Čína, považovaná za jednu ze šestikolébek civilizace, byla osídlena prvními lidmi vpaleolitu. Na konci 2. tisíciletí př. n. l. vznikly v povodíŽluté řeky prvnídynastické státy. V 8. až 3. století př. n. l. došlo k rozpadu autoritydynastie Čou, doprovázenému vznikem administrativních a vojenských technik, literatury,filozofie a historiografie. V roce 221 př. n. l. byla Čína sjednocena pod vládoucísaře, což znamenalo začátek více než dvou tisíciletí císařských dynastií, včetně dynastiíČchin,Chan,Tang,Jüan,Ming aČching. S vynálezemstřelného prachu apapíru, založenímHedvábné stezky a výstavbouVelké čínské zdi čínská kultura vzkvétala a měla velký vliv jak na své sousedy, tak i na vzdálenější země. Na konci 19. století však Čína začala postupovat části svého území různým evropským mocnostem na základě řadynerovných smluv. Po desetiletích úpadku dynastie Čching byla v roce 1911revolucí svržena dynastie Čching a monarchie a následující rok byla založenaČínská republika.
DynastieSia je považována za první čínskou vládnoucídynastii.[12]Šang je první historicky doložená čínská dynastie. Vládla v 17. až 16. století před naším letopočtem. Byly již používány písmo a kalendář.[13]
Dynastie Čou vládnoucí v 11. až 8. století před naším letopočtem již ovládala a spravovala rozsáhlé území od řekyJang-c’-ťiang až poVelkou čínskou zeď.[13] Čouské období se dělí na Západní a Východní Čou. V období Východního Čou se vládnoucí král přesunul na místo moderníhoSi-anu. Postupně moc čouského krále zeslábla. V 8. až 5. století př. n. l. následovaloobdobí Jar a podzimů, kdy si vládci údělných států rozdělili zemi mezi sebou. Poté se v období válčících států utkalo několik silných států v boji o vládu nad Čínou. V něm zvítěziladynastie Čchin, ovládající region kolem původní čouské metropole.
Ze zmatků následujících po pádu říše Čchin se zrodilaříše Chan, kdyžLiou Pang, jeden z vůdců protičchingských povstalců, opětovně sjednotil Čínu a roku202 př. n. l. se prohlásil císařem.Dynastie Chan je považována za jednu z nejmocnějších dynastií v celé čínské historii. V tomto období, 220 až 206 před naším letopočtem, došlo k rozvoji obchodu a kultury.[12] Technické znalosti zahrnovaly používánípapíru aporcelánu. Dynastie Chan navázala na předchozí vojenskou expanzi dynastie Čchin. Došlo k prvním kontaktům seZápadem, sŘímany.[13]
V průběhu 1. století našeho letopočtu se zIndie do Číny rozšířilbuddhismus.[13] Vobdobí tří říší (220-265) se Čína nejprve rozpadla na tři státy a později se roztříštěnost ještě zvýšila.[12] Tradičně je toto období vymezeno rokem 220 n. l., kdy oficiálně vznikl státWej, a rokem 280, kdyříše Ťin dobyla státWu.
Zadynastie Suej, na přelomu 6. a 7. století, došlo k opětovnému sjednocení země. Za následujícídynastie Tchang, 618 až 907, nastal „zlatý věk“ v oblasti umění a literatury.[13] Čína se v tomto období stala nejvýznamnějším státem v Asii. Byl vynalezenknihtisk. Politicky Čína navázala kontakty sJaponskem a zeměmijižní azápadní Asie.[12]
Vládu dynastie Sung ukončily v poslední čtvrtině 13. století nájezdyMongolů. Mongolové ovládli celou Čínu a jejich říše sahala přes celou Asii až doEvropy. Prvním z vládců mongolskédynastie Jüan bylchánKublaj (známé jsou jeho kontakty s benátským cestovatelemMarkem Polem).[12][13]
Poslední dynastií v Číně bylamandžuskádynastie Čching. Vládla v letech 1644 až 1911. První císaři této dynastie obnovili moc a hranice říše jako bývaly zadynastie Tchang.[12] Čínská říše zahrnovalaMandžusko,Mongolsko,Tchaj-wan a Tibet.[13] Císaři dynastie Čhing podporovali vědu a umění. Dlouhé období míru, kdy stoupla životní úroveň obyvatel císařství, bylo zakončeno tzv.Opiovou válkou (1839-1842) sAngličany. Po porážce musela Čína postoupitSpojenému království Velké Británie a Irska městoHongkong, které se stalo britskou korunní kolonií. Následovaly další dvě opiové války a pokles životní úrovně obyvatel. Na konci19. století se Čína dostala do vojenského konfliktu sJaponskem. Po několika protimandžuských povstáních byla v roce 1911 dynastie Čching nucenaabdikovat a 29. prosince 1911 byla vyhlášenaČínská republika.[12]
Japonská císařská armáda se při svém tažení do Číny dopouštěla mnohaválečných zločinů. Nejvíce vešel ve známostNankingský masakr v roce 1937, při kterém japonští vojáci zmasakrovali na 300 000 civilistů a válečných zajatců.[15] Zvláštní japonskájednotka 731, která byla umístěna v Mandžusku, prováděla pokusy na lidech. Japonci na obyvatelstvu testovalibiologické zbraně, například antrax nebo dýmějový mor, kterými se nakazily statisíce Číňanů.[16] Celkově si druhá čínsko-japonská válka vyžádala přes 11 milionů obětí.[17]
Období vlády během životaMao Ce-tunga (1949–1976) dodnes vzbuzuje řadu kontroverzí, hlavně kvůli nesmiřitelné politice vůči odpůrcům, mnohým omylům a až zločinným důsledkům na obyvatelstvu způsobených mj. fanatickým vykládánímkomunistické ideologie.[18]
Nová vláda okamžitě uzákonila pozemkovou reformu, znárodnila průmyslovou výrobu a započala s vyhlašováním kampaní (programy gramotnosti, očkování, zvýšení kvality zemědělství atd.). Hned po vzniku nového státu v roce 1949 ČLR také formálně anektovalaVýchodní Turkestán (dnešníautonomní oblast Sin-ťiang) a v roce 1950 iTibet (oficiálně až roku 1951, dnešníTibetská autonomní oblast), čímž dokončila opětovné sjednocení území připojením všech separatistických států vzniklých po vyhlášení republiky roku 1912. Komunistická Čína se také zapojila dokorejské války (1950–1953) na straněSeverní Koreje. V roce 1956 byla vyhlášena pod heslem „Ať rozkvétá sto květů umění, ať soupeří sto škol učení“kampaň Sta květů, v jejímž rámci byli intelektuálové vyzváni, aby dali kritikou podněty pro další zlepšení země. Když se ale kampaň postupně zvrhla v kritiku vládního režimu, následovalakampaň proti pravičákům (1957), která odsoudila statisíce lidí, převážně intelektuálů, k smrti nebo k převýchově.
V pokusu dohnat a předehnat Západ byl vyhlášen tzv.Velký skok vpřed (1958–1960), jenž ale skončil katastrofou – nahladomor zemřelo podle odhadů dokonce více než 30 milionů lidí, a proto z čela KS Číny odstoupil Mao Ce-tung, přestože si i nadále ve straně udržoval velký vliv, a na jeho místo byl zvolenLiou Šao-čchi. V důsledku ideologické roztržky seSovětským svazem od roku 1960 byla navíc ČLR odkázána pouze sama na sebe. Roku 1964 byla provedena úspěšnájaderná zkouška a ČLR se tak zařadila mezijaderné mocnosti.
Mao Ce-tung upevnil svou moc mezi rolníky přes pozemkovou reformu a také díky popravám mezi 1 a 2 miliony zemědělských hospodářů.[19] Čínská populace se z 550 milionů téměř zdvojnásobila na více než 900 milionů. Ovšem Mao Ce-tungův rozsáhlý projekt ekonomické a sociální reformy, tzv.Velký skok vpřed mezi lety 1958 a 1961, měl za následek okolo 45 milionů úmrtí, většinou následkemvelkého čínského hladomoru.[20]
V roce 1966 Mao Ce-tung iniciovalVelkou proletářskou kulturní revoluci, jež byla postavena na myšlence nepřetržité revoluce a masové demokracie, a měla za cíl vymýtitkapitalismus uvnitř strany. Hlavním Maovým důvodem pro uskutečnění revoluce však patrně bylo to, že od roku 1959 postupně ztrácel vliv ve vedení strany a tímto způsobem se chtěl zbavit svých ideologických odpůrců a osobních nepřátel. Kampaň byla zaměřena protičtyřem přežitkům –starému myšlení, kultuře, obyčejům a návykům. Hnací silou Maovy revoluce se stala mládež, která vytvářela tzv.rudé gardy. Hlavními oběťmi kampaně se stali Liou Šao-čchi aTeng Siao-pching[zdroj?], zahraniční diplomaté a veškeré autority vůbec. V důsledku došlo k obrovským škodám nakulturním dědictví (byly páleny knihy, vypleněna muzea a ničeny historické budovy) a země se zmítala v chaosu. Kampaň trvala do roku 1969, ale její výsledky přetrvaly do Maovy smrti v roce 1976 a dále.
Mao Ce-tung a americký prezidentRichard Nixon v roce 1972 během americko-čínského sblížení, kdy byly obě země v konfliktu se SSSR
V květnu 1984, po 31 měsících intenzivního vyšetřování, ověřování a přehodnocováníÚstředním výborem, jsou počty vztahující se k Velké kulturní revoluci tyto: 4,2 milionu lidí bylo zatčeno a vyšetřováno, 1,7 milionu lidí zemřelo nepřirozenou smrtí, 135 000 lidí bylo označeno za kontrarevolucionáře a popraveno, 237 000 lidí bylo zabito, 7,03 milionu lidí bylo zraněno nebo zmrzačeno při ozbrojených útocích a 71 200 rodin bylo rozbito. Statistiky sestavené ze zdrojů na úrovni krajů uvádějí, že v průběhu revoluce zemřelo 7,73 milionu lidí nepřirozenou smrtí.[21]
Celkově se odhaduje, že Mao Ce-tung je zodpovědný za smrt 40 až 70 milionů lidí prostřednictvím hladu, nucených prací a poprav. Na počátku 50. let byl prakticky v každé čínské vesnici určen pro veřejnou popravu alespoň jeden statkář, ale obvykle několik, což si vyžádalo odhadem 2 až 5 milionů obětí.[22]
Liberalizace ekonomiky
Kulturní revoluce skončila až smrtí Mao Ce-tunga. V následném boji o moc neuspěla tzv.banda čtyř, jež měla velký podíl na kulturní revoluci. Byla obviněna z uvedení země do chaosu a všichni členové odsouzeni k vysokým trestům. Do čela státu se dostalo proreformní křídlo KS Číny reprezentovanéTeng Siao-pchingem, který postupně převzal veškerou moc ve státě. Současně s tím došlo k oteplování vztahů seZápadem.
V následujících letech proběhly mnohé reformy, díky nimž se hlavně v ekonomické oblasti země postupně přiblížila více Západu. Zřízeny byly například tzv. „Zvláštní ekonomické zóny“, kde bylo umožněno podnikání západním investorům. Byla ale naopak zavedenapolitika jednoho dítěte, která ve výsledku přinesla mnohé negativní vlivy, včetně nepoměru mezi pohlavími, stárnutí populace a úbytku pracovní síly.
Studentské protesty na náměstí Tchien-an-men
Roku 1989 došlo po narůstající nespokojenosti k protestům studentů proti vládě KS Číny nanáměstí Nebeského klidu v metropoliPekingu, ty však byly tvrdě potlačeny zásahem armády a uvrhly ČLR do přechodné izolace. K demokratizaci a zavedenípluralitního systému nedošlo, komunistické vedení země se však generačně obměnilo a pokračovalo nadále v hospodářských reformách.
90. léta a nové tisíciletí
Obří portrétMao Ce-tunga na bráně Nebeského klidu v Pekingu
1. července 1997 byl k Čínské lidové republice připojenHongkong, dříve pod správouVelké Británie, pod podmínkou „jeden stát, dva systémy“; 20. prosince 1999 bylo pod stejnými podmínkami připojenoMacao, dříve pod správouPortugalska.
Ve výdajích naozbrojené síly se dostala Čína na druhé místo, hned za Spojené státy, a výrazně začala modernizovat všechny složky armády.
Za administrativyChu Ťin-tchaa, která vládla od roku 2003, začaly být řešeny problémy zejména v sociální oblasti. Vláda vytvořila koncept s názvemHarmonická společnost, který slibuje fúzisocialismu ademokracie, podporu střední třídy, vládu práva, a zároveň zahrnuje prvky novéhokonfuciánství. Tato administrativa byla vůbec první v historii ČLR, která začala otevřeně podporovat náboženství, a to zejménabuddhismus ataoismus, které vidí jako tradiční součást čínské kultury. Někteří zahraniční pozorovatelé ovšem označují aktivitu čínské vlády za další pokus o namalování falešného obrazu[23], neboť v zemi neustále probíhají masové represe, cenzura informací a zabíjení jako v předchozích obdobích. Pokračují také restrikce proti určitým náboženským skupinám proti nimž trvá takzvaný „boj proti zlým kultům“, který Strana vyhlásila v roce 1999, zasažena jsou veškerá náboženství, která se nepodřizují Straně, tedykřesťané loajální papeži,buddhisté loajální dalajlámovi,Fa-lun-kung loajální k zakladateli Li Chung-č'ovi a podobně, zůstává také sporná otázkaTibetu.
