Území dnešního Ázerbájdžánu ovládala nejprvekavkazská Albánie a později různéperské říše. Až do 19. století zůstávalo součástíkádžárovského Íránu, ale rusko-perské války v letech1804-1813 a1826-1828 přinutily kádžárovskou říši postoupit svá kavkazská územíRuskému impériu;Gulistánská dohoda z roku 1813 aTurkmenčajská dohoda z roku 1828 vymezily hranici mezi Ruskem a Íránem.[6][7] Oblast severně od řekyAraks byla součástí Íránu, dokud ji v 19. století nedobylo Rusko,[8][9] kde byla spravována jako součást Kavkazského místokrálovství.
Ruiny brány městaQəbələ, hlavního města Kavkazské Albánie
Na severu území existoval od1. století př. n. l. do10. století státní útvar pod názvemKavkazská Albánie.[38] Jeho hlavní město, dnešníQəbələ, leželo na území současného Ázerbájdžánu. O albánské území usilovaliŘekové,Římané iPeršané, v roce 252 se nakonec Albánie stala vazalemSasánovské říše. Ve4. století přijal albánský král Urnayrkřesťanství a učinil hostátním náboženstvím.[39] Tento moment i celé téma Kavkazských Albánců, obývajících z velké části Náhorní Karabach, se staly ve 20. století předmětem nacionalisticky podbarvených historických sporů – zatímco Arméni zdůrazňují křesťanský charakter Kavkazské Albánie, vlivarménské apoštolské církve na jejíchristianizaci a přijetíarménského písma vytvořenéhoMesropem Maštocem,[40] Azerové poukazují na specifický etnický původ starých Albánců, které považují za prapředky svého národa.[41][42]Udinové žijící dnes na území Ázerbájdžánu a vyznávající nadále křesťanství jsou potomky starých Albánců a mají být důkazem jejich etnické osobitosti. Mluvíudinštinou, jež patří kseverovýchodokavkazským jazykům, jejichž původ je ovšem záhadný, což umožňuje řadu nacionalisticky motivovaných spekulací.[43] Etnicky příbuzní jsou snad sLezgy aHunzy.
Každopádně se albánské křesťanství neudrželo dlouho, v7. století totiž sasánovské území dobyliArabové. Následovala násilnáislamizace. Dževanšerovo křesťanské povstání byloUmajjovci roku 667 potlačeno. Po pádu chalífátu se v 9. století moci chopily některé lokální dynastie, v 11. století však následoval vpádOghuzů a země byla silněturkizována, čímž vznikl i turkický základ dnešníázerbájdžánštiny. Roku 1067 se území stalo součástíSeldžucké říše, v oblasti vládla dynastieIldegizidů.[44] Na konci 14. století na území dnešního Ázerbájdžánu vznikly dva státy:Karakojunluská říše (1375–1468)[45] aAkkojunluská říše (1378–1508).[46] V doběTemerlánovy expanze se staly vazaly jehoTimurovské říše, ale po Temerlánově smrti roku 1405 se jim otevřel prostor k nezávislé existenci.
Mnozí z vládců akkojunluské dynastie byli sezdáni s řeckými princeznami, včetně zakladatele dynastieUzuna Hasana. Roku 1467 se Uzunu Hasanovi podařilo porazit karakojunluského panovníkaDžahánšáha a ovládnout jeho území. Smrtí Uzunova synaJákúba ibn Uzun Hasana začala občanská válka, které využili perštíSafíovci, konkrétně šáhIsmá‘íl I., který oblast ovládl roku 1538. Převrat obyvatelstvo snášelo dobře, neboť dobyvatelé bylišíité stejně jako většina populace akkojunluské říše, zatímco staří vládci bylisunnité.[zdroj?]
Vláda perské dynastie Safíovců v16. století znamenala období rozkvětu, protože země byla zapojena do obchodních vztahůPerské říše.Osmanům se nakrátko podařilo obsadit části dnešního Ázerbájdžánu v důsledku osmansko-safíjovské války v letech 1578–1590. Počátkem 17. století však byli vyhnáni safíjovským vládcemAbbásem I. (vládl 1588–1629). V18. století do vývoje oblasti zasáhloRusko v důsledkurusko-perské války (1722–1723). Postupně se mu podařilo obsadit pobřežíKaspického moře s významným městemBaku. Tato území zůstala v ruských rukou jen krátce, podle smluv zRaštu (1732) a zGjandži (1735) je navrátilo zpět Persii. Tam se vzápětí chopila moci nová dynastieAfšárovců, poslézeZandů aKádžárovců.[zdroj?]
Bitva o Gjandžu roku 1804
Právě Kádžárovci museli sledovat, jak se ruský apetit v 19. století znovu zvýšil. V roce 1804 Rusové napadli a vyplenili městoGjandža, což vyvolalorusko-perskou válku v letech 1804–1813, kterou Rusové vyhráli.Gulistánská mírová dohoda pak určila, že Persie musí Rusku postoupitGruzii a územíDagestán, které tvoří většinu dnešního Ázerbájdžánu.[47] Rusové Gulistánskou dohodu porušili další invazí roku 1826, jejímž důsledkem byladalší rusko-perská válka v letech 1826–1828. Předjednanábritská pomoc nedorazila a Peršané znovu prohráli. Tato válka měla pro Persii ještě horší důsledky než válka předchozí, neboť následnádohoda z Turkmenčaje ji zbavila posledních zbývajících území naKavkaze, včetně jižního zbytku dnešního Ázerbájdžánu, tedyKarabašského,Jerevanského a Gjandžského chanátu. Dobytá území zůstala pod ruskou nadvládou 160 let.
Po začlenění všech kavkazských perských území do Ruského impéria byla nová hranice mezi Persií a Ruskem ustavena na řeceAraks, takže historické azerské území bylo rozděleno. Tato hranice je i dnes hranicí Ázerbájdžánu aÍránu, proto má Írán na svém území velkou azerskou menšinu.[48] Počet etnických Azerů v Íránu dokonce výrazně převyšuje počet obyvatel Ázerbájdžánu, a to zhruba o pět milionů. Navzdory ruskému dobytí převládala mezi muslimskými intelektuály v Baku či Gjandže až do konce 19. století perská kultura.[49]
Proti ruské nadvládě vzniklo několik rolnických povstání a došlo několikrát k ozbrojenému boji. Roku 1911 byla založena Muslimská demokratická stranaMusavat (Rovnost), která se v roce 1917 přejmenovala na Turkotatarskou demokratickou stranu federalistů – musavatistů.[50]
Mapa Ázerbájdžánské demokratické republiky mezi lety 1918 až 1920.Armáda Ázerbájdžánské demokratické republiky roku 1919
Dne 13. listopadu1917 byla v Ázerbájdžánu nastolenabolševická moc. Na konci března1918 vypuklo v Baku protiruské povstání, které bylo místními bolševiky za pomoci ruských vojsk potlačeno. V dubnu 1918 schválil nově konstituovaný zakavkazský sněm vznikZakavkazské demokratické federativní republiky, kterou tvořilyGruzie,Arménie a Ázerbájdžán. V důsledku odlišné zahraničněpolitické orientace a různých rozporů se ale tato republika rozpadla. V Baku bolševicizmasakrovali 12 000 místních odpůrců.[51] Protože se na masakru podíleli příslušniciArménské revoluční federace (fakt v současnosti systematicky využívaný ázerbájdžánskou státní propagandou, jež masakr označuje zagenocidu spáchanou Armény), po jejím páduEnver Paša v Baku „na oplátku“ zmasakroval minimálně 10 000 Arménů. Dne 28. května 1918 vyhlásila Muslimská rada nezávislouÁzerbájdžánskou demokratickou republiku v čele s prezidentemMammadem Aminem Rasulzadem a vládoumusavatistů, která měla původně sídlo ve městěGəncə (název Ázerbájdžán se do té doby užíval jen pro sever dnešního Íránu). V srpnu 1918 byla v Baku ustavena tzv.středokaspická diktatura, což byla vláda bez komunistů, na jejíž žádost vstoupila do města britská armáda. V září 1918 se tato vláda stáhla doÍránu. Město Baku, které obsadila turecká armáda, se stalo sídlem musavatistické vlády. Dne 15. ledna 1919 uznaly západní mocnosti (tzv.Trojdohoda) nezávislost Ázerbájdžánské republiky. O dva měsíce později vypukl první arménsko-ázerbájdžánský konflikt oNáhorní Karabach.[52] Výsledkem byl i šušský masakr Arménů.[53]
Ázerbájdžánská demokratická republika byla první parlamentní demokracií v muslimském světě. Jako první muslimská země v historii dala volební právo ženám. V Baku byla založena první univerzita moderního typu na muslimském východě. Nakonec šlo však jen o epizodu – v dubnu 1920 byloBaku obsazenoRudou armádou a byla vyhlášenaÁzerbájdžánská socialistická republika.[54] V boji se Sověty padlo až 20 000 ázerbájdžánských vojáků. V květnu 1921 byla přijata nová ústava a v březnu 1922 vznikl Federativní svaz socialistických republik Zakavkazska, který se – zároveň s přejmenováním naZakavkazskou sovětskou federativní socialistickou republiku – podílel v prosinci 1922 na vytvořeníSovětského svazu. Tato svazová republika byla v roce 1936 rozdělena na tři republiky, a toÁzerbájdžánskou SSR,Arménskou SSR aGruzínskou SSR.[zdroj?]
Běhemdruhé světové války hrál Ázerbájdžán strategickou roli v zásobováníRudé armády, 80 % ropy navýchodní frontě pocházelo odtud. Kvůli tomu také Němci spustilibitvu o Kavkaz, avšak neuspěli. Do Rudé armády bylo odvedeno a do bojů nasazeno 681 000 Azerů (z toho přes 100 000 žen), což tehdy představovalo pětinu celé populace země. 250 000 Azerů na frontě padlo.[zdroj?]
