Původ a vlastnosti komedie

Komedie je fikční žánr, jehož hlavním cílem je pobavit diváky pomocí humoru a nabídnout jim veselý únik od každodenní všednosti. Komedie je opakem tragédie, oproti níž byla vždy považována za nižší formu dramatického díla. Humor je jejím základním aspektem a může nabývat různých podob, v základu se však dělí na humor verbální (slovní) a neverbální (především komické pohyby, gesta a mimika, či legrační práce s rekvizitami). Některé typy humoru přitom mohou mít i vážnější a pesimističtější nádech. Až na výjimky jsou pro komedii charakteristické šťastné a veselé konce, při nichž bývá jednání hlavních hrdinů po všech možných peripetiích završeno zdárným úspěchem. Typickým jevem je i zveličování komického efektu všelijakých situací a také mluvy, chování a jednání jednotlivých postav pomocí nadsázky, ironie, satiry a parodie, jejichž prostřednictvím jsou v komediích s nadhledem tematizovány a leckdy i zesměšňovány všelijaké společenské jevy a lidské vlastnosti, slabosti a nedostatky. Krom divadla a filmu je komedie i žánrem běžně spjatým s literaturou, televizními pořady, rozhlasovými hrami a dalšími formami mediální zábavy či veřejných vystoupení.

Komedie vznikla spolu s tragédií ve starověkém Řecku, přičemž samotný termín „komedie“, jenž znamenal „veselé zpívání“, odkazoval na tehdejší tradici slavnostních vystoupení sestávajících z tanců, sborového zpěvu a předvádění žertovných (či kritických) výjevů ze života. V antickém Řecku vzniklo poté též institucionalizované divadlo, založené na dramatických textech různých autorů (jedním z nejznámějších byl z hlediska komedie Aristofanes). Divadlo sloužilo primárně k zábavě, krom toho ale mělo i náboženskou a politickou funkci – představení byla totiž často doprovázena slavnostními obřadními rituály, přímo komedie zas byla leckdy spojena s politickou fraškou. Běžné bylo užívání masek, kostýmů a rekvizit. Na tyto tradice navázalo divadlo antického Říma, které je obohatilo o nové zvyklosti, jako bylo např. používaní líčidel místo masek, a výraznou proměnou prošlo divadlo také v období středověku. V dobách renesance pak byla postavena první krytá divadla a vznikly též kočovné divadelní společnosti s herci a kejklíři (commedia dell’ arte). Na tehdejší podobu tragédie i komedie měly zásadní vliv hryWilliama Shakespeara. Poté se divadlo vyvíjelo i během baroka, klasicismu, romantismu, realismu a dalších navazujících směrů, a konkrétně komedie byla následně rozvíjena ještě např. pantomimou, absurdním divadlem a také tradicemi kabaretu, burlesky, varieté a cirkusu.

Různé podoby komediálního žánru

Komedie v průběhu věků nabývala nejrozličnějších podob, což bylo dáno nejen změnami ve společnosti a průběžným vývojem kinematografie, ale i jejím kombinováním s jinými žánry. Nejdůležitějšími aspekty odlišujícími od sebe různé formy komedie jsou povaha humoru v ní obsaženého, typologie hlavních postav a také charakter děje. Kupříkladu klasická komedie nebo konverzační komedie obsahuje především verbální humor střídmějšího rázu, zatímco groteska (anglicky označovaná jako „slapstick“) zas spoléhá čistě na neverbální humor, generovaný fyzickou akcí protagonistů a vizuálními gagy. Bláznivá komedie je také založená spíše na neverbálním humoru, doplněném však o větší míru nadsázky a ztřeštěnou zápletku. Černá komedie se zas vyznačuje specificky temným stylem humoru, satiricky pracujícím s morbidními motivy, jako jsou třeba smrt, smrtelná nemoc nebo (sebe)vražda. S vážnými tématy pracuje i hořká komedie, která splétá humor se smutkem. Komedie mravů v podstatě odpovídá aspektům klasické komedie, navrch je však krom toho jejím hlavním tématem ironické komentování společenských konvencí a lidského chování. Humorným kritizováním nedostatků ve společnosti či v politice se zas zabývá komedie satirická, která kromě ironie často užívá v rámci satiry i karikaturu. Humor situační komedie se pro změnu odvíjí od legračních reakcí skupiny postav vystavených nestandardním situacím. Základem parodie je zas imitace něčeho nebo někoho, přetvořená do jiné formy, obohacené o humorný rozměr – přičemž filmové parodie se takto často vysmívají tradičním klišé jiných žánrů nebo konkrétním snímkům.

Ke kombinaci komedie s jiným žánrem dochází ve chvíli, kdy výsledný film současně naplňuje specifika jak komedie, tak onoho jiného žánru. Rozpoznáváme tudíž romantické komedie, akční komedie, krimikomedie, hororové komedie, fantasy komedie, sci-fi komedie, dobrodružné komedie, válečné komedie, muzikálové a hudební komedie, komediální thrillery, komediální dramata (neboli tragikomedie), komediální westerny a řadu dalších variant. Speciálním sub-žánrem romantických komedií jsou tzv. „screwball“ komedie, které si však z tradičních romantických příběhů utahují, doplňují je o absurdní prvky a vzájemné svádění hlavních hrdinů nahrazují jejich důvtipnou konverzací. S romantickým žánrem jsou obvykle spojovány i sexuální komedie, tematizující vyzývavost, touhy a sexuální motivace postav.

Komedie o dospívání (coming-of-age komedie) je definovaná jejími mladistvými hrdiny, přičemž teenagerská komedie, která je pokračovatelem sexuálních komedií, se od ní odlišuje drsnějším a vulgárnějším humorem a zápletkou založenou na sexuálních motivacích. V závislosti na typech hrdinů rozlišujeme třeba i komedie rodinné, detektivní, špionážní, mafiánské, bojové či buranské. Komediemi mohou být i leckteré animované nebo loutkové filmy. Vánoční komedie jsou oproti jiným komediím doplněny o vánoční tematiku, sportovní komedie se zas odehrávají v prostředí sportovců. Sub-žánrem hororové komedie je nejen zombie komedie, ale i tzv. „splatter“, v němž zastávají funkci komického prvku přehnaně krvavé a legračně vynalézavé výjevy brutálního násilí. Termínem „mockumentary“ se zas označují falešné dokumenty, jež využívají autenticky působící dokumentární formy k vylíčení fiktivních událostí, a které mohou být v některých případech současně i komediemi.

Pokropený kropič(1895)

Photo © Lumière

Rané němé komedie a grotesky

Komediální film je nejstarším filmovým žánrem, jeho vznik je totiž datován do stejného roku jako zrod kinematografie jako takové. Za vůbec první filmovou komedii je považován padesát sekund dlouhý snímekLouise LumièraPokropený kropič (1895), v němž si mladý uličník udělal legraci ze zahradníka kropícího záhon – a hned v letech 1896 a 1897 vznikly rovnou tři jeho různé předělávky. Většinu prvních filmových komedií natočili Francouzi, přičemž jejich první komediální hvězdou byl komikAndré Deed. Mnohem většího věhlasu se však dočkalMax Linder, jenž v kontrastu s jinými komediálními herci, často obsazovanými pro svůj legrační vzhled, hrál postavy elegánů s pěstěným knírkem, pachtících se za pohlednými dámami. V dobách své největší slávy točil jeden krátký film týdně a mnohé z nich i sám psal a režíroval (Láskyplná překvapení z roku 1909,Max svobodným mládencem z roku 1910) a později natáčel v USA i středometrážní komedie (Buď mou ženou aSedm let neštěstí, obě z roku 1921).

