Írán, který jekolébkou civilizace, je osídlen již odmladšího paleolitu. Velkou část Íránu jako politický celek poprvé sjednotiliMédové pod vedením Kiaxarese v 7. století př. n. l. a svého územního vrcholu dosáhl v 6. století př. n. l., kdyKýros II. založilAchaimenovskou říši, jednu z největších vestarověku. Ve 4. století př. n. l. si říši podrobilAlexandr Veliký. Íránské povstání založilo ve 3. století př. n. l.Parthskou říši a osvobodilo zemi, kterou ve 3. století n. l. nahradilaSasánovská říše. Vestarověkém Íránu došlo k nejranějšímu rozvoji písma, zemědělství, urbanizace, náboženství a centrální vlády. Sasánovská éra je považována za zlatý věk v dějinách íránské civilizace. V 7. století našeho letopočtu si oblastpodmanili muslimové, což vedlo kislamizaci Íránu. Země se stala hlavním centrem islámské kultury a vzdělanosti.Literatura, filozofie,matematika, medicína,astronomie aumění, které vzkvétaly za sasánovské éry, byly obnoveny běhemislámského zlatého věku a perské renesance, kdy řada íránských muslimských dynastií ukončila arabskou nadvládu, oživilaperský jazyk a vládla zemi až doseldžuckých amongolských v výbojů v 11. až 14. století.
Dobře zachovaný nápisArdašíra I. (224–242 n. l.) vNakš-e Rustam : „Toto je postava Mazdaworshippera, pána Ardašíra, krále Íránu.“[4]
TermínÍrán(„země Árijců“) pochází zstředoperského Ērān, poprvé doložený nápisem ze 3. století vNakš-e Rustam, s doprovodnýmparthským nápisem používajícím termín Aryān v odkazu na Íránce.[5] Termíny Ērān a Aryān jsou sklonné množné tvarygenitivních podstatných jmenēr- (střední perština) aary- (parthština), oba pocházejí z protoíránského jazyka*arya- (ve významu „Árijec “, tj. „z Íránců“),[5][5] uznávaného jako derivátprotoindoevropského jazyka*ar-yo-, což znamená „ten, kdo se (dovedně) skládá“.[6] Podle íránské mytologie pochází název země od Irádže, legendárního prince a krále.[5]
Historicky byl Írán naZápadě označován jakoPersie[7][8][9] především díky spisůmřeckých historiků, kteří celý Írán označovali jako Persís (starořecky: Περσίς; zestaroperského𐎱𐎠𐎼𐎿 Pârsa),[10] což znamená „zeměPeršanů “, zatímcoPersis byla pouze jednou z provincií nacházející se na jihozápadě starověkého Íránu.[11]
V roce 1935 požádalRezá Pahlaví mezinárodní společenství, aby zemi nazývalo jejím původním jménemÍrán.[12][13] Zatímco Íránci nazývali svůj národÍránem přinejmenším od roku 1000 př. n. l., změna názvu byla provedena pouze proto, aby západní svět začal zemi nazývat stejným jménem jako její obyvatelé.[14]Írán byl uznán jakoÍrán dříve, než byl vůbec znám jakoPersie. Dnes se v kulturním kontextu používá jakÍrán, takPersie, zatímco v oficiálním státním kontextu zůstává závazný názevÍrán.[15][16][17][18][19][20]
Dnešní Írán se rozkládá na území, v českém prostředí dříve označovaném termínem Persie, odvozeného podle názvu etnika Peršanů, pocházejících z jedné z provincií na jihozápadě země (Fárs). Geografická poloha země, vymezenáKavkazem na severu,Arabským poloostrovem na jihu,Indií aČínou na východě aMezopotámií aSýrií na západě, byla od nepaměti natolik exponovaná, že z oblasti učinila dějiště významných historických zvratů a událostí.
Arabštíchalífové z roduUmajjovců a pozdějiAbbásovců začlenili íránské kraje do své nadnárodní říše sahající odMaroka až do středníAsie, ale již v 9. století se jejich stát začal rozpadat – proces, který byl završen zhruba během sta let. V Persii poté vládly různé dynastie, většinou cizího původu (např.Seldžukové), a již ve 13. století přišli noví dobyvatelé:Mongolové v čele s Čingischánem. Ti v oblasti založili tzv.říši ílchánů, zahrnující iIrák s částíAfghánistánu,Pákistánu aTurkmenistánu, avšak již po století následovalo nové období partikularismu. Po přechodné nadvláděTamerlána a jeho nástupců se staly vlastními tvůrci novodobého Íránu dynastieSafíovců aKádžárovců, za nichž také počíná evropské pronikání na Střední východ. To zesílilo zejména poté, kdy v roce 1892Jacques de Morgan v zemi objevil ropu.
Z evropskýchkoloniálních mocností získaly v 19. století největší vlivVelká Británie aRusko, jež si Persii postupně rozdělily na zájmové sféry. Slabá ústřední vláda v Teheránu jim v tom nebyla schopná zabránit a aniperská revoluce z let 1905–1911, která zemi zajistilaparlamentarismus, nevedla k důkladné reformě mnohdy archaických správních struktur. V roce 1921 povstal proti kádžárovskému šáhuAhmadovi kozácký důstojník, plukovníkRezá Chán, a poté, co soustředil veškerou moc ve svých rukou, dal se zvolit roku 1925 novým šáhem pod jménem Rezá Šáh Pahlaví. Za jeho vlády nastala překotná a místy neuvážená modernizace země podle evropského vzoru, prosazovaná diktátorskými metodami.
Po vypuknutídruhé světové války okupovaly Írán Velká Británie aSSSR, což souviselo jednak s vojenskou strategií Londýna i Moskvy, jednak s šáhovou proněmeckou politikou. Obě velmoci také dosadily Íráncům nového vládce – dosavadníhokorunního princeMuhammada Rezu Pahlavího, absolventa internátní školy veŠvýcarsku. Pod dohledem okupačních vojsk se ve dnech 28. listopadu až 1. prosince 1943 konala v íránském hlavním městěTeheránská konference za účastiRoosevelta,Churchilla aStalina.
Muhammad Rezá Pahlaví po válce umožnil jisté uvolnění politických poměrů a v Íránu se tak na legální bázi zformovaly politické strany. V roce1951 se stal ministerským předsedou vůdceNárodní frontyMuhammad Mosaddek, který měl podporu komunistů a islamistů, jehož vláda znárodnila íránský ropný průmysl, kontrolovaný od počátku století Brity. Toto opatření vyvolalo mezinárodní krizi ve vztazích s Velkou Británií (vizíránská krize) a vyústilo ve státní převrat, zorganizovaný šáhem za podporyCIA. Od té doby vládl Muhammad Rezá Pahlaví diktátorsky pomocí tajné policieSAVAK, přičemž zahraničněpoliticky se silně orientoval na USA a podporovalIzrael. Jeho autokratické metody a přílišné prosazování západní kultury, jakož i překotně prováděná modernizace („Bílá revoluce“) však nakonec postavily proti monarchii téměř celou společnost.
V roce 1978 vypukly v celém Íránu rozsáhlé protivládní demonstrace, které přerostly v revoluci a skončily svržením starého režimu. Šáh musel 16. ledna 1979 odejít do exilu a mocenské vakuum vyplnil charismatický duchovní,ájatolláhRúholláh Chomejní, který se naopak z exilu vrátil. V následujících měsících byly demontovány všechny pilíře šáhovy světské diktatury, referendem schváleno ustavení islámské republiky a do ústavy zakomponovány teokratické prvky. Chomejní postupně prosadil svou politickou doktrínu „o nadvládě teologa“, jež v praxi znamenala, že moc převzaloší'itské duchovenstvo.Čímž byl sekulární, modernizující se Írán pod vládou Šáha uvržen do islámské republiky pod vládou teokratů.[21]
Zahraničněpoliticky se nový režim dostal téměř ihned do konfliktu s USA (vizAmerická rukojmí v Íránu), dosavadním nejužším spojencem, a se sousednímIrákem ovládaným světskou stranouBaasSaddáma Husajna. V roce 1980 překročila irácká armáda hranice Íránu a začalaíránsko-irácká válka, jež trvala osm let a stála zhruba milion lidských životů. Vnější ohrožení Chomejnímu a jeho okolí umožnilo ještě více omezit svobodu ve vnitropolitickém smyslu – popravy byly na denním pořádku. Sestřelení íránského civilního letadlaIran Air 655 křižníkem USSVincennes v roce 1988 dále vyostřilo vztahy se Spojenými státy.
Uzavření míru v roce 1988 a Chomejního smrt o rok později nevedly k zásadní změně kursu islamistického vedení Íránu, dílčí korektury ve vnitřní politice však přece jen proběhly. V osoběAlího Chameneího, nového vůdce země, se dostala do popředí osobnost, jež neměla zdaleka takovou autoritu jako Chomejní, což umožnilo vzrůst reálné moci formální hlavy státu – prezidenta. V politice se začali více angažovat lidé spíše pragmatičtí, zaměření na ekonomiku a poválečnou obnovu infrastruktury, a sami Íránci projevovali nyní mnohem hlasitěji nespokojenost s vývojem své země – jejich mínění musel brát režim vážně.
Stoupenci reformního íránského prezidentaRúháního oslavují jeho znovuzvolení v květnu 2017
V roce 1997 byl zvolen prezidentem umírněný duchovníMuhammad Chátamí, pod jehož vedením započal pokus o liberalizaci režimních struktur. Byla zmírněna cenzura, v tisku se po dlouhé době objevovaly kritické hlasy na adresu vlády a reformní strany navíc triumfovaly v parlamentních volbách v roce 2000. Konzervativní kruhy kladly tomuto vývoji od počátku silný odpor, a protože moc prezidenta i parlamentu je v Íránu omezená, podařilo se reálně docílit jen málo změn. V roce 2004 nakonec vládnoucí konzervativci eliminovali volebními manipulacemi oponenty v parlamentu a o rok později získali vítaného spojence v novém konzervativním prezidentuMahmúdu Ahmadínežádovi, známém svými výpady protiIzraeli. Současná situace v Íránu je komplikovaná – velká část společnosti si přeje změny, není však prozatím sil, které by je politicky mohly prosadit. V oblasti zahraničních vztahů vzrostlo poslední dobou napětí se Spojenými státy, především kvůli podezření, že Írán usiluje o získání jaderné zbraně.
