíšené lesy Dinárských hor a ilyrský listnatý les.
Sídlo vládyPlavi dvorac, sídlo prezidenta v CetinjeAdministrativní členění
Černá Hora získala plnounezávislost poreferendu v roce 2006, kde se 55,5 % oprávněných voličů vyslovilo pro vystoupení z federaceSrbsko a Černá Hora. Země jeunitárníparlamentní republikou. Ústava Černé Hory definuje stát jako „občanský, demokratický, ekologický, stát sociální spravedlnosti, založený na vládě zákona“. Ústava byla přijata 22. října 2007.
Parlament Republiky Černá Hora (Skupština Republike Crne Gore) sídlí v hlavním městěPodgorice. Parlament jejednokomorový a má 81 členů volených na 4 roky. Vytváří zákony Černé Hory, ratifikuje mezinárodní smlouvy, navrhuje předsedu vlády, ministry a soudce; schvaluje státní rozpočet a vykonává další povinnosti uložené ústavou. Parlament může vyjádřit nedůvěru vládě většinou členů. Každý z poslanců reprezentuje 6000 voličů. Současným předsedou Skupštiny jeDanijela Đurović.
Prezident Republiky Černá Hora je volen na pětileté funkční období v přímých volbách. Reprezentuje Černou Horu doma a v zahraničí, schvaluje zákony, vyhlašuje volby doSkupštiny, jmenuje na návrh parlamentu předsedu vlády a předsedu a soudce Ústavního soudu, vyhlašuje na návrh parlamentureferendum, uděluje milosti osobám čelícím trestnímu stíhání, uděluje státní vyznamenání, vykonává povinnosti uložené ústavou a je členem Nejvyšší obranné rady. Současným prezidentem jeJakov Milatović.(od 20.5.2023)[67]
V roce 2019 organizaceFreedom House uvedla, že roky rostoucího zneužívání moci a politiky silné ruky používané prezidentem Đukanovićem přivedly zemi poprvé od roku 2003 k nižšímu stupni kvality demokracie a klasifikaci „hybridní režim“.[68] ĐukanovićovaDemokratická strana socialistů (DPS) však prohrála parlamentní volby v roce 2020, čímž její třicetiletá vláda skončila. Roku 2023 prohrál Đukanović i volby prezidentské.[67] Đukanović byl pro svůj styl vládnutí často kritizovaný, avšak byl také zastáncem jasně prozápadní a proevropské politiky, zatímco jeho opozice je koalicí různorodých orientací, včetně té prosrbské a proruské, proto byla a je situace v Černé Hoře pro vnějšího pozorovatele často nepřehlednou. Nový prezident Jakov Milatović je například označován za prozápadního politika, přitom má ale blízko k Srbské pravoslavné církvi, jež je zdrojem srbského a částečně i ruského vlivu v zemi.
Ke 2. říjnu2009 měla Černá Hora celkem 23mezinárodních státních velvyslanectví ve 23 zemích světa. Česko k nim nepatří, je obsluhováno velvyslanectvím veVídni.[69] Naopak Česká republika své velvyslanectví v Černé Hoře má (Partizanski put 6A – Tološi, Podgorica).[70]
Budova centrální banky v PodgoriciSveti Stefan, jedno z turistických lákadel
Černá Hora patří mezi chudší evropské země, avšak je bohatší než všechny okolní státy s výjimkou Chorvatska.Hrubý domácí produkt (HDP) na obyvatele vparitě kupní síly činí 27 761USD (2023,MMF).[71] To je více než například uSrbska, ale méně než například uBulharska; zhruba na stejné úrovni jako vArgentině čiUruguayi. HDP na obyvatele tvoří 48 % průměruEvropské unie (k roku 2021).[72]
Průměrná mzda činí kolem 550 eur (k roku 2023).[73] Mzdová úroveň se zvedla díky vládnímu programuEvropa nyní (Evropa sad) z roku 2022, jež má zatočit s nízkopříjmovou ekonomikou, která brání přiblížení k Evropské unii. Díky tomuto programu v roce 2022minimální mzda skokově vzrostla z 250 na 450 eur. Souběžně došlo ke zvýšení minimálního důchodu na 200 eur. Někteří kritici ale varují, že programEvropa nyní může ohrozit fiskální stabilitu země.
Celkem 38 % obyvatel je ohrožených chudobou nebo sociálním vyloučením (poslední známý údaj je za rok 2020; např. v České republice je to 11 %).[74] V roce 2019 byla chudobou ohrožena třetina dětí. Platidlem je od roku 2002euro, předtím, od roku 1999, byla oficiálním platidlemněmecká marka, ačkoliv země byla tehdy členem Svazové republiky Jugoslávie.