V Americe přišla komedie pořádně na scénu až v roce 1912 s filmy režiséra a producentaMacka Sennetta (Zápasníci, 1914), který do nich často obsazoval cirkusáky nebo vzhledově výrazné herce (tlustí, čahouni, šilhající, s křivými úsměvy apod.) a používal v nich zrychlený obraz, akční honičky, kaskadérské kousky i všelijaké ztřeštěné gagy – např. ve filmuA Noise from the Deep (1913) byl poprvé do tváře hrdiny hozen šlehačkový dort. Vládnoucím komediálním žánrem byla pochopitelně groteska, protože se mohla spolehnout pouze na fyzickou akci, nikoli na zvuk a mluvu. Populárními komediálními herci byli v té doběHarry Langdon (Drožkář z roku 1924,The Strong Man z roku 1926), tlouštíkRoscoe „Fatty“ Arbuckle (Hotelový poslíček aBláznivá domácnost z roku 1918,Fatty v garáži z roku 1920), herečkaMabel Normand (Raggedy Rose, 1926) nebo šilhavýBen Turpin (A Small Town Idol, 1921). Zdaleka největšími hvězdami němých grotesek však byliCharlie Chaplin,Buster Keaton aHarold Lloyd.

Sedm let neštěstí(1921)

Photo © Robertson-Cole Distributing Corporation

Charlie Chaplin, Buster Keaton a Harold Lloyd

Charlie Chaplin se narodil a vyrůstal v Anglii, slávy nicméně dosáhl až v USA. Proslavil se svým pantomimickým talentem a stylizovanou postavou svéhlavého tuláka, disponujícího hůlkou, buřinkou a kartáčovitým knírkem. Jeho první role byla v krátkém filmuChaplin si vydělává na živobytí (1914) a hned ve stejném roce účinkoval v desítkách dalších grotesek, včetně snímkuChaplin honí dolary (1914), jenž byl historicky první komedií s celovečerní délkou. Vrcholem jeho kariéry v krátkometrážních groteskách byly jeho vlastní filmyChaplin hasičem (1916),Chaplin na kolečkových bruslích (1916),Chaplin se vrací z flámu (1916),Chaplin ve filmovém ateliéru (1916),Chaplin uprchlým trestancem (1917) neboChaplin strážcem veřejného pořádku (1917). V roce 1919 se stal spolu-zakladatelem filmové společnosti, v níž poté natáčel své nejslavnější komediální filmyKid (1921), kde byl opatrovníkem malého nalezence,Poutník (1923), v němž ztvárnil uprchlého vězně vydávajícího se za kněze,Zlaté opojení (1925), westernově laděný komediální příběh se zlatokopy na Aljašce, romantickýCirkus (1928), kde coby zaměstnanec cirkusu bojoval o lásku krásné akrobatky, melodramatickáSvětla velkoměsta (1931), v nichž se snažil pomoci mladé slepé květinářce, a satirickouModerní dobu (1936), ve které se loučil s němým filmem a kritizoval u toho civilizační mechanizaci lidské existence. V komediiDiktátor (1940) se satiricky obul do fašistických praktik třetí říše a humor se závažnými tématy skloubil i v hravé černé krimi-komediiPan Verdoux (1947), v hořkýchSvětlech ramp (1952) i v satirickémKráli v New Yorku (1957).

Buster Keaton se proslavil technikou komediálního herectví založeného na strnule kamenném výrazu tváře, značícím naprostý stoicismu, jenž byl ve výrazném kontrastu se ztřeštěností okolního dění a umocňoval tak komičnost celé situace (později se pro tento typ herectví uchytilo označení „deadpan“). Ve filmu se poprvé objevil spolu sRoscoem Arbucklem v krátkometrážnímŘeznickém učni (1917). Spolu s ním pak účinkoval i v dalších filmech, až do roku 1920, kdy získal vlastní ateliér a pracoval v něm na svých největších hitech, v nichž se proslavil postavou Friga. Zmínit je potřeba přinejmenším filmyFrigo staví dům (1920),Frigo na námluvách (1920),Frigo a soused (1920),Frigo na divadle (1921),Frigo sebevrahem (1921),Frigo jako obětní beránek(1921),Frigo u kováře (1922) neboFrigo a strážníci (1922). Poté plynule navázal celovečerními filmy, mezi něž se řadily mimo jinéLáska kvete v každém věku (1923),Frigo, oběť krevní msty (1923),Frigo plave(1924),Frigo jako Sherlock Holmes (1924),Když se Frigo ženil(1925),Frigo na mašině (1926) neboPlavčík na sladké vodě (1928). V leckterých z nich předvádělBuster Keaton šílené kaskadérské kousky – do historie se zapsal zejména jeho gag s padající stěnou domu.

Harold Lloyd, který za svůj život účinkoval přibližně ve třech stovkách grotesek, proslul rolemi nemotorných mužů s brýlemi a slamákem v krátkých filmechOn se chce ženit (1919),On ve strašidelném domě (1920),On si koupil auto(1920) neboOn u maríny (1921) a později i v celovečerních filmechPutička (1922),Doktor Jack (1922),On svádí děvčata (1924),On zázračným studentem (1925) čiOn, hrdina dne (1927). Do paměti diváků se nicméně dostal hlavně díky scénám ve snímcíchOn a mrakodrap (1919),Náměsíčná nevěsta (1920) aCesta do ráje (1921), v nichž akrobaticky balancoval ve vysoké výšce na okenních římsách a domovních lešeních. Nejslavnějším se v tomto ohledu stal jeho napínavý filmO patro výš (1923), kde se snažil získat dostatek peněz na svatbu a lezl kvůli tomu bez jištění po zdi na střechu výškové budovy.

Moderní doba(1936)

Photo © United Artists

Laurel a Hardy a další komici 30. let

Po nástupu zvukového filmu se klasická groteska ocitla na ústupu. Komedie se vyvinula do nových forem a začala pracovat s novými tématy a motivy. Humor mohl být najednou vytvářen nejen pomocí fyzických gagů, ale i prostřednictvím důvtipných dialogů. Vizuální grotesková komika se přesto po celá třicátá léta držela stále v kurzu zejména díky několika hercům, kteří často pracovali ve dvojicích a v početnějších skupinkách. Těmi nejznámějšími byliStan Laurel aOliver Hardy, kteří společně účinkovali ve více než stovce krátkých i celovečerních filmů. Charakteristické pro ně byly obleky a buřinky a také jednání připomínající kvůli neohrabanosti a vzájemnému hašteření duo přerostlých dětí. Oba začínali u filmu v krátkých němých groteskách nejprve samostatně, přičemž jejich první setkání proběhlo ve snímkuŠťastný pes (1921). Natrvalo se z nich však stala komická dvojice až v roce 1927, kdy spolu natočili celovečerní snímekŠlehačková revoluce. Po něm následovalo mnoho krátkometrážních filmů, jako třebaLaurel a Hardy se žení (1931),Laurel a Hardy obětmi prohibice (1932),The Music Box (1932),Dva popletové (1933),Na útěku (1934) neboZachránci rodinného krbu (1935), ale i řada filmů celovečerních, mimo jinéNa divokém západě(1937),Dubové palice (1938),Laurel a Hardy v cizinecké legii (1939),Laurel a Hardy studují (1940) neboLaurel a Hardy na moři (1940).

