Movatterモバイル変換


[0]ホーム

URL:


Přeskočit na obsah
WikipedieWikipedie: Otevřená encyklopedie
Hledání

Vykřičník

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z!)
Interpunkční znaménka

Vykřičník
  • závorky  ( )  [ ]  { }  ⟨ ⟩

Vykřičník (!) jeinterpunkční znaménko, které se zpravidla používá pro ukončení věty rozkazovací nebo zvolací, pocitoslovci nebo ke zdůraznění věty oznamovací. V češtině se od předcházejícího slova odděluje zúženou mezerou; vefrancouzštině se od něj odděluje mezerou (resp. správně typograficky slabou spacií/osminou čtverčíku).

Vykřičník se jako interpunkční znaménko začal používat v 16. století.[1] Dnešní podoba se však ustálila až s rozvojem typografie, v 17. století. Historici typografie se většinou kloní k názoru, že vykřičník vznikl z latinského slova „io“, citoslovce nadšení. To se na konci otázek zkracovalo na „Io.“, přičemž sázením I a o z jednoho tiskařského typu se postupně vyvinul dnešní znak. Původní význam „nadšení“ se rozšířil ke dnešním významům příkazu, důrazu a výstrahy. Jako logotypy se vykřičník i otazník osamostatnily a používají se i mimo psaný text.[2]

V češtině je začátek používání vykřičníku a dalších interpunkčních znamének spojen zhruba s nástupembratrského pravopisu. Obrozenci a jazykoví brusiči ještě v 1. polovině 19. století interpunkci nevěnovali pozornost.Martin Hattala v roce 1857 napsal pravděpodobně první komplexnější pojednání o dělidlech, v němž „znak podivení“ (!) spolu se „znakem otázkovým“ (?) zařadil mezi „znamení hlasoměnná“.[3] Ostatní autoři tento výklad příliš nereflektovali, například druhé vydání matičního Brusu zmiňuje jen čárku a středník a třetí vydání navíc jen tečku.[4]František Bartoš v 1. vydání své Skladby roku 1878 podobně rozlišuje dělidla, podobně jako Hattala, na ta, která označují části vět, a ta, která označují přízvuk vět (otazník a vykřičník). Teoretici používali pro označování dělicích znamének nejednotnou terminologii, pro vykřičník se krom zmíněného Hattalova „znaku podivení“ používaly například názvy „vzvolavník“ (Karel Koblížek, 1876), „zvolavník“ (František Bačkovský) či „rozkazník“ (Pravopis ve škole obecné, K. Taubenek a T. Duchacká, zmiňuje též František Bačkovský v Brusu jazyka českého – např. ve 4. vydání z roku 1894). Dnešní názvy pocházejí víceméně od Františka Bartoše. Slovo „vykřičník“ bylo ostatně původně obsazeno jiným významem,Václav Hanka jím označoval citoslovce.[4]

Unicode

[editovat |editovat zdroj]

Znaménko! je zakódované jakoU+0021 (HTML:! ).

Příbuzné formy:

  • ǃU+01C3 (HTML:ǃ )
  • U+203C (HTML:‼ )
  • U+2048 (HTML:⁈ )
  • U+2049 (HTML:⁉ )
  • U+2755 (HTML:❕ )
  • U+2757 (HTML:❗ )
  • U+2762 (HTML:❢ )
  • U+2763 (HTML:❣ )
  • U+A71D (HTML:ꜝ )
  • U+A71E (HTML:ꜞ )
  • U+A71F (HTML:ꜟ )
  • U+FE57 (HTML:﹗ ) –pro speciální CJK texty
  • U+FF01 (HTML:! )– pro speciální CJK texty

Speciální použití

[editovat |editovat zdroj]
Česká dopravní značka Jiné nebezpečí

Vykřičníkem (v textu zpravidla samostatně uzavřeným do závorky) je možné naznačit údiv, varování, upozornění čtenáře apod. V neformální komunikaci se někdy pro zdůraznění vykřičník zdvojuje či zvíceronásobuje či používá v kombinaci s otazníkem.

Španělština

[editovat |editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Obrácený otazník a vykřičník.