V roce 2008 byly v Tibetu krvavě potlačeny údajné protičínské demonstrace, různé zdroje poukazovaly na angažování čínské vlády ve vyprovokování a řízení nepokojů.[24] Exilový tibetský duchovní vůdcedalajláma řekl, že vzpoura ve Lhase byla zinscenována čínskou policií.[24]
Režimem propagovaná „harmonická společnost“ a vláda práva je vzhledem k skutečným událostem v Číně chápána rovněž jako pouhý politický manévr na okrášlení obrazu země. Čínský právníkKao Č'-šeng[25] je stále nezvěstný, prodělal mučení čínskou tajnou policií, o kterém napsal do Sněmovny reprezentantůUSA svoji výpověď.[26] Právníci, kteří hájí vládou pronásledované duchovní z řad hnutíFa-lun-kung, jsou sami pronásledováni.[27]
Nepopiratelný velký ekonomický růst Číny za posledních několik desetiletí je podle znalců vykoupen devastací životního prostředí[28] a pošlapáváním lidských práv[29]. Skutečnádemokracie a vláda práva, anisvoboda projevu,svoboda víry a šíření informací není v Číně fakticky povolována[30] a ani umožněna, přesto že je v čínských zákonech ustavena.
Čínská vlajka je tvořena červeným listem o poměru stran 2:3, v jeho horním rohu je velká žlutá pěticípá hvězda, kterou obklopují čtyři menší žluté hvězdy, pootočené vždy tak, aby jeden jejich cíp směřoval do středu velké hvězdy.
Čínský státní znak zobrazuje na červeném kruhu zlatou bránu doZakázaného města – Tchien-an-men (Brána Nebeského klidu) pod pěti zlatými hvězdami přejatými ze státní vlajky. Kruh je ohraničen věncempšeničných arýžových klasů, v místech, kde se překrývají, je položeno zlaté ozubené kolo a červená opona.
Čínská hymna je píseňPochod dobrovolníků. Slova hymny napsal čínský dramatik a básník Tchien Chan napochodovou hudbu skladatele Nie Er.
Geografie
Související informace naleznete také v článku Geografie Číny.
Rozloha a poloha
Čína je z hlediska rozlohy třetím největším státem světa (poRusku aKanadě). Její povrch činí – při započtení všech území, které si ČLR nárokuje (včetně Tchaj-wanu a několika sporných příhraničních území) – 9 596 960 kilometrů čtverečních. Odečteme-li Tchaj-wan, je rozloha 9 560 772. Při započtení vnitřních vodních ploch a sporných území pak 9 780 000 kilometrů čtverečních, což je maximální uváděná hodnota.[31]
veškerá souš pod de jure vládou ČLR – tedy včetně Tchaj-wanu i dalších území, jež si ČLR nárokuje (např. v Jihočínském moři, na indicko-čínských hranicích atp.)
9 596 960
nejčastěji uváděná rozloha
souš bez sporných území
9 502 000
minimální rozloha, se kterou se lze setkat v literatuře
veškerá sporná území (bez severního Assámu)
94 000
Tchaj-wan
36 188
Hongkong
1 098
Macao
28
sporné území severního Ladakhu, které Čína okupuje
30 000
další sporná území na hranicích s Indií, Barmou, Kazachstánem i Ruskem
27 000
souš + území pod faktickou kontrolou Číny (všechna nárok. území bez Tchaj-wanu)
Čínská lidová republika se nalézá vevýchodní Asii při západním pobřežíTichého oceánu. Od severu k jihu se rozkládá od řekyChej-lung-ťiang (Amur) na 53° s.š. k nejjižnějšímu cípu ostrovůNan-ša (Spratlyho ostrovy) na 18° s.š. Spojnice měří kolem 5 500 km. OdPamíru na západě (71° v.d.) po soutok řekChej-lung-ťiang aUssuri (135° v.d.) přesahuje spojnice 5 200 km. Časový rozdíl je více než čtyři hodiny, v celém státě se však používá jednotný čas (UTC+8). Tradičním evropským označením pro oblast Číny (i Japonska) je „dálný východ“.
ČLR vede spor o pozemní hranici s Indií.[34] Podobnou rozepři má s Tádžikistánem.[35] Rovněž krátký úsek hranice s KLDR není určen. Pohraniční spory s Ruskem byly urovnány v roce 2008.[36]
Na východě a na jihu omývají čínské území moře. Po směru hodinových ručiček je toPochajský záliv, který je považován za čínské kontinentální moře, dále pakŽluté,Východočínské aJihočínské moře, jež jsou okrajovými mořiTichého oceánu. V teritoriálních vodách Číny o celkové rozloze 4,73 milionu km² se nalézá na 5 400 ostrovů. Největší z nich o rozloze 36 000 km² jeTchaj-wan (ovládán je všakČínskou republikou), následovaný ostrovemChaj-nan (34 000 km²). Nejvýchodnějšími čínskými ostrovy je souostrovíTiao-jü nacházející se severně od Tchaj-wanu, přičemž nejvýchodněji leží ostrovČch'-wej; ostrovy jsou ovšem pod námořní kontrolouJaponska. Mnoho ostrovů, ostrůvků a skalních útesů, které se nalézají na jihu, jsou označovány jako „ostrovy Jihočínského moře“, přičemž patří hlavně do čtyř větších souostroví:Tung-ša(Východní písky),Si-ša(Západní písky),Čung-ša(Střední písky) aNan-ša(Jižní písky); o oblast se stále vedou rozsáhlé územní spory.
ČLR je zaangažována ve spletitém sporu o ostrovy Nan-ša (Spratlyho ostrovy) s Malajsií,Filipínami, Čínskou republikou,Vietnamem aBrunejí a ve sporu o souostrovíTiao-jü-tao (Senkaku) sJaponskem a s Čínskou republikou. Dále vede spor o námořní hranici s Vietnamem v Tonkinském zálivu. OstrovySi-ša (Paracelské ostrovy) jsou obsazené Čínskou lidovou republikou, ale nárokovány Vietnamem a Čínskou republikou na Tchaj-wanu. Podobná situace je i okolo souostrovíTung-ša (Prataské ostrovy) aČung-ša.[37]
Téměř celé území Číny leží naEurasijské litosférické desce. Její srážka se sousedníindoaustralskou deskou způsobilaalpinsko-himálajské vrásnění, které ovlivnilo podobu zejména západu čínského území. Oblast srážky je dosudtektonicky aktivní (Tibetská náhorní plošina). Významnýtektonický zlom – Severovýchodní zlom – probíhá i napříč Čínou, od řekyUssuri až poTři soutěsky. Právě na tomto zlomu došlo k masivnímu zemětřesení roku 1976, které si vyžádalo čtvrt milionu obětí.[31] Největším pohořím Číny (i světa) jeHimálaj, tvořící jižní hráz Tibetské náhorní plošiny. Zároveň tvoří přírodní hranici Číny s Indií, Nepálem a Bhútánem. Zde se nachází i nejvyšší hora světa,Mount Everest (čínskyČu-mu-lang-ma feng,tibetskyQomolangma), jež je hraniční horou mezi Nepálem a Čínou (přesněji jejíTibetskou autonomní oblastí). Její obvykle udávaná výška je 8849 metrů nad mořem, ta se v čase nicméně stále zvyšuje, neboť tlak indoaustralské desky na eurasijskou trvá a celý Himálaj se nadále zvedá. Everest se stal velkým lákadlem extrémní turistiky, tu se však Čína, pro její negativní dopady na životní prostředí, rozhodla regulovat.[38] VSin-ťiangu, v severovýchodním cípu Číny, se naopak nacházíTurfanská proláklina, nejníže položené místo v zemi. Dosahuje hloubky až 154 metrů pod hladinou moře a její rozloha činí něco okolo 50 000 km². Je rovněž nejsušším a nejteplejším místem Číny (co do extrémních dosažených teplot). Kousek za ní se přitom zdvihají výběžkyTchien-šanu, které ji oddělují odDžungarské pánve na severu aTarimské pánve na jihu.
V severovýchodní Číně bývají studené zimy a horká léta s přiměřeným množstvím srážek.Šanghaj leží ve východní oblasti střední Číny, má mírné zimy a vysoké množství srážek. Na jihovýchodě je vlhké subtropické podnebí, na západě je podnebí velmi drsné.Lhasa má velmi studené zimy a málo srážek. Přestože Čína leží jižněji (blížerovníku) než Evropa, má v průměru nižší teploty, a to i v nížinných oblastech, což je způsobeno především dvěma bariérami, které zabraňují pronikání teplého vzduchu – na jihovýchodě jsou takovou bariérou Himálaje, na severovýchodě je to tzv. sibiřská anticyklóna (či též sibiřsko-mongolská tlaková výše). Nejvíce počasí v Číně ovlivňujímonzuny (větry vznikající z rozdílu teplot mezi pevninou a oceánem, který vzniká odrazem slunečního svitu od zemského povrchu zpět do atmosféry a naopak jeho pohlcováním vodní masou oceánu). Monzunové proudění přichází na území Číny povětšinou z východního pobřeží, zvláště od Jihočínského moře, a postupem do vnitrozemí slábne. Bariérou, která monzunové proudění při jeho postupu do vnitrozemí povětšinou zastaví, je pohoříCheng-tuan Šan. Na jihovýchodě Číny, kde se monzunové proudění nejvíce uplatňuje, rozlišují – jako i v jiných podobných oblastech – především dvě roční období: sucha a dešťů. Na severovýchodě mají vliv i zimní monzuny způsobené sibiřskou anticyklónou, posílenou chladným proudem Oja-šijo vJaponském moři. Monzuny mohou být doprovázeny itajfuny (jak v Asii říkají tropickým cyklónám), ale jejich vliv je silný jen na čínských ostrovech či na jihovýchodním pobřeží, před vstupem nad čínskou pevninu se tajfuny většinou rozbijí či ztratí sílu.[31] Himálaj, sibiřská anticyklóna a monzunové proudění z jihovýchodu Čínu roztínají na dvě části i co do srážek. Klimatologové tak rozlišují aridní (suchou) a humidní (vlhkou) Čínu. Extrémně málo srážek je vesrážkovém stínu Himálají, na jihozápadě. Hranice aridity/humidity ovlivnila i kulturní dějiny, v aridních oblastech se rozvinulypastevecké,kočovné společnosti, zatímco v humidníchzemědělské, usedlé. Hranice vlhkosti je zároveň i hranicí mezi „studenou“ a „teplou“ Čínou. Tradice za hraniční čáru považuje řekuJang-c’-ťiang. Velmi dlouho v Číně dokonce platilo pravidlo, že na jih od Jang-c’-ťiang se staví budovy bez vytápění a na sever s vytápěním. Nejvyšší průměrnou teplotu má ostrovChaj-nan oddělený odLejčouského poloostrovaChajnanským průlivem. Chaj-nan je také nazýván „čínská Havaj“ a je velmi vyhledávanou turistickou destinací. S využitím Köppen-Geigerovy klasifikace lze Čínu rozdělit zejména na čtyři klimatické oblasti – jihovýchod má subtropické klima, jihozápad mírné monzunové klima, severovýchod mírné kontinentální a jihovýchod, ovlivněn silně Himálajemi, pak alpinské chladné. Jen úzký pás pobřeží na jihu a zejména tamní ostrovy lze označit za tropické monzunové.
Čína je omývána čtyřmiokrajovými mořiTichého oceánu. Největším a strategicky nejvýznamnějším mořem při čínském pobřeží jeJihočínské moře. VeVýchodočínském moři leží sporný ostrov Tchaj-wan.ŠelfovéŽluté moře získalo název podle sprašových usazenin zeŽluté řeky. Na jeho okraji leží ještěPochajské moře.Výsostné vody ČLR (o něž se nevede spor) mají rozlohu 879 666 kilometrů čtverečních (tedy zhruba pětkrát méně než výsostné vody Japonska). Říční systém lze rozdělit naúmoří Tichého oceánu,Indického oceánu,Severního ledového oceánu a bezodtokou oblast. 60 procent tohoto systému je odvodňováno do Tichého oceánu (východ). 30 procent je bezodtoká oblast (západ Číny). 10 procent čínských řek spadá do úmoří Indického oceánu (jihozápad). Jedno procento pak teče do Severního ledového oceánu – malá oblast v pohoříAltaj. Do Tichého oceánu ústí čtyři nejdůležitější čínské řeky:Jang-c’-ťiang (nejdelší řeka Asie iEurasie, třetí nejdelší na světě),Žlutá řeka (Chuang-che), hraniční řekaAmur aPerlová řeka. Dohromady tyto čtyři řeky odvodňují 40 procent území Číny. Řeky Amur,Argun aUssuri spolu vytvářejí největší říční hranici (hranici mezi dvěma státy tvořenou řekou) na světě. Oddělují území Ruska a Číny. VpovodíJang-c’-ťiang se nacházejí dvě největšísladkovodní jezera Číny –Tung-tching-chu (5 000 km²) aPcho-jang-chu (2 700 km²). Jejich rozloha ovšem silně kolísá. Největším slanovodním jezerem jeKukunor v provinciiČching-chaj, často označované za největší čínské jezero vůbec. Jemu však podle čínských vědců hrozí vyschnutí.[39]
Administrativní členění
Administrativní dělení Čínské lidové republiky a území jí nárokovaná
Čínská lidová republika má vícestupňový správní systém. Na nejvyšší úrovní stojíprovincie (省,shěng,šeng).Vláda ČLR jich kontroluje 22, ostrovTchaj-wan je vládou ČLR sice považován za další provincii, ale fakticky nad ním nemá žádnou moc. Mimo provincií je v ČLR pětautonomních oblastí (自治区,zìzhìqū,c'-č'-čchü) zahrnujících území obydlené z velké části příslušníky národnostních menšin, čtyři ústřední vládoupřímo spravovaná města (直辖市,zhíxiáshì,č'-sia-š') a dvězvláštní správní oblasti (特别行政区,tèbié xíngzhèngqū,tche-pie sing-čeng-čchü) těšící se velké míře autonomie.