Na grotesky navázaly též filmy spontánních a ztřeštěných bratří Marxů, amerických komiků, kterých bylo sice pět, ale jen čtyři účinkovali ve filmech, a jen tři z nich se stali populárními hvězdami. Každý z nich přitom používal humor odlišného typu a společně tak rozvíjeli hned několik komediálních tradic. Původně vystupovali s hudebními veselohrami na Broadwayi a ve světě filmu debutovali adaptací jedné z nich, muzikálovou komediíKokosové ořechy(1929). Celkem společně natočili třináct filmů, přičemž těmi nejúspěšnějšími byly nonsensová komedieOpičárny(1931), anarchistická protiválečná satiraKachní polévka (1933) a o sabotáži divadelního představení pojednávajícíNoc v opeře (1935). Za zmínku stojí však iLovci divoké zvěře (1930) neboKobylkáři (1937). Jinou populární trojici tvořili členové komické skupiny The Three Stooges (Tři moulové), kteří se uvedli na scénu filmemPolévka pro blázny (1930) a později se proslavili humornými eskapádami založenými na pitvoření, křepčení a vzájemném pošťuchování doprovázeném různými zvuky a skřeky (viz třebaMen in Black z roku 1934 neboThree Missing Links z roku 1938). Dalšími populárními herci tohoto období byli kupříkladuW. C. Fields (The Bank Dick, 1940),Joe E. Brown (The Circus Clown, 1934) nebo herečkaMae West (I’m No Angel, 1933).

Kachní polévka(1933)

Photo © Paramount Pictures

Ztřeštěné romantické komedie 30. a 40. let

Termín „screwball comedies“ nebo česky též „ztřeštěné komedie“ označuje specifický sub-žánr romantických komedií, které se točily v Hollywoodu od dob velké hospodářské krize. Šlo o dialogové filmy, které si utahovaly z tradičních romantických příběhů, doplňovaly je o absurdní prvky a vzájemné svádění hlavních hrdinů nahrazovaly jejich důvtipnou konverzací. Vztah muže a ženy v nich proto často připomínal verbální souboj ve výřečnosti a v kreativním slovním hašteření. Tradičně využívanými motivy ztřeštěných komedií byla krom rychlé mluvy také hra s převleky a hraní falešných rolí, budování nepravděpodobných komických situací a střet dvou odlišných společenských vrstev, typicky střední třídy (muž) s vyšší třídou (žena). Prototypem těchto filmů byl např. pěti Oscary oceněný filmFranka CapryStalo se jedné noci (1934), v němžClaudette Colbert aClark Gable ztvárnili milionářskou dceru a nuzného novináře, nebo na šest Oscarů nominovaný snímekGregoryho La CavyJejí komorník (1936), vyprávějící o muži z chudinské čtvrti (William Powell), jenž nalezl zaměstnání u výstřední bohaté rodiny a v závěru se do ní dokonce i přiženil.

Dalšími hvězdami ztřeštěných romantických komedií byli zejménaKatharine Hepburn,Cary Grant,Spencer Tracy,Irene Dunne,James Stewart neboBarbara Stanwyck, a režiséry spjatými s tímto sub-žánrem se stali předevšímGeorge Cukor,Howard Hawks,Leo McCarey,Mitchell Leisen,Preston Sturges neboGeorge Stevens. Mezi nejslavnější zástupce ztřeštěných komedií se zařadily např. filmyLeopardí žena (1938), který obohatil absurdní zápletku o pátrání po dinosauří kosti o ještě absurdnější hlídání krotkého leoparda,Příběh z Filadelfie (1940), ve kterém rozvedený bulvární novinář zápolil o srdce své bývalé manželky s dvěma dalšími nápadníky,Jeho dívka Pátek (1940), v níž se šéfredaktor novin snažil získat zpět svou bývalou ženu-reportérku, zasnoubenou s jiným mužem, čiAdamovo žebro(1949), jehož protagonisty byla manželská dvojice právníků, z nichž se u jednoho soudního případu stali protivníci. Za pozornost však stojí mimo jiné též snímkyNahá pravda (1937),Její milionář (1937),Holiday (1938),Vždyť jsme jen jednou na světě (1938),Půlnoc (1939),Gangsterská nevěsta (1941),The Lady Eve (1941),Pan Smith s manželkou (1941),Nejprve stvořil ženu (1942) neboVeselá tlačenice (1943).

Jeho dívka Pátek(1940)

Photo © Columbia Pictures

Další komediální variace v předválečné a poválečné době

Zatímco za velké hospodářské krize sloužily komedie především k úniku od ekonomických a sociálních problémů, tak v průběhu 40. let se k nim přidružily další účely. Počátek desetiletí se nesl v duchu parodií na nacismus a třetí říši – krom zmíněnéhoChaplinovaDiktátora stojí za zmínku i krátká groteskaYou Nazty Spy! (1940) od The Three Stooges nebo animovanýDer Fuehrer’sFace (1942) od společnosti Disney – a následující roky pak reflektovaly již válečná a vojenská témata (vizBýt či nebýt z roku 1942 neboI Was a Male War Bride z roku 1949). Už od 30. let byla úspěšná i kriminálně-komediální filmová série „Thin Man“ sWilliamem Powellem v hlavní roli, která kombinovala humor s detektivními zápletkami (Detektiv Nick z New Yorku z roku 1934,Shadow of the Thin Man z roku 1941). Později se stala populární také sedmidílná série hudebně-cestovatelských komedií s Bingem Crosbym,Bobem Hopem a Dorothy Lamour (Road to Singapore z roku 1940,Road to Morocco z roku 1942).

Oblibě se těšily komedie odFranka Capry (Úžasná událost z roku 1936,Jezinky a bezinky z roku 1944),George Cukora (Večeře o osmé, 1933) aErnsta Lubitsche (Ninočka z roku 1939,Obchod za rohem z roku 1940). S úspěchem se setkaly také leckteré komediální muzikály (Veselý rozvod z roku 1934,Krásnější než sen z roku 1942), komediální dramata (Motýl vzlétl k záři, 1937) nebo satiry (komedieMocný McGinty z roku 1940 byla společenskou satirou, snímekSullivanovy cesty z roku 1941 byl pro změnu satirou na Hollywood). Přibylo i fantasy komedií s nadpřirozenými prvky – třeba ve filmu Přátelé z onoho světa (1937) dostával bankéř cennou životní lekci od skupiny duchů,Záhadný pan Jordan (1941) zas pracoval s motivem převtělení, hlavní hrdina snímkuLáska není hřích (1943) se v něm coby hříšník kál před branami pekla, a romantická komedieOne Touch of Venus (1948) vyprávěla o muži zamilovaném do obživlé sochy bohyně krásy. Komediemi byly krom toho i animované grotesky s Mickym, Donaldem a Goofym odWalta Disneyho a s Bugsem, Daffym či Porkym od studia Warner Bros.

