Číslo je gramatická kategoriejmen isloves, která udává počet účastníků děje. U většinyjazyků (včetně češtiny) je kategorie čísla založena pouze na protikladu jednosti – mnohosti, nicméně v některých jazycích je struktura složitější. Číslo tak můžeme členit na:
- jednotné číslo (singulár),
- množné číslo (plurál),
- dvojné číslo (duál) – např. veslovinštině,litevštině,arabštině,
- trojné číslo (triál) – např. v kreolském jazyceTok Pisin nebo vanuatskébislamštině,
- čtverné číslo (kvartál) – např. včeském znakovém jazyku[1],marshallštině
- paukál (rozlišuje početmálo odmnoho) – např. částečně varabštině,
- partitivní plurál (vyčleňuje několik jedinců z většího množství, např. několik ptáků z hejna),
- inkluzivní a exkluzivní plurál (tj.my i ty xmy, ale bez tebe) – např. vmalajštině.
Některé jazyky naopak nerozlišují ani jednotné a množné číslo, nebo jen v omezené míře – například vangličtině je druháosoba identická pro obě čísla.
V češtině se rozlišuje:
V minulosti se v češtině používal také duál, z nějž se do současného jazyka dochovaly jen pozůstatky, např. označení některých párových lidských orgánů (oči, ruce), nebo číslovkadvě stě (místo dvě sta).
Některápodstatná jména v češtině mají pouze tvar množného čísla, nazývají sepomnožná (pluralia tantum, tj. „vždy plurál“). Jsou to:
- některé části těla –záda, bedra, ústa, játra
- nemoci –příušnice, spalničky, neštovice (ale např.příjice je v čísle jednotném)
- nástroje a zařízení ze dvou nebo více částí –nůžky, kleště, vrata, brány, vidle, hrábě, váhy, sáně nebo jiná zařízení, u nichž původ množného čísla nemusí být dnes již zřejmý –dveře, kamna
- některé hudební nástroje –housle, varhany
- kalhotové druhy oblečení –kalhoty, džíny, tepláky, trenýrky, slipy, plavky,
- některé potraviny –povidla, kvasnice,
- časové pojmy, činnosti –námluvy, prázdniny, Vánoce, narozeniny, zásnuby,
- místní jména –Čechy, Poděbrady, Hustopeče, Pardubice (opět ne vždy, některé názvy zakončené-ice jsou v jednotném čísle ženského rodu).
Některá podstatná jména naopak množné číslo nemají (singularia tantum = „vždy singulár“) a používají se v jednotném čísle i k označení většího množství. Jsou to podstatná jména:
- hromadná –žactvo, lidstvo, dříví, křoví, kamení, březina, šotolina
- látková –pivo, písek, dřevo, hrách, rybíz
- abstraktní –snaha, mladost, spaní
Některá z těchto slov však v přeneseném nebo konkretizovaném významu množné číslo mít mohou – např. 3piva (nápoje), různésnahy o zlepšení,Zlaté Písky apod.
Někdy v češtině dochází k posunům v čísle (numerálním transpozicím). Jde o:
- Mykání – jedinec o sobě mluví v množném čísle. Mykání se vyskytuje například v těchto funkcích:
- autorský plurál (často ztotožňován splurálem skromnosti) zejména v knihách a studiích:K tomu se ještě vrátíme,jsme přesvědčení, že….
- majestátní plurál, který užívají vladaři a jiné osoby obdařené mocí:My, Karel IV., král český a císař římský,...
- inkluzivní plurál (empatický plurál) vyjadřuje sounáležitost mluvčího či autora s adresátem textu (teď si umejeme ručičky,tak copak nás bolí,necháme 10 minut vařit,nyní pohovoříme o urbanismu)
- Vykání – oslovení posluchače množným číslem. Vykání existuje v mnoha jazycích a je projevem úcty k posluchači.
- dříve se pro tento účel používalo takéonikání (oslovení množným číslem ve 3. osobě)
- ↑MACUROVÁ, Alena; BÍMOVÁ, Petra.Poznáváme český znakový jazyk II. [online]. 2004-09-12 [cit. 2007-11-26].Dostupné online.
- NOVOTNÝ, Jiří a kolektiv.Mluvnice češtiny pro střední školy. Praha: Fortuna, 1992.ISBN 80-85298-32-5. S. 50, 83.
Slovníkové hesločíslo ve Wikislovníku
