's-Hertogenbosch ([ˌsɛrtoːɣə(n)ˈbɔs]IPA, neformálněDen Bosch,latinskySilva ducis,francouzskyBois-le-Duc,německyHerzogenbusch) je hlavní město nizozemské provincieSeverní Brabantsko. Leží na řeceDommel a průplavu Zuid Willemsvaart v bažinaté krajině asi 80 km jižně odAmsterdamu. Ve městě žije přibližně 159 tisíc[1] obyvatel, je sídlem provinční správy, soudů, zdravotnických zařízení a Akademie výtvarných umění a dalších škol ikatolického biskupství.
Město je důležitým železničním dopravním uzlem s přímým rychlíkovým spojením do Amsterdamu,Utrechtu,Eindhovenu,Maastrichtu aNijmegenu. Je zde řada menších a středních průmyslových podniků, zejména průmysltabákový,textilní, obuvnický, strojírenský aj., převládají ale služby.
Rytina z Atlasu evropských měst z r. 1572Panorama města
Místo již v římské době osídlil severogermánský kmenBatávů, které kolem roku 50 př. n. l. z jihu napadl germánský kmenChattů. Kolem roku 12 př. n. l. římská armáda pod vedenímDrusa toto území připojila ke své provincii Galia Belgica.
Ve středověku se sídlo pod vládou brabantských knížat rozrostlo na město s názvem„Silva ducis“ (českyKnížecí les). Roku 1185 získalo městská práva, roku 1196 byla podle kronik vystavena (nedochovaná) zakládací listina. Ve 14. století byla založena katedrála a rozvíjela se řemesla i obchod, díky kterému v letech 1450–1525 velmi prosperovalo. Město značně utrpělo běhemosmdesátileté války za nezávislost Nizozemí (1568–1648), kdy městu velel generálClaude de Berlaymont v čele španělské katolické armády a Španělé odvezli mnohá umělecká díla. Roku 1629 město dobyl princFrederik Hendrik Oranžský a v následujících letech byla zbudována nedobytnácitadela, jíž se město ubránilo před francouzskou armádou krále Ludvíka XIV. i Napoleona Bonaparte. Roku 1795 zdejší revolucionáři vstoupili doBatávské republiky, po jejím vyvrácení roku 1810 bylo město přičleněno k Francii. Roku 1814 je dobyli Prusové a roku 1815 bylo připojeno ke Spojenému království Nizozemí a prohlášeno hlavním městem země Severní Brabantsko. Vybudování kanáluZuid-Willemswart bylo impulsem pro oživení průmyslu a říčního obchodu.
Za druhé světové války město značně trpělo. Němečtí nacisté obsadili Holandsko roku 1940, roku 1943 v blízkosti města zřídili koncentrační tábor, v němž skončilo na 30 000 obětí, z nichž 12 000 byli Židé. Ve dnech 24.-27. října 1944 město osvobodila britská armáda v čele s generálmajoremRobertem Knoxem Rossem. V 60. letech bylo město silně modernizováno a propojeno sítí kanálů. Do metropolitní aglomerace byla připojena desítka sousedních obcí.
Katedrála svatého Jana (Sint-Jins Katedraal) gotická trojlodní bazilika z let 1380–1450, dlouhá 115 m; je poutním místem s uctívanou soškou Panny Marie a jednou z nejvýznamnějších katolických staveb v Nizozemí.
Radnice (Stadhuis) z roku 1670, raně barokní
De Moriaan, nejstarší dům ve městě, cihlová konstrukce ze 13. století
Citadela
Část městskýchhradeb
Kanál Binnendieze je propojením říčky Dommel, zčásti tekoucí v podzemí, vlévá se v hradbách do řekyDieze, která je přítokem řekyMaasy
Muzeum Severního Brabantska, s historickými a uměleckými sbírkami
Muzeum Hieronyma Bosche (Jheronimus Bosch Art Center) sídlí v gotickém chrámu sv. Jakuba Většího; vystavuje dvě desítky Boschových obrazů a jejich replik, včetně repliky slavnéZahrady pozemských rozkoší, v prostoru jsou zavěšeny trojrozměrné rekonstrukce jeho fantaskních bytostí; promítá se audiovizuální program.