Být či nebýt(1942)

Photo © United Artists

50. léta, sexuální komedie a nástup televize

Na stylLaurela aHardyho navázalo už ve 40. letech duo komikůBud Abbott aLou Costello (Who Done It?, 1942), kteří byli relativně populární i v 50. letech, kdy natáčeli hororové komedie ve spolupráci se studiem Universal (Abbott a Costello potkávají dr. Jekylla a pana Hydea, 1953). Již v té době však filmová komedie narážela na rostoucí vliv televize, která byla silnou konkurencí celému filmovému průmyslu, což bylo znát nejvíce právě na komediálním žánru. Řada komiků se přesunula na televizní obrazovky, stejně jako grotesky a krátkometrážní komediální skeče, a spoustu diváků uchvátil vznik televizních sitkomů, tedy seriálových situačních komedií. Novými tvářemi filmových komedií byli např.Dean Martin a Jerry Lewis (Artists and models, 1955) nebo herečkaJudy Holliday (Včera narození, 1950), leč většina jejich filmů si nevedla dobře. Kvalita komedií obecně klesla a jejich počet se též výrazně snížil. Jedinou výjimkou se staly tzv. sexuální komedie, které na rozdíl od televizních (často rodinných) produkcí cílily čistě na dospělé publikum. K jejich vzniku přispělo založení časopisu Playboy v první polovině 50. let, vydání obsáhlých publikací sexuologaAlfreda Kinseyho a uvedení kontroverzní komedie mravůOtty PremingeraMěsíc je modrý (1953), zabývající se příběhem mladé herečky, která strávila večer rozpravami o tehdejších společenských problémech se svými dvěma nápadníky.

Sexuální komedie tematizovaly vyzývavost, touhy a sexuální motivace postav. Jejich zápletky se obvykle točily kolem svůdných žen přemýšlejících o manželství a kolem sukničkářů s postranními úmysly, kteří se snažili získat jejich důvěru, leckdy třeba i prostřednictvím klamů a přetvářek. Největšího úspěchu dosáhly v tomto směru snímkyBillyho Wildera s Marilyn Monroe, konkrétněSlaměný vdovec (1955), v němž ženatý muž trávil osamocené večery s naivní a neodolatelnou sousedkou, aNěkdo to rád horké (1959), na šest Oscarů nominovaný příběh dvou muzikantů (Tony Curtis aJack Lemmon), kteří se na útěku před gangstery převlékli za ženy a ukryli se v dívčím orchestru.Marilyn Monroe kromě toho hrála i v komediíchPáni mají radši blondýnky (1953) aJak si vzít milionáře (1953) a stala se nejslavnější hvězdou sexuálních komedií, následovaná herečkouDoris Day, jejímž nejúspěšnějším komediálním filmem byl na pět Oscarů nominovanýNoční rozhovor (1959), ve kterém se o ni začal zajímat muž (Rock Hudson), s nímž náhodou sdílela telefonní linku.

Slaměný vdovec(1955)

Photo © Twentieth Century-Fox Film Corporation

Britské komedie v 50. a 60. letech

V Anglii se už ve 30. letech těšily oblibě především filmové adaptace divadelních frašek, přičemž mezinárodně úspěšné komedie, které vynikaly britským suchým humorem a slovními hříčkami, začaly vznikat až v poválečné éře na konci 40. let v londýnském studiu Ealing, které se pak věnovalo komediím i v 50. letech. V těch nejznámějších navíc účinkoval herecAlec Guinness –Šlechetné srdce a šlechtické korunky (1949) cynicky vyprávěly o uvězněném vrahovi a jeho cestě za vytouženým šlechtickým titulem,Zlaté věže (1951) pojednávaly o zpackaném pašování kradeného zlata, sci-fi komedieMuž v bílém obleku (1951) se zabývala příběhem vynálezce a jeho objevem nezničitelné látky a v krimikomediiPět lupičů a stará dáma (1955) se zlodějská banda pustila do chystání náročné krádeže v podnájmu u stařičké bytné, před níž se vydávala za smyčcový kvartet. Své příznivce si nicméně získaly i snímkyMoře whisky!(1949),Pas do Pimlica (1949) neboTitfieldská raketa (1953). Z komedií od jiných studií se zapsaly do historie předevšímMilionová bankovka (1954), natočená v koprodukci s USA, krimikomedieLiga gentlemanů (1960) a série medicínských veseloher započatá snímkemDoktor v domě (1954).

V 60. letech se značná část britské komediální produkce přesunula do televize, přesto se našel dostatek pamětihodných výjimek. Čtyři Oscary (včetně toho za nejlepší film) získala kostýmní romantická komedie ze šlechtického prostředíTom Jones (1963). Výrazný ohlas zaznamenaly též hudební komedie s členy skupiny The Beatles, jmenovitěPerný den(1964), jehož střihové pasáže byly prototypem videoklipu,Pomoc! (1965) a animovanáŽlutá ponorka (1968). Své místo na slunci si vydobyly i snímkyZásah v pravou chvíli (1963),Báječní muži na létajících strojích (1965),Okouzlený (1967) a akční krimikomedie s Michaelem CainemPrácička v Itálii (1969). Největším fenoménem se však stala série detektivních komedií s Peterem Sellersem v roli policejního inspektora Jacquese Clouseaua.Sellers, jenž se hlavních rolí chopil mimo jiné již v satirických filmechMyš, která řvala (1959) aMr. Topaze (1961), ztvárnil postavu popleteného vyšetřovatele, jenž proslul svými převleky a přízvuky, nejprve ve filmechRůžový panter (1963) aKomisař Clouseau na stopě (1964), které se natáčely v Americe. V následujícím filmu s názvemInspektor Clouseau (1968), již čistě britském, jej však v hlavní roli nahradilAlan Arkin, a výsledkem byl propadák. Ke vzkříšení série a návratuPetera Sellerse pak došlo až v 70. letech s filmyNávrat Růžového pantera (1975),Růžový panter znovu zasahuje (1976) aPomsta Růžového pantera (1978).

Pět lupičů a stará dáma(1955)

Photo © J. Arthur Rank Film Distributors

Italské a francouzské komedie v 50. a 60. letech

V Itálii se natáčely úspěšné komedie, označované termínem „Commedia all’italiana“ zejména v období od konce padesátých let do poloviny let sedmdesátých. Často šlo o komedie mravů nebo o vztahové komedie s fraškovitým humorem, zaměřující se na ožehavá společenská témata a na sociální, náboženské a ekonomické motivy italského neorealismu. Nejčastějšími tvůrci těchto filmů byli režiséřiMario Monicelli,Dino Risi,Pietro Germi,Ettore Scola neboVittorio De Sica a mnozí další. Za prvního zástupce této vlny je považována krimikomedieZmýlená neplatí (1958), která pojednávala o skupině šejdířů pokoušejících se o větší organizovanou loupež. Dalším výrazným exemplářem byl snímekRozvod po italsku (1961), jehož satirický příběh o baronovi snažícím se zbavit své ženy kvůli pohlednější nápadnici (v době, kdy byl rozvod v Itálii ilegální a znamenal větší skvrnu na cti než vražda z nevěry) byl oceněn Oscarem za scénář. Na Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film byla krom toho nominovaná válečná komedieVelká válka (1959), romantická komedieManželství po italsku (1964),Dívka s pistolí (1968),Vůně ženy (1974) a povídkováNová strašidla (1978), přičemž tři různé příběhy obsahující romantická komedieVčera, dnes a zítra (1963) jej dokonce získala. Za zmínku pak stojí i filmyVšichni domů (1960) aSváteční vyjížďka (1962), krimikomedieVe službách mafie(1962) aStalo se v Turíně (1963), dobrodružnáBrancaleonova armáda (1966) nebo pozdějšíLidový román (1974) čiMěšťáček (1977).