V roce 1988 vzniklozbrojený konflikt mezi Armény a Ázerbájdžánci oNáhorní Karabach, který v září 1991 vyhlásil nezávislost na Ázerbájdžánu. Přes čtyři rezoluceRady bezpečnostiOSN zůstalo 20 % ázerbájdžánského území, na němž fungovala tzv.Republika Arcach, pod faktickou arménskou okupací. Během války bylo na obou stranách spácháno mnoho zvěrstev apogromů, například neblaze proslulýmasakr v Chodžaly, kde arménské polovojenské jednotky povraždily 600 ázerbájdžánských civilistů.[58][59] Celkem bylo zabito asi 30 000 lidí a více než milion lidí bylo vysídleno, z toho přes 800 000 Ázerbájdžánců a 300 000 Arménů.[60] (K další eskalaci konfliktu došlo v letech 2016 a 2021).
Gorbačovovo vedení Sovětského svazu bylo na Kavkaze diskreditováno tím, že není schopno zabránit konfliktu mezi dvěma členy federace. Ázerbájdžánci začali žádat nezávislost, nepokoje vyústily v tzv.černý leden, kdy nejprve vypukl pogrom na Armény, z nichž asi stovka byla zabita, načež zasáhla sovětská armáda a zabila 147 demonstrantů.[61] Zásah podle všeho neměl za cíl chránit Armény (ti z velké části již z města utekli), ale měl zabránit nacionalistické Ázerbájdžánské lidové frontě, aby definitivně převzala moc. Zásah ovšem rozčílil iázerbájdžánské komunisty, kteří vydali prohlášení, že šlo ze strany Moskvy o agresi.
V květnu1990 zvolil Nejvyšší sovětÁzerbájdžánské SSR (v listopadu 1990 přejmenovaný naNejvyšší medžlis) prezidentemAyaze Mütəllibova. V únoru1991 došlo ke změně názvu státu na Ázerbájdžánskou republiku. V reakci napuč konzervativních bolševiků v Moskvě v srpnu 1991 přijal 18. října 1991 Nejvyšší medžlis Ázerbájdžánu Deklaraci nezávislosti, která byla potvrzena celostátním referendem v prosinci 1991 (krátce poté Sovětský svaz oficiálně zanikl) – 18. říjen je tak dnes v Ázerbájdžánu slaven jako Den nezávislosti. V prosinci 1991 se Ázerbájdžán stal dohodou z Alma-Aty zakládajícím členemSpolečenství nezávislých států (SNS). Demonstrace a nátlak opozice vedly poté k odstoupení Mütəllibova.[62]V květnu1992 se stoupenci Mütəllibova pokusili opět převzít moc, ale neúspěšně. Za prezidenta byl demokraticky zvolenAbulfaz Elčibej, který však byl záhy svržen vojenským převratem proruského plukovníkaSurata Husejnova. V prezidentských volbách dne 3. října 1993 zvítězil bývalý vůdce sovětského ÁzerbájdžánuHejdar Alijev. Poté, co Alijev podepsal smlouvu o těžbě ropy v Kaspickém moři se západními společnostmi, pokusil se Husejnov o další státní převrat.[63] Ten byl ale rychle potlačen a Husejnov uprchl do Ruska. Jednání s ruskou vládou (odblokovaná ropnými koncesemi pro ruskou společnostLukoil) vyústila v roce 1997 v Husejnovovo vydání do Ázerbájdžánu, kde byl obviněn z velezrady a odsouzen na doživotí (roku 2004 dostal milost). V roce 1995 čelil Alijev dalšímu pokusu o puč, tentokrát vedeném velitelem speciálních jednotek OMONRovšanem Javadovem. I tento pokus byl ale zmařen.[64] Zemřel v prosinci 2003 a krátce předtím jmenoval svého synaIlhama Alijeva předsedou vlády.
Ve volbách v říjnu 2003 byl Ilham Alijev zvolen prezidentem Ázerbájdžánské republiky. V této funkci byl potvrzen dalšími volbami v říjnu 2008. Klan Alijevců si udržuje moc tvrdými represemi a budováním diktatury, která stojí na příjmech z ropy. Dochází k potlačování svobody slova, perzekucím nezávislých novinářů či držení politických oponentů ve vězení.[65]
V červenci 2020 byl obnovenyozbrojené střety v Náhorním Karabachu. Ty se nepodařilo uklidnit a v září vypukla regulérní válka, tzv.druhá válka o Náhorní Karabach. Ázerbájdžánská armáda útočila s podporouTurecka, hlavní velmocenské opory alijevského režimu, Arméni se spoléhali na pomocputinovského Ruska, která však nepřišla v takové míře, v jakou věřili. Šestitýdenní boje přinesly Ázerbájdžánu územní zisky. Podle mírové smlouvy, podepsané pod Putinovou patronací, si obě strany ponechaly kontrolu nad právě ovládanými územími – Arménie tak sice udržela většinu Náhorního Karabachu, ale Ázerbájdžánu musela odevzdat tři okresy (Kelbadžar,Ağdam aLačin).[66] Z původních 11 450 km², které byly před válkou pod kontrolouRepubliky Arcach, se její území zmenšilo na 3 170 km². Tento výsledek byl v Ázerbájdžánu oslavován jako velké vítězství, naopak v Arménii způsobil nepokoje a krizi.[67] Během bojů padlo 2 783 ázerbájdžánských vojáků a asi 4 000 arménských.[68] V pozemním koridoru mezi Arménií a oblastí Náhorního Karabachu začaly dle mírové smlouvy působit sílyruské armády.[69] To označili pozorovatelé za geopolitické vítězství Ruska, stejně tak ale hovořili o posílení vlivu Turecka v oblasti.[70]
Arménský separatistický stát Arcach se stal závislým na úzkémLačinském koridoru, jímž udržoval spojení s Arménií. Podle příměří z roku 2020 měl být kontrolován Ruskem, brzy se však ukázalo, že ho fakticky kontroluje Ázerbájdžán.[71] Od prosince 2022 byl koridor zablokován Ázerbájdžánem.[72] Tím se situace arménského Karabachu stala neudržitelnou. V květnu 2023 Arménie uvedla, že je ochotná uznat Karabach za součást Ázerbájdžánu.[73] V září 2023 Ázerbájdžánprovedl bleskový vojenský úder a celé území Náhorního Karabachu dostal pod svou kontrolu.[74][75] Arménie ani arménský spojenec Rusko separatistům nepomohly, Rusko patrně kvůli rostoucím sporům s Arménií a svému válečnému vytížení vkonfliktu na Ukrajině.[76][77] Po dobytí Karabachu téměř všichni arménští obyvatelé uprchli do Arménie.[78][79] V listopadu 2024 se v ázerbájdžánském Baku konalaKonference OSN o změně klimatu.[80] V roce 2025 podepsal Ázerbájdžán s Arménií za mediace Spojených států americkýchmírovou dohodu.[81]
Ázerbájdžánská vlajka je tvořena listem o poměru stran 1:2 se třemi vodorovnými pruhy: modrým, červeným a zeleným. Uprostřed vlajky je umístěn bílýpůlměsíc a osmicípá hvězda.
Ázerbájdžánský státní znak je složen z tradičních a moderních symbolů. V samém středu znaku je umístěn symbolohně. Barvy užité na znaku jsou převzaty zÁzerbájdžánské vlajky. Tyto barvy tvoří pozadí osmicípé hvězdě. Na spodu symbolu je stonekpšenice a druhá rostlina na znaku je větvičkadubu.
Topografická mapa zeměKavkazské pohoří na severu Ázerbájdžánu
Ázerbájdžán se nachází veuroasijské oblastiJižního Kavkazu, na pomezízápadní Asie avýchodní Evropy. Leží mezi 38° a 42° s. š. a 44° a 51° v. d. Obvod ázerbájdžánských pozemních hranic činí 2 648 km, z toho 1 007 km s Arménií, 756 km s Íránem, 480 km s Gruzií, 390 km s Ruskem a 15 km s Tureckem.[82] Pobřeží se táhne v délce 800 km a délka nejširší oblasti ázerbájdžánské části Kaspického moře je 456 km.[82] Země má vnitrozemskou exklávu,Nachičevanskou autonomní republiku.[83]
Ázerbájdžánu dominují tři fyzikální prvky:Kaspické moře, jehož pobřeží tvoří přirozenou hranici na východě, pohoříVelký Kavkaz na severu a rozsáhlá rovina ve středu země. V zemi se nacházejí tři horská pásma: Velký aMalý Kavkaz aTalyšskéhory, která dohromady pokrývají přibližně 40 % rozlohy země.[84] Nejvyšším vrcholem je horaBazardüzü vysoká 4 466 m, nejnižší bod je hladina Kaspického moře -28 m. V Ázerbájdžánu je soustředěna téměř polovina všechbahenních sopek na Zem, tyto sopky byly mezi nominovanými nasedm nových divů světa.[85]
Hlavními zdroji vody jsou povrchové vody. Pouze 24 z 8350 toků je delších než 100 km, všechny toky se vlévají do Kaspického moře.[82] Největším jezerem je Sarysu o rozloze 67 km2 a nejdelší řekou jeKura o délce 1515 km, která je přeshraniční s Arménií. Ázerbájdžán má podél Kaspického moře několik ostrovů, které se většinou nacházejí v Bakuanském souostroví.