15. června 2013 byl íránským prezidentem zvolenHasan Rúhání, kdy porazilMohammada Bagher Ghalibafa a další 4 kandidáty.[22][23] Rúháního volební vítězství zlepšilo vztahy Íránu s ostatními zeměmi.[24] Vztahy Íránu seSpojenými státy se prudce zhoršily poté, co USA v roce 2018 odstoupily od mezinárodní jaderné dohody s Íránem a zpřísnily protiíránské sankce.[25]
Izraelsko-íránská válka začala 13. června 2025 izraelskými překvapivými útoky na klíčová jaderná a vojenská zařízení v Íránu a skončila po dvanácti dnech uzavřením příměří.[26] Dne 22. června 2025 americký prezidentDonald Trump nařídilútok na íránská jaderná zařízení.[27] V září 2025 na Írán obnovila sankceOrganizace spojených národů.[28] Po vypršení platnosti dohody, která do října 2025 omezovala íránský jaderný program, Írán oznámil, že již není nikterak vázán omezeními svého jaderného programu.[29]
Podrobnější informace naleznete v článku Íránská vlajka.
Íránská vlajka je tvořena listem o poměru stran 4:7 se třemi vodorovnými pruhy: zeleným, bílým a červeným. Ve středu vlajky, v bílém pruhu, je umístěn státní znak, avšak v červeném provedení. Při dolním okraji zeleného pruhu a při horním okraji červeného je stylizovaný, bílý nápis Allāhu Akbar (Takbír) v arabském kúfickém písmu, který se vždy 11× opakuje. Bílý pruh tak vypadá opticky širší.
Íránský státní znak tvoří čtyři malé půlměsíce, obklopující svisle ležící čepel meče, nad kterou je umístěn znakarabského písma nazývanýšadda nebo tašdíd. Barva íránského znaku je zelená, symbol se však užívá v různých barvách (na státní vlajce je červený, na lodní vlajce žlutý).
Nejsevernější bod Íránu leží na 39°47' severní šířky a nachází se tak zhruba na stejné úrovni jakoPalma de Mallorca veŠpanělsku. Nejjižnější bod je na 25° severní šířky, což odpovídá poloze městaDauhá v Kataru.Íránské krajině dominují rozlehlá pohoří, mezi nimiž je spousta různých proláklin a náhorních plošin. Nejhornatější je zalidněná západní část s pohořími jakoKavkaz,Zagros aElborz (nejvyšší hora Íránu:Damávand s 5671 m). Východní část země tvoří hlavně neobydlené pouště jakoDašt-e Kavír, občas zpestřené slaným jezerem. Jediné rozlehlejší roviny se rozkládají na pobřežíKaspického moře a na severním konciPerského zálivu. Vodních toků je především ve vnitrozemí málo, většina z nich ústí do bezodtokových jezer a některé z nich v létě úplně vysychají.
Pro Írán je typickésubtropické podnebí s výraznou kontinentalitou, na jihu pak horké a suché podnebítropického charakteru. Průměrná teplota činí v lednu 2–19 °C, v červenci 25–32 °C. Srážky od západu k východu ubývají, nejvíce jich spadne v oblastech uKaspického moře (ročně až 2000 mm). Nejsušší jsou kraje u slaných jezer ve vnitrozemí, zatímco v pouštích při jižním pobřeží dochází v noci ojediněle k tvorbě mlhy. Na horách v severních oblastech země a náhorních plošinách na severozápadě v zimě sněží.
V Íránu je 16 národních parků o celkové rozloze 1 649 771 ha, přičemž první národní park vznikl již v roce 1957. Přírodních rezervací je v celé zemi celkem 33.
Státním zřízením Íránu jeislámská republika, a to na základě ústavy, pro niž hlasovalo v roce 1979 přes 98 % voličů. Moc nad zemí je rozdělena nazákonodárnou,výkonnou asoudní. Nejvyšší autoritou země jeduchovní vůdce revoluce (perskyرهبرانقلاب اسلامی), který fakticky ovládá klíčové oblasti politického systému země – je nejvyšším velitelem jak íránské armády, tak samostatně fungující speciální organizaceIslámských revolučních gard. Kromě bezpečnostních složek kontroluje také státní televizi, rozhlas a justici. Určuje 6 členů dvanáctičlenného orgánuRada dohlížitelů (perskyشورای نگهبان), jmenuje členy Rady pro určování zájmů režimu (perskyمجمع تشخیص مصلحت نظام). Současným nejvyšším duchovním vůdcem je SajidAlí Chamene´í. Prezident republiky, jako druhá nejvyšší autorita země, je představitelem výkonné moci. Volen je přímou volbou občanů na 4 roky a může být zvolen na maximálně jedno další funkční období v řadě. Prezident sestavuje svou vládu, jednotlivé členy vlády (ministry) schvaluje parlament. Vláda je pověřena řízením státní správy a vykonává zahraniční politiku v souladu s principy islámské republiky. Prezident rovněž předsedáNejvyšší radě národní bezpečnosti (perskyشورای عالی امنیت ملی). Současným prezidentem Íránu jeMasúd Pezeškján. Legislativní moc reprezentuje 290členný parlament (perskyمجلس شورای اسلامی), jehož členové jsou voleni ve všeobecných volbách na 4 roky. Zákony schválené parlamentem vstupují v platnost až po schválení Radou dohlížitelů. V případě sporu mezi těmito dvěma institucemi rozhodujeRada pro určování zájmů režimu. Další významnou institucí v rámci politického systému Íránu je tzv.Shromáždění znalců (persky مجلس خبرگان), 88členný sbor náboženských učenců (modžtahedů), kteří rozhodují o volbě nebo odvolání duchovního vůdce.
Odrevoluce v roce 1979 je Írán islámskou republikou v čele s titulární hlavou státu – prezidentem (úřad zastává od července 2024Masúd Pezeškján). Skutečnou moc v zemi má však v rukourahbar, tedy duchovní vůdce, jehož volí tzv.Rada expertů na doživotí (od roku 1989 je jímSajjid Alí Chameneí). Duchovní vůdce má právo jmenovat nejvyšší soudce, je vrchním velitelem ozbrojených sil a jmenujeRadu dohlížitelů, instituci, již lze označit za jakýsiústavní soud s rozšířenými pravomocemi. Prezident, volený obyvatelstvem na čtyři roky, stojí v čele vlády, avšak duchovní vůdce má právo jej z úřadu odvolat.Zákonodárnou moc má jednokomorové Islámské poradní shromáždění (Madžlis-e šúrá-je islámí), jehož 290 členů je voleno obyvatelstvem (kromě let 2000–2004 v něm vždy dominovaly konzervativní síly). Shromáždění je nezávislé na výkonné moci a nelze ho zásahem prezidenta rozpustit.Volební právo mají občané již od 15 let věku, kromě poslanců a prezidenta se volí ještě 86 členů Rady expertů. V soudním systému se uplatňuje právošaría, i když spousta ohledůevropského práva zůstala.
Rozložení sil v madžlisu (parlamentu) po volbách ze 14. března a 26. dubna 2008
Státy, se kterými má Írán diplomatické vztahyDemonstranti v Teheránu pálí vlajky USA aIzraele v reakci na americké uznáníJeruzaléma hlavním městem Izraele v prosinci 2017
Od dobyrevoluce v roce 1979 byly zahraniční vztahy Íránu často vykreslovány jako založené na dvou strategických principech: eliminaci vnějších vlivů v regionu a navazování rozsáhlých diplomatických kontaktů s rozvojovými anezúčastněnými zeměmi.[32]
Od roku 2005 seíránský jaderný program stal předmětem sporů s mezinárodním společenstvím, zejména seSpojenými státy. Mnoho zemí vyjádřilo obavy, že íránský jaderný program by mohl převést civilní jadernou technologii do zbrojního programu. To vedloRadu bezpečnosti OSN k uvalení sankcí proti Íránu, které dále izolovaly Írán politicky a ekonomicky od zbytku globálního společenství. V roce 2009 americký ředitel National Intelligence řekl, že Írán, pokud se tak rozhodne, nebude schopen vyvinout jadernou zbraň až do roku 2013.[33]
Od roku 2009 udržuje íránská vláda diplomatické vztahy s 99 členy Organizace spojených národů,[34] nikoli však se Spojenými státy ani sIzraelem – státem, který íránská vláda od revoluce v roce 1979 zbavila uznání.[35] Mezi muslimskými národy má Írán nepřátelský vztah seSaúdskou Arábií kvůli odlišným politickým a islámským ideologiím.[36] Co se týčeizraelsko-palestinského konfliktu, íránská vláda uznalaJeruzalém za hlavní městoStátu Palestina poté, coDonald Trump uznal Jeruzalém za hlavní město Izraele.[37][38][39]
Od počátku 21. století vyvolává kontroverznííránský jaderný program obavy, což je součástí základu mezinárodních sankcí proti zemi. Dne 14. července 2015 se Írán aP5+1 dohodly na Společném komplexním akčním plánu (JCPOA), jehož cílem je ukončit hospodářské sankce výměnou za omezení Íránu ve výroběobohaceného uranu poté, co předvedou mírový jaderný výzkumný projekt, který by odpovídal mezinárodním standardůmMezinárodní agentury pro atomovou energii.[40]
V roce 2023 byly v Pekingu obnoveny diplomatické vztahy mezi Íránem aSaúdskou Arábií.[41]
V roce 2015 odsoudili íránští představitelésaúdskou vojenskou intervenci vJemenu jako „agresi“ a porušení mezinárodního práva a požadovali okamžité zastavení vojenských operací.[45]
Íránský prezidentMasúd Pezeškján a další představitelé členských států uskupeníBRICS na summitu v ruskéKazani v říjnu 2024
Po útoku davu íránských demonstrantů na areál saúdského velvyslanectví v Teheránu, kteří tak reagovali na popravu šíitského duchovníhoŠajcha Nimra v Saúdské Arábii, který byl kritikem saúdského režimu a požadoval pro menšinovéšíitské věřící stejná práva jako pro většinovésunnity, přerušilaSaúdská Arábie diplomatické styky s Íránem.[46]
Se Spojenými státy má Írán špatné vztahy od revoluce v roce 1979. Ke zhoršení vztahů přispěla i americká podpora iráckého prezidentaSaddáma Husajna běhemirácko-íránské války v 80. letech[47] a sestřelení íránského civilního letadlaIran Air 655.[48] Po americkém leteckém útoku v iráckémMosulu 17. března 2017, při kterém zahynulo přes 200 civilistů, Írán obvinil Spojené státy ze spácháníválečného zločinu a požadoval, aby se útokem zabývalMezinárodní soudní dvůr v Haagu.[49]
Nejvyšší vůdce jmenuje hlavu justice země, který obratem jmenuje hlavu Nejvyššího soudu a prokurátora neboli nejvyššího žalobce. Existuje několik typů soudů, mezi nimi veřejné soudy, zabývající se občanskoprávními a kriminálními případy, a také tzv. Islámský revoluční soud, zabývající se určitou kategorií trestných činů, hlavně vlastizradou a zločiny proti státní bezpečnosti. Rozsudky Revolučního soudu jsou neměnné a nedá se proti nim odvolat.