Dále jsou provincie a autonomní oblasti rozděleny na autonomní prefektury, okresy, autonomní okresy a města, a ty dále na města a obce včetně měst a obcí etnických menšin.
Čínská lidová republika jetotalitní režim pod vedenímKomunistické strany Číny. Od roku 1949 do současnosti se v jejím čele vystřídalo pět „generací vůdců“ a šest „nejvyšších vůdců“ (nejvyšší vůdce, anglickyparamount leader, je zvýrazněn):
Poznámka: KroměTeng Siao-pchinga zastával nejvyšší vůdce vždy funkci formálního vůdce strany (do 1982 jako předseda strany, pak jako generální tajemník strany). Od roku 1993 je zvykem, že nejvyšší vůdce zastáva rovněž funkci prezidenta (kromě krátkych přechodných období), i když úřad prezidenta (poprvé zřízen v roce 1954, v letech 1968–1975 neobsazen a v letech 1975–1982 dočasně zrušen) má podle ústavy pouze ceremoniální charakter.
Základním pilířem politického systému Čínské lidové republiky jsou čtyři nezpochybnitelná dogmata, která jsou od roku 1982 součástí Ústavy ČLR a vytvářejí rámec pro čínský právní řád:
Musíme zachovat cestu socialismu (必须坚持社会主义道路)
Musíme zachovat demokratickou diktaturu lidu (必须坚持人民民主专政) (původně diktaturu proletariátu 无产阶级专政)
Musíme zachovat vedoucí úlohu komunistické strany (必须坚持共产党的领导)
Musíme zachovat marxismus-leninismus a Mao Ce-tungovo myšlení (必须坚持马列主义、毛泽东思想) jako vůdčí ideu strany a státu
Tyto principy ve svých projevech často uvádí generální tajemníkSi Ťin-pching a je zřejmé, že v nejvyšším vedení KS Číny znovu panuje přesvědčení, že ideologie je důležitější než ekonomická základna.[40]
ČLR má diplomatické vztahy se 175 zeměmi a udržuje velvyslanectví ve 162 z nich. Jejílegitimita je zpochybňovánaČínskou republikou a několika dalšími zeměmi; jde tedy o největší a nejlidnatějšístát s omezeným uznáním. V roce 1971 nahradila ČLR Čínskou republiku jako výhradního zástupce Číny vOSN a jako jednoho z pěti stálých členůRady bezpečnosti OSN.[41] Čína je také bývalý člen a lídrhnutí nezúčastněných zemí, a stále sebe považuje za obhájcerozvojových zemí.[42] Spolu s Brazílií, Ruskem, Indií a Jihoafrickou republikou je Čína členemBRICS – skupiny rozvíjejících se hlavních ekonomik a hostila třetí oficiální summit vSan-ja naChaj-nanu v dubnu 2011.[43] Pod výkladempolitiky jedné Číny Peking vytvořil takovou podmínku k navázání diplomatických vztahů, že druhá země uznává jeho požadavek na Tchaj-wan a zpřetrhává oficiální diplomatické vazby sČínskou republikou. Čínští představitelé protestovali při mnoha příležitostech, když zahraniční země učinily diplomatické pokusy o sblížení s Tchaj-wanem,[44] zejména v oblasti prodeje zbraní.[45] Mnoho ze současné čínské zahraniční politiky je údajně založeno na politice premiéraČou En-laje –Panča šíla a je také poháněna pojmem „harmonie bez uniformity“, která podporuje diplomatické vztahy mezi státy navzdory ideologickým rozdílům.[46] Tato politika zřejmě vedla Čínu k podpoře zemí, které jsou západními státy označované jakodarebácké a represivní státy, např.Zimbabwe,Severní Korea aÍrán.[47] Čína má úzké hospodářské a vojenské vztahy s Ruskem,[48] a tyto dva státy často hlasují v Radě bezpečnosti OSN jednotně.[49][50][51] Proměnlivé jsou diplomatické vztahy sVatikánem. Roku 2024 byla již potřetí obnovena prozatímní dohoda o jmenování biskupů, rovněž Vatikán vyjádřil přání zřídit na čínském území svůj stálý zastupitelský úřad. Podle vyjádření Vatikánu jde o snahu k dialogu, problém však trvá například na poli jmenování biskupů, kteří ale musejí podléhat schválení KS Číny.[52]
V roce 2025 se vyostřilaobchodní válka se Spojenými státy a obě země zvýšily cla na dovoz zboží.[53] Americký prezidentDonald Trump prohlásil, že cla mají za cíl vyvinout tlak na Čínu, aby udělala víc pro zastavení tokufentanylu do Spojených států.[54]
Od svého založení po druhéčínské občanské válce si ČLR nárokuje území pod kontrolouČínské republiky, oddělené politické entity dnes známé jako Tchaj-wan, jako součást svého území. Ostrov Tchaj-wan pokládá za své území jako provinciiTchaj-wan, dáleŤin-men aMa-cu jako součást provincieFu-ťien a ostrovy vJihočínském moři pod kontrolou Čínské republiky jako součást provincieChaj-nan a provincieKuang-tung. Tato tvrzení jsou kontroverzní kvůli komplikovaným vztahům v okolí úžiny, protože ČLR operuje s politikou jedné Číny jako s jedním z nejdůležitějších diplomatických principů.[55]
Kromě Tchaj-wanu je Čína zapojena do dalších územních sporů. Od devadesátých let je Čína zapojená do jednání vyřešit své sporné pozemní hranice, včetně hranice s Indií a nedefinované hranice sBhútánem. Dále je Čína je zapojena do mnohostranných sporů o vlastnictví několika malých ostrovů na východě a jihu Číny jako jsou ostrovySenkaku a mělčina Scarborough.[56][57]
Čína se pokouší různými prostředky ovládnout svůjmediální obraz v zahraničí. Prostřednictvím státních novinChina Daily investuje obrovské prostředky doreklamy v prestižních západních médiích. Jen v USA takto v roce 2017 investovala 20,8 milionů dolarů. Vafrických státech Čína využila přechodu televizního vysílání zanalogového nadigitální k vytvoření sítěoptických kabelů asatelitů a prostřednictvím své společnosti StarTimes nabídla předplatné na mix afrických a čínských stanic. Pro novináře z chudších zemí jsou připravené dlouhodobé stáže a Čína tak plánuje vyškolit novou generaci afrických novinářů. Vpropagandistických videích je kritickážurnalistika označována za nezodpovědnou a škodlivou pro společnost a žurnalisté vyznávající „západní hodnoty“ označováni za „vymyté mozky“.[59]
Ze zprávy americkýchsinologů o působení Číny vUSA, mimo jiné vyplývá, že veškerá čínská nezávislá media v USA byla Čínou kooptována nebo zlikvidována. Zároveň Čína omezila působení amerických médií na svém území.[60] V březnu 2020 ukončilaakreditace novinářůNew York Times,The Wall Street Journal aThe Washington Post a požádala časopisTime a staniciVoice of America o detailní údaje o jejích novinářích, majetku i operacích v Číně.[61]
Čínský prezidentSi Ťin-pching a ruský prezidentVladimir Putin v Pekingu v květnu 2024. Čína Rusku pomáhá s obcházením západních ekonomických sankcí.[62]
14. října 2021 ukončila firmaMicrosoft působení své sociální sítěLinkedIn na čínském území, protože byla vystavena tlaku nacenzurování obsahu. V září 2021LinkedIn zablokoval profily řady zahraničníchnovinářů píšících o Číně, takže nebyly v čínské verzi aplikace viditelné.Microsoft nakonec ustoupil, síť v Číně zrušil a stáhl čínskou verzimobilní aplikace.[63]
Ředitel německéhoSpolkového úřadu pro ochranu ústavy Thomas Haldenwang varoval zákazníky před poskytováním osobních dat čínským platebním společnostem nebo jiným technologickým firmám, protože čínské zákony po těchto firmách vyžadují, aby je poskytovaly čínské vládě.[64]
Ředitel amerických tajných služeb v roce 2020John Ratcliffe prohlásil, že „Čína je největší světovou hrozbou demokracie a svobody od druhé světové války“. V roce 2023 kanadskétajné služby upozornily, že Čína prostřednictvím svých úřadů a diplomatů ovlivňovala průběh parlamentních voleb vKanadě s využitímčínských přistěhovalců ve prospěch Liberální strany pod vedenímJustina Trudeaua, protože politiku opozičních Konzervativců Čína dlouhodobě považuje za nepřátelskou vůči Pekingu.[65]
Vydírání čínských občanů v zahraničí
Aby umlčela kritiku politiky Pekingu a jeho přístupu k otázce lidských práv, snaží se čínská vláda vydírat Číňany žijící v zahraničí a přinutit je k návratu. Tento program, zvaný „hon na lišku“, prosadil čínský prezident Si Ťin-pching. Týká se i Číňanů, kteří jsou občany USA nebo jsou držiteli zelené karty. Čínský režim za tím účelem zadržuje jejich příbuzné v Číně, nebo vysílá své agenty do USA, aby je vydírali. Ředitel amerického Federálního úřadu pro vyšetřování (FBI) Christopher Wray uvedl případ, kdy čínský agent navštívil cílovou rodinu v USA a řekl jim, že si mohou vybrat mezi návratem do vlasti či sebevraždou. Celá polovina aktivních operací americké kontrarozvědky se nějakým způsobem týká Číny.[66]
Šíření dezinformací
Čínská komunistická strana prostřednictvím svých vlivových organizací v zahraničí šíří účelové dezinformace s cílem diskreditovat politiky, kteří se už dříve stali terčem přímých výhrůžek. Redakce Aktuálně.cz obdržela opakovaně e-maily od švýcarských občanů Michaela Winklera a jeho asistenta Roberta J. Mojzese (RefinSol Advisory Services). Oba následně požadovali informaci, zda redakce jejich zprávu obdržela i jak na ni reagovala. Předmětem e-mailové zprávy, která se odvolávala pouze na mezitím smazané lživé příspěvky na Twitteru a Redditu, bylo tvrzení, žeMiloš Vystrčil obdržel během návštěvyTchaj-wanu příslib příspěvku 4 miliony dolarů na svou budoucí prezidentskou kampaň.[67] Tuto dezinformaci vzápětí vyvrátilo i Ministerstvo zahraničních věcí Tchaj-wanu.[68]
Michael Winkler není jen obchodník. Spolu se svou čínskou manželkou je vlastníkem zpravodajského portálu „Eurasia-Info“ a spoluzakladatelem sdružení Eurasia-Forum,[69] sloužícího mj. čínskému velvyslanectví ve Švýcarsku. V Číně cenzura zablokovala zjištění o dezinformační kampani i přístup k Aktuálně.cz, které dezinformaci vyvrátilo. Na webu iFeng, který provozuje televize založená bývalým důstojníkem Čínské lidové osvobozenecké armády Liou Čchang-lem, je dále šířena verze obou švýcarských občanů.[70]
Dezinformace jsou součástí agresivní čínské zahraniční politiky, uplatňované zejména mluvčím Ministerstva zahraničí ČLR Zhao Lijianem (dezinformace na Twitteru o původu Covid-19 v USA)[71] a označované v diplomacii jako „Wolf warrior diplomacy“.[72]
Zablokovaná Wikipedie v Číně
Cenzura
V Číně existuje velice přísnácenzura na internetu a několik desítek tisíc státních zaměstnanců monitoruje, filtruje a blokuje obsah čínského internetu.[73] Čínští uživatelé se nedostanou naTwitter,Google neboFacebook. Od roku 2001, kdy vznikla čínskáWikipedie, byla opakovaně v Číně zablokovaná a znovu zpřístupněná, a to včetně anglické verze, někdy bývala zablokovaná jen politická témata, jindy celý server. Od dubna 2019 jsou v pevninské Číně zablokované všechny jazykové mutace Wikipedie.[74]
Hackerské útoky
Státem podporovaná hackerská skupina sídlící v Číně a označovanáHafnium (APT 40, APT 31) provádí útoky prostřednictvím pronajatých virtuálních serverů v USA.[75] Usiluje o zcizení informací z různých sektorů, včetně výzkumu infekčních nemocí, právních firem, vzdělávacích institucí, obranného průmyslu, politických think tanků a neziskových organizací. V březnu 2021 využila neopravené chyby v softwaruMicrosoft Exchange Server a napadla desetitisíce organizací v USA.[76] Terčem útoku byly rovněž některé české úřady –Ministerstvo práce a sociálních věcí, serveryČeské správy sociálního zabezpečení nebopražský Magistrát.[77]
USA obvinily čínskou vládu, že využívá nájemné hackery, kteří provádějí útoky pro stát vedle aktivit pro vlastní obohacení. Britský ministr zahraničíDominic Raab prohlásil. „Čínská vláda musí ukončit tuto systematickou kybernetickou sabotáž a může očekávat, že pokud tak neučiní, ponese odpovědnost“. Podle mluvčího MZ USA Neda Price „Ministerstvo státní bezpečnosti ČLR vytvořilo funkční systém zločineckých hackerů, kteří škodí lidem a organizacím po celém světě“.[78] Také Ministerstvo zahraničních věcí a bezpečnostiEvropské unie dne 19. července 2021 vyzvalo Čínu, aby přijala potřebná opatření k zastavení hackerských útoků ze svého území a potvrdilo rozhodnost Evropské unie takovým útokům v kyberprostoru čelit.[79]
Čína disponujejadernými zbraněmi a je považovaná za vojenskou supervelmoc.[87] V jaderné výzbroji předstihlaVelkou Británii iFrancii. V roce 2007 dobudovala Čínajadernou triádu,[88] uvedením do provozujaderných ponorek se strategickými balistickými jadernými raketami. Zatímco v roce 2013 měla Čína ve výzbroji mezi 50 až 75 kusy jadernýchmezikontinentálních balistických raket, spolu s řadou balistických raket krátkého dosahu.[89] V roce 2025 disponovala už 600 jaderných zbraní[90] a odhady hovoří o 1500 kusech v roce 2035.[91] Meziročně se množství jaderných hlavic zvyšuje o 100 ks,[90] což je nejvyšší procentuální růst na světě. Většina arzenálu je nová nebo téměř nová.[92] Čína se chce v jaderných schopnostech vyrovnat USA a Ruské federaci.