Od získání nezávislosti v roce 1991 přijala vláda opatření na ochranu životního prostředí v Ázerbájdžánu. Státní ochrana životního prostředí se zrychlila po roce 2001, kdy se zvýšil státní rozpočet díky příjmům zropovodu Baku–Tbilisi–Ceyhan. Během čtyř let se rozloha chráněných území zdvojnásobila a nyní tvoří osm procent území státu. Od roku 2001 vláda zřídila sedm velkých rezervací a téměř zdvojnásobila rozpočet určený na ochranu životního prostředí.[86]
V Ázerbájdžánu se nachází 1 250 řek, z nichž jen 21 má délku více než 100 km. Horské oblasti (nadmořská výška 1 000 až 2 500 m) jsou charakteristické velmi hustou říční sítí (0,4 až 0,5 km/km²), zatímco v rovinách je to výrazně méně (0,05 až 0,1 km/km²). NejvětšířekaKavkazuKura protéká republikou ze severozápadu na jihovýchod a ústí doKaspického moře. HlavnípřítokKuryAraks teče podél jižní hraniceÁzerbájdžánu. Většina řek patří dopovodíKury, jen řeky na severovýchodě (Samur) a v pohoříTalyš (Bolqarçay) ústí přímo doKaspického moře. Z jihovýchodních svahůVelkého Kavkazu stékají řekyBelokančaj,Muchachčaj,Talačaj,Kurmuchčaj aj. K severovýchodu od rozvodí tečouSamur,Kudialčaj aj. Z jihovýchodní částiMalého Kavkazu stékají pravé přítokyKury (Şəmkirçay,Agstafa,Gjandžačaj,Terter) a levý přítokAraksuAkera. Na většině řek jsou zaznamenány nejvyšší vodní stavy v létě (duben až září), pouze v Talyši v zimě (říjen až březen). V rovinách se řeky využívají nazavlažování. NaKuře byla vybudována velkáMingačevirská hydroelektrárna aMingačevirská přehrada (rozloha 605 km² a objem 16 km³), ze které jsou rozvedenyzavodňovací kanály (Hornokarabašský aHornoširvanský). Za přehradou je naKuře rozvinuta místnílodní doprava.[zdroj?]
V Ázerbájdžánu je 250jezer, většinou jsou ale nevýznamná. Největšími z nich jsouHadžigabul (15,5 km²) aBejukšor (10,3 km²). Vznikla přehrazením dolin, popř. jsouledovcového původu, a nacházejí se v horáchVelkého aMalého Kavkazu. Největším z těchto jezer jeVelký Alagjol (rozloha 5 km², hloubka 8 m) naKarabašské sopečné plošině. Na severovýchodním svahu hřbetuMurovdag se rozkládá skupina překrásných jezer vzniklých sesuvy. Mezi nimi je jedno z údajně nejkrásnějších jezerKavkazu –Modré jezero. Mnoho jezer se nachází také v Kuro-arakské nížině.[zdroj?]
Ázerbájdžánská vláda v praxi funguje jako autoritářský režim;;[21][22][23][24] ačkoli se v zemi pravidelně konajívolby, jsou poznamenány volebními podvody a dalšími nekalými volebními praktikami.[25][26][27][28][29][30][31] Vládu nepřetržitě od roku 1993 řídí politická rodina Alijevů astrana Nový Ázerbájdžán (Yeni Azərbaycan Partiyası,YAP) založenáHejdarem Alijevem.[87] OrganizaceFreedom House jej v roce 2024 zařadila do kategorie „nesvobodný“[88][89] a v žebříčku Global Freedom Score mu udělila 7/100 bodů, přičemž jeho režim označila za autoritářský.[90]
V zemi vládne prezidentIlham Alijev, který může být na základě ústavní změny, přijaté vreferendu, volen doživotně.[91] Opozice označila hlasování za zmanipulované.[91] Země dlouhodobě porušuje lidská práva, opoziční novináři jsou vězněni, fyzicky napadáni, zastrašováni, několik jich bylo zavražděno.[92][93][94] Alijevská hegemonní politická síla,Strana Nový Ázerbájdžán, bývá charakterizována jako nacionálně-konzervativní, sekulární aetatistická,[95] případně jako bezprogramová.[96] V systému působí několik jejích menších „satelitů“, vedle nich pak ještě dvě hlavní strany opoziční,Musavat (nejstarší ázerbájdžánská strana vůbec, obnovená po roce 1989Isou Gambarem) a Ázerbájdžánská strana lidové fronty (Azərbaycan Xalq Cəbhəsi Partiyası), kterou založil roku 1992Abulfaz Elčibej. Obě lze považovat za reprezentantyliberálních tendencí, ovšem s příměsemi, které nejsou u evropského liberalismu typické, jako jepanturkismus apanislamismus u Musavatu.[97] Obě strany spojily již jednou síly (2005) a vytvořily volební blokAzadlıq (Svoboda), ale marně.[zdroj?]
Volební systém jevětšinový, typurelativní většiny. Krom většiny pro hegemonní stranu plodí typicky i velké množství nezávislých kandidátů. Je krajně nevýhodný pro opoziční strany.Parlament jejednokomorový, má 125 členů a volí se do něj každých pět let, vždy první neděli v listopadu.Prezident je volen na sedm let přímou volbou a může kandidovat a být zvolen opakovaně bez omezení. Roku 2016 byl zřízen úřadviceprezidenta (od té doby ho drží prezidentova manželkaMehriban Alijevová), který je druhý nejvyšší v zemi. Až za ním je v hierarchiipředseda vlády, který je prezidentovi zcela podřízen.
Kritiku nedemokratických prvků ázerbájdžánských voleb se vládní strana často snaží tlumit pověstnou „kaviárovou diplomacií“, tj. poskytováním různých výhod pozorovatelům a západním diplomatům i politikům.[98] Alijevova strana rovněž tvrdí, že mezinárodní kritiku organizuje Arménie ve spolupráci s kontroverzníSorosovou nadací.[99]
Ázerbájdžán se dělí na 59 rajónů (okresů) (rayonlar, j. č.rayon), 11 statutárních měst (şəhərlər, j. č.şəhər) a 1autonomní republiku (muxtar respublika)Nachičevan, která se dále dělí na 7 rajónů (okresů) a měst a 1autonomní oblastNáhorní Karabach.[zdroj?]
Prezident Ázerbájdžánu jmenuje guvernéry rajónů a měst, zatímco vládaNachičevanu je vybrána a odsouhlasena parlamentem Nachičevanské autonomní republiky.[zdroj?]
Proces mezinárodního uznání nezávislosti Ázerbájdžánu po zhroucení Sovětského svazu trval přibližně jeden rok. Poslední zemí, která ho uznala, byl 6. listopadu 1996Bahrajn. Plné diplomatické vztahy byly navázány nejdříve sTureckem,Pákistánem,Spojenými státy,Íránem aIzraelem. Silnágeopolitická vazba pojí Ázerbájdžán především s Tureckem.[100] Zahraničněpolitickou prioritou Ázerbájdžánu je od jeho počátků otázka Náhorního Karabachu a znovuzískání plné kontroly nad ním.[101][102] Arménie má zahraničněpolitickou a vojenskou podporuRuska. To implikuje ázerbájdžánské tendence k západu, které jsou však komplikovány autoritářským systémem.[103] Zvláštní vazby má Ázerbájdžán s Izraelem, který mu dodává především zbraně.[104] Vazby na Izrael způsobují, že Ázerbájdžán nemá nijak pevné vztahy sÍránem, ačkoli ty by se zdály logické vzhledem ke společné víře (šíitskému islámu). Naopak sunnitské založení Turecka by mohlo být vnímáno jako překážka spolupráce, ale není tomu tak, což je způsobeno i tím, že náboženství nehraje v ázerbájdžánské společnosti a politice zásadní roli. Ani miliony Azerů na íránském území nejsou faktem, který by posiloval vztahy s Íránem – naopak, Írán se Azerů na svém území spíše obává.[105]
Ilham Alijev a předsedkyně Evropské komiseUrsula von der Leyenová po podepsání dohody o strategickém partnerství v oblasti energetiky 18. července 2022
Ázerbájdžán je oficiálně strategickým partneremČeské republiky,[107] která dováží více než 30 procent svých dodávekropy z Ázerbájdžánu.[108][109] České zbrojařské firmy prodávají zbraně do Ázerbájdžánu, přestože na tuto zemi je od roku 1992 uvaleno zbrojní embargoOBSE, a také doTurecka, které veválce o Náhorní Karabach v roce 2020 otevřeně podporovalo Ázerbájdžán. České ministerstvo zahraniční odmítlo možnost, že by na Ázerbájdžán byly uvaleny sankce kvůli použití zakázanýchkazetových bomb.[110] V roce 2023 Česko z Ázerbájdžánu odebíralo 40 % dovezenéhozemního plynu.[111] Podle českého ministraJana Lipavského v roce 2023 pocházelo více než 25 % dovezenéropy v Česku z Ázerbájdžánu.[112]
Protiválečný aktivistaBahruz Samadov byl v červnu 2025 odsouzen k 15 letům vězeníNovinářkaKhayala Agayeva byla v prosinci 2024 zatčena v rámci trestního řízení zahájeného proti novinářům opoziční Meydan TV
Ústava Ázerbájdžánu zaručujesvobodu slova, ta ale v praxi není dodržována. Po několika letech úpadku svobody tisku a médií se v roce 2014 mediální prostředí v Ázerbájdžánu prudce zhoršilo. K umlčení jakékoli opozice a kritiky docházelo právě v době, kdy země vedla Výbor ministrůRady Evropy (květen – listopad 2014). Falešná obvinění a beztrestnost při násilí proti novinářům se staly v Ázerbájdžánu normou.Rádio Svobodná Evropa / Rádio Svoboda aHlas Ameriky byly zakázány, a nakonec i veškeré zahraniční vysílání. Ázerbájdžán měl podleVýboru na ochranu novinářů v roce 2015 největší počet uvězněných novinářů v Evropě a je pátou nejvícecenzurující zemí na světě, v čemž předčil iÍrán aČínu.[113] Někteří kritičtí novináři byli zatčeni i za zpravodajství opandemii covidu-19.[114] Podle zprávyFreedom House z roku 2013 je Ázerbájdžán v míře svobody tisku na 177. místě ze 196 zemí světa.[115]
ZprávaAmnesty International z října 2015 uvádí: „ Došlo k závažnému zhoršení lidských práv v Ázerbájdžánu za posledních několik let. Je smutné, že Ázerbájdžánu bylo umožněno téměř vyhladit svouobčanskou společnost.“[118] Výroční zpráva Amnesty za roky 2015/16 uvedla: „...pronásledování politického disentu pokračovalo. Organizace pro lidská práva nadále nebyly schopny obnovit svou práci. Nejméně 18 vězňů svědomí zůstává uvězněno. Represálie vůči nezávislým novinářům a aktivistům přetrvávaly v zemi i v zahraničí, přičemž jejich rodinní příslušníci čelili obtěžování a zatýkání. Mezinárodní pozorovatelé lidských práv byli vyloučeni a vyhoštěni ze země. Přetrvávaly zprávy o mučení a jiném špatném zacházení."[zdroj?]