Ve Francii byla komedie vždy neoblíbenějším filmovým žánrem, přičemž na její podobu, založenou především na satiře a slovním humoru, měla značný vliv druhá světová válka a následná poválečná proměna Evropy. Značné oblibě se těšily filmy režiséraJacquese Tatiho, zejménaPrázdniny pana Hulota (1953), v nichž sám ztvárnil hlavní roli a představil panoptikum lidských povah na příkladu letních rekreantů z různých evropských zemí. K postavě nemotorného a dobrosrdečného pana Hulota se vrátil i v Oscarovém filmuMůj strýček (1958), v němž se skepticky díval na městský životní styl a na proces automatizace, a také ve snímkuPlaytime (1967), kde satiricky kritizoval modernismus. Významným francouzským komediálním hercem 50. let bylFernandel, jenž po účasti v krimikomediiČervená krčma (1951) proslul hlavní rolí faráře bojujícího s komunisty ve filmuMalý svět dona Camilla (1952), jenž se dočkal v průběhu let čtyř pokračování. V 60. letech pak do sub-žánru romantické komedie zavítali režiséři francouzské nové vlnyJean-Luc Godard (Žena je žena, 1961) aFrançois Truffaut (Ukradené polibky, 1968).

Můj strýček(1958)

Photo © Specta Films

Louis de Funès a Jean-Paul Belmondo

Již v 50. letech nabíral na popularitě prostřednictvím komediíAu diable la vertu (1953) neboNapříč Paříží (1956) též francouzský herecLouis de Funès, jemuž byla první hlavní role svěřena v komediiSmolař (1957), v níž ztvárnil hudebního skladatele, jehož kariéru nečekaně nakoply neúspěšné pokusy o sebevraždu.Funès byl pak obsazován mimo jiné do komediíNevídáno, neslýcháno (1958),Výhodná koupě (1961) čiPouic Pouic (1963), legendu z něj nicméně udělala až šestidílná série o cholerickém strážci zákona z francouzské riviéry započatá filmemČetník ze Saint Tropez(1964). Častým kolegou mu byl herecBourvil, který krom toho účinkoval i v komediíchMuž, který prochází zdí (1951) aVšechno zlato světa (1961) a s Funèsem stvořil nezapomenutelnou dvojici ve válečné veselohřeVelký flám (1966), v níž se oba stali nedobrovolnými průvodci britských letců sestřelených Němci nad Paříží. V četnické sérii zas bylFunèsovým stálým hereckým partneremMichel Galabru (Knoflíková válka, 1962) a v trilogiiFantomas (1964),Fantomas se zlobí (1965) aFantomas kontra Scotland Yard (1967) jej pro změnu doprovázelJean Marais (Ctihodný Stanislav, 1963). Mezi dalšíFunèsovy komediální hity se v 60. letech zařadily např. filmyJak vykrást banku (1964),Grand restaurant pana Septima (1966),Tonoucí se stébla chytá (1967),Senzační prázdniny (1967),Oskar (1967) aTetovaný (1968) a v 70. letech se k nim přidaly mimo jiné snímkyPiti Piti Pa (1970),Pošetilost mocných (1971),Rabín Jákob (1973),Křidýlko nebo stehýnko (1976) čiJeden hot a druhý čehý (1978).

Jean-Paul Belmondo oproti tomu proslul krom komedií i v žánru kriminálních a akčních filmů, v nichž hrál role šarmantních zlodějíčků, dobrodruhů, policistů a tajných agentů. Počátek jeho kariéry ovlivnila francouzská nová vlna (viz krimikomedieBláznivý Petříček, 1965), kdy končila doba dokonalých hrdinů klasických filmů aBelmondo zaujal svým neformálním vzhledem a ležérně charismatickým vystupováním. Dobrodružně-komediální filmy jakoMuž z Ria (1964) aMuž z Hong Kongu (1965) z něj následně udělaly komerčně vyhledávanou hvězdu. Poté se chopil hlavních rolí v komediíchSympatický dareba (1966),Velký šéf (1969),Manželé z roku II (1971) a vMuži z Acapulca (1973), v němž se proslavil dvojrolí spisovatele a jeho fikčního alter-ega v podobě elitního superagenta. Další dvojrole přišla s akční komediíZvíře (1977), ve které se ujal role zženštilého herce a jeho dvojníka-kaskadéra, přičemž sám sehrál všechny své kaskadérské kousky. Krom tohoBelmondo účinkoval mimo jiné i v komediíchNenapravitelný (1975) aVeselé Velikonoce (1984), ve válečných komediíchEso es (1982) aMrchožrouti (1984) a v krimikomediíchPolicajt nebo rošťák (1979) aBezva finta (1985).

Velký flám(1966)

Photo © Valoria Films

Americké komedie 60. let

Cestou válečné satiry se vydal na čtyři Oscary nominovaný snímek režiséraStanleyho KubrickaDr. Divnoláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu (1964), jenž si pomocí černého humoru utahoval ze studené války a z hrozby jaderné války, a ve kterémPeter Sellers (zrovna čerstvě po úspěchuRůžového pantera) ztvárnil tři různé postavy. Komediální muzikálGeorge CukoraMy Fair Lady(1964), vyprávějící o prostořeké květinářce v podáníAudrey Hepburn, která byla v rámci sázky cvičena v etiketě, získal osm Oscarů.Audrey Hepburn krom toho hrála i v romantických komediíchSnídaně u Tiffanyho odBlakea Edwardse (1961) aPaříž, když to hoří odRicharda Quinea (1964) a také v krimikomediiWilliama WyleraJak ukrást Venuši (1966).

HerečkaDoris Day se v několika komediích stylizovala do role dokonalé ženy v domácnosti, viz třebaNadšením bez sebe (1963) neboPozději, miláčku (1963). Na fenomén sexuálních komedií z 50. let navázaly např. snímkyPojď, budeme se milovat (1960) nebo pěti Oscary ověnčenýByt odBillyho Wildera (1960), v jehož příběhu o úředníkovi, jenž půjčoval kolegům svůj byt kvůli schůzkám s milenkami, hráli v hlavních rolíchJack Lemmon aShirley MacLaine. Od 60. let probíhající sexuální revoluce však v USA zavedla nové trendy, takže romantické komedie, v nichž byla žena pouhou lovnou kořistí, záhy přestaly být v kurzu. Podobu kinematografie krom toho zásadně ovlivnil i zánik produkčního kodexu a příchod éry tzv. Nového Hollywoodu v druhé polovině 60. let. Ta na poli komediálního žánru vyústila filmem režiséraMikea NicholseAbsolvent (1967), jenž byl nominován na sedm Oscarů a vyprávěl o vysokoškolském studentovi (Dustin Hoffman), který si začal tajný milostný románek se starší vdanou ženou (Anne Bancroft), načež se však zamiloval do její dcery (Katharine Ross).