Po rozpuštění volné politické unie mezi Srbskem a Černou Horou země začala zaznamenávat poměrně vysoký roční růst HDP. Například za rok 2007 byl podleCIA – The World Factbook 7,5 %. V pocovidovém roce 2021 byl růst 12,4 procenta HDP, ovšem rok předtím přišel patnáctiprocentní pokles. Růst v roce 2022 činil nicméně opět solidních 6,4 procenta. Samostatnost přinesla též vlnu přímých zahraničních investic. Například v roce 2021 činily tyto investice 512 milionů eur, což představuje 11,3 % odhadovaného HDP. Ale značná závislost na těchto investicích činí černohorskou ekonomiku citlivou na vnější šoky a způsobuje vysoký obchodní deficit.
K roku 2017 nejvícevývozu z Černé Hory mířilo do Srbska (15,7 %),Španělska (11,3 %) aPákistánu (9,4 %).Dovoz přicházel ponejvíce taktéž ze Srbska (25,7 %), následovaloŘecko (9,5 %) aChorvatsko (7,4 %). Takřka polovina exportu je tvořena vývozem kovů a rud, zejm.hliníku, hliníkové rudy (bauxitu) a zinkové rudy. Surový hliník tvoří plných 20 procent černohorského exportu (údaj z roku 2019). Nejvíce se dováží ropa a zemní plyn, pohonné hmoty, stroje a zařízení, textil a spotřební zboží.
Velkým problémem černohorského hospodářství je zadlužení. Proslulou kauzou se stala stavbadálnice A1, jejíž severní část stavěla čínská společnostChina Roads and Bridge Group (CCCC) a tato stavba 41 kilometrů se prodražila na 944 milionů dolarů. Gigantickou půjčku u čínské banky země brzy nebyla schopna splácet, neboť předpokládaným zdrojům z cestovního ruchu učinila přítržpandemie covidu. Jen tato jediná půjčka navýšila dluh Černé Hory na 100 procent jejího ročního HDP.[75][76][77] Na konci roku 2021 zadluženost státu dosáhla 103,28 % HDP
Země má velký ekonomický potenciál v cestovním ruchu. V roce 2019 tvořil 25 % HDP, tedy dosáhl rekordní úrovně. Pak nadějný trend zlomil covid. Hlavní turistická letoviska se nacházejí u moře, jedná se o městaBudva,Kotor,Ulcinj aj. Země k rekreaci nabízí 294 km jadranského pobřeží.
Zemědělství je orientováno na pěstování citrusů, vinné révy a zeleniny.
Milo Đukanović, který byl předsedou vlády od 90. let do roku 2016, byl obviňován z korupce a z napojení na organizovaný zločin.[80] Situaci v zemi ve zprávě z roku 2014 kritizovala i Evropská komise.[81] V roce 2015 v zemi vypukly protivládní protesty požadující boj proti korupci a organizovanému zločinu, které policie násilím rozehnala.[82] Odhaduje se, že jenom pašováním cigaret z Černé Hory do Itálie ve spolupráci sitalskou mafií vydělal Đukanovićův režim přes miliardu dolarů.[83] PodleČeského rozhlasu Đukanović a jeho společníci po roce 2000 „vysáli“ peníze ze státem vlastněných firem, což vedlo k tomu, že „průmysl Černé Hory, jehož hodnota se ještě v roce 1998 odhadovala na 4,5 miliardy dolarů, byl následně rozprodán za zhruba 735 milionů eur. Ze 198 firem privatizovaných mezi lety 1998–2014 jich 176 zkrachovalo. V přímém důsledku přišla o zaměstnání čtvrtina práceschopného obyvatelstva“.[80]
Jedinoudálnicí v Černé Hoře jeA1. Po dokončení propojí Bar a Srbsko, v kooperaci s nímž se staví. V Srbsku bude pokračovat jako A2 až do Bělehradu. První úsek byl otevřen 13. července 2022 a měří 41 km.[84] Na trase se nachází 16 tunelů, z nichž nejdelšítunel Vjeternik měří 3039 metrů. Nejde ale o nejdelší silniční tunel v zemi, ještě delší je jednotubusovýsilniční tunel Sozina poblížBaru, dlouhý 4189 metrů. Významným mostem na A1 jemost Moračica.Evropské silnice, které procházejí Černou Horou, jsouE65 aE80.
Páteří černohorské železniční sítě ježeleznice Bělehrad–Bar, která zajišťuje mezinárodní spojení se Srbskem. Vnitrostátní odbočná trať,železnice Nikšić-Podgorica, byla po desetiletí provozována pouze pro nákladní dopravu. Po rekonstrukci a elektrifikaci byla v roce 2012 otevřena i pro osobní dopravu. Další odbočná trať z Podgorice směrem k albánským hranicím,železnice Podgorica–Shkodër, je nepoužívaná.