Britský deníkThe Guardian v dubnu 2017 uvedl, že „ázerbájdžánská vládnoucí elita měla tajný fond o objemu 2,9 miliardy dolarů na vyplácení úplatků prominentním Evropanům prostřednictvím sítě neprůhledných britských společností... Uniklé údaje ukazují, že ázerbájdžánské vedení, obviněné z porušování lidských práv, systémovékorupce a zmanipulování voleb, provedlo v letech 2012 až 2014 více než 16 000 skrytých plateb. Část těchto peněz šla politikům a novinářům v rámci mezinárodnílobbistické operace s cílem odvrátit kritiku ázerbájdžánského prezidenta Ilhama Alijeva a podporovat pozitivní obraz jeho země.“[119][120] Z přijímání úplatků od Ázerbájdžánu bylo obviněno několik bývalých členůPACE. Výměnou za úplatky hlasovali vRadě Evropy ve prospěch Ázerbájdžánu a zkreslovali zprávy o lidských právech.[121]
K nejznámějším disidentům v zemi patříLejla Junusová.[122] Známou vězněnou novinářkou a bojovnicí proti korupci jeChadídža Ismailová.[123] DoktorandUniverzity Karlovy v Praze a protiválečný aktivistaBahruz Samadov, který kritizoval ázerbájdžánskou politiku vůči Arménům v Karabachu,[124] byl v srpnu 2024 zatčen během návštěvy své rodiny v Baku.[125] V červnu 2025 byl Samadov odsouzen k 15 letům vězení.[126] Alijevův režim zahájil koncem roku 2023 novou vlnu represí, při kterých byly zatčeny desítky novinářů, ale také opoziční aktivisté, ochránci lidských práv nebo vědci.[125] Například novinářkaUlviyya Aliová, která v letech 2019 až 2025 pracovala proHlas Ameriky, byla zatčena v květnu 2025,[127] a šéfredaktorkaMeydan TVAynur Elgünəşová byla vzata do vazby již v prosinci 2024.[128]
Ázerbájdžánská ekonomika je do značné míry závislá na vývozuropy azemního plynu, zejména od dokončeníropovodu Baku-Tbilisi-Ceyhan. Přechod na těžbu ropy na konci 90. let 20. století vedl k rychlému hospodářskému růstu v období 1995–2014, od roku 2014 se růst HDP výrazně zpomalil.[129][130]
Velký podíl na ázerbájdžánské ekonomice mají velké zásoby ropy. Plyn a ropa tvoří dvě třetinyhrubého domácího produktu Ázerbájdžánu, což z něj činí jednu z deseti ekonomik na světě nejvíce závislých na fosilních palivech.[131] Plyn a ropa tvoří 90 % příjmů Ázerbájdžánu z vývozu a 60 % jeho financí.[132]
Ázerbájdžánská ekonomika se vyznačuje korupcí a nerovností.[129] Ropné bohatství země významně posílilo stabilitu režimuIlhama Alijeva a obohatilo vládnoucí elity v Ázerbájdžánu.[133][134][135][136] Ropné bohatství země umožnilo státu pořádat okázalé mezinárodní akce a také se zapojit do rozsáhléholobbování v zahraničí.[137][138]
Národní měnou jeázerbájdžánský manat. Soukromý sektor je v Ázerbájdžánu slabý, protože ekonomice dominují státní podniky. Více než polovina formální pracovní síly pracuje v Ázerbájdžánu pro vládu.[130]
V posledních letech roste významně také těžba a vývozzemního plynu. O tuto surovinu je velký zájem v zemíchEvropské unie, o čemž svědčí plány na výstavbuplynovoduNabucco spojujícího zeměStřední Asie aEU, jakkoli nerealizovaný.[141]Jihokavkazský plynovod je součástí Jižního plynového koridoru, který má napojit Evropu přesTransanatolský plynovod na obrovské ložisko Šach Deniz v Ázerbájdžánu. Zemní plyn z Ázerbájdžánu má pomoci snížit závislost Evropské unie na dovozu zemního plynu z Ruska.[142] V roce 2022 podepsala Evropská unie dohodu s Ázerbájdžánem na zvýšení dodávek zemního plynu do Evropy.[143] Do roku 2027 by se měly dodávky zemního plynu z Ázerbájdžánu do Evropské unie zdvojnásobit.[144]
Dalším motorem hospodářského růstu v Ázerbájdžánu jestavebnictví, a to výstavba bytových i kancelářských domů, obzvláště v hlavním městěBaku, ale i silnic a městských komunikací. VBaku vyrostlo v posledních letech mnoho výškových staveb, zčásti na místech původní starší zástavby.[zdroj?]
Asi 54,9 % plochy Ázerbájdžánu tvořízemědělská půda – celkem 4,8 mil. ha (2007),[145] což je nejvíc v celé kavkazské oblasti. Pěstuje se ovoce, zelenina,víno,bavlna,léčivé rostliny, v některých oblastech je možné pěstovatbrambory,cukrovou řepu atabák. V Kaspickém moři se lovíjeseteři avyza velká, populace těchto vzácných ryb, lovených zejména pro tradiční výrobukaviáru, se však povážlivě ztenčuje.
Demografické indikátory jsou v porovnání s okolními státy značně příznivé. V roce 2013 byla hrubá míra porodnosti 18,6 ‰, což představovalo zvýšení z 13,9 ‰ o deset let dříve.[148] To je nejvíce z evropských států (budeme-li Ázerbájdžán za evropský stát považovat).
Podle různých zdrojů žije přibližně 20 milionů Azerů v sousednímÍránu.[149]
99,7 %Ázerbájdžánců mluvíázerbájdžánsky. Druhý nejpoužívanější jazyk jeruština, kterou se mluví zejména v hlavním městěBaku a na severu země. Jedním z prvních rozhodnutí ázerbájdžánského parlamentu po zisku nezávislosti v roce 1991 byl zákon o přechodu z písmacyrilice nalatinku.[150]
Mešita šáha Abbáse v GandžeLuteránský kostel v Baku
Ázerbájdžán je považován za nejsekulárnější zemi s muslimskou většinou.[33] Okolo 95 % populace tvořímuslimové.[151]85 % muslimů se hlásí kšíitskému a 15 % ksunnitskému islámu.[152] Ázerbájdžán má poÍránu procentuálně druhou nejvyšší šíitskou populaci.[153] Ostatní víry jsou praktikovány různými etnickými skupinami v zemi. Podle článku 48 ústavy je Ázerbájdžán sekulární stát a zaručuje náboženskou svobodu. Ovšem v praxi je reálně i přes určité pozitivní tendence kulturní i náboženská svoboda stále potlačována dle reportů nezávislých agentur.[154] Podle průzkumu z let 2006–2008, provedeného společností Gallup, je jen pro 21 % obyvatel Ázerbájdžánu víra důležitým prvkem jejich každodenního života.[155]
Druhou nejrozšířenější náboženskou skupinou v zemi jsoupravoslavní, představují asi 2 % populace.[156] Jejich víra se začala šířit v 19. století, spolu s ruskou kolonizací. První pravoslavný kostel v Baku byl postaven roku 1815. V roce 2011 se v Ázerbájdžánu nacházelo šest pravoslavných chrámu, tři z nich spadají pod jurisdikciruské pravoslavné církve a další pod jurisdikcigruzínské pravoslavné církve. Mimo pravoslavnou církev stále stojí unikátní udinská křesťanská komunita, jejíž kořeny mají sahat až do časů starověkéKavkazské Albánie.[157] Ačkoli proběhlo již několik jednání o jejím začlenění do pravoslavných struktur v Ázerbájdžánu, ke sloučení zatím nedošlo. Nejvíce pravoslavných žije v Baku.[zdroj?]
Židovská komunita v Ázerbájdžánu má dvoutisíciletou tradici. MěstoQırmızı Qəsəbə (Krasnaja Sloboda) je označováno za jediné město s židovskou většinou na světě mimo Izrael.[158] Počet Židů v zemi je odhadován na 12 000 a na rozdíl od jiných muslimských zemí nečelíantisemitismu, což přispívá k dobrým vztahům se státem Izrael.[159] Největší komunita žije v Baku.