Zvláštní duchovní soud se zabývá přestupky a trestnými činy způsobenými představiteli duchovenstva. Funguje nezávisle na jakýchkoli ostatních soudech, jediný, komu se zodpovídá, je Nejvyšší soud. Rozsudky jsou neměnné a nelze se proti nim odvolat. Shromáždění expertů, které se sejde na jeden týden každý rok, se skládá z 86 „čestných a učených“ duchovních volených na základě pasivního volebního práva.
Írán se dělí na 31provincií (ostán), z nichž každou spravuje guvernér (استاندار,ostándár). Provincie se dále dělí na okresy (šahrestán), okrsky (bachš) a podokrsky (dehestán).
Íránské provincie
Mapa nezobrazuje nejjižnější ostrovy provincieHormozgán (číslo 20).
Írán má 17. nejsilnější armádu na světě. Ozbrojené síly Islámské republiky Írán mají několik složek: pravidelné síly armády, které zahrnujípozemní síly, síly protivzdušné obrany,letectvo anámořnictvo, a sborIslámských revolučních gard (IRGC), celkem asi 545 000 aktivních vojáků. Írán má také asi 350 000 záložních sil, což je celkem asi 900 000 vycvičených vojáků.[50] Zatímco pravidelná armáda chrání suverenitu země v tradiční funkci, mandátem IRGC je zajišťovat integritu Islámské republiky a jejího systému.[51]
Íránská vláda má v rámci IRGC polovojenské, dobrovolnické milice, zvanéBasídž, které zahrnují asi 90 000 uniformovaných členů na plný úvazek v aktivní službě. Členů Basídž je až 11 milionů. V roce 2021 se vojenské výdaje Íránu poprvé za čtyři roky zvýšily na 24,6 miliardy dolarů, tedy 2,30 % HDP země.[52] Financování islámských revolučních gard představovalo 34 % celkových vojenských výdajů Íránu v roce 2021.[53] Írán patří mezi 15 nejlepších zemí světa z hlediska vojenského rozpočtu.[54]
Írán si drží významný vliv a oporu v zemích jakoIrák,Sýrie,Jemen aLibanon.[55][56][57][58] Íránská vláda podporuje vojenské aktivity svých spojenců v Sýrii, Iráku a Libanonu (Hizballáh) vojenskou a finanční pomocí.[59] Írán a Sýrie jsou blízcí strategičtí spojenci a Írán poskytl významnou podporu syrské vládě zasyrské občanské války.[60] Podle některých odhadů Írán kontroloval v Sýrii přes 80 000 pro-Asadovskýchšíitských bojovníků.[60][61]
Íránská vláda vyvinula svůj vlastní vojenský průmysl, aby překonala zahraniční embarga odrevoluce v roce 1979. Vyrábí vlastní tanky, obrněné transportéry, rakety, ponorky, vojenská plavidla,raketové torpédoborce, radarové systémy, vrtulníky, námořní astíhací letadla.[62] V posledních letech oficiální oznámení zdůraznila vývoj zbraní, jako jsou Hút,Kosar, Zelzal, Fateh-110,Šaháb-3,Sadžíl, Chorramšahr, Kheibar Shekan, Emad,Qadr 110, Hormuz-1, Dezful, Qiam 1, Ashoura, Fajr-3, Haj Qasem, Persian gulf, Raad-500, Zolfaghar a řada bezpilotních letounů (UAV).[63] Írán má největší a nejrozmanitější arzenál balistických raket naBlízkém východě.[64] Írán je považován za globálního lídra a supervelmoc ve výrobě dronů.[65][66] Írán je poRusku,Číně,Spojených státech aSeverní Koreji pátou zemí na světě s technologiíhypersonických raket.[67]
V červnu 1925Rezá Šáh Pahlaví zavedl zákon o branné povinnosti v Národním poradním shromáždění. V té době musel každý muž, který dosáhl 21 let, sloužit v armádě dva roky. Branná povinnost osvobodila ženy od vojenské služby po revoluci v roce 1979. Od října 2023 byla povinná vojenská služba pro všechny brance v zemi zkrácena o tři měsíce.[68]
Vrchním velitelem je od dob islámské revoluce duchovní vůdce a v součinnosti s ním působíNejvyšší rada národní bezpečnosti, která je vrcholným grémiem zabývajícím se bezpečnostní problematikou;ministerstvu obrany přísluší hlavně správní záležitosti.
Íránská armáda se stále ještě nachází ve fázi budování, jejímž smyslem je vyrovnat ztráty z dobíránsko-irácké války v osmdesátých letech. Podle odhadů amerických expertů zničilIrák během osmi let válčení 20 až 40 % íránských vojenských kapacit, technických i lidských. V oblasti početního stavu úderných jednotek je proces obnovy již dávno ukončen a totéž se patrně týká pozemních obranných systémů, kde jde spíše o otázku jejich modernizace než o jejich množství. Naopak v případěíránského vojenského letectva, jehož ztráty za války byly značné, a ještě vícenámořnictva je situace opačná – na tomto poli je Írán vzhledem ke svému regionálnímu významu dosud vyzbrojen nedostatečně. Jednou z příčin je embargo řady západních států na vývoz špičkové vojenské techniky do země. Embargo vládu nutí nakupovat zbraně jinde, především v Rusku,Číně aSeverní Koreji.
Protest studentů univerzity v Teheránu v reakci na smrtMahsy Amíníové, 20. září 2022
Situace v oblastilidských práv v Íránu je mimořádně špatná.[69][70][71] Režim v Íránu je nedemokratický,[72] často pronásleduje a zatýká kritiky vlády aRahbara a přísně omezuje účast kandidátů v lidových volbách i jiných formách politické činnosti.[73][74]Ženská práva v Íránu jsou popisována jako vážně nedostatečná[75] apráva dětí jsou vážně porušována, přičemž v Íránu bylo popraveno více dětských delikventů než v kterékoli jiné zemi na světě.[76][77] V roce 2025 bylo v Íránu denně popravováno asi 9 osob, a to i za trestné činy jako „nepřátelství vůči Bohu“ nebo „šíření korupce na Zemi“.[78]Sexuální aktivita mezi příslušníky stejného pohlaví je nezákonná a může býttrestána smrtí.[79][80]
Zvláštní zpravodaj OSN Javaid Rehman informoval, že několik etnických menšin v Íránu čelí diskriminaci.[81] Skupina expertů OSN v srpnu 2022 naléhala na Írán, aby zastavil „systematické pronásledování“ náboženských menšin, a dodala, že členové víryBahá’í jsou zatýkáni, bráněno jim zapisovat se na univerzity nebo jsou jim zbourány domy.[82][83] Předseda USCIRF Nury Turkel v lednu 2023 poznamenal, že v zemi dochází k represím vůčisunnitským muslimům, gonabadským súfijským muslimům, křesťanům a vyznavačůmjarsanismu.[84]
Zpráva z roku 2024 zmiňuje i židovskou komunitu včetně popravy.[85] Předmětem sporu byl údajně dluh muslimského souseda.[85] Zprávu o rozsudku přinesla dříve i světová média.[86][87]
Cenzura je řazena mezi nejpřísnější na světě.[88][89][90] Írán má přísnou internetovou cenzuru, přičemž vláda soustavně blokujesociální sítě a další webové stránky.[91][92][93] Od ledna 2021 úřady zablokovaly několik sociálních médií.[94]
Výsledky voleb v roce 2006 byly široce zpochybňovány, což vedlo kprotestům.[95][96][97][98]Protesty v letech 2017–2018 se rozšířily po celé zemi v reakci na ekonomickou a politickou situaci.[99] Bylo oficiálně potvrzeno, že tisíce demonstrantů byly zatčeny.[100]Protesty v letech 2019–2020 v Íránu začaly 15. listopadu v Ahvázu a rozšířily se po celé zemi poté, co vláda oznámila zvýšení cen pohonných hmot až o 300 %.[101] Týdenní úplné vypnutí internetu představovalo jeden z nejzávažnějších internetových výpadků na světě a zároveň nejkrvavější vládní zásah proti protestujícím.[102] Podle několika mezinárodních pozorovatelů, včetněAmnesty International, byly během několika dní zatčeny desítky tisíc lidí a stovky jich byly zabity.[103]
Let Ukraine International Airlines 752 byl pravidelný mezinárodní civilní let zTeheránu doKyjeva, provozovaný společnostíUkraine International Airlines. 8. ledna 2020 bylBoeing 737–800 letící na této trase sestřelen jednotkami Sboru islámských revolučních gard (IRGC) krátce po startu, přičemž všech 176 osob na palubě zahynulo, což vedlo k protestům. Mezinárodní vyšetřování přimělo vládu k přiznání, že letadlo bylo sestřeleno, přičemž incident označila za „lidskou chybu“.[104][105]Další protesty proti vládě začaly 16. září 2022 poté, co žena jménemMahsá Amíníová zemřela ve vazbě po svém zatčení Mravnostní policií, známou také jako „morální policie“.[106][107][108][109] Vládní zásahy proti těmto protestům byly Organizací spojených národů označeny zazločiny proti lidskosti.[110]
Související informace naleznete také v článku Ekonomika Íránu.