Černá Hora má dvě mezinárodní letiště,letiště Podgorica aletiště Tivat. Obě letiště v roce 2003 odkoupila vláda od srbské společnostiJat Airways. Letiště Podgorica se nachází 12 km jižně od centra hlavního města, v obciGolubovci. Bylo postaveno v roce1961. Původně sloužilo jako vojenské letiště projugoslávskou armádu, později zde byl zaveden i civilní provoz. V roce 1999 bylo bombardováno silami NATO. Druhé letiště u Podgorici,Letiště Ćemovsko polje, je již jen centrem parašutistických a kaskadérských společností. V roce 2021 založila černohorská vláda národního leteckého dopravceAir Montenegro.[85] Stalo se tak poté, co její předchůdce, společnostMontenegro Airlines, rok předtím zkrachovala, z velké části kvůlipandemii covidu.[86]
Přístav Bar je hlavním přístavem Černé Hory. Přístav, původně postavený v roce 1906, byl během druhé světové války téměř úplně zničen. Rekonstrukce začala v roce 1950. Je vybaven pro manipulaci s více než 5 miliony tun nákladu ročně, ale provozuje se se ztrátou a hluboko pod kapacitou. Očekává se, že rekonstrukce železnice Bělehrad-Bar a stavěná dálnice Bělehrad-Bar mu vrátí rentabilitu.
Etnická struktura Černé Hory podle sčítání lidu z roku 2011
Černou Horu lze označit za stát relativněmultikulturní. Podlesčítání lidu v roce 2011 měla Černá Hora celkem 620 029 obyvatel, z nichžČernohorci tvořili 45 %. Nejvýznamnější menšiny tvořiliSrbové (28,7 %),Bosňáci (8,6 %),Albánci (4,9 %) aMuslimani (3,3 %), zbytek jsou jiné národnosti.[87] Nejvíce Srbů žije v severní části země a okolíHerceg Novi vboce Kotorské. Bosňáci a Muslimani obývají převážně region Sandžaku v severní části Černé Hory. V příhraničních oblastech sAlbánií aKosovem (Ulcinj,Tuzi,Plav) jsou většinovým obyvatelstvemAlbánci.Chorvati žijí zejména v Boce Kotorské.
V 19. století byly kontakty českých zemí s Černou Horou velice četné, mnoho Čechů se tam usadilo. České velvyslanectví v Podgorici dnes odhaduje, že český původ má zhruba 50 000 obyvatel.[88] V 19. století v zemi působila řada českých umělců, malířiJaroslav Čermák aLudvík Kuba nebo spisovateléJosef Holeček,Eliška Krásnohorská aVítězslav Hálek. I autorem první černohorské hymnyUbavoj nam Crnoj Gori byl Čech –Antonín Šulc, ředitel první hudební školy v zemi.[89]
Černohorské ministerstvo zahraničí odhadlo, že černohorskádiaspora je stejně velká jako celá populace Černé Hory.[90] Mnoho Černohorců pracujících v zahraničí (zejména vSrbsku,Itálii,Německu,Řecku aBritánii) zasílá domů část vydělaných peněz. Tyto tzv.remitence například pomohly černohorské ekonomice v letech 2010–2014 částkou 1,3 miliardy eur.[90]
Roku 1993 byla obnovena samostatnáČernohorská pravoslavná církev, která se brzy dostala do sporu seSrbskou pravoslavnou církví o to, pod koho černohorští pravoslavní spadají.[91][92] Po osamostatnění Černé Hory v roce 2006 se spor vyhrotil až do několika násilných incidentů, naposledy v roce 2021 po jmenování Joanikije II. novým srbským biskupem.[93][94] V roce 2019 prezidentMilo Đukanović prosadil zákon o církevních společnostech, který srbské církvi odebírá 650 kostelů a dalších objektů. Schvalování provázely nejen pouliční protesty, ale i rvačka v parlamentu.[95]
Mešita v Ulcinj
Černá Hora má šestý nejvyšší podíl muslimů v Evropě, po Kosovu (96 %), Turecku (90 %), Albánii (58,9 %), Bosně a Hercegovině (51 %) a Severní Makedonii (34 %), a třetí nejvyšší podíl mezi slovanskými zeměmi, za Bosnou a Hercegovinou a Severní Makedonií.[96] V roce 2012 stát uznal islám jako oficiální náboženství, což zajišťuje podáváníhalal jídel ve vojenských zařízeních, nemocnicích, ubytovnách a sociálních zařízeních. Muslimským ženám je dovoleno nosit šátky ve školách a ve veřejných institucích. Stejně tak si muslimové mohou vzít v pátek pracovní volno napáteční modlitbu. Černohorští muslimové se hlásí khanífovského mazhabu (viz téžIslám v Černé Hoře). Po vzniku Černohorské knížectví bylo muslimské obyvatelstvo záměrně vyháněno (jen v letech 1878–1882 odhadem polovina muslimů z nově obsazených regionů), nicméně po prvníbalkánské válce roku1912 a zisku území s vysokým podílem muslimů (jižní částSandžaku aMetochie) se státní úřady rozhodly jejich setrvání nebránit.