Relativně vysoké procento Ázerbájdžánců získalo nějaké vysokoškolské vzdělání, především v přírodovědných a technických oborech.[160] V sovětské éře segramotnost a průměrná úroveň vzdělání z velmi nízké výchozí úrovně dramaticky zvýšily, a to navzdory dvěma změnám standardní abecedy, zpersko-arabského písma nalatinku ve 20. letech 20. století a z latinky nacyrilici ve 30. letech 20. století. Podle sovětských údajů bylo v roce 1970 gramotných 100 % mužů a žen (ve věku od devíti do čtyřiceti devíti let),[160] podle ZprávyRozvojového programu OSN z roku 2009 činí gramotnost 99,5 %.[161]
Od získání nezávislosti bylo jedním z prvních zákonů, které parlament přijal, aby se distancoval od Sovětského svazu, přijetí modifikované latinky, která nahradila cyrilici.[162] kromě toho ázerbájdžánský systém prošel jen malými strukturálními změnami. K počátečním změnám patřilo obnovení náboženské výchovy (zakázané v sovětském období) a změny učebních osnov, které znovu zdůraznily používání ázerbájdžánského jazyka a odstranily ideologický obsah. Kromě základních škol zahrnují vzdělávací instituce tisíce předškolních zařízení, všeobecné střední školy aodborné školy, včetně specializovaných středních škol a technických učilišť. Vzdělávání do deváté třídy je povinné.[163]
Největší osobností ázerbájdžánské literatury, navíc osobností zakladatelskou, byl středověký básníkMuhammad Füzuli. Ze středověkých turkických básníků, které lze aspoň částečně považovat za Azery, lze jmenovat téžImadaddina Nasimiho,Mirzu Šafi Vazeha, do jisté míry lze za azerského autora považovat i prvního perského šáhaIsmá‘íla I. Azerové za národního básníka považují iNizámí Gandževího.[164] Významnou středověkou literární památkou je také anonymní sbírka příběhů zvanáKniha mého děda Korkuta.[165]
Obrovské zisky z ropy umožnily Hejdaru Alijevovi zaplnit po roce 1993 hlavní město i unikátními moderními stavbami. K takovým patříCentrum Hejdara Alijeva, jež navrhlaZaha Hadidová, čiPlamenné věže. Tento mrakodrap se stal nejznámějším symbolem moderního Ázerbájdžánu i proto, že tvar plamenů odkazuje k přezdívce „Země ohně“, již Ázerbájdžán má – jednak díky předislámské tradici uctívání ohně a jednak díky ropným věžím s ohněm na vrcholu.[179] Oheň je i ve státním znaku. K dalším pozoruhodným moderním stavbám v Baku patříKrystalová hala nebověž SOCAR, jež je sídlem státní ropné společnosti. Svou velkorysou výzdobou budí pozornost imetro v Baku.[zdroj?]
Pouliční výzdoba v Baku během svátkuNourúz. Poukazuje na tvar cukrovinkysamani, která se během svátku připravuje.Azerská dívka s klončou
Největšímsvátkem je oslava nového roku (a jarní rovnodennosti)Nourúz (Novruz Bayramı). Svátek máperské azoroastristické kořeny, slaví se již 3000 let. Za sovětských časů se slavil jen neoficiálně, v určité době byly oslavy dokonce zakázány. Dnes je státním svátkem a pracující mají ze zákona pět dní volna k jeho oslavě.
Každý ze čtyř týdnů, který předchází tomuto svátku, je věnován jednomu z tradičních živlů – vodě, ohni, zemi a větru. Lidé dělají sváteční úklid, vysazují stromy, vyrábějí nové šaty, malují vejce, pečou národní pečivo a různé sladkosti, a pak tyto pochutiny servírují během slavnostní večeře na tácu ozdobeném svícemi, který se nazýváklonča.[180] Se svátkem je spojena řada folklórních tradic. Každé úterý během čtyř týdnů před svátkem děti přeskakují ohně a zapalují se svíčky.
Během vrcholu svátku se konají hudební festivaly a hry (Kos-kosa,Chdir Ilyas aj.), lidé nosí tradiční oděvy (čocha, rusky zvaná čerkeska, nebo čepicepapacha) a navštěvují a udržují hroby příbuzných.[181]
Ázerbájdžán je odedávna proslulý svou národní kuchyní. Hojnost ovoce, zeleniny, aromatických bylin a koření inspirovala ázerbájdžánské mistry kuchaře, kteří vytvořili velké množství nejrůznějších národních jídel. I ti nejzkušenější gurmáni, přijíždějící do Ázerbájdžánu ze všech konců světa, jsou nadšeni rafinovaností chutí a jemným aromatem těchto pokrmů. Ne náhodou je Ázerbájdžán krajem lidí dožívajících se vysokého stáří. Vědci vysvětlují tento jev v prvé řadě příznivým klimatem, dále způsobem života a v neposlední řadě zdravou a pravidelnou stravou. Ázerbájdžánci jsou velice hrdí na svou kuchyni. Nejznámějšími pokrmy z ázerbájdžánské kuchyně, které jsou ceněny na celém světě, jsou plov (pilaf),šašlik (druhkebabu),dolma (plněné vinné listy) a sladké dezerty, jakopachlava ašakerbura,chalva a takégoghal. Plov zvaný též pilaf je národním jídlem. Připravuje se zrýže s nejrůznějšími masovými, rybími, ovocnými a dalšími obměnami, podle nichž je také plov pojmenován –plov tojug (skuřecím masem),plov širin (se sladkým sušenýmovocem) atd. Je známo na čtyřicet receptů přípravy tohoto pokrmu. Šašlik se připravuje z různých druhů masa, specialitou je pak šašlik zjesetera. Neodmyslitelně k němu a jiným rybím pokrmům patří studená omáčka zgranátových jableknaršarab. Nejpopulárnější šašlik –lulja-kabáb – je ovšem zmletého skopového masa, k němuž se přidává tuk zkurďuku (tuk ze zadní části, zvláště kolem ocasu, některých druhů ovcí). Oběd většinou končí nejoblíbenějším ázerbájdžánským nápojem: ovocným šerbetem. Nakonec se podává aromatický černýčaj nebočaj z máty, vařený vsamovaru. K němu se podává zavařenina zkdoulí,fíků,melounové kůry,meruněk,třešní,višní,malin,jahod,sliv, dřínových bobulí,ostružin,vinných hroznů nebo plátků zrůží.[zdroj?]
Nejslavnějším ázerbájdžánským vědcem je bezpochyby nositel Nobelovy cenyLev Landau. V oblasti počítačové vědy, ale i matematiky, se prosadil autor konceptu „fuzzy vědy“Lotfi Zadeh. V časech Sovětského svazu ovlivnil vývoj raketové technikyKerim Kerimov.Genrich Saulovič Altšuller vyvinul metodologii inovaciTRIZ. Významným chemikem 19. století bylNikolaj Zinin. Ázerbájdžánci považují za Azera i perského učenceNaṣīr al-Dīn al-Ṭūsīho.[182]
Ázerbájdžánská národní kosmická agentura vyslala 7. února 2013 svůj první satelitAzerSat 1 na oběžné dráhu Země. Využila k tomu kosmodrom Kourou naFrancouzské Guyaně. Satelit pokrývá Evropu a významnou část Asie a slouží k šíření televize, rozhlasu i internetu.[183]
Nejvýznamnějším představitelem humanitních a sociálních věd je politolog a analytikSvobodné EvropyMirza Khazar, jenž rovněž proslul novým překlademBible do ázerbájdžánštiny.[zdroj?]
Na evropské poměry poměrně neobvyklý krok učinila ázerbájdžánská vláda v letech 2013–2015, kdy se stala oficiálním sponzorem španělského fotbalového klubuAtlético Madrid, který pak nosil na dresu logoAzerbaijan – Land of Fire. Šlo o státní marketing formou, již jinak zatím využívají většinou jen obchodní společnosti.[197]
Mimořádně populární je v Ázerbájdžánu stolní desková hravrhcáby. Je možno ji spatřit hrát nezřídka na ulicích. Deskové hry mají v zemi tradici minimálně 4 000 let.[198]
V tomto článku byly použity informace zVelké sovětské encyklopedie, heslo „Азербайджанская советская социалистическая республика (Внутренние воды)“.
↑The International Population Day, The demographic situation in Azerbaijan, The State Statistical Committee of the Republic of Azerbaijan, 11 July 2011.www.azstat.org [online]. [cit. 2012-01-27].Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-07-25.