Dvě z deseti oscarových nominací proměnil konverzační komediální snímekStanleyho KrameraHádej, kdo přijde na večeři (1967), v němž se bělošská dvojice manželů musela vyrovnat s černošským přítelem jejich dcery, a na několik zlatých sošek byly nominovány i komedieTo je ale bláznivý svět (1963) aVelké závody (1965). Z další americké komediální produkce 60. let stojí za zmínku také komedieBillyho WilderaRaz, dva, tři (1961), kriminální komedieDannyho jedenáctka (1960), komediální muzikályDolarová manželství (1964),Mary Poppins (1964) aHello, Dolly!(1969), romantické komedieItalské prázdniny (1961),Bosé nohy v parku (1967) aKaktusový květ (1969), sci-fi komedieZamilovaný profesor (1963), hororová komedieMalý obchod hrůz (1960) a v koprodukci s Itálií natočenéZkrocení zlé ženy (1967).

Snídaně u Tiffanyho(1961)

Photo © Paramount Pictures

Woody Allen, Mel Brooks a americká 70. léta

Nový Hollywood přišel s novými náměty, tématy a filmařskými postupy a také se spoustou změn – bořily se tradiční žánrové vzorce a filmy začaly být otevřenější. Nový přístup ke komediální romanci nabídla např. černá komedieNový list (1971), jejíž zchudlý hlavní hrdina se rozhodl pro manželství s bohatou dědičkou jen kvůli jejímu majetku a ve vhodný okamžik ji plánoval zabít, nebo filmHarold a Maude (1971), vyprávějící o přátelství dvacetiletého mladíka posedlého smrtí s energickou osmdesátiletou stařenkou. Netradičním romantickým hrdinou byl též obrýlený filmový kritik v podáníWoodyho Allena ve filmuZahraj to znovu, Same (1972), jehož dialogy se točily převážně kolem vztahových a sexuálních peripetií, a který vznikl jako demytizační poctaCasablance (1942).Woody Allen byl krom toho i scenáristou a režisérem, jenž stvořil vlastní svébytný komediální sub-žánr, zásadně ovlivněný jeho neurotickými intelektuálními hlavními hrdiny, do nichžAllen často obsazoval sám sebe.

Allen začínal jako sólový komik zabývající se vztahy se ženami, smrtí a psychoanalýzou, načež tato témata znatelně prosákla i do jeho filmů. Mezi jeho první počiny se řadí krimikomedieSeber prachy a zmiz (1969), politická satiraBanáni (1971), sexuální revolucí inspirovaná lechtivá komedieVšechno, co jste kdy chtěli vědět o sexu (ale báli jste se zeptat) (1972), sci-fi komedieSpáč (1973) aLáska a smrt (1975), komediální pocta ruské literatuře 19. století. Průlomem byla proWoodyho Allena čtyřmi Oscary oceněná romantické komedieAnnie Hallová (1977), v níž spolu s Diane Keaton ztvárnil pár procházející si procesem námluv a debatující přitom o absurdnosti vztahů a nemožnosti pravé lásky. Film ovlivnil módní trendy, poprvé v historii divákům představil tzv. prolomení čtvrté stěny (komunikace filmové postavy přímo s divákem) a udělal z Woodyho Allena krále nezávislého newyorského filmu. Allen poté natočil ještě komediální poctu New Yorku s názvemManhattan (1979) a svou filmařskou pozici nadále upevňoval po několik následujících desetiletí.

Výraznou osobností byl iMel Brooks, jenž začínal jako televizní a divadelní scenárista a ve světě filmu debutoval komediíProducenti (1967), která se zabývala právě zákulisím divadelní branže. Za příběh o dvojici prohnaných hrdinů (Zero Mostel aGene Wilder), kteří se rozhodli vyinkasovat peníze od pojišťovny za divadelní propadák a omylem stvořili překvapivý divácký hit, dostalBrooks Oscara za scénář, a poté se uchytil jako tvůrce bláznivých filmových parodií. JehoOhnivá sedla (1974) byla parodií na westerny, v Mladém Frankensteinovi (1974) si utahoval z hororů studia Universal a v Závrati naruby (1977) si vzal na mušku filmyAlfreda Hitchcocka. VNěmém filmu (1976) se zas pokusil natočit barevnou němou grotesku obsazenou hereckými hvězdami, které ve filmu hrály samy sebe.

Další výraznou osobností byl scenáristaNeil Simon, z jehož pera vznikly mimo jiné komedieBurani ve městě (1970),Apartmá v hotelu Plaza (1971),Dobyvatel srdcí (1972),Děvče pro zábavu (1977) neboVražda na večeři (1976), která si pohrávala s klišé detektivních románů. FilmPetera BogdanovicheCo dál, doktore? (1972) zas čerpal ze ztřeštěných romantických komedií z 30. a 40. let. Anti-válečnými satirami byly snímkyHlava 22 odMikea Nicholse (1970) a na pět Oscarů nominovanýM.A.S.H. odRoberta Altmana (1970), zasazený do období války v Koreji. Sedm zlatých sošek si odnesl komediálně-kriminálníPodraz odGeorge Roye Hilla (1973), pojednávající o dvojici podvodníků, kteří vlákali obávaného gangstera do dostihové léčky. Na čtyři Oscary byl pro změnu nominován snímekRoberta MulliganaPříští rok ve stejnou dobu (1978) a v komediální tvorbě pokračoval i režisérBilly Wilder, viz jeho romanticky laděné komedieNebožtíci přejí lásce (1972) aNa titulní straně (1974).

Annie Hallová(1977)

Photo © Metro-Goldwyn-Mayer (MGM)

Monty Python a britská komedie 70. a 80. let

Ve Velké Británii vznikala na počátku 70. let řada filmových komedií na motivy úspěšných stejnojmenných televizních seriálů (např.Dad’s Army, 1971) a z televizního prostředí pocházela i komediální skupina Monty Python, založená roku 1969. Jejími členy byli komiciJohn Cleese,Graham Chapman,Eric Idle,Michael Palin,Terry Gilliam aTerry Jones. Proslavily je seriálové skeče nazvanéLétající cirkus, v nichž každý z nich obvykle hrál vícero postav, a které byly plné suchého britského humoru, dadaistických gagů a slovních vtípků. Jejich první filmA teď něco úplně jiného(1971) byl v podstatě jen směsí toho nejlepšího z prvních dvou řad seriálu a byl určen pro americký trh, kde se v té době seriál nevysílal. Na jeho úspěch pak navázaly již vyloženě filmové komedieMonty Python a Svatý Grál (1975), bláznivá parodie na artušovské legendy, kontroverzníMonty Pythonův Život Briana (1979), jenž si utahoval z církve, příběhu Ježíše Krista a náboženského fanatismu, aMonty Pythonův smysl života(1983), hudební povídkový příběh o různých etapách lidské existence.