Katolická katedrála v Baru, postavená roku 2017
Katolíci jsou soustředěni ve městech Bar a Kotor, v roce 2018 měla římskokatolickáarcidiecéze barská asi 12 000 věřících a sousednídiecéze kotorská roku 2019 asi 8300 věřících, čili dohromady přes 20 000. Barská arcidiecéze je podřízená přímoSvatému stolci, kotorská diecéze je součástí chorvatské církevní provincie splitské. EtničtíČernohorci tvoří v rámci katolíků v Černé Hoře menšinu (26,61 %) – nejsilnějšíetnickou skupinu tvoří mezi černohorskými katolíkyAlbánci (37,34 %), významný podíl mají iChorvati (25,95 %).[97]
V zemi je velmi malý početateistů, spolu s lidmi jiného než výše uvedeného vyznání tvoří méně než 5 % obyvatelstva.[87]
Úředním jazykem je od roku 2007černohorština (v letech 1992–2006 byla označována zaijekavskou variantusrbštiny, v časech socialistické Jugoslávie za variantusrbochorvatštiny). Černohorština má celkově 32grafémů afonémů, nejvíce ze všech jihoslovanských jazyků. Zapisuje se jak vlatince, tak vcyrilici, podle Ústavy jsou oba zápisy rovnocenné.
Určitým problémem v černohorské společnosti je postavení žen, které se mnohde stále řídí archaickými vzorci. Nízká je například míra vlastnictví nemovitostí ženami, jež je mimo jiné způsobena tradicí vynechávat ženy z dědictví ve prospěch jejich mužských příbuzných. Nízká je také míra samostatné ekonomické činnosti žen a míra jejich zaměstnanosti. V letech 2009–2011 byl poměr mužů a žen při narození poměrně výrazně vychýlen ve prospěch mužů, což je podle zprávyPopulačního fondu OSN výrazně abnormální a naznačuje to, že v zemi dochází k pohlavně selektivním potratům, ačkoli je zákon zakazuje.[98][99] V roce 2014Rada Evropy vyzvala Černou Horu, aby této praxi zabránila.[100]
Na počátku černohorské literatury stojíKronika kněze z Dukljy (Ljetopis popa Dukljanina) ze 13. století.[101] Roku 1494 byla v Centinje v Crnojevićově knihtiskárně vydána první jihoslovanská tištěná knihaCetinjski oktoih, sbírka liturgických písní.[102] Klasikem černohorské literatury jeMirko Petrović-Njegoš, jehož epická skladbaJunački spomenik byla poprvé zveřejněna v roce 1864 v Cetinje, historickém hlavním městě a sídle černohorských vládců.[103] Toto dílo oslavuje Černou Horu a Černohorce a vypráví o velkém vítězství černohorského národa nad Osmany. Také další z členů panovnické dynastie,Petr II. Petrović-Njegoš, byl literárně činný. Za jedno z jeho nejvýznamnějších děl je považovánHorský věnec (v origináleГорски вијенац / Gorskij vijenac), rozsáhlá lyrickoepická skladba rovněž popisuje boj černohorského lidu v době tureckých útoků na Evropu.[104] V éře socialistické Jugoslávie se prosadili spisovateléRadovan Zogović[105],Mihailo Lalić[106],Borislav Pekić,Mirko Kovač,Ćamil Sijarić[107] neboMiodrag Bulatović, jehož proslavila knihaČervený kohout letí k nebi (Crveni petao leti prema nebu) z roku 1959.[108] V současnosti k nejznámějším černohorským autorům patříBorislav Jovanović.[109]
Černohorcem byl i významnýmarxistický teoretik a „prominentní disident“Titova režimuMilovan Djilas, proslulý svou knihouNová třída.[110][111]Vasilije Petrović položil základy černohorské historiografie, když napsal roku 1754Dějiny Černé Hory.Národní knihovna Černé Hory se nachází v Cetinje, založena byla již roku 1893, ke 400. výročí založení Crnojevićovy tiskárny.
K nejznámějším umělcům narozeným v Černé Hoře patří performer a provokatérRambo Amadeus, dobře známý v celé bývalé Jugoslávii. V roce 2012 mj. reprezentoval Černou Horu na soutěžiEurovision Song Contest.[112] Roku 2007 byla založenaČernohorská filharmonie. Filmový režisérVeljko Bulajić se proslavil především výpravnými snímky s partyzánskou tematikou. Roku 1953 bylo založenoČernohorské národní divadlo (Crnogorsko Narodno Pozorište) v Podgorici. Je nejvýznamnější scénou v zemi, spolu sČernohorským královským divadlem vCetinje, vůbec prvním divadlem v Černé Hoře. Slavným fiktivním Černohorcem je detektiv Nero Wolfe z románůRexe Stouta.[113] BondovkaCasino Royale z roku 2006 se částečně odehrává v Černé Hoře. Tradičním černohorským lidovým tancem je oro, zvaný též orlí tanec.
