Íránský jaderný program byl spuštěn v50. letech 20. století za pomociSpojených států amerických jako součást programuAtomy pro mír.[1] Účast USA azápadní Evropy pokračovala až doÍránské islámské revoluce roku1979, kdy byl sesazen šáhMuhammad Rezá Pahlaví.[2][3]
Po revoluci byl tajný program na výzkumjaderných zbraní rozpuštěnRúholláhem Chomejním, který rozhodl, že jaderné zbraně jsoumuslimskou etikou a právní vědou zakázány.[4]Írán podepsal smlouvy, kterými odmítl drženízbraní hromadného ničení, včetně zbraníbiologických,[5]chemických[6] a jaderných.[7]
Íránský jaderný program zahrnoval několik výzkumných míst, dvauranové doly, výzkumnýreaktor a zařízení na zpracování uranu včetně tří známých zařízení naobohacování uranu.[8]
První íránská jaderná elektrárnaBúšehr I byla dokončena s výraznou pomocí ruské vládní agenturyRosatom a oficiálně spuštěna 12. srpna2011.[9] Írán poté oznámil, že pracuje na nové jaderné elektrárně vDarchovinu o výkonu 360 MW[10] a že bude usilovat o otevření více středně velkých jaderných elektráren a uranových dolů v budoucnu.[11] Podle sdělenííránského prezidentaMasúda Pezeškjána z konce září 2025USA požadují odevzdání veškerého obohaceného uranu.[12]
Historicky, dokud se jeho vlastní jaderný program nezačal rozvíjet, Írán důsledně podporoval vytvoření zóny bez jaderných zbraní na Blízkém východě. V roce 1974, když v regionu rostly obavy z izraelského programu jaderných zbraní, Írán ve společné rezoluci Valného shromáždění OSN formálně navrhl koncepci zóny bez jaderných zbraní na Blízkém východě.[13]
V roce 1957 podepsalMuhammad Rezá Pahlaví se Spojenými státy americkými dohodu o spolupráci na jaderném programu. Šlo o součást programu amerického prezidentaDwighta D. Eisenhowera s názvemAtomy pro mír. Výsledkem spolupráce bylo vybudování prvního jaderného výzkumného střediska v Íránu, konkrétně v Teheránu.[14]
Roku 1970 Írán podepsalSmlouvu o nešíření jaderných zbraní.[14] V roce 1974 šáh zřídil Íránskou organizaci pro jadernou energii a představil dvacetiletý plán výstavby jaderných elektráren s celkovou plánovanou kapacitou o výkonu 23 000 MW. Následně podepsal smlouvy se západními firmami. Francouzskému konsorciu firemEurodif zaplatil miliardu dolarů za 10% podíl akcií výměnou za vybudování zařízení naobohacení uranu. Západoněmecká firmaSiemens zase měla postavit dvatlakovodní reaktory vBúšehru. V roce 1975 začala výstavbaJaderné elektrárny Búšehr. V jednáních byla dodávka dalších reaktorů od francouzské firmyFramatome.[14]
Po vítězství islamistů víránské revoluci roku 1979 došlo k výraznému zbrždění jaderného programu.Rúholláh Chomejní byl k jadernému programu nepřátelský, jelikož ho vnímal jako symbol západního vměšování do Íránu. V osmdesátých letech, běhemirácko-íránské války, byl program dále poškozen, jelikož Irák útočil také na cíle spojené s jaderným programem. Rozestavěná Jaderná elektrárna Búšehr se několikrát stala terčem útoku, což vedlo společnost Siemens ke stažení se z výstavby.[14]
V devadesátých letech došlo k obnově jaderného programu, a to ve veřejné i tajné formě. Veřejně Írán oznámil spolupráci s Ruskem a Čínou na rozvoji jaderných elektráren. Například dostavbu Jaderné elektrárny Búšehr převzala ruská firma (dostavěna byla až v roce 2011). Čína zase poskytla expertízu v těžbě uranu a v jaderném výzkumu.[14] Nicméně v tajném režimu Írán vybudoval zařízení na obohacování uranu a prováděl výzkum vedoucí k vývoji jaderných zbraní (projekt AMAD pod vedenímMohsena Fachrízádeha), a to bez mezinárodního dohledu.[14] V téže době Írán čerpal z práce pákistánského jaderného vědceAbdula Kádira Chána a vybudoval několik prvních centrifug na obohacování uranu. Došlo také k experimentům sfluoridem uranovým.[14]
V roce 2000 Írán, podle čínských plánů, dokončil zařízení na konverzi uranu vIsfahánu. V téže době díky čínské spolupráci začal těžit uran ze svých dolů u města Sadogh v provinciiJazd a u městaBandar Abbás.[14] Současně byla před dokončením jaderná zařízení na obohacování uranu vNatanzu aAráku. Obě zařízení byla budována bez vědomíMezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE). V roce 2002 opoziční exilová Národní rada odporu Íránu odhalila existenci těchto dvou zařízení. Toto bylo následně potvrzeno s pomocí satelitních snímků. Odhalení vedlo k zásadní diplomatické krizi.[14]