↑abNATIONS, United.Human Development Index. [s.l.]: [s.n.]Dostupné online. (anglicky)
↑CIA World Factbook – Azerbaijan [online]. [cit. 2021-01-23].Dostupné online. (anglicky)
↑Harcave, Sidney.Russia: A History. 6th. vyd. [s.l.]: Lippincott, 1968. S. 267.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Mojtahed-Zadeh, Pirouz.Boundary Politics and International Boundaries of Iran: A Study of the Origin, Evolution, and Implications of the Boundaries of Modern Iran with Its 15 Neighbors in the Middle East by a Number of Renowned Experts in the Field. [s.l.]: Universal, 2007.ISBN978-1-58112-933-5. S. 372.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑L. BATALDEN, Sandra.The newly independent states of Eurasia: handbook of former Soviet republics. [s.l.]: Greenwood Publishing Group, 1997.Dostupné online.ISBN978-0-89774-940-4. S. 98.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑PIPES, Richard.The Formation of the Soviet Union: Communism and Nationalism 1917–1923. 2nd. vyd. Cambridge, Massachusetts: Harvard University Press, 1997.ISBN978-0-674-30951-7. S. 218–220, 229.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Азербайджан. Восстановлена государственная независимость [online]. [cit. 2021-09-24].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 September 2021. (rusky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ZÜRCHER, Christoph.The Post-Soviet Wars: Rebellion, Ethnic Conflict, and Nationhood in the Caucasus ([Online-Ausg.]. ed.). New York: New York University Press, 2007.Dostupné online.ISBN978-0-8147-9709-9. S. 168.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ United Nations [cit. 2011-01-04].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 3 May 2011. (rusky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ United Nations [cit. 2011-01-04].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21 January 2012. (rusky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ United Nations [cit. 2011-01-04].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 3 May 2011. (rusky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ United Nations [cit. 2011-01-04].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 3 May 2011. (rusky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑KRAMER, Andrew E. Facing Military Debacle, Armenia Accepts a Deal in Nagorno-Karabakh War.The New York Times. 10 November 2020.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-11-10.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑EBEL, Francesca. Defeated by force, Nagorno-Karabakh government declares it will dissolve.The Washington Post. 28 September 2023.Dostupné online [cit. 28 September 2023].Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑LAPORTE, Jody.Semi-Presidentialism in the Caucasus and Central Asia. Redakce Elgie Robert. London: Palgrave Macmillan, 2016.ISBN978-1-137-38780-6.doi:10.1057/978-1-137-38781-3_4.OCLC6039791976 Kapitola Semi-presidentialism in Azerbaijan, s. 91–117.Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abROOKWOOD, Joel. From sport-for-development to sports mega-events: conflict, authoritarian modernisation and statecraft in Azerbaijan.Sport in Society. 3 April 2022, s. 847–866.doi:10.1080/17430437.2021.2019710.S2CID245453904.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abTOEPFL, Florian; LITVINENKO, Anna. Critically Commenting Publics as Authoritarian Input Institutions: How Citizens Comment Beneath their News in Azerbaijan, Russia, and Turkmenistan.Journalism Studies. 12 March 2021, s. 475–495.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 1 October 2023.doi:10.1080/1461670X.2021.1882877.S2CID232081024.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abUMUDOV, Agshin.Politik und Gesellschaft im Kaukasus: Eine unruhige Region zwischen Tradition und Transformation. [s.l.]: Springer Fachmedien, 2019.ISBN978-3-658-26374-4. Kapitola Europeanization of Azerbaijan: Assessment of Normative Principles and Pragmatic Cooperation, s. 67–68. (německy)Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abBEDFORD, Sofie; VINATIER, Laurent. Resisting the Irresistible: 'Failed Opposition' in Azerbaijan and Belarus Revisited.Government and Opposition. October 2019, s. 686–714.ISSN0017-257X.doi:10.1017/gov.2017.33.S2CID149006054. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abKAMILSOY, Najmin. Unintended transformation? Organizational responses to regulative crackdown on civil society in Azerbaijan.Southeast European and Black Sea Studies. 1 September 2023, s. 1–20.doi:10.1080/14683857.2023.2243698.S2CID261468959.Je zde použita šablona{{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abBAJEK, Mateusz. The meaning behind Azerbaijan's forged elections.New Eastern Europe. 2020, s. 107–113.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 September 2023. (English)Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abSYNOVITZ, Ron. Azerbaijan's 'Equal Coverage' Law Stifles Media Reports On Elections.Radio Free Europe/Radio Liberty. 7 February 2020.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 September 2023. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abKRAMER, Richard Kauzlarich, David J. Azerbaijan's Election Is a Farce.Foreign Policy. 11 April 2018.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 September 2023.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Human Rights Watch: Azerbaijan [online]. Human Rights Watch [cit. 2014-03-06].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 February 2014.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ab Islam and Secularism: the Azerbaijani experience and its reflection in France.www.prweb.com. PR Web.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 14 February 2015.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Azykh Cave - cradle of civilization in Caucasus.AzerNews.az [online]. 2020-06-03 [cit. 2021-05-28].Dostupné online. (anglicky)
↑ Gobustan Rock Art Cultural Landscape.UNESCO World Heritage Centre [online]. [cit. 2021-05-28].Dostupné online. (anglicky)
↑PHILLIPS, E. D. The Scythian Domination in Western Asia: Its Record in History, Scripture and Archaeology.World Archaeology. 1972, roč. 4, čís. 2, s. 129–138.Dostupné online [cit. 2021-05-28].ISSN0043-8243.
↑AYDAMIROV, Gudrat. Zoroastrianism Religion in Azerbaijan and its Reflections from Past to Present.New Era International Journal of Interdisciplinary Social Researches. 2022-04-15, roč. 7, čís. 13, s. 21–35.Dostupné online [cit. 2023-05-17].doi:10.51296/newera.177. (anglicky)
↑DUDWICK, Nora. The Case of the Caucasian Albanians: Ethnohistory and Ethnic Politics.Cahiers du Monde russe et soviétique. 1990, roč. 31, čís. 2/3, s. 377–383.Dostupné online [cit. 2021-05-28].ISSN0008-0160.
↑DE WAAL, Thomas. Now comes a Karabakh war over cultural heritage | Eurasianet.Eurasianet.org [online]. 16. 11. 2020 [cit. 2021-05-28].Dostupné online. (anglicky)
↑CLIFTON, John M.; CLIFTON, Deborah A.; KIRK, Peter. The Sociolinguistic Situation of the Udi in Azerbaijan.undefined. 2005.Dostupné online [cit. 2022-03-05]. (anglicky)
↑ Kara Koyunlu | History, Meaning, & Capital | Britannica.www.britannica.com [online]. [cit. 2022-03-05].Dostupné online. (anglicky)
↑MELVILLE, Charles. History: From the Saljuqs to the Aq Qoyunlu (ca. 1000-1500 C.E.).Iranian Studies. 1998, roč. 31, čís. 3/4, s. 473–482.Dostupné online [cit. 2022-03-05].ISSN0021-0862.
↑DOWLING, Timothy C.Russia at War: From the Mongol Conquest to Afghanistan, Chechnya, and Beyond [2 volumes]. [s.l.]: ABC-CLIO 1166 s.Dostupné online.ISBN978-1-59884-948-6. (anglicky) Google-Books-ID: KTq2BQAAQBAJ.
↑SOULEIMANOV, Emil. The Evolution of Azerbaijani Identity and the Prospects of Secessionism in Iranian Azerbaijan.Connections. 2011, roč. 11, čís. 1, s. 77–84.Dostupné online [cit. 2021-05-28].ISSN1812-1098.
↑SMITH, Michael G. Anatomy of a Rumour: Murder Scandal, the Musavat Party and Narratives of the Russian Revolution in Baku, 1917–20.Journal of Contemporary History. 2001-04, roč. 36, čís. 2, s. 211–240.Dostupné online [cit. 2023-08-13].ISSN0022-0094.doi:10.1177/002200940103600202. (anglicky)
↑BROERS, Laurence.Armenia and Azerbaijan: Anatomy of a Rivalry. [s.l.]: Edinburgh University Press 400 s.Dostupné online.ISBN978-1-4744-5052-2. (anglicky) Google-Books-ID: vNidwgEACAAJ.
↑MCLAUGHLIN, Daniel. Shusha still stands as symbol of vicious pogrom.The Irish Times [online]. [cit. 2021-05-27].Dostupné online. (anglicky)
↑HASANLI, Jamil.The Sovietization of Azerbaijan: The South Caucasus in the Triangle of Russia, Turkey, and Iran, 1920-1922. [s.l.]: University of Utah Press 470 s.Dostupné online.ISBN978-1-60781-593-8. (anglicky) Google-Books-ID: KKaTswEACAAJ.
↑DAVIDIAN, Davidian. The Curious Treaty of Kars.Modern Diplomacy [online]. 2018-09-11 [cit. 2022-03-05].Dostupné online.
↑CORNWALL, J. H. M. The Russo-Turkish Boundary and the Territory of Nakhchivan.The Geographical Journal. 1923, roč. 61, čís. 6, s. 445–450.Dostupné online [cit. 2022-03-05].ISSN0016-7398.doi:10.2307/1780823.
↑ O jedné z největších exkláv světa jste zřejmě nikdy neslyšeli.Novinky.cz [online]. Borgis, 2020-08-09 [cit. 2022-03-05].Dostupné online.
↑KRUPKA, Jaroslav. Krvavý masakr v Náhorním Karabachu: Civilisty nikdo nešetřil, zemřely i děti.Deník.cz. 2022-02-26.Dostupné online [cit. 2022-03-06].
↑ Osudy z černé zahrady: roztříštěný život Náhorního Karabachu.100+1 zahraniční zajímavost [online]. 16. srpna 2013 [cit. 2019-11-12].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-11-12.
↑ A Conflict That Can Be Resolved in Time: Nagorno-Karabakh - Harvard - Belfer Center for Science and International Affairs.web.archive.org [online]. 2015-12-08 [cit. 2022-03-06].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-12-08.
↑KRUPKA, Jaroslav. Pogrom na Armény v Baku: Muže házeli do zapálených domů, ženy týrali.Deník.cz. 2020-01-12.Dostupné online [cit. 2021-05-28].
↑ERGUN, Ayça. Post-Soviet Political Transformation in Azerbaijan: Political Elite, Civil Society and The Trials of Democratization.Uluslararası İlişkiler / International Relations. 2010, roč. 7, čís. 26, s. 67–85.Dostupné online [cit. 2021-05-27].ISSN1304-7310.
↑ Azerbaijan - The Coup of June 1993.countrystudies.us [online]. [cit. 2022-03-06].Dostupné online.
↑EFRON, Sonni. Azerbaijan Coup Attempt Crushed : Caucasus: Loyal forces storm a building and overcome mutinous police units, president reports..Los Angeles Times [online]. 1995-03-18 [cit. 2022-03-06].Dostupné online. (anglicky)
↑ Ázerbájdžán | Člověk v tísni.www.clovekvtisni.cz [online]. [cit. 2017-03-09].Dostupné online.
↑ Válka o Náhorní Karabach je u konce, oznámil arménský premiér. Dohodu označil za ‚bolestivou‘.iROZHLAS [online].Český rozhlas [cit. 2022-03-06].Dostupné online.
↑ Hanebný mír, zuří Arméni. V Karabachu však mířili k totální porážce.iDNES.cz [online]. 2020-11-10 [cit. 2022-03-06].Dostupné online.
↑ Ázerbájdžán oznámil počet padlých v Náhorním Karabachu.ČT24 [online]. Česká televize, 2020-12-03 [cit. 2022-03-06].Dostupné online.
↑DORAZÍN, Martin. Rusko rozmisťuje své síly v Náhorním Karabachu. Mají oddělit znepřátelené strany konfliktu.iROZHLAS [online].Český rozhlas [cit. 2022-03-06].Dostupné online.
↑ Přichází čas dravců. Erdogan v Karabachu pronikl do ruské sféry vlivu.iDNES.cz [online]. 2020-11-13 [cit. 2022-03-06].Dostupné online.
↑PITTHARDOVÁ, Veronika. Ázerbájdžán škrtí Lačinský koridor. Baku nás nechá vyhladovět, bojí se Arméni.iDNES.cz [online]. 2023-08-27 [cit. 2023-09-28].Dostupné online.