Odhaduje se, že je v Íránu 1,2 milionu tkalců, kteří vyrábíkoberce pro domácí trhy i vývoz.[111]
Íránské hospodářství podléhá z větší části státní kontrole, v soukromých rukou se nacházejí pouze menší podniky. Nejdůležitějším ekonomickým odvětvím je těžební průmysl, zpracovávající bohatá ložiska ropy a zemního plynu na západě země. Kromě toho mají význam ještě textilní průmysl, zemědělství a produkce cementu a stavebních hmot.[112]
V Íránu je zhruba 23,68 milionu obyvatel v produktivním věku, ale úroveň vzdělání je dosud nízká. Dle oficiálních údajů dosahuje nezaměstnanost zhruba 15 % (stav z roku 2007). Sektor služeb včetně početného správního aparátu zahrnuje 45 % pracovních míst, v zemědělství 30 % a v průmyslu 25 %.
Hospodářský růst, inflace, nezaměstnanost a další sociálně ekonomické ukazatele kolísají s ohledem na mezinárodní situaci. Situace se opětovně zhoršuje od té doby, coSpojené státy jednostranně vypověděly multilaterálnídohodu o íránském jádru (anglickyJoint Comprehensive Plan of Action) a obnovily sankce (květen 2018). Íránský průmysl se zabývá zejména těžbou ropy, zemního plynu (jedny z největších zásob na světě)[113] a kovů (železná ruda, chrom, olovo, měď, zinek, aj.), textilním průmyslem (výroba a vývoz koberců) a chemickým průmyslem (vývoz chemikálií). Zemědělství je založeno na chovu dobytka a pěstování tradičních zemědělských plodin jako je pšenice, ječmen, rýže, brambory, cukrová třtina nebo čaj a také plodin, které jsou hojně exportovány do zahraničí – citrusové plody, ořechy (pistácie, vlašské a lískové ořechy) a sušené ovoce (rozinky, datle, fíky).
Írán vyrábí 60–70 % svých průmyslových zařízení na domácí půdě, včetně rafinerií, tankerů, těžebních věží, ropných plošin a výzkumných zařízení.[118]
V roce 2005 dosahovala kapacita íránských elektráren 41 gigawatthodin elektrické energie. Jako palivo se využívá především ropa, tedy cenný vývozní artikl, proto se plánuje výstavba cca 20 jaderných elektráren a zařízení na produkcijaderného paliva. Podle prohlášení nového prezidenta Íránské organizace pro atomovou energiiFerejdúna Abbásího Daváního z jara 2011 postaví Írán v nejbližších letech čtyři až pět výzkumných reaktorů (výkon 10 až 20 MW), které budou spalovat uran obohacený na 20 %. Je tedy nutné postavit i zařízení na obohacování uranu. Účelem těchto jaderných zařízení bude získat zkušenosti pro stavbu a provoz elektráren.[119] Dostatek uranu pro trvalý provoz výzkumného reaktoru TRR v Teheránu (původně americká konstrukce, později upravená pro použití paliva obohaceného na 20 %) bude pravděpodobně vyroben v průběhu jednoho roku, továrna na výrobu palivových článků v Isfahánu je rovněž schopna zahájit provoz.[120]
Denní produkce ropy v Íránu (1950–2012, v mil. barelů)
Na íránském území se podle odhadů nachází 10–11 % světových zásob ropy.[121] Země disponuje zásobami černého zlata v celkovém množství zhruba 18 miliard tun, což ji řadí na třetí místo ve světovém měřítku. U zemního plynu je to dokonce druhé místo (27 bilionů m³, podle některých pramenů dokonce 940 bilionů m³). V těžbě ropy a zemního plynu byl Írán v roce 2005 na čtvrtém, resp. šestém místě na světě (200 milionů tun ropy, 80 miliard m³ plynu). Velká část tamních ropných polí byla objevena ve čtyřicátých a padesátých letech. Británie se ale nechtěla dělit o zisky z ropy rovným dílem.[chybí zdroj]Muhammad Mosaddek provedl znárodnění, avšak byl svržen převratem, který plánovaly USA.[chybí zdroj] Jakmile Spojené státy dosáhly roku 1972ropného vrcholu, získala postupně ložiska v Íránu i v celé oblastiBlízkého východu velkýgeopolitický význam. Po vážném ochromení v důsledku druhéhoropného šoku v polovině sedmdesátých let aislámské revoluci v roce 1979 zajišťuje těžební průmysl v roce 2012 denní produkci v průměru 3,979 milionůbarelů ropy, což obnáší zhruba 632,7 milionů litrů. Z toho je určeno 1,425 milionu barelů (226,6 milionů litrů či 0,194 milionu tun) pro vlastní potřebu (ročně to je asi 71 milionů tun), zbylých 2,5 milionů barelů (téměř 400 milionů litrů) se vyváží do zahraničí. Spotřeba ropy pro vlastní potřebu se od roku 1980 ztrojnásobila a odpovídajícím způsobem rostl i export – výdaje s tím spojené dosáhly roku 2006 částky 4 miliardy dolarů. Nadále jsou subvencovány ceny benzínu (litr stojí v přepočtu 8 eurocentů), parlament však vzhledem k finanční krizi již rozhodl o změnách.
Dne 17. února 2008 byla na ostrověKiš v provinciiHormozgán otevřenaÍránská ropná burza (IOB), na níž se místo obvyklýchpetrodolarů začíná obchodovat v petroeurech – trend, související se stabilním postavením eura jako mezinárodního platidla, ale i s krizí ve vztazích s USA v poslední době.
Navzdory tomu, že íránská krajina je velmi hornatá, zahrnuje zemědělsky využívaná půda 9 % rozlohy země, přičemž ovšem třetina ploch musí být uměle zavlažována. Nejdůležitějšími produkty jsou pšenice, rýže, cukr, bavlna, ovoce, ořechy, datle, vlna a kaviár. Od revoluce v roce 1979 se na 200 000 hektarech půdy pěstují vzhledem k islámskému zákazu alkoholu především stolní odrůdy vinné révy, nevhodné k výrobě vína; vzrostla rovněž produkce rozinek, kde je Írán poTurecku druhým největším exportérem na světě.
V roce 2005 vyvezl Írán do zahraničí produkty a zboží v hodnotě 55,25 miliard dolarů. Největšími obchodními partnery byly v roce 2004Japonsko (kam směřovalo 18,4 % exportu),Čína (9,7 %),Itálie (6 %),Jihoafrická republika (5,8 %),Jižní Korea (5,4 %),Tchaj-wan (4,6 %),Turecko (4,4 %) aNizozemsko (4 %). Mezi exportními artikly převažuje ropa, jejíž vysoké ceny dovolovaly íránské vládě subvencovat průmysl a snižovat schodek státního rozpočtu.
15. ledna 2013 prohlásil íránský ministr ekonomiky Sejed Šamsedí Hosejní, že íránská republika hodlá postupně zcela vyloučit ze zahraničních obchodních transakcí západní měny, zejména euro a americký dolar.[122] Zejména ve zbavování se vlivu dolaru jde o dlouhodobější trend.
Íránské provincie dle hustoty obyvatel (2013)Provincie dle populace (2014)
Írán je rozmanitá země, která se skládá z četných etnických a jazykových skupin, které jsou sjednoceny prostřednictvím sdílené íránské národnosti.[123] Počet obyvatel Íránu dramaticky vzrostl během 2. poloviny 20. století z asi 19 milionů v roce 1956 na zhruba 86 milionů v roce 2024.[1][124][125] Nicméně míra porodnosti v posledních letech výrazně poklesla, což se projevilo v míře růstu populace – v červenci 2012 – asi 1,29%.[126] Studie předpokládají, že růst bude i nadále zpomalovat, dokud se do roku 2050 nestabilizuje na 105 milionech.[127][128] Na rozvojovou zemi má Írán nízkou porodnost (úhrnná plodnost kolem 1,6 dítěte na ženu). Přitom ještě v 80. letech to bylo 6,5 dítěte na ženu. Tento prudký pokles byl zčásti způsoben politikou íránské vlády, která např. rozdávala zdarma kondomy, platilavasektomie a všichni novomanželé museli povinně navštívit přednášku o antikoncepci. Vláda ale v poslední době[kdy?] obrátila a naopak se snaží porodnost podporovat.[129][130]
Íránci se v průměru dožívají 70,56 let, u žen je toto číslo 72,07, u mužů 69,12. Průměrný věk činí v současnosti[kdy?] 25 let u žen a 24 let u mužů (celkový průměr 25,8 let).[131]Gramotnost je 79 %. Podle odhadů emigrovalo, většinou odrevoluce v roce 1979, asi pět milionů íránských občanů do jiných zemí.[132][133]
V Íránu také žije jedna z největších populací uprchlíků na světě s více než milionem uprchlíků, většinou z Afghánistánu a Iráku.[134]
Ještě v 70. letech 20. století žilo v Íránu 2–4 milionůkočovníků, tedy každý desátý až dvacátý Íránec.[135]
Knihovna Kongresu udává mírně odlišné odhady: 65 % Peršanů (včetně Mázandaránců, Gílánců a Talyšů), 16 % Azerů, 7 % Kurdů, 6 % Lúrů, 2 % Balúčů, 1 % turkických kmenových skupin (včetněKaškajů a Turkmenů) a neíránských a neturkických skupin (Arménů, Gruzínců, Asyřanů, Čerkesů a Arabů) méně než 3 %. To určuje, žeperština je první jazyk pro přinejmenším 65 % populace země a druhým jazykem pro většinu zbývajících 35 %.[138]
Jiné nevládní odhady týkající se jiných skupin než Peršanů a Ázerbájdžánů zhruba souhlasí sThe World Factbook a knihovnou Kongresu. Avšak mnoho vědeckých odhadů a odhadů organizací týkajících se počtu těchto dvou skupin se výrazně liší od uvedeného sčítání lidu. Podle mnoha z nich tvoří počet etnických Azerů v Íránu 21,6–30 % celkové populace, přičemž většina jich drží odhad na 25 %.cJe zde použita šablona{{Ref}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.[139]dJe zde použita šablona{{Ref}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.[140][141][142][143][144] V každém případě v Íránu žije největší populace Azerů na světě.