Krátce poté, v roce 2003, Írán podepsal s Francií, Spojeným královstvím a Německem tzv. Teheránskou dohodu, ve které se zavázal dočasně zastavit celý jaderný program a zařízení zpřístupnit mezinárodní kontrole. Mezinárodní agentura pro atomovou energii poté íránský jaderný program vyšetřovala a zjistila řadu nesrovnalostí v předložených dokumentech. V roce 2005 MAAE v závěrečné zprávě uvedla, že íránský jaderný program nesplňuje standardy organizace a že by měla zasáhnout OSN. Írán reagoval vypovězením dohody a obnovou jaderného programu.[14] Roku 2006 íránský prezidentMahmúd Ahmadínežád ohlásil, že Írán dosáhl 3,5% obohaceníuranu-235, což bylo dostatečné obohacení pro jadernou energetiku (na jadernou bombu je potřeba obohacení U-235 na 90 %). Šlo o první veřejné prohlášení, ve kterém Írán dosáhl plného jaderného cyklu od těžby po využití v energetice.[14] Krátce potéRada bezpečnosti OSN vydala rezoluci č. 1696, ve které Írán vyzvala k zastavení obohacování uranu. Írán výzvu odmítl a OSN poté zavedla sankce (například rezolucí č. 1737 z roku 2006). Sankce necílily jen na jaderný program, ale také na obchod a jiné finanční toky (například embargo na íránskou ropu ze strany Evropské unie).[15]
V roce 2007 již Írán disponoval třemi tisíci centrifug typu IR-1. Členské státy Rady bezpečnosti OSN se snažily Írán diplomaticky přimět k zastavení obohacování uranu, ale neuspěly. Írán hájil své „právo“ na obohacování uranu pro energetické účely.[14] Roku 2009 USA odhalily další tajné jaderné zařízení, tentokrát u městaQom, které bylo vybudováno ve skále u bývalé základnyislámských revolučních gard. Podle zpravodajských informací výstavba tohoto zařízení začala v roce 2006. V červnu 2010 byla v reakci na zjištění OSN přijata rezoluce č. 1929, která zavedla novou várku sankcí.[14]
USA a Izrael provedly v letech 2009 až 2010kybernetický útok na íránská jaderná zařízení, kdy do tamních systémů nasadilypočítačového červaStuxnet. V letech 2010 až 2012 došlo k zabití čtyř íránských jaderných vědců. Atentáty byly připisovány agentům z USA a Izraele. Přesto podle zpráv Írán v roce 2013 disponoval již 18 000 centrifugami (zejména typu IR-1). V zásobě měl mít deset tun uranu obohaceného na 3,5 % a 370 kg uranu obohaceného na 20 %. Podle západních politiků dělilo Írán od vytvoření jaderné bomby „jen několik měsíců“.[14]
Nový prezident ÍránuHasan Rúhání v roce 2013 projevil ochotu diplomaticky jednat o omezení jaderného programu výměnou za zrušení sankcí. V listopadu 2013 byl mezi státy Rady bezpečnosti OSN a Íránem přijat Společný akční plán (JPOA). Ten dočasně zastavil klíčové oblasti jaderného programu. Írán výměnou za rozvolnění sankcí souhlasil se zastavením obohacování uranu nad úroveň 5 % a s rozložením zásob uranu obohaceného na hranici 20 %. V červenci 2015 bylo dosaženo finální dohody s názvemSpolečný komplexní akční plán (JCPOA). Írán souhlasil s omezením programu minimálně na jednu dekádu a otevření se dalšímu mezinárodnímu dohledu.[16] Írán nesměl obohatit uran nad úroveň 3,67 % a maximální zásoba obohaceného uranu mohla činit 300 kg. Současně mělo dojít k demontáži centrifug a funkčních jich mohlo být jen pět tisíc.[17]
MAAE současně získala možnost provádět neohlášené kontroly íránských jaderných zařízení. Podle expertů dohoda fungovala až do nástupuDonalda Trumpa, který ji z politických důvodů označil „nejhorší dohodou, která kdy byla vyjednána“. Slíbil, že vyjedná lepší, ale to se mu nepovedlo.[18]
V roce 2018Mosad provedl tajnou operaci, při které získal tisíce dokumentů o íránském jaderném programu.[19] Dokumenty následně sdílel se západními rozvědkami a uvedl, že dokazují, že Írán pracoval na vývoji jaderné bomby. Důkazy zveřejněny nebyly. Írán tato obvinění odmítl.[20] Zjištění však byla jedním z důvodů, proč americký prezident Donald Trump v roce 2018 vypověděl za USA Společný komplexní akční plán.[21] V květnu 2019 poté Írán oznámil, že ruší některé své závazky určené akčním plánem.[22] Krátce poté íránský vědecAlí Akbar Sálehí oznámil, že se Írán vrátí na hranici 5 %.[23] V lednu 2020 USA provedly atentát naKásima Sulejmáního, velitele speciálníchjednotek Quds, a Írán odpověděl kompletním vypovězením Společného komplexního akčního plánu.[24]