USA v roce 2025 přijaly novou jadernou strategii zaměřenou na Čínu. Ta předpokládá, že Čína má 24 jaderných hlavic již umístěných na raketách a připravených na základnách s operačními jednotkami k rychlému použití.[90]
Čínská špionáž
Čínský zájem se soustřeďuje zejména na strategické sektory hospodářství, jako jsou energetika, telekomunikace, finance, logistika, zdravotnictví a špičkové technologie.
Průmyslová špionáž
Čínský zákon o celonárodní špionáži, přijatý Všelidovým kongresem v roce 2017, nařizuje všem čínským jednotlivcům i firmám v případě státního zájmu provádět špionáž ve prospěch Čínské lidové republiky.[93] Např.Huawei China zavedla formální politiku bonusového programu odměňujícího zaměstnance, kteří ukradli konkurenci tajné informace. Zaměstnancům bylo nařízeno, aby tajné informace, které získali od cizích společností, ukládali na interní firemní stránku, nebo, v případě zvláště citlivých informací, poslali zašifrovaný email do speciální emailové schránky. Směrnice zdůrazňovala, že žádný ze zaměstnanců nebude potrestán za činnost, jež bude v jejich v rámci provedena. Po skandálu v USA upozornilo vedení pracovníky Huawei USA, že ve Spojených státech podobné činnosti nejsou podporovány. Z emailové komunikace nicméně podle amerických úřadů vyplývá, že v jiných zemích a regionech světa je to naprosto běžná součást pracovní náplně.[94]
Čínská komunistická strana má 93 milionů členů, z nichž řada pracuje skrytě v zahraničních firmách. Každá větší čínská firma kdekoli na světě má svou stranickou buňku, která se stará o politickou agendu a je zárukou, že společnost bude plnit stranické direktivy. Pro Čínu je byznys neoddělitelný od politiky.[93] Jako „pozitivní“ prostředky užívá hrazení účasti na konferencích v Číně, finanční pomoc firmám v problémech, nabídku exekutivních pracovních pozic ve svých firmách nebo horentní peněžní sumy. Jinou formou získávání spolupracovníků pro tajné služby doma i v zahraničí je vysílání „volavek“ (honeytraps) a následné vydírání kompromitujícími materiály nebo „kooptování“ zahraničních průmyslových expertů, někdy bez jejich vědomí.[95]
DeníkFrankfurter Allgemeine Zeitung popsal konkrétní zkušenostiněmeckých manažerů, bankéřů a právníků v Číně. Číňané je odposlouchávají v restauracích, přes telefony nebo stahují data rovnou z jejich zařízení odcizených z hotelového trezoru. Přísná bezpečnostní pravidla platí i pro průmyslníky, kteří ve vládním speciálu doprovázeli na cestách do Pekingu kancléřku Merkelovou. Chytré telefony nechávají doma a i řadoví úředníci z ministerstev hospodářství a zahraničí pro tento účel používají ty nejlacinější tlačítkové přístroje, které po návratu vyhazují do elektrošrotu.[96]
V ČLR je praxe „domácí med z cizích kytek“ (Picking flowers in foreign lands to make honey in China) realizována poskytováním státních stipendií pro dlouhodobé pobyty studentů a vysokoškolských pedagogů na prestižních západních univerzitách. Vysílá je často přímo čínskáNational University of Defense Technology, někteří z nich jsou dokonce vysocí důstojníciČínské lidové armády pod skrytou identitou. Ve svém životopise uvádějí čínské výzkumné instituce, které ve skutečnosti neexistují nebo instituce, jejichž anglický název zastírá, že jde o vojenské zařízení (např.Changsha Institute of Technology je ve skutečnosti Vědecko-technologická univerzita národní obrany Lidově osvobozenecké armády neboXi’an Institute of High Technology je ve skutečnosti Univerzita vojenského raketového inženýrství). Západní univerzity si často ani nejsou vědomy, že čínští vědci mohou být ve skutečnosti armádní experti a nechávají celou zodpovědnost za bezpečnostní prověrky na vládě.[97] Na Harvardově univerzitě v Bostonu, během vyšetřování vedoucího katedry chemie, který přijal nelegální finance z čínské Wuhan University of Technology, vyslýchala FBI i jeho studentku Ye Yanqing, která uvedla v žádosti o víza nepravdivé údaje. Ye Yanqing byla ve skutečnosti důstojnicíČínské lidové armády a spolu s dalšími dvěma důstojníky ČLA byla zapojena do programu rekrutování zahraničních odborníků. Předávala informace o americké armádě, ale podařilo se jí uprchnout zpět do Číny ještě před zatčením.[98]
Si Ťin-pching a americký prezidentJoe Biden během summituAPEC v Peru 16. listopadu 2024
Na čínský konzulát vSan Franciscu se v červnu 2020 uchýlila bioložka Juan Tang, která pracovala naUniversity of California v Davisu, poté, co byla vyšetřována FBI pro falšování víza a zatajení vazeb na čínskou armádu. Ve veřejně dostupných zdrojích přitom byly nalezeny její fotografie ve vojenské uniformě a pátrání v jejím bydlišti potvrdilo, že je zaměstnankyní čínské armády. V červenci 2020 byla zatčena a převezena do věznice v Sacramentu.[99]
Závažnou událostí je, že dne 21. července 2020 daly Spojené státy Číně 72hodinovou lhůtu na uzavření jejíhokonzulátu vtexaskémHoustonu. Americkéministerstvo zahraničí vzneslo obvinění, že konzulát byl zapojen do krádeže duševního vlastnictví. Zaměstnanci konzulátu poté údajně začali s hromadným pálením dokumentů.[100]
Do popředí zájmu čínských špionů patří účast na výzkumu hypersonických raket, navigační technologie,kvantová fyzika,kryptografie, autonomní vozidla atd.[101]
Špionáž ČLR v České republice
PodleBezpečnostní informační služby vzrostla intenzita zpravodajské činnosti čínských zpravodajců působících v Česku pod diplomatickým krytím a zpravodajská činnost proti českým cílům vedená z Číny. Riziko vystavení českých občanů čínskému špionážnímu zájmu v Číně je rovněž extrémně vysoké. Špionážní aktivity vedené proti českým cílům a zájmům lze rozdělit do tří segmentů: Narušení jednotné politiky EU prostřednictvím českých entit; zpravodajská činnost zacílená na české silové resorty a ekonomická a vědecko-technická špionáž. Čínská diplomatická mise také zvýšila schopnost čínské státní moci kontrolovat a ovládat čínskou krajanskou komunitu v ČR. BIS zaznamenala znepokojující vývoj na poli čínských aktivit (politických, špionážních, legislativních a ekonomických), které jako komplex představují hrozbu pro ČR v oblasti ekonomické a vědecko-technické rozvědky.[102]
Čínská firma Zhenhua Data Technology, která pracuje i pro čínskou armádu, shromažďuje databázi osob, ve které jsou politici, diplomaté, pracovníci bezpečnostních institucí, akademici a podnikatelé i jejich děti. Ještě předtím než svůj web vypnula, označovala se za pionýra ve využití dat pro hybridní válku. Soubor dat se z jejích serverů dostal k západním médiím prostřednictvím čínského whistleblowera. V databázi společnosti je zhruba 700 prominentních Čechů, ale též zahraniční ambasády v ČR, policejní akademie, ministerstvo zdravotnictví, úřad stálého představitele ČR při NATO, ČVUT nebo Akademie věd.[103]
Díky ekonomickým reformám, které začal od roku 1976 prosazovatTeng Siao-pching a na které navázali jeho nástupci v 90. letech, byl v ČLR v polovině 90. let 20. století nastartován rychlý hospodářský růst, jenž trvá dodnes a rychle stimuluje všechny oblasti národního hospodářství.
Ekonomika země v roce 2007 rostla tempem 11,9 %, nejvyšším za 13 let.Hrubý domácí produkt tak dosáhl cifry 24,953 biliónůCNY (tj. 3,428 biliónůUSD), ovšem dlouhodobý dvouciferný růst způsobil zvýšeníinflace na 4,8 %, oproti necelým 2 % roku 2006. V únoru 2008 inflace dokonce vyšplhala až na 8,7 %, což je jedenáctileté maximum. Čínský vývoz v roce 2006 vzrostl o 27,2 %, zatímco dovoz ve stejném období narostl o 20 %.Saldo obchodní bilance tak dosáhlo přebytku 177,5 miliard USD (oproti 100 mld. USD v roce 2005).
Čínská ekonomika v roce 2005 předstihlabritskou a v roce 2007německou ekonomiku a s objemem HDP 2,49 bilionu€ se dostala tehdy na třetí místo na světě.[104] V roce 2010 předstihlaJaponsko a stala se tak druhou největší ekonomikou světa poSpojených státech. V roce 2012 předstihla Čína i Spojené státy co do objemu obchodovaného zboží. V říjnu 2014 vyhlásilMezinárodní měnový fond ekonomiku Číny za nejsilnější na světě co se týče celkového objemu HDP dleparity kupní síly.
Tři čínští internetoví „giganti“Baidu,Tencent a Alibaba Group patří mezi největší technologické konglomeráty na světě.[105] Čínští výrobci spotřební elektroniky jakoLenovo,Huawei,ZTE,Xiaomi,Oppo aMeizu patří mezi nejúspěšnější na světovém trhu.[106][107] Čínské značky jakoHisense získaly větší podíl i na českém trhu.[108] V roce 2025 se Čína vůbec poprvé zařadila do žebříčku deseti nejinovativnějších zemí na světě.[109]
Energetika
Čínská energetika je založena na všech dostupných typech zdrojů.Elektrická energie je zatím vyráběna především v tepelných elektrárnách. Z vodních elektráren je nejvýznamnější elektrárnaTři soutěsky, která je zároveň největší elektrárnou (nejen vodní) na světě. Čína má i velmi ambiciózní projekt výstavbyjaderných elektráren. Do roku 2015 má být výkon zařízení tohoto typu dvojnásobný. Na výstavbě jaderných reaktorů v Číně pracují jakfrancouzské, tak americké a ruské společnosti. Po havárii v japonskéFukušimě bylo sice dočasně pozastaveno povolování staveb nových jaderných elektráren a provedeny prověrky v těch stávajících, nicméně Čína hodlá ve své projaderné politice bez velké změny pokračovat.[110]
Čína je jedním z největších světových exportérů a importérů, přičemž dosahuje značného přebytku obchodní bilance. Velmi důležitým obchodním partnerem Číny je v současnostiNěmecko. V roce 2016 dosáhl čínsko-německý obchod v obou směrech objemu 170 miliardeur, tj. přibližně 4 515 miliard Kč.