Většina populace mluvíperštinou, která je zároveň úředním jazykem země. Ostatní používají jinéíránské jazyky, které náleží doIndoevropských jazyků a jazyky jiných etnik v Íránu.
V severním Íránu, většinou omezeném naGílán aMázandarán, jsou široce rozšířenygílánština amazandaránština. Obě mají příbuznost se sousednímikavkazskými jazyky. V částech Gílánu je také široce používánatalyština, která přesahuje až do sousedníhoÁzerbájdžánu. V provinciiKurdistán a blízkých oblastech jsou rozšířeny různé nářečíkurdštiny. VChúzistánu se hovoří několika různými obměnami perštiny. V jižním Íránu je dále rozšířena lúrijština a larijština.
V různých regionech Íránu, zejména v oblastiÁzerbájdžánu, je rozšířena ázerbájdžánština, která je po perštině zdaleka nejvíce používaným jazykem v zemi.[145] Dále je rozšířena řada dalšíchturkických jazyků a dialektů.
Mezi významné minoritní jazyky v Íránu patříarménština,gruzínština, neoaramejština aarabština. V minulosti byla jedním z široce používaných jazyků ičerkeština, kterou hovořila velká minoritaČerkesů, ale kvůli mnohaleté asimilaci už jí značná část Čerkesů neovládá.[146][147][148][149]
Procentuální vyjádření používaných jazyků jsou i nadále předmětem debat, protože mnozí jsou politicky motivováni; zejména pokud jde o největší a druhé největší etnikum v Íránu – Peršany a Azery. Procenta uvedená veWorld Factbook udávají 53 % perštinu, 16 % ázerbájdžánštinu, 10 % kurdštinu, 7 % mázandaránštinu a gílánštinu, 7 % lúrijštinu, 2 % turkmenštinu, 2 % balúčštinu, 2 % arabštinu a 2 % zbytek jako arménštinu, gruzínštinu, neoaramejštinu a čerkeštinu.[137]
V Íránu jsou principy státního uspořádání úzce propojeny s náboženstvím. Státním náboženstvím Íránu ješí'itský islám (Isná ašaríja), který vyznává přes 90 % obyvatel.[150][151][152][153][154] Asi 5–10 % obyvatelstva vyznávásunnitskou asúfijskou větev islámu.[155] Zbylá dvě procenta tvoří vyznavači nemuslimských náboženství:Bahá’í, mandejství,hinduismu, jazídismu,jarsanismu,zoroastrismu,judaismu akřesťanství. Sunnitská větev islámu, stejně jako křesťanství, judaismus a zoroastrismus, jsou vládou oficiálně uznány a mají vyhrazená křesla v parlamentu.[156] Íránská židovská komunita je největší v muslimském světě aStředním východě mimoIzrael; navzdory několika vlnám emigrace po vzniku Izraele a po pádu šáha je dnes populace stabilní, kolem 25 000 lidí. I přes častouantisionistickou rétoriku vlády se v Íránu judaismus a křesťanství těší vážnosti a íránské obyvatelstvo vůči židům a křesťanům netrpí nevraživostí, obvyklou u Arabů.
Íránská vláda oficiálně neuznává existenci nevěřících Íránců. To vede k tomu, že opravdové zastoupení náboženského rozdělení je v Íránu neznámé, tak jako počet nevěřících, spiritualistů, ateistů, agnostiků a odpadlíků od islámu a je pravděpodobné, že jsou tito zahrnováni do vládní statistiky 99% muslimské většiny.[157]
V Íránu žije také velká populace vyznavačů jársánismu – původního kurdského náboženství, jehož počet se odhaduje na 500 000 až 1 000 000 následovníků.[158][159][160][161] Íránská vláda neuznává jarsanismus jako samostatné náboženství a tvrdí, že se jedná o sektu šíitského islámu.[162] V Íránu žije přibližně 250 000 až 370 000 křesťanů, což z něj činí největší oficiálně uznané menšinové náboženství v zemi. Většina íránských křesťanů jearménského původu, menší část tvoříAsyřané.[163][164][165]
Celkem 60 % íránské populace žije ve městech. Městské aglomerace trpí přelidněností, nedostatečnou dopravní obslužností a smogem. V první řadě to platí o metropoliTeheránu, která je svými téměř 8 miliony obyvateli zdaleka největším městem země. Z historického hlediska jsou vedle Teheránu nejvýznamnějšími střediskyMašhad,Isfahán,Tabríz aŠíráz.
Íránské umění zahrnuje mnoho oborů, včetně architektury,kamenictví, zpracování kovů, tkalcovství,hrnčířství, malby akaligrafie. Íránská umělecká díla vykazují velkou rozmanitost co do stylu, regionů a období.[169]Médské umění zůstává poněkud nejasné, ale teoreticky je připisovánoskytskému stylu.[170]Achaimenovci ve velkém přebírali umění od sousedních civilizací,[171] ale vytvořili syntézu jedinečného stylu[172] s eklektickou architekturou, která je k vidění na místech jakoPersepolis aPasargady.Seleukovci přinesli řeckou ikonografii, následovala kombinace helenistických a dřívějších orientálních prvků v uměníParthů[173] jako je chrám věnovaný bohyniAnáhitá a socha parthského šlechtice. V doběSásánovské říše prodělalo íránské umění celkovou renesanci.[174] Ačkoli je vývoj nejasný,[175] bylo sasánovské umění velmi vlivné a rozšířilo se do vzdálenějších oblastí. Mezi dochované památky z tohoto období patří Taq-e-Bostan, Taq-e-Kasra,Nakš-e Rustam aFalak ol-Aflák.
Během středověku hrálo sasánovské umění významnou roli ve formování evropského i asijského středověkého umění, které se přeneslo doislámského světa, a mnoho z toho, co se později stalo známým jako islámské učení – včetně medicíny, architektury, filozofie, filologie a literatura – bylo sasánovského základu.[176][177][178][179] Proslulá jeperská miniatura, která zvláště zaSafíovců dosáhla dokonalosti forem a barev.
Historie íránské architektury sahá až do sedmého tisíciletí před naším letopočtem.[180] Íránci byli mezi prvními, kteří v architektuře použili matematiku, geometrii a astronomii. Íránská architektura vykazuje velkou rozmanitost, strukturální i estetickou, která se postupně a soustavně rozvíjí z dřívějších tradic a zkušeností.[181] Vedoucím motivem íránské architektury je její kosmický symbolismus, „kterým se člověk dostává do komunikace a účasti s mocnostmi nebe“.[182] Sakrální architektura vychází z arabských i perských vzorů a její stylové prvky lze najít odIndie až po středoasijské republiky bývaléhoSSSR.
Írán je na sedmém místě na seznamuUNESCO s největším počtem archeologických míst, ruin a památek zestarověku.
Modernííránská literatura se do širšího povědomí zapsala méně, ačkoli ji reprezentují takové osobnosti jako např.Nímá Júšídž (1897–1960), novátorský básník, jenž zavrhl časomíru a prosazoval volnýverš. V současnosti je zejména u mladé generace populární autorkakomiksůMarjane Satrapiová (* 1969), žijící v exilu veFrancii (autobiografický komiksPersepolis, který byl posléze i zfilmován[183]).
V oblasti hudby byl Írán od 19. století vystavován západním vlivům – první vojenskou hudbu evropského střihu měli již kádžárovští šáhové. Modernípop music se výrazněji rozvinula až v sedmdesátých letech a po islámské revoluci byla rychle zakázána. Její nejznámější představitelkou byla zpěvačkaKúkúš (Gúgúš). Rock se stal ve větší míře populární koncem let devadesátých, kdy vznikla celá řada hudebních skupin, působících zprvu uvnitř podzemní subkultury. Vládě nakonec nezbylo nic jiného než se s existencí některých těchto těles smířit, takže skupiny jako např.127 aThe Technicolor Dream již natočily i písně nazpívané anglicky. V současné době existuje i íránskýheavy metal. Z Íránu pochází i zpěvákArash Labaf.
Íránská kinematografie, jejíž počátky jsou spjaty s osobou režiséraAbdulláha Sepanty, je často ceněna více v zahraničí než doma a její produkce má co do počtu filmů spíše klesající úroveň. V sedmdesátých letech existovalo v Íránu 14 studií, kde se natáčelo kolem 70 filmů ročně; kin bylo v zemi zhruba 500. Islámská revoluce měla na celý žánr negativní dopad. K hlavním poválečným osobnostem, které ovlivnily vývoj íránského filmu, patříIsmá’íl Kúšán aFarroch Ghaffárí.