Katedrála v Kotoru
K nejvýznamnějším architektonickým památkám patříkatedrála v Kotoru, vystavěná vrománském slohu již ve 12. století a přestavěná ve stylubarokním po ničivém zemětřesení v 17. století.[114] Architektonickým unikátem je také umělý ostrovGospa od Škrpjela, na němž byl v 15. století vybudován chrám. Leží nedaleko městaPerast. V Jugoslávii byl velmi populárním architektonickým stylembrutalismus, z černohorských rodáků se k němu řadila zejménaSvetlana Radovićová, mj. autorka návrhuHotelu Zlatibor vUžici.
Známé černohorské potraviny, dominuje jim sušená šunka
Černohorská kuchyně se dělí na přímořskou a kontinentální, v okrajových oblastech je ovlivňována kuchyní sousedů. Mezi speciality číslo jedna patří sušenášunka njegušský pršut, který je vyhlášen po celém světě. Podává se v nejvybranějších restauracích a i na královských tabulích. Specialitou číslo dvě je smaragdově zelený olivový olej z okolíBaru. Třetí lahůdkou je pikantnípaprika s barbarskýmiolivami. Dalšími specialitami jsoucicvara (kukuřičná mouka se sýrem),popara (směs na kousky nakrájeného chleba vařeného v omaštěném mléce nebo ve vodě),kačmak (kukuřičná mouka uvařená v osolené vodě, do níž se přidávají rozmačkané brambory; je podobná italsképolentě),japraki (závitky z listů vinné révy nebo listové kapusty, které se plní směsímletého masa, rýže a koření) a dále jídla známá i z kuchyní okolních států jakoburek,musaka,ajvar,pljeskavica,čevapi,ražniči,rizoto. Nejoblíbenějším sýrem je kajmak zvaný též skorup, přidává se do mnoha výše uvedených pokrmů, z dezertů je tobaklava atulumba. V Černé Hoře se udržela tradiční turecká káva, která se podává vdžezvě (malé kovové konvičce) spolu s malým kulatým šálkem (fildžan). Káva bývá silně slazená a v restauraci se k ní podává sklenice vody. Nejznámější víno je rubínově červenévranac a suché bílé vínokrstać, které pochází z oblastiPodgorice, má přírodní odrůdové aroma a je doporučováno ke sladkovodním rybám. Nejoblíbenější značkou domácího piva jeNikšičko. Tradičním pálenkou jerakije.
Populární je v Černé Hoře takévodní pólo, které má dokonce status národního sportu. Mužská reprezentace získala stříbro na mistrovství světa v roce 2013[119] a zvítězila na mistrovství Evropy 2008.[120] Ke známým vodním pólistům patříAleksandar Ivović. Černohorský klubVK Primorac Kotor vyhrál v roce 2009 Euroligu, druhou nejprestižnější evropskou klubovou soutěž ve vodním pólu.
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuMontenegro na anglické Wikipedii.
↑abStatistical Office of Montenegro – MONSTAT [online].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Mezinárodní měnový fond.Download World Economic Outlook database: October 2023 (Montenegro) [online]. [cit. 2023-11-25].Dostupné online.
↑Montenegro – The World Factbook [online]. 19 October 2021 [cit. 2022-03-06].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ab Proč znovuobjevujeme Balkán v ČERNÉ HOŘE? - Cestovní kancelář iGo s.r.o..www.ckigo.cz [online]. [cit. 2020-12-13].Dostupné online.
↑ Plavi dvorac na Cetinju.Vaš lični vodič i pomoćnik kroz Crnu Goru. Sva Crna Gora na jednoj karti, na jednom sajtu, u jednoj aplikaciji [online]. [cit. 2023-04-17].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-05-30. (rs)
↑abSCHMITT, Oliver Jens.Das Venezianische Albanien (1392–1479). [s.l.]: Walter de Gruyter, 2001.ISBN978-3-486-56569-0.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Serbia ends union with Montenegro.The Irish Times. 5 June 2006.Dostupné online [cit. 2 September 2020].Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Montenegro Economy: Population, GDP, Inflation, Business, Trade, FDI, Corruption [online]. 9 March 2021 [cit. 2021-04-16].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑- Human Development Reports [online]. [cit. 2021-04-16].Dostupné online. (v kinyarwandě)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Membership of Montenegro in International Organizations [online]. [cit. 2021-04-16].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 16 April 2021.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Montenegro [online]. 24 February 2020 [cit. 2021-04-16].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑European Neighbourhood Policy And Enlargement Negotiations – European Commission [online]. 6 December 2016 [cit. 2021-04-16].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑DOE, John.Crna Gora:Istorijski razvoj [online]. 9 October 2017 [cit. 2021-03-06].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 June 2019. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ZLATAR, Zdenko.The Poetics of Slavdom: The Mythopoeic Foundations of Yugoslavia. [s.l.]: Dumbarton Oaks Library and Collection, 2007.Dostupné online.ISBN978-0-88402-137-7. S. 459. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Serbia ends union with Montenegro.The Irish Times. 5 June 2006.Dostupné online [cit. 2 September 2020].Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Montenegro - History | Britannica.www.britannica.com [online]. [cit. 2023-04-15].Dostupné online. (anglicky)
↑ Illyrian heritage found in Montenegro.Tirana Times [online]. 2018-12-04 [cit. 2023-04-15].Dostupné online.