↑ Západ nechává Ázerbájdžán spolknout Náhorní Karabach. Pasivita se mu může vymstít.E15 [online]. 20. září 2023.Dostupné online.
↑ Arménie je ochotná uznat Karabach za součást Ázerbájdžánu.Novinky.cz [online]. Borgis, 2023-05-22.Dostupné online.
↑PUKOVCOVÁ, Klára; HRON, Jan. Ázerbájdžánský vpád do Karabachu má 27 mrtvých, v Jerevanu vypukly potyčky.iDNES.cz [online]. 2023-09-19 [cit. 2023-09-28].Dostupné online.
↑ Stačil den a máme Karabach, těší Alijeva. Nikol je zrádce, ryčel dav v Jerevanu.iDNES.cz [online]. 2023-09-20 [cit. 2023-09-28].Dostupné online.
↑HAVLICKÁ, Kateřina. Bez ruského posvěcení by eskalace v Karabachu nebyla možná, říká expert.iDNES.cz [online]. 2023-09-19 [cit. 2023-09-28].Dostupné online.
↑HRON, Jan. Ať se NATO postará. Náhorní Karabach odhalil rozepře mezi Ruskem a Arménií.iDNES.cz [online]. 2023-09-20 [cit. 2023-09-28].Dostupné online.
↑ Exodus z Karabachu propukl naplno, Alijev chce i koridor přes Arménii.iDNES.cz [online]. 2023-09-26 [cit. 2023-09-28].Dostupné online.
↑ Do Arménie již uprchla téměř polovina karabašské populace, uvádí její vláda.iDNES.cz [online]. 2023-09-27 [cit. 2023-09-28].Dostupné online.
↑abcGeographical data [online]. The State Statistical Committee of the Republic of Azerbaijan [cit. 2007-05-26].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25 May 2007.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Naxcivan | History & Geography | Britannica [online]. [cit. 2022-01-29].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 June 2023. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Azerbaijan: Biodiversity [online]. Central Asia and Transcaucasus Network on Plant Genetic Resources, 2003 [cit. 2017-02-17].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 8 February 2012.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Azerbaijan's mud volcanoes on Seven Wonders of Nature shortlist.www.news.az. News.Az.Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 February 2010.Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Ecological problems in Azerbaijan [online]. Enrin.grida.no [cit. 2010-06-30].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 11 October 2017.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑MCCALLION, Chris.A small war in Central Asia is a big problem for Joe Biden's narrative about taking on Russia and China [online]. 22 September 2022 [cit. 2022-09-22].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22 September 2022. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Freedom House: Azerbaijan [online]. [cit. 2023-02-07].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23 January 2012.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑freedomhouse.org: Combined Average Ratings: Independent Countries 2009 [online]. [cit. 2023-10-03].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-12-23.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Azerbaijan: Freedom in the World 2024 Country Report [online]. [cit. 2024-04-15].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18 April 2024. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Council of Europe’s Message to Azerbaijan: Enough Is Enough.Human Rights Watch. 2012-06-28.Dostupné online [cit. 2018-11-23]. (anglicky)
↑ Azerbaijan: Concerns Regarding Freedom of the Media and Freedom of Expression.Human Rights Watch. 2012-11-02.Dostupné online [cit. 2018-11-23]. (anglicky)
↑ Amnesty International: Svoboda slova v Ázerbájdžánu je vážně ohrožena.www.amnesty.cz [online]. [cit. 2018-11-23].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-11-24.
↑HUNTER, Shireen.The New Geopolitics of the South Caucasus.. [s.l.]: Rowman & Littlefield, 2017.
↑ The Challenges of Electoral Competition in an Oil Rich State: Azerbaijani Pre-Election Report.Washington Post [online]. [cit. 2018-11-23].Dostupné online. (anglicky)
↑DEKMEJIAN, Hrair; SIMONIAN, Hovann.Troubled Waters: The Geopolitics of the Caspian Region. [s.l.]: I.B. Tauris, 2001.Dostupné online.
↑DOWARD, Jamie. Plush hotels and caviar diplomacy: how Azerbaijan's elite wooed MPs.the Guardian [online]. 2013-11-24 [cit. 2018-11-23].Dostupné online. (anglicky)
↑ The Armenian Connection: How a secret caucus of MPs and NGOs, since 2012, created a network within the Parliamentary Assembly of the Council of Europe to hide violations of international law.www.esisc.org [online]. [cit. 2018-11-23].Dostupné online.
↑ROBINS, Philip. Between Sentiment and Self-Interest: Turkey's Policy toward Azerbaijan and the Central Asian States.Middle East Journal. 1993, roč. 47, čís. 4, s. 593–610.Dostupné online [cit. 2021-05-27].ISSN0026-3141.
↑FULLER, Elizabeth. Azerbaijan's Foreign Policy and the Nagorno-Karabakh Conflict.IAI Istituto Affari Internazionali [online]. 2013-12-25 [cit. 2021-05-27].Dostupné online. (italsky)
↑SADRI, Houman. Elements of Azerbaijan Foreign Policy.Journal of Third World Studies. 2003, roč. 20, čís. 1, s. 179–192.Dostupné online [cit. 2021-05-27].ISSN8755-3449.
↑RAMANI, Samuel.Three reasons the U.S. won’t break with Azerbaijan over its violations of human rights and democratic freedoms [online]. The Washington Post, 20. ledna 2016.Dostupné online.
↑SOUKUP, Ondřej. Izrael udržuje s Ázerbájdžánem dobré vztahy za zbraně. Proto vyvezl i československé houfnice a raketomety.Hospodářské noviny (HN.cz) [online]. 2017-10-06 [cit. 2022-03-06].Dostupné online.
↑NOVÁK, Martin. Nezvyklá role Izraele v bojích o Karabach: Prodává zbraně muslimskému Ázerbájdžánu.Aktuálně.cz [online].Economia, 2020-10-06 [cit. 2022-03-06].Dostupné online.
↑ Kavkazský „vítěz“ války na Ukrajině. Putinovi pomáhá a Evropa ho potřebuje.Seznam Zprávy [online]. 27. května 2024.Dostupné online.
↑ Režim v Baku si uplácel přátele v Evropě. Do Česka doputovalo 130 milionů.iDnes.cz [online]. 15. září 2017.Dostupné online.
↑ Méně závislosti na Rusku. Podíl nakoupené ropy klesl na 45 procent.Euro [online]. 5. listopadu 2019.Dostupné online.
↑ Baku–Terst–Kralupy.Týdeník Hrot [online]. 23. října 2020.Dostupné online.
↑ Česko zrušilo embargo na vývoz zbraní do Turecka, které podporuje Ázerbájdžán v Náhorním Karabachu.Novinky.cz [online]. Borgis, 15. října 2020.Dostupné online.
↑ Konec arménského Karabachu.Novinky.cz [online]. 21. září 2023.Dostupné online.
↑ Lipavský ocenil pokrok ve vývoji vztahů mezi Arménií a Ázerbájdžánem.Český rozhlas [online]. 23. dubna 2024.Dostupné online.
↑OGNIANOVA, Nina. Baku 2015: Press freedom, Azerbaijan, and the European Games.cpj.org [online]. Committee to Protect Journalists, 2015-06-11 [cit. 2022-03-06].Dostupné online.
↑ Azerbaijan abuses quarantine rules to jail critical journalists and bloggers.Ipi.media [online]. International Press Institute, 2020-04-23 [cit. 2022-03-06].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-05-03.
↑ Freedom of the Press 2013.freedomhouse.org [online]. Freedom House [cit. 2022-03-06].Dostupné online.
↑ Azerbaijan: Anti-Gay Crackdown.Hrw.org [online]. Human Rights Watch, 2017-10-03 [cit. 2022-03-06].Dostupné online.
↑RAHIM, Zamira. Azerbaijan named most anti-LGBT+ country in Europe.The Independent [online]. 2019-05-14 [cit. 2022-03-06].Dostupné online. (anglicky)
↑NOZADZE, Natalia. Azerbaijan closes its doors.Amnesty International [online]. 2015-10-08 [cit. 2022-03-06].Dostupné online. (anglicky)
↑HARDING, Luke; BARR, Caelainn. UK at centre of secret $3bn Azerbaijani money laundering and lobbying scheme.the Guardian [online]. 2017-09-04 [cit. 2022-03-06].Dostupné online. (anglicky)
↑ Ázerbájdžán si kupoval v EU politiky, stopy vedou i do Česka.Novinky.cz [online]. 2017-09-07.Dostupné online.
↑ŠTURMOVÁ, Barbora. Němečtí politici jsou obviněni z přijímání úplatků od Ázerbájdžánu.Investigace.cz [online]. 2024-02-22.Dostupné online.
↑PROCHÁZKOVÁ, Petra. ‚Nebojím se smrti. Ale doufám, že můj muž přežije a dcera nebude sirotkem‘ | Svět.Lidovky.cz [online]. 2015-08-25 [cit. 2022-03-06].Dostupné online.
↑ Mříže kolem statečné novinářky praskly. Chadídža Ismailová je venku z vězení | Svět.Lidovky.cz [online]. 2016-05-25 [cit. 2022-03-06].Dostupné online.
↑SAMADOV, Bahruz. Arménie vs. Ázerbájdžán: Válka nikdy neskončila, mírový proces nikdy neexistoval.Voxpot [online]. 21. září 2022.Dostupné online.
↑ab Univerzita Karlova žádá o pomoc diplomaty. Bojí se o zatčeného Ázerbájdžánce.Seznam Zprávy [online]. 22. srpna 2024.Dostupné online.
↑ Bahruz Samadov a Igbal Abilov odsouzeni k dlouhým trestům vězení na základě politicky motivovaných obvinění.Amnesty International [online]. 2. července 2025.Dostupné online.