Mnozí členové Monty Python krom toho účinkovali i v jiných komediích, více se jich sešlo např. v pirátské parodiiŽlutovous (1983) nebo v krimikomediiRyba jménem Wanda (1988), která vznikla v americké koprodukci a líčila příběh čtyř lupičů přetahujících se o lup. Z britských komedií z 80. let pak stojí za vyzdvihnutí především konverzační komedieBruce RobinsonaWithnail a já (1987) aShirley Valentinová odLewise Gilberta (1989), jejíž titulní hlavní hrdinka se v podáníPauline Collins rozhodla vyřešit vlastní krizi středního věku odjezdem do Řecka. A pak ještě bláznivá komedieProfesore, jdete pozdě! (1986) a detektivní komedieNevyřešený případ (1988), která si dělala legraci z příběhů Sherlocka Holmese.

Život Briana(1979)

Photo © HandMade Films

Nové tváře francouzských komedií v 70. a 80. letech

Kromě komediálních herců zavedených z minulých desetiletí (Funès,Belmondo,Galabru…) se ve francouzských komediích 70. let začínali prosazovat i nováčci, jako byliGérard Depardieu,Pierre Richard,Daniel Prévost nebo herci spojení s divadelní společností Le Splendid, jimiž byli předevšímChristian Clavier,Michel Blanc,Gérard Jugnot čiThierry Lhermitte. Populární byla i původně jen hudební skupina Les Charlots, jejíž členové se však prosadili i ve filmu bláznivými komediemiBažanti(1971),Blázni ze stadionu (1972),Velký bazar (1973),Bažanti jdou do boje (1974) a mnoha dalšími. Nejvýraznějšími novými komediálními režiséry tohoto období se staliClaude Zidi,Francis Veber,Bertrand Blier, neboJean-Marie Poiré, jenž režíroval mimo jiné filmyDědoušek se dal na odboj (1983) aTakhle to děláme v Moskvě (1986) a politicky nekorektní vánoční komediiJežíšek je neřád (1982).

Gérard Depardieu začínal u filmu v komediíchDoživotní renta (1972) aKrysy z temnot (1974) a následně ztvárnil jednu z hlavních rolí ve snímkuBuzíci (1974), ve své době kontroverzním příběhu o dvojici cynických chuligánů putujících napříč Francií. Jeho kariéra se poté ubírala spíše cestou oceňovaného charakterního herce ve vážných dramatech, přesto účinkoval např. v komediíchPřipravte si kapesníky (1978) aVečerní úbor (1986) a v černým humorem nasáklé krimikomediiStudený bufet (1979). V 80. letech se též objevil společně s Pierrem Richardem ve snímcíchKopyto (1981),Otec a otec (1983) čiUprchlíci (1986). SamotnýPierre Richard se oproti němu na komedie zaměřoval a vynikal v nich rolemi roztěkaných, potrhlých a nesmělých hrdinů. Poprvé důrazně prorazil vlastním režijním debutemRoztržitý (1970), v němž se coby zaměstnanec reklamní agentury dopustil několika skandálů. Poté natočil mimo jiné komedieŽivot plný malérů (1972) aJsem nesmělý, ale léčím se (1978) a hrál i ve filmechVelký blondýn s černou botou (1972),Hořčice mi stoupá do nosu (1974),Náhradník (1975),Hračka (1976),Rána deštníkem(1980), neboNalevo od výtahu (1988).

Co se týče skupiny kolem divadelní společností Le Splendid, tak kromě již zmíněných filmů se většího ohlasu dostalo také komediímKrást se musí umět (1975),Prachy v prachu (1982),Pochod ve stínu (1984) aMistři gagu (1985) nebo trilogii započaté filmemDovolená po francouzsku (1978). Výrazněji se dařilo i krimikomediímProhnilí (1984) aProhnilí proti prohnilým (1990), v nichž se chopili hlavních rolíPhilippe Noiret aThierry Lhermitte. Z dalších francouzských komediálních počinů nelze opomenout válečnou trilogiiKam se poděla sedmá rota? (1973),Návrat sedmé roty (1975) aSedmá rota za úplňku (1977), nebo filmyDomovník (1973),Životní šance (1973),Vrátný od Maxima (1976),Ukradli torzo Jupitera (1980),Operace Banzaj (1983) čiKlec bláznů (1978), která se stala hitem v USA a byla dokonce nominovaná na trojici Oscarů.

Velký bazar(1973)

Photo © AMLF

Další evropské komedie 70. a 80. let

V Itálii se staly komediálními hity filmy s Terencem Hillem (westernové komediePodivné dědictví z roku 1972 aMé jméno je Nikdo z roku 1973) aBudem Spencerem (Policajt drábem z roku 1973 neboMilionový brouk z roku 1980) a také snímky, v nichž vystupovali oba současně (zejménaPravá a levá ruka ďábla z roku 1970,Malý unavený Joez roku 1972,Jestli se rozzlobíme, budeme zlí z roku 1974 aSudá a lichá z roku 1978). Variací na jejich komedie byly filmyŠimon a Matouš (1975) aŠimon a Matouš jedou na riviéru (1975). Oblíbeným komediálním hercem se stal iPaolo Villaggio, jenž se proslavil hlavními rolemi věčného smolaře ve filmechFantozzi(1975),Tragéd Fantozzi (1976) aMaléry pana účetního (1980) a v jejich dalších pokračováních. Pozoruhodné byly i pozdější komedieBonnie a Clyde po italsku (1982) neboNástrahy velkoměsta (1984), z umělečtějších filmů pak lze zmínit třeba kontroverzníVelkou žranici (1973) nebo některé komediálně laděné snímkyFederica Felliniho, např.Amarcord (1973) aMěsto žen (1980).

V Československu ukončila invaze sovětských vojsk v roce 1968 plodné období nové vlny, z nějž vynikaly mimo jiné komedieMiloše Formana, např.Černý Petr (1963) neboHoří, má panenko (1967). Následně začaly vznikat tzv. normalizační komedie, apolitické eskapistické filmy, které však byly vytvářeny v souladu s ideologií vládnoucí strany a legitimizovaly tím předkládané vidění světa jako normu (viz třebaZítra to roztočíme, drahoušku…! z roku 1976). Značné popularitě se však těšily i komedie společensky satirické, které natáčeli např. režiséřiJiří Menzel (Na samotě u lesa, 1976) aLadislav Smoljak (Kulový blesk, 1978) a také komedie obsahující různé žánrově parodické či nadpřirozené a pohádkové prvky, na něž se specializovaliVáclav Vorlíček (Dívka na koštěti, 1971) aOldřich Lipský (Adéla ještě nevečeřela, 1977). Z dlouhodobě neoblíbenějších komediálních filmů tohoto období lze zmínit i snímky„Pane, vy jste vdova!“ (1970),„Marečku, podejte mi pero!“ (1976),Vrchní, prchni! (1980),S tebou mě baví svět (1982) neboVesničko má středisková (1985). V Polsku se předním komediálním tvůrcem stal zasJuliusz Machulski, jenž v počátcích své kariéry proslul snímkyVabank(1981) aVabank II (1984), sci-fi komediíSexmise (1983) a fantasy komediíKingsajz (1987).