↑WHELAN, Ed. Will the Noteworthy Archeological Site of Doclea Be Saved in Time?.Ancient Origins [online]. 2020-01-01 [cit. 2023-04-15].Dostupné online. (anglicky)
↑ Buthoe or Butua.Dictionary of Greek and Roman Geography (1854) [online]. [cit. 2023-04-15].Dostupné online.
↑ Budva, the city founded by the Illirian heroes Kadmi and Harmoni.Oculus News [online]. 2017-01-21 [cit. 2023-04-15].Dostupné online.
↑VUČKOVIĆ, Aleksa. A Tiny Town with an Enormous History: Perast, The Pearl of Boka.Ancient Origins [online]. 2021-09-10 [cit. 2023-04-15].Dostupné online. (anglicky)
↑DYCZEK, Piotr. Rhizon – capital of the Illyrian kingdom – some remarks.Ex Oriente Lux. Studies in Honour of Jolanta Młynarczyk. 2020.Dostupné online [cit. 2023-04-15].
↑ Montenegro Palace May Have Been Home to Illyrian Kings.Archaeology.org [online]. 2016-08-08 [cit. 2023-04-15].Dostupné online.
↑BOARDMAN, John.The Prehistory of the Balkans; and the Middle East and the Aegean World, Tenth to Eighth Centuries B.C.: pt. 1. [s.l.]: Cambridge University Press book s.Dostupné online. (anglicky) Google-Books-ID: TN_9yAEACAAJ.
↑KOS, Marjeta Šašel. The Roman Conquest of Illyricum (Dalmatia and Pannonia) and the Problem of the Northeastern Border of Italy.www.academia.edu. 2013-01-01.Dostupné online [cit. 2023-04-15].
↑ Duklja (Doclea), the first Montenegrin state.web.archive.org [online]. 1997-01-16 [cit. 2023-04-07].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 1997-01-16.
↑Mojkovačka operacija, 1915-1916: zbornik radova sa naučnog skupa. [s.l.]: Institut za savremenu istoriju 452 s.Dostupné online.ISBN978-86-7403-070-7. (srbsky) Google-Books-ID: yDgyAAAAMAAJ.
↑PAVLOVIĆ, Srdja. The Podgorica Assembly in 1918: Notes on the Yugoslav Historiography (1919-1970) about the Unification of Montenegro and Serbia.Canadian Slavonic Papers / Revue Canadienne des Slavistes. 1999, roč. 41, čís. 2, s. 157–176.Dostupné online [cit. 2023-04-07].ISSN0008-5006.
↑ Archivovaná kopie.www.montenegro.org [online]. [cit. 2008-04-14].Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-04-18.
↑PAVLOVIC, Srdja.Balkan Anschluss: The Annexation of Montenegro and the Creation of the Common South Slavic State. [s.l.]: Purdue University Press 226 s.Dostupné online.ISBN978-1-55753-465-1. (anglicky) Google-Books-ID: 4LPfuwer21EC.
↑ADŽIĆ, Novak. Božićni ustanak crnogorskog naroda 1919. godine.Portal Analitika [online]. [cit. 2023-04-08].Dostupné online.
↑TOMOVIĆ, Predrag. Božićni ustanak izaziva kontroverze na 90. godišnjicu.Radio Slobodna Evropa. 2010-01-07.Dostupné online [cit. 2023-04-08]. (srbochorvatsky)
↑LAKOVIC, Bojana. Ustanak koji nikada nije ugušen.Vijesti.me [online]. 2013-07-13 [cit. 2023-04-08].Dostupné online. (srbsky)
↑ČAGOROVIĆ, NEBOJŠA. Anti-fascism and Montenegrin Identity since 1990.History. 2012, roč. 97, čís. 4 (328), s. 578–590.Dostupné online [cit. 2023-04-08].ISSN0018-2648.
↑ROBERTS, Adam. Yugoslavia: The Constitution and the Succession.The World Today. 1978, roč. 34, čís. 4, s. 136–146.Dostupné online [cit. 2023-04-08].ISSN0043-9134.
↑BOORE, David M.; SIMS, John D.; KANAMORI, Hiroo. The Montenegro, Yugoslavia, earthquake of April 15, 1979: source orientation and strength.Physics of the Earth and Planetary Interiors. 1981-11-01, roč. 27, čís. 2, s. 133–142.Dostupné online [cit. 2023-04-14].ISSN0031-9201.doi:10.1016/0031-9201(81)90041-8. (anglicky)
↑RADAČIČOVÁ, Simone. Černá Hora platí eurem. Může inspirovat Řecko, které se společné měny nechce vzdát.Hospodářské noviny (HN.cz) [online]. 2015-08-30 [cit. 2023-04-07].Dostupné online.
