Osudem jí bylo určeno stát se tragickou postavou mýtů, když ji místo slibovaného sňatku s hrdinouAchillem v Aulidě (v Bojótii) její otec nachystal smrt, aby siobětí usmířil bohyniArtemis a zajistil úspěchvýpravy do Tróje. Bohyně v okamžiku oběti Ífigenii unesla doTauridy (dnes Krym), kde se stala její kněžkou v chrámu. Po letech zde zachránila svého bratra Orestea a vrátila se s ním do vlasti, ale kněžská služba ji zůstala.
Král Agamemnón upevnil mocenské postaveníMykén, přivedl je k rozkvětu a bohatství. V této situaci se stalo, že trojský princParis unesl krásnouHelenu, manželkuMeneláa, krále veSpartě – Agamemnónova bratra. Po marném vyjednávání o její navrácení manželoviŘekové shromáždili velké vojsko a loďstvo a bylo připraveno k odplutí.
V přístavuAulida je však zdržela nepřízeň počasí – panovalo naprosté bezvětří. Po marném čekání povolal král věštceKalchanta a ten vyložil, že bezvětří je z vůle bohyněArtemis, která nemohla zapomenout, že Agamemnón zabil její posvátnou laň. Zmaření celé vojenské výpravy lze zabránit jedině tím, že Agamemnón obětuje svou nejstarší dceru Ífigenii. Agamemnón se bránil, ale pod nátlakem ostatních velitelů, kteří ho nabádali k odpovědnosti vůči vojsku a hrozili i zvolením jiného vrchního velitele, Agamemnón svolil dceru vydat.
Povolal ji do Aulidy pod falešným slibem, že velký hrdinaAchilles se s ní chce oženit a Ífigenie nezaváhala ani na chvíli a přispěchala i se svou matkou, královnou Klytaiméstrou a bratrem Orestem. Na místě se dozvěděla, že ji čeká smrt. Nechtěla zemřít, byla mladá a krásná, čekala ji velká budoucnost. Proti její smrti se postavil i Achilles, bránila ji její matka. Přes veškeré váhání se pomalu musel podřídit i její otec. Za těchto okolností se sama Ífigenie rozhodla: pro vítězství achajských zbraní dá dobrovolně svůj život.
Poslední chvíle u obětního oltáře probíhaly za naprostého klidu. Bojovníci oceňovali dívčinu statečnost s dojetím. Věštec Kalchás uchopil nůž, když ho však přiložil k jejímu tělu, božským zázrakem usmrtil jenom Artemidinu laň. Bohyně oběti vyměnila a dívku unesla. V dalekéTauridě (dnešní poloostrovKrym) ji ustanovila svou kněžkou. Ífigenie měla obětovat každého příchozího cizince, kterého přivede králThoás, ochránce Artemidiny sochy. Tam sloužila dlouhých sedmnáct let.
Za celá dlouhá léta neslyšela nic o své vlasti ani rodině. Netušila, žetrójská válka skončila pádemTróje. Že její otec se vrátil jako vítěz, ale byl hned na uvítací hostině zabitnajatými vrahy jejího strýceAigistha se souhlasem její matky Klytaiméstry. Že se Aigisthos stal mykénským králem. A neměla ani tušení, že její bratrOrestés se po sedmi letech vrátil a potrestal vrahy svého otce. Podle příkazu bohaApollóna se měl odebrat do Tauridy a tam se ze svého činu očistit před sochou bohyně Artemis.
Orestés se vydal na dlouhou a nebezpečnou cestu, protože pro něj nebylo nic horšího než pronásledování a trýzněníErínyemi, které týraly jeho svědomí po zabití zrádné matky. Doprovázel ho nerozlučný přítelPyladés. Na konci své dlouhé cesty však přímo pod posvátnou sochou padli do zajetí Thoantových vojáků, aby byli rukou Ífigenie obětování. Ta se slitovala a oznámila, že bohyně si žádá oběť jenom jednoho z nich. Pyladés okamžitě nabídl svůj život, dostane-li Orestés svobodu. Ífigenie s nimi rozmlouvala, dozvěděla se, že jsou její krajané a dobrali se brzy k tomu, že Orestés je její bratr. To obrátilo sled událostí. Ífigenie lstí přesvědčila Thoanta, že je třeba provést očištění mořskou vodou, podařilo se jim nastoupit na loď a odrazit na moře. Ale loď se v bouři vrátila zpět na pobřeží. Tu pomohla bohyněAthéna, poručila Thoantovi, aby je všechny tři propustil. Tak dostala svobodu i Ífigenie, musela však zůstat ve službách bohyně Artemis, avšak ve své rodné zemi. Nemusela také již nikdy provádět lidské oběti. Svůj život dožila v chrámu na pobřeží uAthén, bez manžela a bez potomků.
antická vyobrazení se zachovala v malbě na vázách, v mozaikách a reliéfech, nejznámější je nástěnná malbaObětování Ífigenie zPompejí, dále římský reliéfÍfigenie, Orestés a Pyladés v Tauridě (z 2. stol. př. n. l.)
z novodobého umění je známý obrazÍfigenie odAnselma Feuerbacha (z roku 1862, dnes v Darmstadtském muzeu)