Během roku 2020 Írán zněkolikanásobil své zásoby obohaceného uranu. V listopadu 2020 byl zavražděn íránský vědec a vedoucí projektu AMADMohsen Fachrízádeh. Za pachatele byl označen Izrael.[25] V letech 2021 a 2022 Írán vybudoval celou řadu nových centrifug typu IR-2m, IR-4 a IR-6.[26] V dubnu 2021 byla spáchána sabotážjaderného zařízení v Natanzu. Írán krátce nato oznámil, že dosáhl obohacení uranu na 60 %. Na začátku roku 2023 měl Írán disponovat již 70 kg uranu obohaceného na 60 %,[14] v listopadu 2024 182 kg, v únoru 2025 274 kg.[27] a poslední zpráva MAAE konstatuje 408 kg k 10. červnu 2025.[28] O jejich osudu není nic známo, ani o umístění 275 kg materiálu obohaceného na 20 % a 5 tun materiálu s 5 % U235. Írán je jediným "nejaderným" státem, který takový materiál vyrábí a skladuje, což spolu s jeho deklarovanou vizí vymazat stát Izrael z mapy dává důvody k obavám. Od roku 2022 probíhaly pokusy o obnovení diplomatického dialogu. V roce 2024 nový íránský prezidentMasúd Pezeškján potvrdil ochotu obnovit diplomatické řešení.[29]
V roce 2024 ovšem vypuklíránsko-izraelský konflikt, kdy se země vzájemně ostřelovaly raketami. Izrael několikrát uvedl, že během náletů cílil také na objekty spojené s íránským jaderným programem.[30]
V lednu 2025 bylo oznámeno, že Írán vyvíjí rakety dlouhého doletu, které by případně mohly nést jaderné hlavice.[31] V březnu 2025 americký prezident Donald Trump zaslal představitelům Íránu dopis, ve kterém nabídl obnovení diplomatických rozhovorů. Na začátku června Trump deklaroval úsilí o uzavření dohody s Íránem.[32] V červnu 2025 však Izrael provedl novousérii náletů na Írán, kdy již cílil zejména na jaderný program, centra pro zpracování uranu Isfahán, Natanz, Fordo, výrobu raket v u Tabrízu a továrny na centrifugy v Karaji a Teheránu. Útoky také cilily na íránské jaderné vědce[33] a velení Íránské armády a Íránských revolučních gard. Přestože došlo ke zničení nadzemní části jaderného zařízení v Natanzu,[34] provedly po týdnu izraelských útoků na Íránútoky na íránský jaderný program také Spojené státy americké.[35] V operaci „půlnoční kladivo“ byly 22. června z ponorek odpáleny křižující střely Tomahawk na Isfahan a Natanz, zatímco bombardéryB2 Spirit svrhly těžké bombyGBU-57 určené k ničení bunkrů na Fordo a Natanz.[27]
Přestože experti MAAE našli už v březnu 2023 částice uranu obohaceného na 83%, nebylo doloženo, zda a jaké zásoby Írán vlastní. Podle některých v červnu 2025 Írán nebyl před dokončením jaderných bomb. Disponoval sice velkou zásobou obohaceného uranu, ale neměl jiné podstatné technologie k výrobě bomby. Pokud by se rozhodl jadernou bombu vyrobit, potřeboval by podle odhadů nejméně rok.[18][36] Žádné důkazy poukazující na výrobu samotné jaderné zbraně však nenašla ani inspekce MAAE. Od roku 2001 však její inspektoři neměli přístup a přehled o výrobě centrifug používaných k obohacování uranu. Podle některých pramenů nelze vyloučit další tajnou laboratoř na obohacování uranu, kde by mohlo pracovat až 1000 modernějších typů odstředivek, které by během relativně krátké doby mohly z existujících 400 tun uranu obohaceného na 60% vyrobit 90% surovinu vhodnou k výrobě několika pum v řádu měsíců.[28] Oproti tomu MAAE ve své zprávě poukázala na deklarace nejvyšších představitelů Íránu, že použití jaderné zbraně je v rozporu s islámským právem, a také a na absenci „důvěryhodných indikátorů existence nepřiznaného a systematického jaderného programu“.[18] Nicméně krátce před izraelskými útoky Rada guvernérů MAAE poprvé za předchozích dvacet let oficiálně uvedla, že Írán neplní své závazky ohledně jaderného programu.[37] Íránský prezident Masúd Pezeškján 3. července 2025 nařídil přerušit spolupráci sMezinárodní agenturou pro atomovou energii.[38]
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuNuclear program of Iran na anglické Wikipedii.
{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
Obrázky, zvuky či videa k tématuíránský jaderný program na Wikimedia Commons