↑TRAYNOR, Ian. Montenegro vote finally seals death of Yugoslavia.the Guardian [online]. 2006-05-22 [cit. 2021-02-08].Dostupné online. (anglicky)
↑ Černohorci vyhlásili nezávislost na Srbsku.iDNES.cz [online]. 2006-06-03 [cit. 2021-02-08].Dostupné online.
↑ČTK.Černá Hora je novým členem NATO. Už za nás nebude nikdo rozhodovat, řekl premiér Marković [online]. Aktuálně.cz, 2017-06-05 [cit. 2017-06-05].Dostupné online.
↑ Ruští nacionalisté plánovali podle Černé Hory vraždu premiéra a převrat.iDNES.cz [online]. 2016-11-06 [cit. 2023-04-15].Dostupné online.
↑ V Černé Hoře padly tresty za pokus o převrat, který měl dostat k moci proruské vedení.ČT24 [online]. Česká televize, 2019-05-09 [cit. 2023-04-15].Dostupné online.
↑PALATA, Luboš. Pokus o puč v Černé Hoře řídili z Prahy a Bělehradu.Deník.cz. 2019-10-05.Dostupné online [cit. 2023-04-15].
↑ZELENKA, Jakub. Rusové financovali z Václaváku pučisty v Černé Hoře. Přes firmu bez majetku poslali desítky milionů.Deník N [online]. 2019-10-03 [cit. 2023-04-15].Dostupné online.
↑[Iron Deep 2012] Czech Speleological Society, ZO 6-14 Suchý Žleb [online].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Tvář balkánské krásky Černé Hory hyzdí tuny nebezpečného odpadu | Svět | Lidovky.cz.Lidovky.cz [online]. [cit. 2018-12-03].Dostupné online.
↑ Montenegro - Main Details - Biodiversity Facts - Status and trends of biodiversity, including benefits from biodiversity and ecosystem services.Convention on Biological Diversity [online]. [cit. 2023-04-14].Dostupné online. (anglicky)
↑ŠANC, David. Černá Hora: Nezávislost jako pozitivní image. In: Ladislav Cabada, a kol.Nové demokracie střední a východní Evropy : komparace politických systémů. Praha: Oeconomica, 2008.ISBN978-80-245-1388-1. S. 331.
↑ab Konec éry v Černé Hoře. Djukanović končí, nahradí ho prozápadní ekonom.iDNES.cz [online]. 2023-04-03 [cit. 2023-04-16].Dostupné online.
↑ Nations in Transit 2020.Freedom House [online]. [cit. 2023-04-15].Dostupné online.
↑ Černá Hora - Velvyslanectví Černé Hory.www.mzv.cz [online]. [cit. 2023-04-15].Dostupné online.
↑ Černá Hora - Kontaktní český úřad.Ministerstvo zahraničních věcí České republiky [online]. [cit. 2023-04-16].Dostupné online.
↑ab World Economic Outlook database: April 2023.IMF [online]. [cit. 2023-04-17].Dostupné online. (anglicky)
↑ GDP per capita in PPS.ec.europa.eu [online]. European Commission, Eurostat [cit. 2023-04-16].Dostupné online.
↑ Persons at risk of poverty or social exclusion by age and sex.ec.europa.eu [online]. European Commission, Eurostat [cit. 2023-04-16].Dostupné online.
↑KUČEROVÁ, Daniela. Nikam nevede, přesto dálnice zadlužila celý stát. I tak Čína dobývá Balkán.Seznam Zprávy [online]. 2021-07-13 [cit. 2023-04-16].Dostupné online.
↑TOMANKA, Marek. Černá Hora buduje dálnici nikam. Za čínské miliardy, které nedokáže splácet.iDNES.cz [online]. 2021-07-11 [cit. 2023-04-16].Dostupné online.
↑HOSENSEIDLOVÁ, Petra. Černou Horu ohrožuje obrovský dluh vůči Číně. Podle médií za něj ručí částí svého pobřeží.ČT24 [online]. Česká televize, 2021-04-06 [cit. 2023-04-16].Dostupné online.
↑ Press Release: Montenegro Joins the IMF as 185 th Member.IMF [online]. 2007-01-18 [cit. 2023-04-16].Dostupné online. (anglicky)
↑ Montenegro joins World Trade Organisation (WTO).Government of Montenegro [online]. 2012-04-29 [cit. 2023-04-16].Dostupné online. (anglicky)
↑STANDISH, Reid; CHAPPLE, Amos. A Journey Along Montenegro's $1 Billion Chinese-Built Highway.Radio Free Europe/Radio Liberty. 2023-01-12.Dostupné online [cit. 2023-04-15]. (anglicky)
↑ Nové černohorské aerolinie Air Montenegro jdou na start. Společnost zveřejnila první destinace.Airways.cz [online]. 2021-05-10 [cit. 2023-04-15].Dostupné online.
↑ Montenegro Airlines končí, vláda založí novou aerolinii.Airways.cz [online]. 2020-12-25 [cit. 2023-04-15].Dostupné online.