↑abLEVINE, Joshua. Big in Baku.The New York Times. 2012-08-15.Dostupné online.ISSN0362-4331. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abAzerbaijan: Country economic memorandum [online]. September 2022.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑LO, Joe.Oil-reliant Azerbaijan chosen to host Cop29 climate talks [online]. 2023-12-09 [cit. 2023-12-09].Dostupné online. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑abOil-rich nations 'pushback' against fossil fuel phaseout [online]. 2024.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ALTSTADT, Audrey L.Frustrated Democracy in Post-Soviet Azerbaijan. [s.l.]: Columbia University Press, 2017.Dostupné online.ISBN978-0-231-80141-6. S. 114–120. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑WAAL, Thomas de.The Caucasus: An Introduction. [s.l.]: Oxford University Press, 2018-11-02.Dostupné online.ISBN978-0-19-068311-5. S. 185–186, 226–229. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ROSS, Michael.The Oil Curse: How Petroleum Wealth Shapes the Development of Nations. [s.l.]: Princeton University Press, 2012.Dostupné online.ISBN978-0-691-14545-7. S. 60. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑CORNELL, Svante E.Azerbaijan Since Independence. [s.l.]: Routledge, 2015.Dostupné online.ISBN978-1-317-47621-4. S. 210–211, 235. (anglicky)Je zde použita šablona{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑PROJECT, Organized Crime and Corruption Reporting.The Azerbaijani Laundromat [online].Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑HARDING, Luke; BARR, Caelainn; NAGAPETYANTS, Dina.www.theguardian.com. Everything you need to know about the Azerbaijani Laundromat [online]. September 4, 2017.Dostupné online.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑VLACH, Tomáš. Chudý Kuvajt Kavkazu.Pátek - Lidové noviny. 2020, čís. 20, s. 16–19.
↑ Plynovod Nabucco plyn z Ázerbájdžánu do Evropy přepravovat nebude.iDNES.cz [online]. 2013-06-26 [cit. 2018-11-23].Dostupné online.
↑ V Turecku byl zahájen provoz plynovodu TANAP. Díky němu by měla klesnout závislost Evropy na Rusku.iROZHLAS [online].Český rozhlas, 12. června 2018.Dostupné online.
↑ Ruský plyn si našel cesty a dál proudí do Evropy, hlavně ve formě LNG.iDNES.cz [online]. 4. prosince 2022.Dostupné online.
↑ EU podepsala s Ázerbájdžánem smlouvu o zdvojnásobení dodávek plynu.Novinky.cz [online]. 18. července 2022.Dostupné online.
↑ The State Statistical Committee of the Republic of Azerbaijan.www.azstat.org [online]. 2007-06-10 [cit. 2018-11-23].Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
↑ Arménský exodus slábne. Z Karabachu uteklo osmdesát procent populace, Stěpanakert se vylidnil.ČT24 [online]. 2. října 2023.Dostupné online.
↑JUST, Jiří. Ztráta vlasti, nejhorší tragédie po genocidě. Západ se k nám chová pokrytecky, říká arménský novinář.Lidovky.cz [online]. 8. října 2023.Dostupné online.
↑ Europe birth rate reaches climax in Azerbaijan.AzerNews.az. 2014-01-10.Dostupné online [cit. 2018-11-23]. (anglicky)
↑ Cesta za poznáním starobylého Íránu: Babekův hrad.Lidé a Země [online]. 8. srpna 2018.Dostupné online.
↑ Education in Azerbaijan: The Challenges of Transition by Dr. Ahmad Abdinov.azer.com [online]. [cit. 2018-11-23].Dostupné online.
↑Mapping The Global Muslim Population [PDF]. [cit. 2011-05-22].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-05-19.
↑HASANOV, Aykhan. Orthodox Christianity in Azerbaijan as a Unique Example of Tolerance.ocl.org [online]. [cit. 2022-03-06].Dostupné online.
↑KONANCHEV, Zurab. Udins Today - Ancestors of the Caucasian Albanians.www.azer.com [online]. [cit. 2022-03-06].Dostupné online.
↑ The Village People.Haaretz.Dostupné online [cit. 2022-03-06]. (anglicky)
↑ Jewish Life in Azerbaijan Embodies Muslim Culture of Tolerance - Israel News.web.archive.org [online]. 2015-11-21 [cit. 2022-03-06].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-11-21.
↑abAzerbaijan: A Country Study, Education, Health, and Welfare [online]. Country Studies [cit. 2011-05-21].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23 June 2011.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Human Development Report 2009 [online]. United Nations Development Program 2009, January 2009 [cit. 2011-05-22].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25 December 2020.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Education in Azerbaijan, The Challenges of Transition [online]. Azerbaijan International [cit. 2016-03-12].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 December 2018.Je zde použita šablona{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑ Azərbaycan :: Baş səhifə.www.azerbaijans.com [online]. [cit. 2018-11-23].Dostupné online. (ázerbájdžánsky)
↑ The Book of Dede Korkut | Encyclopedia.com.www.encyclopedia.com [online]. [cit. 2022-03-06].Dostupné online.
↑ Z národního hrdiny zrádcem. Stařičký spisovatel čelí v Ázerbajdžánu (sic!) perzekucím | Svět.Lidovky.cz [online]. 2016-04-25 [cit. 2022-03-06].Dostupné online.
↑ Exile and rebirth: the story of Banine.The Tribune [online]. 2021-08-26 [cit. 2023-08-02].Dostupné online.
↑KARETNYK, Bryan. Parisian Days by Banine — model citizen.Financial Times. 2023-01-24.Dostupné online [cit. 2023-08-02].
↑ Bulbul - founder of Azerbaijan’s professional vocal art.Azertag.az [online]. [cit. 2023-08-04].Dostupné online. (anglicky)
↑ Rusko: Zomrel sovietsky spevák Muslim Magomajev.kultura.sme.sk [online]. [cit. 2022-03-06].Dostupné online. (slovensky)
↑ Soutěž Eurovize vyhrálo duo z Ázerbájdžánu | Kultura.Lidovky.cz [online]. 2011-05-15 [cit. 2021-03-06].Dostupné online.
↑HUSEYNOVA, Aida.Music of Azerbaijan: From Mugham to Opera. [s.l.]: Indiana University Press 326 s.Dostupné online.ISBN978-0-253-01945-5. (anglicky) Google-Books-ID: U0BnrgEACAAJ.
↑ Mugham: a unique pearl of Azerbaijani culture.AzerNews.az. 2015-08-28.Dostupné online [cit. 2018-11-23]. (anglicky)
↑ Azerbaijan - Mugham and Modernism.World Music Network [online]. [cit. 2018-11-23].Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-12-14. (anglicky)
↑ Azerbaijani carpets join UNESCO intangible cultural heritage list.azertag.az.Dostupné online [cit. 2018-11-23]. (anglicky)
↑ Massive rolled carpet-shaped building houses a decades-old Azerbaijan carpet museum, has Indian textiles from 5,000 ysrs ago too.Dailyexcelsior.com [online]. 2023-12-14 [cit. 2024-03-30].Dostupné online.
↑ Historic Centre of Sheki with the Khan’s Palace.UNESCO World Heritage Centre [online]. [cit. 2022-03-06].Dostupné online. (anglicky)
↑ Flame Towers v Ázerbájdžánu: vysoké plameny nad Kaspickým mořem.www.lifestyle.luxusni-bydleni-praha.com [online]. [cit. 2018-11-23].Dostupné online.
↑ABBASOVA, Vusala. Khoncha As Essential Part Of Novruz Celebrations.caspiannews.com [online]. 2020-04-24 [cit. 2023-04-25].Dostupné online. (anglicky)
↑WATERS, Zena. What exactly is Novruz Bayram?.Azerbaijan Today [online]. 2011-05-14 [cit. 2018-11-23].Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
↑ Azərbaycan :: Baş səhifə.www.azerbaijans.com [online]. [cit. 2018-11-23].Dostupné online. (ázerbájdžánsky)
↑ Inna Ryskal.International Volleyball Hall of Fame - Holyoke, Massachusetts USA [online]. [cit. 2020-03-16].Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-04-09. (anglicky)
↑ Pozlatil Anglii, rozzuřil Němce. A ve své vlasti se stal Tofik legendou.iDNES.cz [online]. 2017-10-04 [cit. 2018-11-23].Dostupné online.
↑ Karabach a Lipsko poprvé v Lize mistrů. Jak mohou vypadat skupiny?.iDNES.cz [online]. 2017-08-24 [cit. 2023-04-25].Dostupné online.
↑ Begins next Thursday: 42nd Chess Olympiad in Baku.Chess News [online]. 2016-08-26 [cit. 2022-05-07].Dostupné online. (anglicky)
↑ Club Atlético de Madrid - Much more than a sponsorship.Club Atlético de Madrid [online]. [cit. 2018-11-23].Dostupné online. (anglicky)
↑ROTT, Lukáš. Jak se bavili Nomádi? Archeologové objevili stolní hru starou čtyři tisíciletí.Dotyk [online]. [cit. 2022-03-06].Dostupné online.
↑ Premiéra F1 v Baku se blíží, ekonomické trable Ázerbájdžánu ji neohrozily.E15.cz [online]. [cit. 2022-03-06].Dostupné online.
↑ V Baku rostou stadiony za miliardy, místní živoří ve starých vagonech.iDNES.cz [online]. 2015-05-21 [cit. 2022-03-06].Dostupné online.
↑ Vysvětlete nám, proč je finále Evropské ligy v Baku, zlobí se Arsenal na UEFA.ČT sport [online]. Česká televize, 2019-05-17 [cit. 2022-03-06].Dostupné online.
↑ČIHÁK, Jiří. Pohled: Tohle jste chtěli? Zvláštní finále v Baku. Bez tempa i atmosféry.iDNES.cz [online]. 2019-05-30 [cit. 2022-03-06].Dostupné online.
.svg)
.jpg)
.png)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.svg)
.svg)
.svg)