Od 90. let 20. století si získal na mnoha světových festivalech uznání íránský umělecký film. K průkopnickým tvůrcům patřilAbbás Kiarostamí, který roku 1997 získalZlatou palmu nafestivalu v Cannes a roku 1999 Stříbrného lva za nejlepší režii vBenátkách. Rok poté získal benátskou hlavní cenu,Zlatého lva, další íránský režisér:Džafar Panahí. Ten v roce 2015 triumfoval i naBerlinale.[184] Tito tvůrci často svádí s íránským režimem nelehké zápasy o možnost točit – právě Panahí dva své filmy vytvářel z domácího vězení, do něhož byl odsouzen na šest let za "pokus o spáchání zločinů proti národní bezpečnosti a propagandě Íránu".[185] Jeho filmy se v Íránu nesmí promítat.Asghar Farhadi se v roce 2012 stal prvním íránským režisérem, který převzalOscara za nejlepší cizojazyčný snímek.[186] Roku 2017 tuto cenu získal podruhé, na ceremoniál do USA ale odmítl přijet na protest proti imigrační politice amerického prezidentaDonalda Trumpa.[187] Farhadi získal rovněžZlatý globus,[188] Zlatého medvěda v Berlíně[189] aCésara.[190] V roce 2020 triumfoval na Berlinale další íránský nezávislý filmař:Mohammad Rasúlof.[191] Také on se dostal do střetu s íránským režimem a byl za "zločin proti státní propagandě" poslán na rok do vězení.[192][193]
Stará perská věda byla velice rozvinutá. Jednou z hlavních osobnostíislámského zlatého věku byl v 10. stoletíAbú Bakr Mohammed ibn Zakaríja ar-Rází, v latinských textech často nazývaný Rhazes. Přisuzuje se mu řada lékařských objevů, například rozlišenípravých neštovic odspalniček, a objevení řady nových sloučenin, napříkladpetroleje nebokyseliny sírové. Učenec 13. stoletíNaṣīr al-Dīn al-Ṭūsī zásadně posunul vývoj vtrigonometrii, zejména v knizeKitāb al-Shakl al-qattā. Ceněno je i jeho pojednání oastrolábual-Risalah al-Asturlabiyah. Jeho biologická práceAkhlaq-i-Nasri je považována za první příspěvek k teoriievoluce živočišných druhů. Významným astronomem bylDžamšíd Al-Káší. Židovský konvertitaRašíd al-Dín Hamadání proslul především dějinami světa sepsanými v letech 1300–1310 vperštině v knizeJāmiʿ al-tawārīkh. V knize projevoval značný zemský patriotismus a užíval za tím účelem, jako jeden z prvních autorů, pojmu „Írán“.
Dne 4. února 2008 prezidentMahmúd Ahmadínežád slavnostně otevřel vesmírné kontrolní středisko,[195] které o rok později, 3. února 2009, vyslalo do vesmíru první družiciOmid vlastní výroby (první družici vyslal Írán na oběžnou dráhu již v roce 2005, ta byla ruské výroby).[196]
V roce 2021 byl oznámen objev fosilních otisků stop pozdně křídovýchdinosaurů v sedimentech geologického souvrství Farrokhi o stáří kolem 70 milionů let. Objev byl učiněn v centrální oblasti Íránu (oblast Khur). Jedná se o jeden z prvních objevů tohoto druhu na celém Blízkém východě.[197]
Z dalších disciplín jsou populární zejména volejbal, basketbal a vodní pólo. Ve volejbalu se Íráncům nejnověji podařila kvalifikace namistrovství světa v Japonsku (2006), jejich mužstvo však při utkáních nezaznamenalo ani jeden úspěch.
První Íránec se olympijských her zúčastnil již roku 1900, avšak pravidelně jezdí íránské výpravy na hry až od roku 1948. Od té doby přivezly 24 zlatých medailí (k roku 2021). Nejvíce jich získal Írán vúpolových sportech, tedy vzápasu,taekwondu akarate. Úspěšní jsou Íránci tradičně též ve vzpírání, jedno zlato přivezl střelec,Džavád Forúghí zTokia 2020.[198] Jeho zlato ale vyvolalo i protesty, neboť je příslušníkemIslámských revolučních gard, které Spojené státy považují za teroristickou organizaci. K odebrání medaile tomuto sportovci vyzvala například organizace pečující o památku zápasníkaNavída Afkariho, popraveného za údajnou vraždu policisty při protivládních protestech v roce 2018.[199][200] Nejúspěšnějším íránským olympijským sportovcem je taekwondistaHádí Saeí, držitel tří medailí, z toho dvou zlatých. Dvě zlaté má i vzpěračHossein Rezazadeh. Bilanci tří olympijských kovů má též legendární zápasníkGolamrezá Tachtí a vzpěračMohammad Nassiri. Vůbec první olympijské zlato do Íránu přivezl roku 1956 zápasníkEmámalí Habíbí. Jedinou atletickou medaili zajistil svým druhým místem zLondýna 2012 diskařIhsan Hadádí. Nejúspěšnějšími hrami pro íránské sportovce byly tylondýnské v roce 2012, na kterých vybojovali rekordních sedm zlatých medailí a skončili dvanáctí v medailovém pořadí národů. Všechny tyto medaile tradičně brali zápasníci a vzpěrači.
V Íránu má kořenypólo.[201] V roce 1974 se Írán stal první zemí vjihozápadní Asii, která uspořádalaAsijské hry. Velmi populárním sportem je v Íránukabadi. Íránské mužská reprezentace se již třikrát probojovala do finále mistrovství světa v tomto sportu,
Související informace naleznete také v článku Íránská kuchyně.
Íránská kuchyně je rozmanitá, přičemž každá provincie má vlastní jídla i své kulinářské styly a tradice, které se dle oblasti liší. Jídla nebývají pikantní. Hojně se používají bylinky, dále plody jakošvestky,granátová jablka,hrozny,kdoule a další. Většina íránských pokrmů je kombinacírýže s masem (kuřecí,jehněčí) nebo rybou a spoustoučesneku,cibule, zeleniny, ořechů a bylin.
Spisovatelka Najmieh Batmanglij ve své knizeNové jídlo života píše, že „íránská kuchyně má hodně společného s ostatními orientálními kuchyněmi (viz např.arabská kuchyně), ale často je považována za nejdokonalejší a nevznešenější ze všech; barevná a složitá jako perský koberec.“
V tomto článku byl použitpřeklad textu z článkuIran na anglické Wikipedii.
↑abcEstimated population in Iran by province in 2024 [online]. Iran Open Data (IOD), 5 December 2024 [cit. 2024-12-27].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑World Economic Outlook Database, October 2024 Edition. (Iran) [online].International Monetary Fund [cit. 2024-11-11].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 16 April 2024.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ BRICS to Grow as Saudi, Iran, UAE, Egypt, Ethiopia Join Ranks.Bloomberg.com. 2023-12-29.Dostupné online [cit. 2024-01-01]. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑The history of pre-Islamic literature of Persia, Ahmad Tafazzoli and Zhale Amoozgar, p 84, Sokhan publications, Tehran,ISBN964-5983-14-2
↑A. FISHMAN, Joshua.Handbook of Language and Ethnic Identity: Disciplinary and Regional Perspectives (Volume 1). [s.l.]:Oxford University Press, 2010.ISBN978-0-19-537492-6. S. 266.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑LEWIS, Geoffrey. The naming of names.British Society for Middle Eastern Studies Bulletin. 1984, s. 121–124.ISSN0305-6139.doi:10.1080/13530198408705394.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Persia,Encyclopædia Britannica, "The term Persia was used for centuries... [because] use of the name was gradually extended by the ancient Greeks and other peoples to apply to the whole Iranian plateau."
↑WILSON, ARNOLD.The Persian Gulf (RLE Iran A). [s.l.]: Routledge, 2012.ISBN978-1-136-84105-7. KapitolaThe Middle Ages: Fars, s. 71.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ This day in history, March 21: Social media website Twitter established with the sending of the first 'tweet' by co-founder Jack Dorsey.Chicago Tribune.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Persia Changes Its Name; To Be 'Iran' From Mar. 22.The New York Times. 1 January 1935.Dostupné online [cit. 26 December 2018].Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑When Did Persia Become Iran and Why? [online]. [cit. 2024-03-15].Dostupné online. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Persia or Iran, a brief history [online]. Art-arena.com [cit. 2013-06-21].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23 May 2013.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑CHRISTOPH MARCINKOWSKI.Shi'ite Identities: Community and Culture in Changing Social Contexts. [s.l.]: LIT Verlag Münster, 2010.Dostupné online.ISBN978-3-643-80049-7. S. 83.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Hassan Rouhani wins Iran presidential election [online]. BBC News, 15 June 2013 [cit. 2013-06-15].Dostupné online.
↑FASSIHI, Farnaz. Moderate Candidate Wins Iran's Presidential Vote.The Wall Street Journal. 15 June 2013.Dostupné online [cit. 16 June 2013].Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Strategic Asia 2013–14: Asia in the Second Nuclear Age – Page 229, Abraham M. Denmark, Travis Tanner – 2013
↑ USA obnovily všechny sankce proti Íránu, chtějí jej ekonomicky izolovat a vyhladovět.Info.cz [online]. 5. listopadu 2018.Dostupné online.
↑A whirlwind 48 hours: How Trump’s Israel-Iran ceasefire agreement came together [online]. Associated Press, 2025-06-25 [cit. 2025-07-03].Dostupné online.
↑ Čeští politici útok Američanů chápou. Íránský jaderný program je podle nich hrozba.Novinky.cz [online]. Borgis, 22. června 2025.Dostupné online.
↑ČTK. OSN obnovila sankce proti Íránu.ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2025-09-28].Dostupné online.
↑Iran Country Study Guide Volume 1 Strategic Information and Developments. [s.l.]: IBP, 3 March 2012.ISBN978-1-4387-7462-6. S. 141.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑CHARBONNEAU, Louis. RPT-EXCLUSIVE-Iran would need 18 months for atom bomb-diplomats.Reuters. 26 October 2009.Dostupné online [cit. 1 August 2010].Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Ministry of Foreign Affairs, Islamic Republic of Iran [online]. 2008 [cit. 2011-11-08].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 February 2009.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Seyed Hossein Mousavian; SHAHIR SHAHIDSALESS.Iran and the United States: An Insider's View on the Failed Past and the Road to Peace. [s.l.]: Bloomsbury Publishing, 2014.Dostupné online.ISBN978-1-62892-870-9. S. 33.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Guffey, Robert A. (2009).Saudi-Iranian Relations Since the Fall of Saddam: Rivalry, Cooperation and Implication for US Policy. RAND Corporation.ISBN978-0-8330-4657-4.
