Árjabhata[1][2], někdy téžÁrjabhata I. neboÁrjabhata starší (v sanskrtuआर्यभट,476-550) bylindickýmatematik aastronom, jeden ze zakladatelů velké indické matematické tradice, vůbec první indický matematik, jehož dílo se jmenovitě dochovalo.
Kolem roku499, tedy zřejmě již ve svých 23 letech, vydal své nejslavnější díloÁrjabhatíja, v němž se zabývá jak matematikou, tak astronomií. Je rozděleno do tří částí:Ganitapáda ("matematika"),Kálakrijá ("kalkuly") aGóla ("obloha"). V matematické části je shromážděna suma překvapujících znalostí: historicky první definicenuly[zdroj?], prvních 10 desetinných míst[kde?][zdroj?],číslo π, geometrie pravoúhlých trojúhelníků včetně zákonitostí tzv.Pythagorovy věty, funkcesinus,kvadratické rovnice,lineární rovnice, obecné řešení pro lineární neurčité rovnice, základyeuklidovské geometrie, metodařetězových zlomků apod. Ve druhé části knihy popsal pohyb planet poekliptických drahách, ovšem iastrologické zákonitosti ("páni hodin a dnů"). V první části (Ganitapáda) popsal také nový číselný systém, tzv.číslování Árjabhata.
Další významné díloÁrja-siddhánta, věnované astronomii, se bohužel nedochovalo, ale prokazatelně silně ovlivnilo o několik století později rozvoj arabské matematiky a astronomie. Útržky se dochovaly v dílechVaráhamihiry, Bháskary I.,Brahmagupty a dalších. Víme tak, že Árjabhata definovalZemi jako kulovité těleso rotující kolem své osy a jasMěsíce správně připsal odrazuslunečního světla.[3]
Byl po něm pojmenovánměsíční kráter, stejně jako první indická vesmírná sonda, vypuštěná roku 1975.