↑abPopis stanovništva, domaćinstava i stanova u Crnoj Gori 2011. godine - Census of Population, Households and Dwellings in Montenegro 2011 [online]. MONSTAT [cit. 2015-03-01].Dostupné online. (černohorsky (srbsky), anglicky)
↑ Černá Hora - Krajané.Ministerstvo zahraničních věcí České republiky [online]. [cit. 2023-04-16].Dostupné online.
↑ŽMOLÍK, Václav. Černá Hora. Země, na kterou čeští turisté zapomněli.Dvojka [online]. Český rozhlas, 2014-08-19 [cit. 2023-04-16].Dostupné online.
↑JEŽEK, Martin. Spor mezi černohorskou a srbskou pravoslavnou církví se vyostřuje.iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2007-04-18 [cit. 2023-04-16].Dostupné online.
↑ V Černé Hoře se odpůrci srbské ortodoxní církve střetli s policií.Seznam Zprávy [online]. 2021-09-05 [cit. 2023-04-16].Dostupné online.
↑VLACH, Tomáš. Prezident Černé Hory stvrdil zákon o církvích. Schvalování vyvolalo protesty i rvačku poslanců.Lidovky.cz [online]. 2019-12-28 [cit. 2023-04-16].Dostupné online.
↑PACARIZ, Sabina.Montenegro | Yearbook of Muslims in Europe, Volume: 5. [s.l.]: BrillDostupné online.ISBN978-90-04-25586-9. (anglicky) DOI: 10.1163/9789004255869_033.
↑ Stanovništvo Prema Nacionalnoj Odnosno Etničkoj Pripadnosti I Vjeroispovijesti, Popis Stanovništva | PDF.Scribd [online]. [cit. 2023-04-16].Dostupné online. (portugalsky)
↑ Sex Imbalances at Birth.United Nations Population Fund [online]. [cit. 2023-04-16].Dostupné online. (anglicky)
↑MRÁZEK, Martin. Země, která nestojí o ženy? V Černé Hoře mají problém se selektivními potraty.Reflex.cz [online]. 2018-04-04 [cit. 2023-04-16].Dostupné online.
↑TOMOVIC, Dusica. Montenegro Urged to Stop Gender-Selective Abortions.Balkan Insight [online]. 2014-03-24 [cit. 2023-04-16].Dostupné online.
↑KOWALSKI, Wawrzyniec.The Chronicle of the Priest of Dukjla: Texts, Variants, the Current State of Research. [s.l.]: BrillDostupné online.ISBN978-90-04-44763-9. (anglicky) DOI: 10.1163/9789004447639_003.
↑ Cetinje Octoechos. The First Printed Book of the Balkans.www.mexicoescultura.com [online]. [cit. 2023-04-14].Dostupné online. (španělsky)
↑O'BEIRNE, John J. R. The Poet-King of the Black Mountain. King Nicholas of Montenegro.The Irish Monthly. 1921, roč. 49, čís. 576, s. 235–238.Dostupné online [cit. 2023-04-14].ISSN2009-2113.
↑ Zogović, Radovan | Hrvatska enciklopedija.www.enciklopedija.hr [online]. [cit. 2021-02-08].Dostupné online.
↑ BORISLAV JOVANOVIĆ.Poetika zemlje - Moja Crna Gora [online]. [cit. 2021-02-08].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-11-08. (anglicky)
↑ Václav Bělohradský: Moc v beztřídní společnosti. Uplynulo šedesát let od vydání Nové třídy Milovana Djilase.Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2021-02-08].Dostupné online.
↑MURAVCHIK, JOSHUA. The Intellectual Odyssey of Milovan Djilas.World Affairs. 1983, roč. 145, čís. 4, s. 323–346.Dostupné online [cit. 2021-02-08].ISSN0043-8200.
↑ Rambo Amadeus - Montenegro - Baku 2012.Eurovision.tv [online]. [cit. 2021-02-08].Dostupné online. (anglicky)
↑Hungary edges Montenegro 8-7 to win 3rd world title in men’s water polo [online]. New Europe, 2013-08-03 [cit. 2021-02-08].Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]
↑ Více než sport. Černá Hora obrala o titul Srby.Aktuálně.cz [online]. 2008-07-14 [cit. 2021-02-08].Dostupné online.
↑ European Footballer of the Year ("Ballon d'Or") 1991.www.rsssf.com [online]. [cit. 2021-02-08].Dostupné online.
↑ Savićević's fifth mandate in Montenegro | Inside UEFA.UEFA.com [online]. 2017-07-06 [cit. 2021-02-08].Dostupné online. (anglicky)
↑ Judo: le Sud-Coréen Kim Jae-Bum champion du monde en -81 kg.Le Point [online]. 2011-08-25 [cit. 2021-02-08].Dostupné online. (francouzsky)
%2c_jugoslawische_Schiffe.jpg)
.jpg)
.jpg)
%2c_Primorska_Planinarska_Transverzala%2c_Montenegro_106.jpg)
_female_1.jpg)
.jpg)
.svg)