↑Iran assembly recognizes Jerusalem as Palestine capital [online]. [cit. 2018-01-01].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Iran says Jerusalem 'unchangeable' capital of Palestine [online]. [cit. 2018-05-12].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Iran Recognizes Jerusalem as Palestinian Capital City in Response to Trump Declaration [online]. 27 December 2017 [cit. 2018-05-12].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Kutsch, Tom.Iran, world powers strike historic nuclear deal [online]. Aljazeera America, 14 July 2015 [cit. 2015-07-15].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 15 July 2015.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Políček americké diplomacii. Čína dává Blízkému východu svou vizi světa.iDNES.cz [online]. 13. března 2023.Dostupné online.
↑RUBIN, Barry.Paved with Good Intentions. New York: Penguin Books, 1980.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21 October 2013. S. 83.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Iran Military Spending=Defense Budget 1960-2023 [online]. 2023-12-10 [cit. 2023-12-10].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑World military expenditure passes $2 trillion for first time [online]. 2022-04-25 [cit. 2023-12-10].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Iran Boosts Military Budget To Stand Among Top 15 [online]. 2022-04-26 [cit. 2023-12-10].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑NAWRAS, Jaff.Tracking Iranian Soft Power Influence in the KRI [online]. 2023-08-11.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑FEIERSTEIN, Gerald.Iran's Role In Yemen and Prospect for Peace [online]. 2018-12-06.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑SABAN, Navvar.Iranian influence and presence in Syria [online]. 2020-11-05 [cit. 2023-12-16].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑SHABB, Basem.Lebanon Under Iranian Influence: Little Peace And No Prosperity [online]. 2022-12-13.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Karam, Joyce & Gutman, Roy, presenters. (5 August 2015) Middle East Institute: "Iran Nuclear Agreement and Middle East Relations". Washington, DC: Johns Hopkins School of Advanced International Studies. Retrieved 5 August 2015.C-Span websiteArchivováno 5. 3. 2016 naWayback Machine.
↑ab Iran's 80,000 militia men in Syria prime powder keg.The Times. 5 May 2018.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ How Iran enlists Afghans to fight for Assad in Syria.The Washington Post. 29 July 2018.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Hossein Askari; AMIN MOHSENI; SHAHRZAD DANESHVAR.The Militarization of the Persian Gulf: An Economic Analysis. [s.l.]: Edward Elgar Publishing, 2010.Dostupné online.ISBN978-1-84980-186-7. S. 93.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Iran tests new long-range missile.BBC. 12 November 2008.Dostupné online [cit. 12 November 2008].Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Iran is emerging as a drone superpower [online]. 2022-11-17 [cit. 2023-12-08].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Iran becoming global drone producer on back of Ukraine war, says US [online]. 2023-12-08 [cit. 2023-12-08].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑MOTAMEDI, Maziar.Fattah: Iran unveils its first hypersonic missile [online]. 2023-06-06.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Iran cuts military service for all conscripts by three months [online]. 2023-10-22.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑2018 will go down in history as a year of shame for Iran [online]. 24 January 2019 [cit. 2019-03-14].Dostupné online. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Nasrin Sotoudeh sentenced to 33 years and 148 lashes in Iran [online]. 11 March 2019 [cit. 2019-03-14].Dostupné online. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Iran [online]. 30 January 2019 [cit. 2019-04-30].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 30 April 2019.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Democracy Index 2017 : Free Speech Under Attack [online]. 30 January 2018 [cit. 2018-02-24].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑SCHMIDT, Patrick.Iran's Election Procedures [online]. [cit. 2018-09-30].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑BEZHAN, Frud. Explainer: Iran's Process For Vetting Presidential Candidates.Radiofreeeurope/Radioliberty.Dostupné online [cit. 30 September 2018].Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Iran: Stop Prosecuting Women Over Dress Code [online]. Human Rights Watch, 2018 [cit. 2018-03-18].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Iran: Three Child Offenders Executed [online]. Human Rights Watch, 2018.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Freedom House.Iran [online]. Freedom House, 2017 [cit. 2017-05-25].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 May 2017.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Alarmující počet poprav v Íránu: Každý den devět lidí na oprátce.www.novinky.cz [online]. 2025-09-30 [cit. 2025-09-30].Dostupné online.
↑AVERY, Daniel. 71 Countries Where Homosexuality is Illegal.Newsweek. 4 April 2019.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Iran defends execution of gay people.Deutsche Welle. 12 June 2019.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Rights experts urge Iran to end ‘systematic persecution’ of religious minorities [online]. 2022-08-22 [cit. 2023-12-12].Dostupné online. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ UN Rights Experts Call On Iran To Stop Persecution Of Baha'is, Other Religious Minorities.RadioFreeEurope/RadioLiberty.Dostupné online [cit. 2023-12-12]. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑USCIRF HEARING SUMMARY: RELIGIOUS FREEDOM AND WOMEN’S RIGHTS IN IRAN [online]. 26 January 2023.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Iran [online]. [cit. 2017-09-09].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 19 January 2018.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑The World Press Freedom Index [online]. 19 April 2016 [cit. 2019-05-17].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 19 April 2019.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Freedom in the World 2019, Iran [online]. 30 January 2019 [cit. 2019-05-17].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 30 April 2019.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑TAYLOR, Chloe.Iran's internet blackout enters fifth day as government claims victory over protesters [online]. 21 November 2019 [cit. 2019-11-24].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22 November 2019. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑MIHALCIK, Carrie.Iran's internet has been shut down for days amid protests [online]. [cit. 2019-11-24].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 26 November 2019. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Iran shuts down country's internet in the wake of fuel protests [online]. 17 November 2019 [cit. 2019-11-24].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25 November 2020. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑MACLELLAN, Stephanie. What You Need to Know about Internet Censorship in Iran.Centre for International Governance Innovation. 9 January 2018.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 November 2020. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑LANDRY, Carole.G8 calls on Iran to halt election violence [online]. 25 June 2009 [cit. 2011-06-18].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 March 2011.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑TAIT, Robert; BLACK, Ian; TRAN, Mark. Iran protests: Fifth day of unrest as regime cracks down on critics.The Guardian.London: 17 June 2009.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21 December 2016.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Iran clerics defy election ruling.BBC News. 5 July 2009.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 October 2017.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Is this government legitimate? [online]. 7 September 2009 [cit. 2011-06-18].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 April 2015.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ERDBRINK, Thomas. Protests Pop Up Across Iran, Fueled by Daily Dissatisfaction.The New York Times. 4 August 2018.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23 October 2023.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Iran arrested 7,000 in crackdown on dissent during 2018.BBC News. 24 January 2019.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 May 2023.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ In Pictures: Iranians protest against the increase in fuel prices.Al Jazeera. 17 November 2019.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 19 November 2019.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑SHUTDOWN, Iran Internet.A web of impunity: The killings Iran's internet shutdown hid [online]. [cit. 2021-01-15].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 January 2021.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Special Report: Iran's leader ordered crackdown on unrest – 'Do whatever it takes to end it'.Reuters.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23 December 2019.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Ukrainian airplane with 180 aboard crashes in Iran: Fars.Reuters. 8 January 2020.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 8 January 2020.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Demands for justice after Iran's plane admission.BBC. 11 January 2020.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 January 2020.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Who are Iran's 'morality police'? – DW – 12/04/2022 [online]. [cit. 2023-10-23].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23 October 2023. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Protests flare across Iran in violent unrest over woman's death.Reuters. 20 September 2022.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 27 September 2022. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑LEONHARDT, David.Iran's Ferocious Dissent [online]. 26 September 2022 [cit. 2022-09-27].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 27 September 2022.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Iranian woman dies 'after being beaten by morality police' over hijab law.The Guardian. 16 September 2022.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20 September 2022. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Iran committed crimes against humanity during protest crackdown, UN says [online]. 2024-03-08 [cit. 2025-09-06].Dostupné online. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Iran to form carpet export consortium [online].PressTV, 9 November 2008 [cit. 2009-03-01].Dostupné v archivu pořízeném dne 01-05-2011.
↑ Ekonomické údaje o Íránu jsou zveřejněny v BusinessInfo.cz.www.businessinfo.cz [online]. [cit. 2007-10-20].Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-12-22.
↑EnviWeb cz-zpravodajství o životním prostředí. Írán chystá dvojnásobné zvýšení těžby zemního plynu.EnviWeb.cz [online]. [cit. 2019-07-28].Dostupné online.
↑ Iran blocks share price gains.BBC News. 6 August 2003.Dostupné online [cit. 15 February 2010].Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ MehrNews.com – Iran, world, political, sport, economic news and headlines.www.mehrnews.com [online]. [cit. 23-01-2012].Dostupné v archivu pořízeném dne 09-12-2012.
↑ CSIS: The US, Israel, the Arab States and a Nuclear Iran.csis.org [online]. [cit. 2012-08-25].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-08-06.
↑Ropu v Persii objevil v roce 1908 britský podnikatelWilliam Knox D'Arcy, který následujícího roku založil Anglo-Persian Oil Company – pozdější Anglo-Iranian Oil Company a dnešní British Petroleum. Viz Farah Pahlaví,Paměti, Praha 2004, s. 371–372, pozn. 7.
↑ Iran plans to exclude dollar, euro from foreign transactions: minister.stratrisks.com [online]. [cit. 2013-01-17].Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-01-20.