Německá kancléřkaAngela Merkelová navštěvovala Čínu každoročně, za dobu svého působení na vrcholném postu do září 2019 celkem 15krát. Vždy byla doprovázena významnými německýmimanažery, jejichž cílem bylo dosáhnout dalšího rozvoje vzájemného obchodu. Při doposud poslední návštěvě Merkelové v Pekingu bylo 5. září 2019 podepsáno 11 smluv o hospodářské spolupráci. Jednou z nejvýznamnějších nových smluv je dohoda francouzsko-německého koncernuAirbus o rozšíření montáže dopravního letadla typuAirbus A320 v již existující výrobně čínské společnosti AVIC Aircraft Corporation ve městěTchien-ťin. Další smlouvy se týkají mj. energetiky a elektromobility. Společnost ALBA Group bude spolupracovat s velkoměstemŠen-čen v oboru zpracování odpadů. FirmaSiemens bude kooperovat s čínskou státní společností SPIC při výrobě plynových turbín pro energetiku. Největší německá a evropská pojišťovnaAllianz se dohodla s čínskou velkobankouBank of China na prohloubení spolupráce při financování a pojišťování hospodářské výměny mezi oběma zeměmi.[111] Úspěšná jednání mezi německou a čínskou delegací nebyla nijak ovlivněna aktuálními událostmi v Hongkongu. Kancléřka Merkelová ovšem zmínila nutnost poklidného vyřešení současné situace v této autonomní čínské provincii. Čínský předseda vládyLi Kche-čchiang odpověděl na tuto zmínku v tom smyslu, že Čína „je schopná ukončit chaos v Hongkongu a znova tam nastolit pořádek v rámci zákonů“. Zahraničí se může podle něj spolehnout na to, že Čína má pro to „moudrost“.[111] Podle názorušéfredaktora německého zpravodajskéhowebuT-Online.deFloriana Harmse „diktuje Čína pravidla vzájemné spolupráce i Německu“.[112]
TakéIndie a Írán mají být na Novou hedvábnou stezku napojeny.[115][116] Dne 15. února 2016 přijel první vlak z východní čínské provincieČe-ťiang doTeheránu.[117] V lednu 2017 byl vypraven první vlak až doLondýna,[118][119] který celou trasu s délkou 12 000 km ujel za plánovaných 18 dní. Zboží muselo být ovšem několikrát překládáno, neboť kvůli rozdílnýmrozchodům kolejí musí být na hranicích např. mezi Ukrajinou a Polskem měněny lokomotivy i vagóny.[120]
Tzv. Nová hedvábná stezka, neboli Jeden pás, jedna cesta (anglicky One Belt, One Road, zkr. OBOR, též měkčím vyjádřením Belt and Road Iniciative, BRI) má oficiálně sloužit k vytvoření dopravních koridorů, jimiž se propojí infrastruktura Asie a Evropy. Z hlediska čínských velmocenských ambicí je zároveň významným strategickým prvkem a začátkem čínské cestyglobalizace. Je součástí mocenského boje s USA, má omezit vliv Japonska ve Východní Asii aIndočíně, eventuálně výměnou za ekonomické investice navázat spolupráci v oblasti bezpečnosti. Příslib čínských investic je vykládán jako ekonomický nástroj Číny ve snaze získat spojence pro přiznání statutu tržní ekonomiky, což je dle bruselských diplomatů v současnosti důležitým zájmem čínské agendy v EU. Peking se snaží uplatňovat svůj vliv ve světě také přes Východní Evropu prostřednictvím iniciativy 16 + 1.[122][123] EU je vyjednávání otevřená, ale na multilaterální úrovni, nikoli pouze formou bilaterálních vztahů.Evropská komise doporučuje užší spolupráci s Čínou v otázkách lidských práv, ochrany životního prostředí a boji proti změnám klimatu, ČLR však zároveň označuje za „ekonomického rivala usilujícího o vůdčí pozici v zavádění technologií a systémového rivala v prosazování alternativních modelů vlády.“[124]
Z interních čínských dokumentů lze vyčíst, že „mezi běžné obyvatele západních zemí čínská externí propaganda nepronikla, a byla dokonce tamějšími politiky dezinterpretována jako „čínská hrozba“. Proto je třeba korigovat náš přístup a zaměřit se „na východ“. Ve srovnání s vyspělými státy Evropy a Ameriky představují skupinu nejvhodnější k „indoktrinaci“ (doslova: k vymývání mozků a získávání srdcí [si nao jing sin]) rozvojové země[125], kde tato čínská strategie Hedvábné stezky má již řadu obětí v podobě korupčních skandálů a astronomického zadlužení států, které přistoupily na nabídky čínských investic.[126]
Mapa hustoty obyvatelstva ČLR a Tchaj-wanu z roku 2009. Provincie na východním pobřežní jsou mnohem hustěji obydlené než vnitrozemí na západě.
Sčítání lidu v roce 2010 zaznamenalo počet obyvatel Čínské lidové republiky přibližně 1 370 536 875. Přibližně 16,60% populace bylo 14 let nebo mladších, 70,14% bylo ve věku 15 až 59 let a 13,26% bylo starších než 60 let.[127] Míra populačního růstu v roce 2013 byla odhadována na 0,46%.[128]
Navzdorypolitice jednoho dítěte, kterou ČLR zavedla v roce 1979, se počet obyvatel Číny zvýšil z přibližně 550 milionů v době vzniku ČLR na 1,4 miliardy v současnosti.[129] Politika jednoho dítěte byla v souvislosti s klesající porodností v zemi a stárnutím populace zrušena v roce 2015, povoleny byly od té doby děti dvě.[130] V roce 2021 země povolila párům vychovávat až tři děti.[131] Přesto v zemi ke zvýšení porodnosti nedošlo a od roku 2022 se populace Číny dokonce snižuje.[132][133][134]
Čína tvořila většinu chudých na světě; nyní Čína tvoří většinu světové střední třídy.[135]
Etnické skupiny
Čína oficiálně uznává56 různých etnických skupin, z nichž největší část představujíChanové, kteří tvoří asi 91,51% celkového počtupopulace.[136] Chanové – nejpočetnější světová etnická skupina[137] – převyšují ostatní etnické skupiny v každé provincii s výjimkouTibetu aSin-ťiangu.[138] Podle sčítání lidu z roku 2010 tvoří etnické menšiny asi 8,49% obyvatel Číny.[136] V porovnání se sčítáním lidu z roku 2000 vzrostla populace Chanů o 66 537 177 lidí, tj. o 5,74%, zatímco populace 55 národnostních menšin se zvýšila o 7 362 627 lidí, tj. i 6,92%.[136] Sčítání z ruku 2010 zaznamenalo celkem 593 832 v Číně žijících cizinců. Největší skupiny pocházely z Jižní Koreje (120 750)Spojených států (71 493) a Japonska (66 159).[139]
Standardní čínština, varianta mandarínštiny založená na pekingském dialektu, je oficiální národní jazyk Číny a je používán jakolingua franca v zemi mezi lidmi různého lingvistického původu.[144]
Čínské znaky se jakopísmo pro sinické jazyky používají po tisíce let. Umožňují mluvčím vzájemně nesrozumitelných čínských jazyků komunikovat mezi sebou prostřednictvím psaní. V roce 1956 vláda představila zjednodušené znaky, které v pevninské Číně nahradily starší tradiční znaky. Čínské znaky jsou takéromanizované ve forměpchin-jinu.
Náboženství
Vláda Čínské lidové republiky oficiálně zastává státníateismus[145] a za tímto účelem vede antireligistické kampaně.[146] Na náboženské záležitosti v zemi dohlíží státní správa pro náboženské záležitosti.[147]Náboženská svoboda je zaručena čínskou ústavou, i když náboženské organizace, které nemají oficiální schválení, mohou být předmětem státní perzekuce.[148][149][150] Během tisíciletí byla čínská civilizace ovlivněna různými náboženskými hnutími. “Tři učení”, včetněkonfuciánství,taoismu abuddhismu (čínský buddhismus), měly v historii významnou roli ve formování čínské kultury,[151][152] obohatily teologický a duchovní rámec, který sahá do obdobíŠangu adynastie Čou.
Čína je zemí s kulturní tradicí starou několik tisíc let.[153] Současná Čínská lidová republika zachovává svou kulturní tradici, jak v oblasti výtvarného umění, tak tradici literární a hudební. Je však otevřená kulturním vlivům okolního světa.
Za první velkou básnickou osobnost Číny bývá označovánČchü Jüan, autor 3. století př. n. l. Tzv. popisné básně skládal v 1. stoletíPan Ku. Ve 4. století se proslavil básníkTchao Jüan-ming.Cchao Cchao založil nový styl poezie, zvanýťien-an, významným básníkem byl i jeho synCchao Pchi. V 8. století zazářilTu Fu a krátce po němLi Po, který se stal nejpopulárnějším čínským autorem až do dnešních dnů. Na Li Poa a Tu Fua navazovalPo Ťü-i, byť jim vyčítal, že “utíkaly do hor a k řekám”. 8. a 9. století je často označováno za zlatý věk čínské poezie, k jeho pozdním představitelům patřilTu Mu. V 11. století proslula básnířkaLi Čching-čao, z jejíhož díla se však zachovala jen jediná sbírka,Píseň průzračného nefritu.
Proslulým starověkým artefaktem jeTerakotová armáda, tedy soubor 6000 soch zakopaných v pohřebním komplexu poblíž čínského městaSi-an, objevený 29. března 1974. Sochy vznikly ve 3. století př. n. l., pro hrobku sjednotitele Číny, císařeČchin Š’-chuang-tiho.[156] Hrobka a armáda byly zapsány na seznamSvětového dědictví UNESCO, stejně jako další starověké sochařské díloLešanský Buddha, známý též pod svým čínským názvem Ta-fo (Velký Buddha). Je to největší sochaBuddhy na světě (71 metrů). Stojí nedaleko městaLe-šan.[157] Staré buddhistické umění bylo koncentrováno často do jeskyň, skalní malby lze nalézt v jeskyniMo-kao (též Jeskyni tisíce buddhů)[158] aJün-kang[159], reliéfy v jeskyniTa-cu[160] a sochy v jeskyniLung-men.[161] K nejstarším patříChuašanské skalní malby.[162]
Klasikem čínskékaligrafie a malířství bylMi Fu. Tři svitkové obrazy se dochovaly z díla autora 4. stoletíKu Kchaj-č’e. Zakladatelem čínského krajinářství byl v 8. stoletíWang Wej. Ve 12. století se známým malířem stal i jeden z císařů,Chuej-cung (Sung). V 17. století se od tradičních vzorů počal vzdalovatŠ’-tchao. K moderním malířům patříČchi Paj-š’. K nejuznávanějším současným výtvarným umělcůmAj Wej-wej.[163]
Velmi rozvinutý je filmový průmysl v Hongkongu, který od roku 1997 můžeme rovněž přičítat k ČLR. Proslulé jsou zejména hongkongské akční filmy, největšími hvězdami, které tento průmysl zplodil, jsou patrněBruce Lee neboJackie Chan, v jehož stopách šelJet Li (rodák z Pekingu, dnes občanSingapuru).Čang C’-lin jako první Číňanka uspěla v mezinárodních soutěžích krásy, když se roku 2007 stalaMiss World.[171]
V několika velkých čínských městech byla postavena velmi moderníoperní divadla, ve kterých jsou uváděny jak tradičníčínské opery, takopery z běžného světového repertoáru. Na rozdíl od evropské opery vznikla čínská opera v lidových vrstvách a uměním nejvyšší společnosti se stala teprve později. Za vrcholnou éru bývá označováno 13. století. Existuje okolo stovky žánrů čínské opery, odlišených především regionálně, z nichž nejznámější jePekingská opera. Děj představení se odehrává prakticky vždy v minulosti, před 17. stoletím. Kromě zpěvu a tance zahrnuje často ibojová umění,akrobacii, typické jsou výrazné masky a líčení.[172] V doběKulturní revoluce byla čínská opera zakázána, od konce 70. let 20. století se Číňané snaží tuto tradici oživit.
Světově významná ječínská kuchyně. Je velmi ceněna téměř všude ve světě. Je zastoupena nejen ve velkoměstech. Restaurace vedené čínskými majiteli, ve kterých pracují téměř vždy jen čínští kuchaři, lze nalézt prakticky na všech kontinentech, zvláště v turistických oblastech, často však i mimo ně. Podávají se v nich pokrmy připravované podle tradičních metod pěti známých regionálních kuchyní.
