V severovýchodní části Arménie, v okolí města Diližan (Դիլիջան), se rozkládá na ploše 24 tisíc hektarů národní park založený v roce 2002. Území je však chráněno už od roku 1958. Město Diližan je turisticky poměrně hojně vyhledávaným místem, a to nejen pro výskyt minerálních pramenů. Od Jerevanu je vzdáleno necelých 100 km a v posledních letech cestu z jihu do Diližanu zkrátil asi 2,5 km dlouhý tunel. Po průjezdu tunelem se návštěvník jako mávnutím kouzelného proutku přesune z bezlesé, převážně rovinaté krajiny severně od jezeraSevan do horské krajiny pokryté listnatými lesy. Právě místní lesy, horská jezera a samozřejmě i historické památky jsou nejčastějším důvodem cesty do Diližanu.

Číst dál

Botanická zahrada Arménské akademie věd se nachází v severovýchodní části Jerevanu a rozkládá se na ploše 80 hektarů. Založena byla v roce 1935 a v roce 1939 byl postaven první skleník na ploše 25 m².

Číst dál

První arménský národní park byl založen v roce 1978 proto, aby chránil jezero Sevan a jeho nejbližší okolí. Hranici národního parku tvoří okružní silnice podél jezera. V době vyhlášení vodní plocha zaujímala 1501 km² a souš jen 298 km². Jezero se nachází přibližně uprostřed Arménie v nadmořské výšce 1900 m, kde zaujímá centrální část mezihorské tektonické propadliny. Maximální hloubka jezera je 86 m a dvěma poloostrovy je rozděleno na dvě části. Severozápadní Malý Sevan je hlubší a má členitější pobřeží, jihovýchodní Velký Sevan je mělčí, jeho maximální hloubka je 32 m. Na severozápadním břehu se nachází poloostrov Sevan (původně se jednalo o ostrov), na kterém se nachází Sevanský klášter (Sevanavank), který je cílem většiny turistů přijíždějících k jezeru.

Číst dál

Stranou od východního konce hlavního hřebeneVelkého Kavkazu leží v Ázerbájdžánu pozoruhodná horská skupina vápencových masivů kulminující horou Şahdağ (Šahdag), která je se svými 4243 metry nejvyšším masivem ležícím zcela na území Ázerbájdžánu.

Číst dál

Centrální pásmoVelkého Kavkazu končí na východě posledními čtyřtisícovými masivy okolo hranic Ázerbájdžánu a Dagestánské republiky, nejjižnější autonomní republiky Ruské federace.

Číst dál

Východní část Čchingchajsko-tibetského plata v jihozápadní Číně je odvodněna třemi velkými řekami odtékajícími do Andamanského moře (řeka Salwin), Jihočínského moře (Mekong) a Východočínského moře (Jang-c‘ Ťiang). Nejdelší z těchto řek, Jang-c‘ Ťiang, je se svými 6300 kilometry délky toku třetí nejdelší řekou na světě.

Číst dál

Jihočínská botanická zahrada v Kantonu (v provincii Kuang-čou) je v současnosti spravována Čínskou akademií věd. Byla založena už v roce 1929 botanikem Chen Huanyongem (1890–1971).

Číst dál

První botanická zahrada v Pekingu byla založena v roce 1925 nedaleko ZOO. Na současné místo se přestěhovala v roce 1956, kde vznikla obří zahrada na ploše přesahující 500 hektarů. Zahrada však byla později rozdělena ve dvě – menší zahradu akademie věd a větší zahradu městskou.

Číst dál

Chrám Nebes (Tiantan 天坛) byl postaven v Pekingu v roce 1420. Ve dnech slunovratu sem přicházel čínský císař, aby se poklonil nebi, modlil se za déšť a dobrou úrodu, přinesl oběť předkům a bohům slunce, měsíce, hvězd, mračen, větru a deště. V roce 1998 byl celý tento komplex zapsán do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO, je ceněn jako mistrovské dílo historické čínské architektury.

Číst dál

Ji-che-jüan (volně přeloženo jako „Zahrada pěstěného souladu“) je palácový komplex na severozápadním předměstí Pekingu. Je vystavěn na úbočí návrší Wan-šou (Hora dlouhověkosti), nad jezerem Kunming; jeho součástí je i zahrada Čching-ji-jüan (Zahrada průzračných vln). Sloužil jako sídlo císařů, kteří se sem uchylovali v době letního vedra. V roce 1998 byl celý komplex zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO.

Číst dál

Turpanská botanická zahrada je spravována čínskou akademií věd. Nachází se 10 km jihovýchodně od města Turpan, v čínské autonomní oblasti Sin-ťiang (Ujgurská autonomní oblast).

Číst dál

Tato městská zahrada se nachází na severním okraji metropole západočínské Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang (Xinjiang) – Urumči. V poměrně rozlehlém areálu jsou především soustředěny sortimenty původních dřevin a některých etnobotanicky významných bylin provincie.

Číst dál

Východní okraj Čchingchajsko-tibetského plata v jihozápadní Číně je tvořen různorodým seskupením pohoří oddělených řekami Ja-lung, Ta-tu a Min Ťiang, stékajícími z plata k jihu jako hlavní levostranné přítoky mohutné řeky Ťin-ša Ťiang (níže Jang-c‘ Ťiang). Celé území leží v západní části provincie S’-čchuan.

Číst dál

Norbulingka (v překladu „park skvostů“ nebo „park pokladů“) je komplex paláců a parku v západní části tibetské Lhasy, který sloužil jako tradiční letní sídlo dalajlámů v letech 1780–1959. Rozkládá se na ploše asi 36 ha; je největším a nejvýše položeným parkem v Tibetu a jedinečnou ukázkou tibetské palácové architektury. V roce 2001 byla Norbulingka zapsána na seznam světového kulturního dědictví UNESCO jako součást „historického souboru paláce Potály“.

Číst dál

Hlavní tibetská řeka Yarlung Tsangpo (Yarlung Zangbo) protéká jižní částí vnitřního Tibetu v přímočaré délce asi 1300 km od západu na východ souběžně s hlavním himálajským rozvodím. Pramení v nadmořské výšce asi 5600 m z ledovcového splazu na jihu horského pásma Ting-la Jih-ch’ü na 82° 40’ východní délky a na horním toku je nazývána Ma-čchüan Che (Maquan He nebo též Damqog Tsangpo). Na dolním toku je tatáž řeka známá jako Brahmaputra.

Číst dál