Vešpanělštině věty zvolací vykřičníkem nejenom končí, ale i začínají – za tímto účelem se na jejich počátku používá obrácený vykřičník: ¡ Toto typografické pravidlo platí od18. století a je dále uplatňováno, stejně jako v případě obrácenéhootazníku, v galicijštině (s různou mírou důslednosti),leónštině a v některých domorodých jazycích zemí, kde je španělština úředním jazykem (např. v indiánském jazycenahuatl).

Romština

[editovat |editovat zdroj]

Ve společném mezinárodním pravopisuromštiny (Maśkarutno lekhipe) se kuriózním způsobem používá vevokativu, kde se píše před poslední slabikou jeho koncovek, např. Roma!le, phral!a apod.[5]

Kojsanské jazyky

[editovat |editovat zdroj]

Při zápisu některýchkojsanských jazyků a v jejich přepisuIPA se pro postalveolárnímlaskavku používá symbolǃ (ǃ, Unicode znak U+01C3), při běžném zápisu nahrazovaný vykřičníkem – viz např. jméno známého herceN!xau.

Matematika

[editovat |editovat zdroj]

matematickém zápisu vykřičník označuje operacifaktoriál.

Informatika

[editovat |editovat zdroj]

VASCII tabulce zaujímá pozici 33 (hexadecimálně 21). Většinou jako operátor pro logickou negaci v programovacích jazycíchC,C++,C#,Java a některých dalších. Logická negaceA != B slovně znamená A se nerovná B nebo může být použita i tato verze:!(A+B), což slovně znamená že A+B neplatí.

Šachová notace

[editovat |editovat zdroj]

Všachové notaci se vykřičníkem označuje silný (dobrý) tah, dvojicí vykřičníků velmi silný tah. ?! je označení pochybného tahu a !? překvapivého a riskantního tahu.

Počítačové hry

[editovat |editovat zdroj]

V sériistealth herMetal Gear červený vykřičník, který se objeví nad protivníkovou hlavou společně s krátkým hlasitým zvukem značí, že hráče vidí nepřítel. Pokud se toto stane, nepřítel se snaží zaútočit na hráče.

V sériiPokémon se objeví vykřičníky nad hlavami ostatních trenérů, když zahlédnou hlavního trenéra postavy. V určitých verzích hry se vykřičník také objevoval u hlavy hlavní postavy, pokud chytila rybu na jednom z tří herních prutů (Old Rod, Good Rod and Super Rod).

V sériiPaper Mario vykřičník upozorňoval, že si protivník všiml Maria, Luigiho, Peache nebo Bowsera.

V sériiWarcraftNPC postavy mají dostupnéquesty pro hráče, které jsou reprezentované žlutým vykřičníkem plujícím nad jejich hlavami. Pokud je quest opakovatelný, je vykřičník modrý. Zelený vykřičník indikuje Flight Master, jejž hráč musí nejdříve objevit (kliknout na „discover“) pro nákup letu z nebo do lokace.

V hráchCounter-Strike se objevuje zelený vykřičník nad hlavou hráče, pokud hráč používá rádiové povely.

Ve hře Undertale se vykřičník v bublině objeví nad hlavou hráče, když se hráč střetne s monstrem.

Odkazy

[editovat |editovat zdroj]

Reference

[editovat |editovat zdroj]
  1. HLAVÁČEK, Ivan; KAŠPAR, Jaroslav; NOVÝ, Rostislav.Vademecum pomocných věd historických. Jinočany: H&H, 1997.ISBN 80-86022-09-9. Kapitola Paleografie, s. 35. 
  2. Jaroslav Švelch:Frekvence a distribuce otazníku a vykřičníku z hlediska komunikační funkce výpovědiArchivováno 29. 3. 2020 naWayback Machine., FF UK, 2004/2005
  3. Martin Hattala:Srovnávací mluvnice jazyka českého a slovenského, Praha 1857, s. 104–106
  4. abMiloslav Sedláček:K vývoji českého pravopisu. Část 2, Naše řeč, ročník 76 (1993), číslo 3
  5. Hana Šebková, Edita Žlnayová:Romaňi čhib – učebnice slovenské romštiny, nakl. Fortuna : Praha, 1999,ISBN 80-7168-684-0, str. 263

Související články

[editovat |editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat |editovat zdroj]
Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebopostrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodněrozšíříte. Nevkládejte všakbez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vykřičník&oldid=24370307
Kategorie:
Skryté kategorie:

[8]ページ先頭

©2009-2025 Movatter.jp