Typickými surovinami čínské kuchyně jsoubambusové výhonky, houbaUcho Jidášovo, houbašiitake, pasta z černých bobů, pepř sečuánský,sójová omáčka,tofu,šalotka. Z pálenekrýžové víno, z kořenízázvor. Známými pokrmy jsouKuřecí kung-pao,Pekingská kachna, jarní závitky čiŠuej-ču-žou. Existují však velké regionální rozdíly, k nejznámějším regionálním kuchyním patří kantonská (obvykle užívající pánevwok), pekingská (často úprava v páře či grilování), sečuánská (patří k nejpikantnějším) či čchaošanská (hodněvegetariánská, založená na tofu). Velký důraz je kladen na estetickou úpravu pokrmů a stolování. Tradičně se používajíjídelní hůlky, polévky se jí lžící, obvykle porcelánovou. Některé pokrmy, např. pekingská kachna, se však jedí rukama. Všechny pokrmy se servírují současně, každý ze stolujících má před sebou misku, do které si nabírá z pokrmů na stole. Přednostně jedí starší lidé a muži. Za těžký prohřešek proti etiketě se pokládá, pokud někdo zapíchne hůlky do zbytků jídla v misce. Během jídla pijí Číňané nejradějizelený čaj.[179]
LékařChua Tchuo je považován za toho, kdo již v 1. století jako první užil v lékařstvíanestézii.[180] Základy matematického myšlení stavěl v ČíněLiou Chuej ve 3. století. Proslulým všestranným učencem starověku bylŠen Kua. V práciMeng-si pi-tchan (Eseje víru snů) z roku 1088 popsal jako první na světě princip magnetické jehlykompasu a naznačil, že by mohla být využita pro navigaci (v Evropě byla popsána až v roce 1187). Při promýšlení kompasu definoval též rozdíl mezimagnetickým a skutečnýmseverním pólem (zhruba 400 let před evropskou vědou). Významnými starověkými astronomy byliCu Čchung-č’ neboČang Cheng.Su Sung v 11. století sestavil mapu hvězdné oblohy, jež je dnes nejstarší takovou dochovanou tištěnou mapou. V 16. století byl jakýmsi styčným bodem tradiční čínské vzdělanosti a vznikající evropské vědySü Kuang-čchi. V jeho době poznání čínské přírodovědy a medicíny sepsal a uchovalLi Š’-čen.[181]
Nejslavnějším čínským filozofem jeKonfucius, jehož učení čínskou společnost hluboce ovlivnilo a formovalo. Jeho oponentem bylMocius,konfucianismus však převládl. Ke Konfuciovým nejvýznamnějším žákům patřilMencius. Jeho pragmatickým oponentem bylSün-c’. Materialistické prvky do konfuciánství vnášelWang Čchung. K tvůrcůmneokonfucianismu v 15. století patřilWang Jang-ming. Završitelem neokonfuciánské scholastiky bylČu Si.[185] K zakladatelůmlegismu patřilChan Fej, k jeho klíčovým představitelůmLi S’ aŠang Jang. Představitelem konfucianismu 20. století, který hledal spojení s moderním světem a evropskou kulturou, bylKchang Jou-wej. K jeho souputníkům v „europeizačních snahách“ patřilJen Fu neboLiang Čchi-čchao.
V 6. století přišla myšlenková revoluce s dílem záhadného autora známého jakoLao-c'. Jeho učení se nazývátaoismus. K Laovým nejvýznamnějším následovníkům patřilČuang-c'. Na pronikáníbuddhismu do Číny měl zásadní podílKumáradžíva.[186]
Zakladatelem čínskéhistoriografie bylS’-ma Čchien.[187] Na jejím rozvoji ve starověku se podílela i jedna žena:Pan Čao. K nejvýznamnějším moderním historikům patřiliChuang Sien-fan, jenž byl zároveň zakladatelem čínskéantropologie, čiS'-ma Kuang. Vojevůdce 6. století př. n. l.Sun-c’ je autorem legendárního traktátuUmění války, který je považován za jednu z nejstarších knih o strategii a taktice vůbec.[188] Tvůrcem čínské hláskové abecedypchin-jin byl jazykovědecČou Jou-kuang. O velkou jazykovou reformu (paj-chua) ve 20. století usilovalChu Š’.
Vzdělání
Podle QS World University Rankings 2020 je nejlepší vysokou školou v ČíněUniverzita Čching-chua, která má být zároveň 16. nejkvalitnější vysokou školou na světě a třetí v Asii.[189] Jde o výzkumnou univerzitu sídlící v Pekingu. Byla založena v roce 1911 z peněz, které měla Čína zaplatitSpojeným státům americkým jako reparace po prohranémBoxerském povstání – na základě návrhu ministra zahraničí Spojených států Johna Haye byly reparace Číně odpuštěny s podmínkou, že budou použity na založení vzdělávací instituce. Prvními učiteli na škole pak byli Američané z řadYMCA. Vzhledem k vazbám na Spojené státy došlo na univerzitě na konciČínské občanské války ke značné personální změně – velká část profesorů odešlana Tchaj-wan, kde založili v roce 1956 vSin-ču Národní univerzitu Čching-chua. Na Univerzitě Čching-chua studoval například nobelistaJang Čen-ning. Druhou nejkvalitnější školou v Číně je podle QSPekingská univerzita (22. celosvětově). Jde o nejstarší čínskou univerzitu založenou roku 1898. Škola je proslulá tím, že na ní studovali zakladatelé Komunistické strany Číny, krom toho např. spisovatelLu Sün. Obě prestižní univerzity sídlí těsně vedle sebe, v pekingském obvoduChaj-tien. Dalším epicentrem vzdělanosti je Hongkong. Na 25. místě světového žebříčku se nacházíHongkongská univerzita, jen o málo nížeHongkongská vědecko-technologická univerzita,Čínská hongkongská univerzita aMěstská hongkongská univerzita. Mimo tato dvě tradiční centra vzdělanosti si vysokou kvalitu udržujeUniverzita Fu-tan vŠanghaji, která se pod QS propracovala již na pozici 40. nejkvalitnější vysoké školy na světě. V Šanghaji si vysokou prestiž drží iŠanghajská dopravní univerzita, která je navzdory svému názvu univerzitou všeobecnou. Na „periferii“ se nejvíce daříČeťiangské univerzitě vChang-čou, hlavním městě provincieČe-ťiang. Podle QS World Ranking 2020 jde o 54. nejlepší vysokou školu světa. V první stovce se drží takéČínská vědecko-technologická univerzita vChe-feji v provinciiAn-chuej. Tradice rozeznává tzv.Ťiou-siao Lien-meng, jakýsi neformální klub devíti nejtradičnějších čínských univerzit, zvaný též Liga C9, nebo „čínská břečťanová liga“.[190] Krom již uvedených do ní patříNankingská univerzita,Charbinská polytechnická univerzita aSi-anská dopravní univerzita.
Od 80. let 20. století zažívá v Číně obrovský rozmach sport, který má velkou státní podporu. V roce 1984 se Čína prvně zúčastnila olympijských her,letních v Los Angeles. Její první olympijskou hvězdou se zde stal gymnastaLi Ning.[191] Od té doby ČLR vybojovala 237 zlatých olympijských medailí (k 2018) a dala světu řadu dalších úspěšných sportovců: K největším čínských sportovním hvězdám patří tenistkaLi Na, vítězka Australian Open 2014 a Roland Garros 2011.[192] Ve čtyřhře byla světovou jedničkouPcheng Šuaj. V americké lizeNBA se prosadil basketbalistaJao Ming, proslulý svou výškou (229 cm).[193] Skokanka do vodyWu Min-sia se stala legendou své disciplíny a vyhrála pět zlatých olympijských medailí.[194] Jen o trochu méně úspěšné jsou v této disciplíně její kolegyněFu Ming-sia,Čchen Žuo-lin aKuo Ťing-ťing. Čína ve skocích do vody získala k roku 2018 již 40 zlatých olympijských medailí a je to její nejúspěšnější disciplína. V Li Ningových stopách šel především gymnastaCou Kchaj, držitel pěti olympijských zlatých kovů,Li Siao-pcheng má jen o jeden méně. Ještě více tradičním je v Číněstolní tenis:Ma Lung má tři olympijská zlata a je desetinásobným mistrem světa, stolní tenistkaTeng Ja-pching má z OH dokonce čtyři zlata. Mezi ženami dominovala rovněžWang Nan čiČang I-ning. Prvním Číňanem, který zkompletoval ping-pongový grandslam (zlato z OH, mistr světa a vítěz světového poháru) bylLiou Kuo-liang (1999), druhýmKchung Ling-chuej (2000), třetímČang Ťi-kche (2012). (Před nimi se to povedlo jen ŠvédoviJan-Ove Waldnerovi). Velmi úspěšní jsou Číňané vbadmintonu, napříkladLin Tan je první mužský badmintonista, který získal zlatou olympijskou medaili v individuální disciplíně dvakrát po sobě.[195] Králem badmintonové dvouhry jeFu Chaj-feng. V ping-pongu a badmintonu jsou již Číňané na čele historických tabulek olympijských medailistů. PlavecSun Jang má tři olympijské zlaté a vytvořil světový rekord, v ženském plavání brala dvě olympijské zlatéJie Š'-wen. K nejúspěšnějším atletům patří běžkyněWang Ťün-sia aSing Chuej-na, překážkářLiou Siang či chodecČchen Ting. V šachu po roce 2010 záříChou I-fan, její předchůdkyní byla v 90. letechSie Ťün.Čaj Čchao byla v roce 2002 vyhlášena nejlepší házenkářkou světa. Do síně slávy Mezinárodní volejbalové federace byla uvedenaLang Pching.[196]
Zimní sporty nebyly v Číně dlouho příliš populární, ani známé, v posledních letech se však Číňané vrhli na rychlobruslení a zejména v disciplíně zvanéshort-track dosahují mimořádných úspěchů.Wang Meng má čtyři olympijská zlata, její kolegyněČou Jang tři. Dalšími „zimními“ hvězdami čínského sportu jsou manželéŠen Süe aČao Chung-po, olympijští vítězové v kategorii krasobruslařských sportovních dvojic.
Jako i v jiných asijských zemích, velkou tradici mají bojová umění. Číňané uspořádali své techniky pod značkuwu-šu. Ke známým učitelům patřil napříkladYip Man, k jehož žákům patřil iBruce Lee, rodilý Američan s čínskými kořeny, který se proslavil v USA akčními filmy.
Velká čínská komunita žije tradičně ve Spojených státech amerických. Ke slavným americkým sportovcům čínského původu patří tenistaMichael Chang (vítěz Paříže roku 1989), basketbalistaJeremy Lin, plavecNathan Adrian nebo krasobruslařkaMichelle Kwanová. V Kanadě se zase narodilPatrick Chan, olympijský vítěz v krasobruslení.
Čínským vynálezem je desková hrago. Za nejlepšího hráče go 20. století bývá označován čínský rodákGo Seigen.
Smog vPekingu (2014)Uhelná elektrárna vPen-si, provincieLiao-ningČína je největším producentemCO2 na světěZalesňování mladými rostlinami vS'-ma-tchaj v rámci projektu Velké zelené zdi.Malé větrné turbíny k zásobování elektřinou výškové budovy vTa-li, provincieJün-nan.Elektrotaxi značky BYD e6 vŠen-čenu, provincieKuang-tung.
Ekologická stopa Číny se od šedesátých let dvacátého století zdvojnásobila. Nejzávažnějším problémem jeznečištění ovzduší způsobené spotřebouenergie. Čísla v této oblasti jsou zničující: V roce2005 poprvé Čína předstihlaSpojené státy v celkových emisích CO2 a v roce2012 dosáhla hodnoty 8,1 miliardy tun. V roce2013 bylo v několika městech severní Číny naměřeno rekordních více než 800 mikrogramů pevnýchprachových částic (polétavého prachu) na metr krychlový – 30násobek hodnoty, kterouSvětová zdravotnická organizace považuje za neškodnou.
Vzhledem k tomu, že velikost a důsledky škod naživotním prostředí nešlo přehlížet, stala se otázka ochrany životního prostředí jednou z prioritčínské vlády. Cílem je, aby byl ekonomický rozvoj šetrný k životnímu prostředí. Skutečnost, že to není snadný úkol, uznává mj. iSvětový fond na ochranu přírody (WWF) : Čína musí uživit téměř jednu pětinu světové populace – a to s relativně omezenými zdroji. Země má pouze 9 % světovézemědělské půdy a pouze o něco více než 6 % světovýchsladkovodních zdrojů.
Zároveň existuje mnoho ekologických organizací ve všech částech Číny, často založených na iniciativě jednotlivců. Mezi ně patří mj. „Přátelé přírody“, „Yunnan Green Watersheds“ nebo „Green Earth Volunteers“. Kromě domácích aktivistů mají v Číně zastoupení i různé mezinárodní nevládní organizace v oblasti životního prostředí. Mnohé environmentální projekty jsou financovány státem. Čína tak např. zřízením „Velké zelené zdi“ realizuje (od roku 1978) projekt v zalesňování krajiny. Celkově má být do roku 2050 osazena původními druhy stromů plocha 350 000 km2, s cílem vytvořit zelený pás mezi suchým severem a úrodným jihem. V roce 2014 přijala čínská vláda další opatření zaměřená na sníženíemisí na jednotkuHDP o 33,8 % do roku 2030.
V roce 2015 byl přijat zákaz výstavby novýchuhelných elektráren a v roce 2017 byla zavedena emisní norma pro výfukové plynyEuro 5. Kromě toho by se měl podíluhlí na celkové spotřebě energie snížit do roku 2030 z 66,6 % na méně než 45 % a podílobnovitelných energií ve stejném období zvýšit na 25 %. Ačkoli hlavním cílem opatření je snížení znečištění, znamená to také významné snížení emisískleníkových plynů. Do roku 2016 bylo uzavřeno více než 1000 uhelných dolů s celkovou roční kapacitou těžby 60 milionů tun. Celkově mají být nejpozději do roku 2020 uzavřeny nadbytečné doly s kapacitou 500 milionů tun.
