.jpg)
Étos neboethos (řec. εθος, zvyk, obyčej, nebo ηθος, mrav) znamená ideální celek principů, jimiž se lidé ve společnosti mají řídit ve svém svobodném a odpovědném jednání. Od slova étos se odvozuje pojemetika, etický, a na druhé straněetologie, empirická nauka o chování.
Ve starověku znamená étos původně společenský zvyk, obyčej a mrav, který charakterizuje určitou společnost nebo skupinu.Aristotelés rozlišuje meziethos (obyčej, zvyk) aéthos jako ideálem odpovědného mravního jednání.
V současnosti se slovo nejčastěji užívá pro charakteristický ideál jednání v určité společenské skupině a pro její hodnotové principy.[1] Tak například étosrytíře lze charakterizovatstatečností,věrností nebo ochranou slabších, étosrevolucionáře odvahou aoddaností své věci, étospodnikatelepoctivostí avelkorysostí, étosbankéře poctivostí amlčenlivostí a podobně.
V Aristotelově „Rétorice“ je éthos jedním z principů přesvědčování; další dva jsou logos (rozumové důvody) a pathos (cit, vášeň). Ze všech tří musí řečník začít právě étosem, který znamená jakési uznání ze strany posluchačů. Étos zahrnuje postavení a pověst řečníka i jeho věcnou způsobilost, jsou to však vždy posluchači, kdo o něm rozhodují.
Obrázky, zvuky či videa k tématuÉtos na Wikimedia Commons