↑Encyclopaedia Iranica. R. N. Frye. Peoples of Iran [online]. Iranicaonline.org [cit. 2011-09-14].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ASIA-PACIFIC POPULATION JOURNAL, United Nations.A New Direction in Population Policy and Family Planning in the Islamic Republic of Iran [online]. [cit. 2006-04-14].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 14 February 2009.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Iran – population [online]. Countrystudies.us [cit. 2011-06-18].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ DW Persian [cit. 2012-07-19].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑U.S. Bureau of the Census, 2005. Unpublished work tables for estimating Iran's mortality. Washington, D.C.:Population Division, International Programs Center
↑IRAN NEWS, Payvand.com.Iran's population growth rate falls to 1.5 percent: UNFP [online]. [cit. 2006-10-18].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ IRAN TRIES TO REVERSE A SLUMPING BIRTH RATE.AP [online]. [cit. 2014-03-29].Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-10.
↑ Iran’s plunging birth rate causes serious concerns for economic future.South China Morning Post [online]. [cit. 2014-04-06].Dostupné online.
↑Manouchehr Ganji.Defying the Iranian Revolution: From a Minister to the Shah to a Leader of Resistance. [s.l.]: Greenwood Publishing Group, 2002.Dostupné online.ISBN978-0-275-97187-8. S. 210.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Migration Information Institute: Characteristics of the Iranian Diaspora [online]. Migrationinformation.org [cit. 2011-06-18].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Afghanistan-Iran: Iran says it will deport over one million Afghans [online]. Irinnews.org, 4 March 2008 [cit. 2013-06-21].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Mizející Šáhsavanové aneb Na návštěvě u kmene severoíránských kočovných pastevců.Lidé a Země [online]. 23. září 2021.Dostupné online.
↑J. Harmatta inHistory of Civilizations of Central Asia, Chapter 14,The Emergence of Indo-Iranians: The Indo-Iranian Languages, ed. by A. H. Dani & V.N. Masson, 1999, p. 357
↑abIran [online]. Central Intelligence Agency (United States) [cit. 2018-05-24].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Results a new nationwide public opinion survey of Iran.www.terrorfreetomorrow.org.New America Foundation, 12 June 2009.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23 July 2013.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑OBERLING, Pierre.Georgia viii: Georgian communities in Persia [online]. 7 February 2012 [cit. 2014-06-09].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Circassian [online]. Official Circassian Association [cit. 2014-06-09].Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Iran.The World Factbook. Central Intelligence Agency, 25 June 2025.Dostupné online [cit. 29 June 2025]. (anglicky)Je zde použita šablona{{Citation}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Walter Martin.Kingdom of the Cults, The. [s.l.]: Baker Books, 2003.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 11 February 2023.ISBN978-0-7642-2821-6. S. 421.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Bhabani Sen Gupta.The Persian Gulf and South Asia: prospects and problems of inter-regional cooperation. [s.l.]: South Asian Publishers, 1987.Dostupné online.ISBN978-81-7003-077-5. S. 158.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Iran [online]. [cit. 2024-03-08].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25 December 2023.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑SMYTH, Gareth. Removal of the heart: how Islam became a matter of state in Iran.The Guardian. 29 September 2016.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13 July 2019.ISSN0261-3077. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Encyclopedia of the Modern Middle East and North Africa (Detroit: Thomson Gale, 2004) p. 82
↑ In pictures: Inside Iran's secretive Yarsan faith.www.bbc.com. 13 November 2019.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 26 May 2024. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑'Men and women have equal rights in the Yarsan community' [online]. [cit. 2024-03-24].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 March 2024. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑KAR, Mehrangiz.Religious Minority in Iran Asks Khamenei for Constitutional Protection [online]. Center for Human Rights in Iran, 17 June 2016 [cit. 2016-06-17].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑U.S. State Department.Iran – International Religious Freedom Report 2009 [online]. The Office of Electronic Information, Bureau of Public Affair, 26 October 2009.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 29 October 2009.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑2011 General Census Selected Results. [s.l.]: Statistical Center of Iran, 2012.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 June 2019.ISBN978-964-365-827-4. S. 26.Je zde použita šablona{{Citation}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Country Information and Guidance "Christians and Christian converts, Iran" December 2014. p.9
↑International Federation for Human Rights.Discrimination against religious minorities in Iran [online]. 1 August 2003 [cit. 2020-09-03]. S. 6.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 31 October 2006.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Iran Human Rights Documentation Center.A Faith Denied: The Persecution of the Bahل'يs of Iran [online]. Iran Human Rights Documentation Center, 2007 [cit. 2007-03-19].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 11 June 2007.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑KAMALI, Saeed. Bahai student expelled from Iranian university 'on grounds of religion'.The Guardian. 27 February 2013.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 May 2019.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑HOLE, F.; FLANNERY, K. V.Proceedings of the Prehistoric Society. [s.l.]: [s.n.], 1968.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Lipiński, Edward; VAN LERBERGHE, KAREL; SCHOORS, ANTOON.Immigration and emigration within the ancient Near East. [s.l.]: Peeters Publishers, 1995.Dostupné online.ISBN978-90-6831-727-5. S. 119.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Encyclopædia Britannica. Sāsānian dynasty. [s.l.]: [s.n.], 18 July 2017.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite encyclopedia}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Encyclopædia Iranica. ART IN IRAN. [s.l.]: [s.n.]Dostupné online. S. 585–594.Je zde použita šablona{{Cite encyclopedia}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Iran – A country study [online]. Parstimes.com [cit. 2011-06-18].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑History of Islamic Science 5 [online]. Levity.com [cit. 2011-06-18].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑AFARY, Janet.Encyclopædia Britannica. Iran. [s.l.]: [s.n.], 2006.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite encyclopedia}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Encyclopædia Iranica. Art in Iran. [s.l.]: [s.n.]Dostupné online. S. 549–646.Je zde použita šablona{{Cite encyclopedia}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Ardalan, Nader;BAKHTIAR, LALEH.The Sense of Unity: The Sufi Tradition in Persian Architecture. [s.l.]: [s.n.], 2000.ISBN978-1-871031-78-2.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Režisér Panahí vyhrál Berlinale. Touží, aby jeho film promítali v Íránu | Kultura.Lidovky.cz [online]. 2015-02-15 [cit. 2022-03-26].Dostupné online.
↑TESAŘ, Antonín. Filmování za zataženým závěsem.www.advojka.cz [online]. [cit. 2022-03-26].Dostupné online.
↑COATES, Tyler; COATES, Tyler.Hollywood Flashback: Asghar Farhadi’s ‘A Separation’ Won Iran’s First Oscar in 2012 [online]. 2021-12-11 [cit. 2022-03-26].Dostupné online. (anglicky)
↑ Íránský režisér vyhrál Oscara, na předávání ale nepřijel. Vadí mu Trumpova migrační politika.Aktuálně.cz [online].Economia, 2017-02-27 [cit. 2022-03-26].Dostupné online.
↑ Iranian Film Wins Golden Globe.RadioFreeEurope/RadioLiberty [online]. [cit. 2022-03-26].Dostupné online. (anglicky)
↑ Berlinale vyhrál íránský film. Není za tím politika, myslí si vítěz.iDNES.cz [online]. 2011-02-19 [cit. 2022-03-26].Dostupné online.
↑ César du meilleur film étranger à l'IranienUne séparation.L'Orient-Le Jour [online]. 2012-02-25 [cit. 2022-03-26].Dostupné online.
↑ Berlinale vyhrál íránský film s českou koprodukcí Zlo neexistuje.iDNES.cz [online]. 2020-02-29 [cit. 2022-03-26].Dostupné online.
↑ Golden Bear winner Mohammad Rasoulof sentenced to jail in Iran.the Guardian [online]. 2020-03-04 [cit. 2022-03-26].Dostupné online. (anglicky)
↑TOTUŠEK, Jaroslav. Vítěz Berlinale má jít do vězení. Mohammadovi Rasoulofovi vyměřil Írán roční trest za propagandu | Kultura.Lidovky.cz [online]. 2020-03-05 [cit. 2022-03-26].Dostupné online.
↑MAREK, Lukáš; EYEM, Tomáš. Zemřela první žena, která získala prestižní Fieldsovu medaili. Měla vazbu i na Česko.Seznam Zprávy [online].Seznam.cz [cit. 2022-03-26].Dostupné online.
↑ Írán provedl test odpalovací rampy a otevřel vesmírné kontrolní středisko.blisty.cz [online]. [cit. 27-03-2008].Dostupné v archivu pořízeném dne 12-04-2008.
↑ Forúghí získal olympijské zlato ve sportovní střelbě.Sport.cz [online]. [cit. 2022-03-26].Dostupné online.
↑ „Pošliapanie olympijských ideálov.“ Zlato na hrách získal člen teroristickej organizácie.www.trend.sk [online]. 2021-07-29 [cit. 2022-03-26].Dostupné online. (slovensky)
↑ V Íránu popravili wrestlera Afkariho. Petici za záchranu podepsalo přes deset tisíc lidí, k milosti vyzýval i Trump.Lidovky.cz [online]. 2020-09-12 [cit. 2022-03-26].Dostupné online.
↑ The origins and history of Polo.Historic UK [online]. [cit. 2022-03-26].Dostupné online. (anglicky)
.png)
.svg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
![Teheránská burza měla jedny z nejlepších výsledků na světových burzách v roce 2010[114][115]](/mt/?noimg=&dark=on&url=https%3a%2f%2fcs.wikipedia.org%2fwiki%2fSoubor%3aTEPIX.PNG)
![Obchodní bilance Íránu (2000–2007). Poprvé dosáhla hodnota vývozu íránských neropných produktů hodnoty dovozu v roce 2012.[116]](/mt/?noimg=&dark=on&url=https%3a%2f%2fcs.wikipedia.org%2fwiki%2fSoubor%3aTrade_balance_Iran.png)
![Podíl íránských provincií na HDP. Teherán vykazuje 45 % íránského průmyslu.[117]](/mt/?noimg=&dark=on&url=https%3a%2f%2fcs.wikipedia.org%2fwiki%2fSoubor%3aIranprovincesGDP.jpg)
.svg)
.svg)