Čína ratifikovalaKjótský protokol v roce 2002 aPařížskou dohodu o klimatu v roce 2016. Záměrem Číny je stát světovým lídrem v ochraně klimatu. Ačkoli jednotlivá hlavní čínská města bývají nadále pravidelně zasahována silnýmsmogem, zátěž znečištěním rok od roku klesá. V posledním čtvrtletí roku 2017, podle údajůGreenpeace, například znečištění v Pekingu pokleslo ve srovnání s předchozím rokem o 53,8 %. Jen v roce 2017 muselo v celé Číně ukončit činnost více než 176 000 továren a 44 000 uhelných elektráren, protože nesplňovaly stanovené emisní cíle. V této souvislosti zmizelo v uhelném průmyslu více než 1,3 milionu pracovních míst, dalších 500 000 v ocelářském průmyslu.
Čína investuje nemalé prostředky donefosilních zdrojů energie. V uplynulých letech bylo v Číně postaveno více solárních a větrnýchturbín než ve zbytku světa dohromady. Do roku 2020 vyčlenila čínská vláda v této oblasti další investice ve výši přibližně 360 miliard eur. Například provětrnou energii to znamená, že do té doby by instalovaná kapacita měla vzrůst ze 151 na více než 205 gigawattů. Pro solární energii předpokládá plán do roku 2020 její ztrojnásobení. Čínský příklad zároveň dokazuje, že energetický přechod přináší i ekonomické výhody: více než 3,5 milionu Číňanů již pracuje v odvětví obnovitelných zdrojů energie a dalších 10 milionů se očekává do roku 2020.
Čínská vláda masivně podporuje dotacemi nástupelektromobilů a kvótami a omezeními se snaží vytlačitspalovací motory. V šesti velkých městech, které jsou zvláště postiženy znečištěním ovzduší, je ročně (losem nebo aukcemi) povoleno pouze 650 000 registrací nových osobních automobilů. Velká část z nich je vyhrazena výhradně pro registraci elektrických vozidel. Elektromobily nabízejí ze zákona další výhody: mohou jezdit sedm dní v týdnu; (automobily se spalovacími motory naproti tomu mají na jeden konkrétní den v týdnu, v závislosti na posledním čísle SPZ, zákaz jízdy). Při nákupu elektrického nebo hybridního elektrického vozidla hradí centrální vláda státní prémii ve výši 4 600 eur. Od roku 2019 musí všechny domácí i zahraniční automobilky dosáhnout 10% a od roku 2020 12% podílu elektromobilů na své celkové produkci v Číně. Zavedení této kvóty vyvíjí značný tlak na výrobce, jako jsouVolkswagen,BMW aDaimler, pro které je Čína zároveň největším jednotným trhem. Podle indexu elektrických vozidel, vyvinutým společností McKinsey & Company, Čína „utíká svým konkurentům“. Elektrická vozidla prodaná v roce 2016: 336 000 vozů, 171 000 užitkových vozidel a 115 000 autobusů na baterie. Čína je navíc zemí s nejrozmanitějšími modely; V roce 2017 měli čínští zájemci o koupi na výběr mezi téměř 60 různými elektromodely.
Zajímavosti
Celkem 83,3 % čínských žen ve věku 15 až 49 let, vdaných či zadaných, používalo ke konci roku 2005 moderní metodyantikoncepce a tímto podílem se dostala Čína na první místo na světě.[198]
Číňané preferují mužské potomky a dívky se mnohdy stávají ještě před svým narozením oběťmi uměle vyvolaných potratů, k čemuž přispěla ipolitika jednoho dítěte (do roku 2015), jejímž cílem bylo omezit růst populace. V roce 2014 bylo v Číně v důsledku potratů azabíjení novorozeňat odhadem o 34 milionů více mužů než žen.[199]Čínský prezidentSi Ťin-pching a americký vicepresidentJoe Biden 25. září 2015
Odhaduje se, že pro čínskou vládu pracuje 50 000 až 100 000hackerů.[200] V roce 2015 bylo odhaleno,[201] že při největším kyberútoku v americké historii čínští hackeři ukradli osobní údaje 21,5 milionu zaměstnanců amerických federálních úřadů.[202]
Čínský prezidentSi Ťin-pching po svém nástupu k moci v roce 2013 spustil rozsáhlou protikorupční kampaň, která vedla k potrestání více než 300 000 stranických funkcionářů. V dubnu 2016 byl jeho vlastní švagr identifikován v uniklýchPanamských dokumentech, které obsahují detailní informace odaňových únicích a praní špinavých peněz.[203] Veškerá odhalení Panamských dokumentů týkající se rodiny Si Ťin-pchinga byla na čínském internetu a v médiích cenzurována.[204]
V roce 2016 Čína vlastnila americké státní dluhopisy v hodnotě 1,244 bilionu USD a byla největšímzahraničním věřitelem Spojených států.[209]Demonstrace před čínským velvyslanectvím v Praze protizimním olympijským hrám v Pekingu, 4. února 2022
↑Total surface area as of 19 January 2007 [online]. [cit. 2024-03-28].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 3 December 2023.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑National Economy – 10.Total Population Went down and Urbanization Rate Continued to Grow (31 December 2024) [online].National Bureau of Statistics of China (NBSC), 17 January 2025 [cit. 2025-01-17].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑World Economic Outlook Database, April 2025 Edition. (China) [online].International Monetary Fund, 22 April 2025 [cit. 2025-05-26].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Jména států a jejich územních částí. 4. rozšířené a přepracované. vyd. Praha: Český úřad zeměměřický a katastrální, 2009. 111 s.Dostupné online.ISBN978-80-86918-57-0. Kapitola Asie, s. 33–34.
↑ The Debate – Macron in the middle? French president in China amid superpower showdown.France 24. 5 April 2023.Dostupné online [cit. 2023-04-09]. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑SIMON, Kuper. There are only two global superpowers left.Financial Times.Dostupné online. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑EAGLEN, Mackenzie. It's Time to Retire the Term "Near-Peer" Competitor When It Comes to China.AEI. 6 June 2023.Dostupné online. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑SAAIDA, Mohammed.The Rise of China as a Global Superpower and its Implications for International Relations [online]. July 2023.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑JOLLY, Dominique.China as a Technological Superpower [online]. 30 January 2025.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑BALDWIN, Richard.China is the world’s sole manufacturing superpower: A line sketch of the rise [online]. 17 January 2024.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑STRIMPEL, Zoe.The West can no longer afford to ignore China’s superpower status [online]. 26 April 2025.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abcdefghiMerriam-Webster's Geographical Dictionary. 3. vyd. Springfield, Massachusetts, U. S. A.: Merriam-Webster, Incorporporated, Publishers, 1997. 1361 s.Dostupné online.ISBN0-87779-546-0. S. 247. (anglicky)
↑DREYER, Edward L.; STEARNS, Peter.Zheng He: China and the Oceans in the Early Ming Dynasty, 1405-1433. [s.l.]: Pearson Longman 238 s.Dostupné online.ISBN978-0-321-08443-9. (anglicky) Google-Books-ID: 9BeFQgAACAAJ.
↑ Japonci zabili 300 tisíc lidí během šesti týdnů. Čína si připomíná 80 let od Nankingského masakru.Lidovky.cz [online].MAFRA, 13. prosince 2017.Dostupné online.
↑ Před 80 lety rozpoutali Japonci v čínském Nankingu peklo. Masakr dodnes šokuje brutalitou.ČT24 [online].Česká televize, 13. prosince 2017.Dostupné online.
↑ab Devět komentářů ke komunistické straně: Úvod.www2.epochtimes.cz [online]. [cit. 2019-11-20].Dostupné online.
↑9 komentářů ke komunistické straně [online]. The Epoch Times [cit. 2010-11-08]. Kapitola Část VII, Historie zabíjení Čínské Komunistické strany – OD VELKÉ KULTURNÍ REVOLUCE PŘES MASAKR NA NÁMĚSTÍ TCHIEN-AN-MEN k Falun Gongu.Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-12-21.
↑FEIGON, Lee, 2002.Mao: A Reinterpretation. Chicago: Ivan R. Dee.ISBN978-1-56663-458-8.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.: "By 1952 they had extended land reform throughout the countryside, but in the process somewhere between two and five million landlords had been killed."
↑LIU, Jenny; KAJÍNEK, Milan.Konfuciův institut - nový kabát Čínské vlády? [online]. [cit. 2010-11-08].Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-03-26.
↑abYULIN, Lin.Dalajláma říká: vzpoura ve Lhase byla zinscenována čínskou policií [online]. Velká Epocha [cit. 2010-11-08].Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-21.
↑Soubor článků o Kao Č'šengovi [online]. Velká Epocha [cit. 2010-11-08].Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-10-29.
↑Č'-ŠENG, Kao.Černá noc čínského právníka Kao Č'-šenga [online]. Velká Epocha [cit. 2010-11-08].Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-21.
↑Téma – čínští právníci hájí Falun Gong [online]. Velká Epocha [cit. 2010-11-08].Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-21.
↑KRÁL, Richard.Čína: Ekologická bomba tiká [online]. Velká Epocha [cit. 2010-11-08].Dostupné online.
↑Lidská práva v Číně [online]. Amnesty International [cit. 2010-11-08].Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-01-14.
↑FEUERBERG, Gary.Svoboda v Číně [online]. The Epoch Times, 2006-05-23 [cit. 2025-02-04].Dostupné online.
↑abcdHORÁLEK, Adam.Geografie Číny. Učební materiál pro studenty sinologie [online]. Olomouc: Katedra asijských studií Filozofické fakulty Univerzity Palackého, 2013 [cit. 2019-11-23].Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-04-10.ISBN978-80-244-3839-9.
↑ East Asia/Southeast Asia :: China — The World Factbook - Central Intelligence Agency.www.cia.gov [online]. 2020-09-14 [cit. 2020-10-08].Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-10-13.
↑ North America :: United States — The World Factbook - Central Intelligence Agency.www.cia.gov [online]. 2020-09-20 [cit. 2020-10-08].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-12-26.
↑ Tisíce vojáků se na indicko-čínské hranici drží v šachu. Hrozí obnovení starého sporu.Lidovky.cz [online].MAFRA, 2017-07-11 [cit. 2019-11-23].Dostupné online.
↑ Tádžikové předají Číně území dvakrát větší než rozloha Prahy.eurozpravy.cz [online]. [cit. 2019-11-23].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-11-23.
↑ Výkaly a odpadky. Čína zavřela základní tábor u Mount Everestu pro turisty bez povolení.iROZHLAS [online].Český rozhlas [cit. 2019-11-23].Dostupné online.
↑ China says communication with other developing countries at Copenhagen summit transparent.People's Daily. 21 December 2009.Dostupné online [cit. 31 January 2019].Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Taiwan's Ma to stopover in US: report.mysinchew.com. 12 January 2010.Dostupné v archivu pořízeném dne 9 September 2015.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Macartney, Jane. China says US arms sales to Taiwan could threaten wider relations.The Times. London: 1 February 2010.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑KEITH, Ronald C.China from the inside out – fitting the People's republic into the world. [s.l.]: PlutoPress S. 135–136.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ An Authoritarian Axis Rising?.The Diplomat. 29 June 2012.Dostupné v archivu pořízeném dne 16 December 2013.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑China, Russia launch largest ever joint military exercise [online]. 5 July 2013 [cit. 2013-07-05].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Energy to dominate Russia President Putin's China visit.www.bbc.co.uk. BBC, 5 June 2012.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑GLADSTONE, Rick. Friction at the U.N. as Russia and China Veto Another Resolution on Syria Sanctions.The New York Times. 19 July 2012.Dostupné online [cit. 15 November 2012].Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Xi Jinping: Russia-China ties 'guarantee world peace'.www.bbc.co.uk. BBC, 23 March 2013.Dostupné online [cit. 23 March 2013].Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ USA a Čína odvrátily eskalaci obchodní války, příštích devadesát dní nebudou zvyšovat vzájemná cla.Hospodářské noviny [online]. 2025-08-12.Dostupné online.
↑ Je fentanyl příčina, anebo záminka? Za co všechno může a nemůže Čína.iDNES.cz [online]. 2025-03-24.Dostupné online.
↑Chinese Civil War [online]. Cultural-China.com [cit. 2013-06-16].Dostupné v archivu pořízeném dne 12 September 2013.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Q&A: China-Japan islands row.www.bbc.co.uk. BBC News, 27 November 2013.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Napětí mezi Indií a Čínou stoupá. Peking zakládá města na sporném území u hranic.Aktuálně.cz [online].Economia, 12. dubna 2023.Dostupné online.
↑ Zákon Čínské lidové republiky o národní obraně. Článek 22.www.npc.gov.cn [online]. www.npc.gov.cn, 2020-12-06 [cit. 2022-01-30].Dostupné online. (anglicky)
↑BICKFORD, Thomas A. Regularization and the Chinese People's Liberation Army: An Assessment of Change.Asian Survey. 2000-05-01, roč. 40, čís. 3, s. 456–474.Dostupné online [cit. 2022-01-30].ISSN0004-4687.doi:10.2307/3021156. (anglicky)
↑INTERNATIONAL INSTITUTE FOR STRATEGIC STUDIES (IISS).The Military Balance, 2018, Vol. 118, No. 1, February 2018. London: Routledge 520 s.ISBN9781857439557,ISBN1857439554.OCLC1029353253 S. 249–259.
↑ZHANG, Ziyu. What are China’s theatre commands and service branches?.South China Morning Post [online]. 2021-08-15 [cit. 2022-01-30].Dostupné online. (anglicky)
↑ Xi Jinping wants China’s armed forces to be “world-class” by 2050.The Economist [online]. 27. 6. 2019 [cit. 25.7.2019].Dostupné online.
↑ Modernisation of China’s military is no cause for alarm.South China Morning Post [online]. 27. 1. 2019 [cit. 25.7.2019].Dostupné online.
↑ZHANG, Ziyu. What are China’s theatre commands and service branches?.South China Morning Post [online]. 2021-08-15 [cit. 2022-01-30].Dostupné online. (anglicky)
↑ Čínská jaderná triáda se neuvěřitelně rychle rozvíjí, varují američtí generálové - Novinky.www.novinky.cz [online]. 2024-03-04 [cit. 2025-06-17].Dostupné online.
↑Military and Security Developments Involving the People's Republic of China 2013 [online]. US Secretary of Defense, 2013 [cit. 2013-06-25].Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-10-10.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Uber’s Surrender to Didi Shows the Steep Odds U.S. Tech Faces in China [online]. 2016-08-03 [cit. 2016-10-08].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Čínské značky válcují svět i v českých obchodech.Seznam Zprávy [online]. 2. dubna 2024.Dostupné online.
↑ Čína je poprvé inovativnější než Německo. Každý čtvrtý patent je její.www.seznamzpravy.cz [online]. 2025-09-19 [cit. 2025-09-19].Dostupné online.
↑Čínská reakce na havárii ve Fukušimě, Atominfo.cz,[2].
↑abHARMS, Florian: Trotz Krise in Hongkong. Deutschland und China bauen wirtschaftliche Zusammenarbeit aus. (Navzdory krizi v Hongkongu. Německo a Čína rozšiřují svoji hospodářskou spolupráci.) T-Online.de,[3], 6. září 2019, 10:42 hod. (německy).
↑HARMS, Florian a TROTZ, Martin: „China diktiert die Regeln – auch Deutschland“ (Čína diktuje pravidla – i Německu). T-Online.de,[4], 06. září 2019, 11:03 hod. (německy).
↑COOLEY, Alexander.New Silk Route or Classic Developmental Cul-de-Sac? The Prospects and Challenges of China's OBOR Initiative [online]. July 2015 [cit. 2016-02-10].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ China plans new Silk Route across Ukraine.Russian News Agency TASS. 9 December 2013.Dostupné online [cit. 10 February 2016].Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑SAHOO, Pravakar. India should be part of the new Silk Route.The Hindu Business Line. 22 December 2015.Dostupné online [cit. 10 February 2016].Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑China’s new silk route: The long and winding road [online]. February 2016 [cit. 2016-02-10].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑First 'Silk Road' train arrives in Tehran from China [online]. [cit. 2016-02-16].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ 'China freight train' in first trip to Barking.BBC News. 2017-01-03.Dostupné online [cit. 2017-01-05]. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Levnější než letadlo a rychlejší než loď. Čína otevřela Hedvábnou stezku vlakem do Londýna.Aktuálně.cz [online].Economia, 2017-01-17 [cit. 2017-01-22].Dostupné online.
↑Auf der Breitspur bis nach Wien. (Na širokých kolejích až do Vídně.)Frankfurter Allgemeine Zeitung, 19. května 2017, s. 21 (německy).
↑Communiqué of the National Bureau of Statistics of People's Republic of China on Major Figures of the 2010 Population Census[1] (No. 1) [online]. National Bureau of Statistics of China [cit. 2015-05-31].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Population Growth Rate [online]. CIA [cit. 2013-09-29].Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-06-25.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑The Cambridge Illustrated History of China, Patricia Buckley Ebrey, Cambridge University Press, 2010,ISBN0-521-12433-6, strana 327
↑ČTK, Martina Kramerová. Čína končí s politikou dvou dětí. Číňané si tak budou nově moci pořídit až tři potomky | Svět.Lidovky.cz [online]. 2021-05-31 [cit. 2025-09-16].Dostupné online.
↑ Čínská politika tří dětí. ‚Nejde jen o ekonomiku, ale i o legitimitu strany,‘ říká analytička Procházková.iROZHLAS [online]. 2021-05-31 [cit. 2025-09-16].Dostupné online.
↑ Číňanů v roce 2022 ubylo. Nejlidnatější zemí by se letos mohla stát Indie.www.novinky.cz [online]. 2023-01-17 [cit. 2025-09-16].Dostupné online.
↑ Obyvatel Číny ubývá.www.novinky.cz [online]. 2024-01-17 [cit. 2025-09-16].Dostupné online.
↑ The American Dream Is Alive. In China..The New York Times. 18 November 2018.Dostupné online [cit. 23 February 2019].ISSN0362-4331. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abcCommuniqué of the National Bureau of Statistics of People's Republic of China on Major Figures of the 2010 Population Census (No. 1) [online]. National Bureau of Statistics of China, 28 April 2011 [cit. 2013-06-14].Dostupné v archivu pořízeném dne 15 January 2013.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Lilly, Amanda. A Guide to China's Ethnic Groups.Washington Post. 7 July 2009.Dostupné v archivu pořízeném dne 9 December 2013.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑China's Geography: Globalization and the Dynamics of Political, Economic, and Social Change. [s.l.]: Rowman & Littlefield Publishers, 2011.Dostupné online.ISBN978-0-7425-6784-9. S. 102.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ National Population by Sex, Nationality | National Bureau of Statistics of China.www.stats.gov.cn [online]. [cit. 2019-11-21].Dostupné online.
↑Languages of China – from Lewis, M. Paul (ed.), 2009. Ethnologue: Languages of the World, Sixteenth edition. Dallas, Tex.: SIL International.
↑Kaplan, Robert B.; RICHARD B. BALDAUF.Language Planning and Policy in Asia: Japan, Nepal, Taiwan and Chinese characters. [s.l.]: Multilingual Matters, 2008.ISBN978-1-84769-095-1. S. 42.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑"Languages". 2005. Gov.cn. Retrieved 31 May 2015.
↑Rough Guide Phrasebook: Mandarin Chinese. [s.l.]: Rough Guides, 2011.Dostupné online.ISBN978-1-4053-8884-9. S. 19.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑DILLON, Michael.Religious Minorities and China. [s.l.]: Minority Rights Group International, 2001. (English)Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑BUANG, Sa'eda; CHEW, Phyllis Ghim-Lian.Muslim Education in the 21st Century: Asian Perspectives. [s.l.]: Routledge, 9 May 2014.ISBN978-1-317-81500-6. S. 75. (English)Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Archivovaná kopie [online]. National Religious Affairs Administration [cit. 2015-08-30].Dostupné v archivu pořízeném dne 12 August 2015.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Constitution of the People's Republic of China. Chapter 2, Article 36.
↑ČT24. Čína zvyšuje tlak na křesťanskou menšinu.ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2025-10-24].Dostupné online.
↑YAO, Xinzhong.Chinese Religion: A Contextual Approach. London: A&C Black, 2010.ISBN978-1-84706-475-2.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“. pp. 9–11.
↑MILLER, James.Chinese Religions in Contemporary Societies. [s.l.]: ABC-CLIO, 2006.ISBN978-1-85109-626-8.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.p. 57.
↑ZÁDRAPA, Lukáš. Pět tisíc let čínských dějin - anebo ne tak docela?.Sinopsis [online]. 2016-05-23 [cit. 2019-11-20].Dostupné online.
↑GOLDBERGER, Paul. I.M. Pei, Master Architect Whose Buildings Dazzled the World, Dies at 102.The New York Times. 2019-05-16.Dostupné online [cit. 2019-06-24].ISSN0362-4331. (anglicky)
↑ Olympijské hry v Pekingu začaly, oheň zapálil legendární gymnasta.www.sport.cz [online]. [cit. 2019-06-24].Dostupné online.
↑ Berlínský Zlatý medvěd jde do Číny, Grandhotel Budapešť má cenu poroty.iDNES.cz [online].MAFRA, 2014-02-15 [cit. 2022-04-03].Dostupné online.
↑ Kde je Fan Ping-ping? Nejznámější čínská herečka zmizela, zřejmě ji vyšetřují úřady.Aktuálně.cz [online].Economia, 2018-08-14 [cit. 2019-06-24].Dostupné online.
↑ Miss World 2007 se stala čínská miss C' Lin Čang.Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2019-06-24].Dostupné online.
↑ Čínská opera.ikoktejl [online]. [cit. 2019-11-20].Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-04-10.
↑ Sedm nových divů světa: Patří mezi ně krvavá pyramida i stavba viditelná z vesmíru.Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2019-11-06].Dostupné online.
↑ Peking má nejnavštěvovanější památku, kam se 500 let nesmělo.Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2019-11-06].Dostupné online.
↑CNN, Elaine Yu. Ancient 'world wonder' comes back to life.CNN Travel [online]. 2016-09-16 [cit. 2019-11-06].Dostupné online. (anglicky)
↑ V Číně otevřeli nejdelší most vedoucí přes moře: Odolá zemětřesení i supertajfunu.100+1 zahraniční zajímavost [online]. 2018-10-24 [cit. 2019-11-06].Dostupné online. (anglicky)
↑ ČÍNSKÝ ŠOK: Vejce, které mění barvu. Vítejte ve Velkém národním divadle | Aktuality.Lidovky.cz [online].MAFRA, 2019-03-15 [cit. 2019-11-06].Dostupné online.
↑ Velké trenýrky. Nová budova čínské státní televize vzbuzuje rozpaky.iDNES.cz [online].MAFRA, 2012-05-18 [cit. 2019-11-06].Dostupné online.
↑ Čínská kuchyně: vhodná pro všechny milovníky hůlek, rýže a pálivých pokrmů.Poznávací zájezdy | mazaně s Radynacestu.cz [online]. [cit. 2019-06-24].Dostupné online.
↑ Kumáradžíva.leporelo.info [online]. [cit. 2019-11-06].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-06-12.
↑ Čínský autor Knihy vrchních písařů poodhaluje své tajemství.iDNES.cz [online].MAFRA, 2013-03-22 [cit. 2019-06-24].Dostupné online.
↑ Sun-c’: Geniálny čínsky stratég a taktik, ktorý zároveň napísal jednu z najstarších kníh o vedení vojny.refresher.cz [online]. [cit. 2019-06-24].Dostupné online.
↑ QS World University Rankings 2020.Top Universities [online]. 2019-06-05 [cit. 2019-11-26].Dostupné online. (anglicky)
↑ China's Ivy League：C9 League.en.people.cn [online]. [cit. 2019-11-26].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-01-03.
↑ Olympijská rekordmanka ve skocích do vody Wu Min-sia končí.iSport.cz [online]. [cit. 2019-06-24].Dostupné online.
↑ Čína získala v olympijském badmintonu všechny zlaté medaile.ČT sport [online]. [cit. 2019-06-24].Dostupné online.
↑ Hall of Famers.International Volleyball Hall of Fame - Holyoke, Massachusetts USA [online]. [cit. 2019-06-24].Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky)
↑ Zimní olympijské hry v roce 2022 bude hostit Peking.iDNES.cz [online].MAFRA, 2015-07-31 [cit. 2019-06-24].Dostupné online.
↑PETERSON, Andrea.OPM says 5.6 million fingerprints stolen in biggest cyber attack in US history. America doesn't have anything together this is why this happened [online]. 2015-09-24.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑SCHMITZ, Rob. Xi Jinping's family linked to Panama Papers.www.marketplace.org. Marketplace, 4. dubna 2016.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑FENDRYCHOVÁ, Simona. Čína převychovává muslimy. Ponižovaní Ujguři živoří v lágrech, musí jíst i vepřové.Aktuálně.cz [online].Economia, 2018-09-03.Dostupné online.
↑WITHNALL, Adam. ‘Cultural genocide’: China separating thousands of Muslim children from parents for ‘thought education’.The Independent [online]. 2019-07-05 [cit. 2023-04-27].Dostupné online.
↑ Uighurs: 'Credible case' China carrying out genocide.BBC News [online]. 2021-02-08 [cit. 2023-04-27].Dostupné online.
↑VOŽENÍLEK, David. Hlídat se budeme sami. V Číně vzniká Velký Bratr 21. století.iDNES.cz [online].MAFRA, 22. prosince 2017.Dostupné online.
↑ Čínský systém společenského kreditu: Velký bratr všechno uvidí "jako Bůh". Kdo není důvěryhodný, neudělá ani krok, hlásá Si Ťin-pching.Hospodářské noviny [online]. 11. dubna 2019.Dostupné online.
↑ Závislost průmyslu na materiálech z Číny je větší, než to vypadá. Válka s Tchaj-wanem by firmy ochromila.Český rozhlas [online]. 28. května 2024.Dostupné online.
↑ Evropa si přiznává „zelenou“ závislost na Číně. Může být nebezpečná, varuje expert.Euractiv [online]. 27. července 2023.Dostupné online.
↑ Bateriím do elektromobilů vládne Čína. Evropská šance možná leží v Srbsku.Euractiv [online]. 18. října 2023.Dostupné online.
.svg)
.jpg)
.jpg)
_Daytime.jpg)
.jpg)
.svg)
_2.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
_III.jpg)
.svg)