Ve Francii natočil v 70. letech své poslední surrealisticky komické filmy španělský režisérLuis Buñuel – Oscarem oceněnýNenápadný půvab buržoazie (1972) aPřízrak svobody (1974). V 80. letech se pak začal ve Španělsku prosazovat režisérPedro Almodóvar, jenž debutoval komediíPepi, Luci, Bom y otras chicas del montón (1980) a poté uspěl i s filmyLabyrint vášní (1982),Černá roucha (1983),Co jsem komu udělala? (1983) a hlavně s Ženami na pokraji nervového zhroucení (1988), které byly nominované na Oscara. Ve Finsku začal v 80. letech natáčet filmyAki Kaurismäki, do jehož filmografie se zařadilo i několik osobitých komedií, kupříkladuCalamari Union (1985),Stíny v ráji (1986),Hamlet podniká (1987) aLeningradští kovbojové dobývají Ameriku (1989). Ze Švédských komedií zas vyčnívá především ztřeštěná parodie na životPabla Picassa s názvemPicassova dobrodružství (1978). V Jugoslávii se svérázným humorem zapsaly do historie komedieZávod o velkou cenu (1979),Kdo to tam zpívá (1980),Klamné léto’68 (1984),Nevídaný zázrak (1984) aKrása neřesti (1986).

Hoří, má panenko(1967)

Photo © Filmové studio Barrandov / Jaromír Komárek

Vzestup parodií a další americké komedie 80. let

Deset let po premiéře katastrofického filmuLetiště si z něj a z jeho četných pokračování udělal legraci parodický snímekPřipoutejte se, prosím! (1980) režisérůJerryho Zuckera,Davida Zuckera aJima Abrahamse, kteří poté společně natočili ještě špionážně-válečnou parodiiPřísně tajné! (1984). V parodické tvorbě pokračoval iMel Brooks, jehož filmHistory of the World: Part I(1981) si utahoval z epických historických filmů, zatímco jehoVesmírná tělesa (1987) si brala na paškál žánr sci-fi a zejména pak sériiStar Wars. KomediePolicejní akademie (1984), která se dočkala šesti pokračování, se zaměřila na klišé policejních filmů, stejně jako trilogie s Lesliem Nielsenem započatá snímkemDavida ZuckeraBláznivá střela (1988). Mystifikační dokumentRoba Reinera o fiktivní metalové kapeleHraje skupina Spinal Tap(1984) zas stavěl na hlavu hudební dokumenty a stereotypy v populární hudbě.

Novými tvářemi komediálních filmů se stali komiciBill Murray (Caddyshack, 1980),Steve Martin (Mrtví muži nenosí skotskou sukni, 1982),Dan Aykroyd (Záměna, 1983),Chevy Chase (Špióni jako my, 1985),Rick Moranis (Malý krámek hrůz, 1986),Robin Williams (Dobré ráno, Vietname, 1987),Tom Hanks (Velký, 1988) neboEddie Murphy (Cesta do Ameriky, 1988).Murphy se prosadil i v sub-žánru akčních komedií typu48 hodin (1982) neboPolicajt z Beverly Hills (1984), jenž byl velkým diváckým hitem a navázala na něj dvě pokračování. Mimořádně finančně úspěšné byly i komedieKrotitelé duchů odIvana Reitmana (1984), pojednávající o čtveřici vyšetřovatelů paranormálních jevů, a komediální sci-fi trilogieRoberta ZemeckiseNávrat do budoucnosti (1985,1989 a1990), jejíž hrdinové opakovaně cestovali mezi minulostí, současností a budoucností ve snaze napravit vlastní chyby, vedoucí k existenciálním paradoxům.Robertu Zemeckisovi se krom toho zadařilo i s detektivní komediíFalešná hra s králíkem Rogerem (1988), v níž elegantně skloubil živé herce s animovanými postavičkami, a která byla oceněna třemi Oscary.

Na devět Oscarů byl nominován snímekSydneyho PollackaTootsie (1982), v němž seDustin Hoffman coby přehlížený herec rozhodl zkusit štěstí v převleku za ženu. Pět zlatých sošek obdrželaCena za něžnost odJamese L. Brookse (1984), která se zabývala partnerskými vztahy matky a dcery, třemi Oscary byla oceněna romantická komedieNormana JewisonaPod vlivem úplňku (1987), o šest cen usilovalaPodnikavá dívka odMikea Nicholse (1988) a čtyři z devíti nominací proměnilŘidič slečny Daisy (1989).Woody Allen nadále rozvíjel svůj neurotický a sebeironický humor v komediíchVzpomínky na hvězdný prach (1980),Sex noci svatojánské (1982),Zelig (1983),Danny Rose z Broadwaye (1984),Purpurová růže z Káhiry (1985),Hana a její sestry (1986) čiZlaté časy rádia (1987). Králem nezávislého filmu se stal se svými tragikomickými snímkyPodivnější než ráj (1984) aMimo zákon (1986)Jim Jarmusch. Řadu oddaných fanoušků si získaly i komedieJohna Hughese, zejména ty o dospívání (Sixteen Candles z roku 1984,Snídaňový klubz roku 1985), ale třeba iVolný den Ferrise Buellera (1986) neboLetadla, Vlaky, automobily (1987).John Hughes byl krom toho i scenáristou komediíBláznivá dovolená (1983) aVánoční prázdniny (1989), jež byly spojené s humoristickým časopisem National Lampoon, který se úspěšně uvedl na scénu komediálním snímkemZvěřinec časopisu National Lampoon(1978).

Vznikaly komedie muzikálové (Bratři Bluesovi, 1980), válečné (Být či nebýt, 1983), dobrodružné (Honba za diamantem, 1984), hororové (Re-Animator, 1985), akční (Velké nesnáze v Malé Číně, 1986), fantazijní (Čarodějky z Eastwicku 1987), vědecko-fantastické (Vnitřní vesmír, 1987), pohádkové (Princezna Nevěsta, 1987) i kriminální (Půlnoční běh, 1988). Speciální kategorií byly komedie rodinné, viz třebaVánoční příběh (1983),Kdopak to mluví(1989) neboMiláčku, zmenšil jsem děti (1989). K rozvoji sub-žánru romantických komedií zas přispěla na konci 80. let středoškolská romanceCamerona CroweaŘekni cokoliv… (1989) a také konverzacemi o vztazích a sexu protkaná komedieRoba ReineraKdyž Harry potkal Sally (1989), jejíž příběh o dvou lidech, kteří si v průběhu několika náhodných setkání prošli cestou od protikladných cizinců přes důvěrné přátele až po milenecký pár, se stal velkým hitem a připravil půdu pro rozmach romantických komedií v 90. letech. Za zmínku pak stojí mimo jiné iPotíže s Arizonou od bratrů Coenů (1987) aPřes palubu odGarryho Marshalla (1987),Vysíláme zprávy odJamese L. Brookse (1987),Špinaví, prohnilí lumpové odFranka Oze (1988), černá komedieDannyho DeVitaVálka Roseových (1989) nebo krvavě legrační hororové splatteryToxický mstitel (1984),Bad Taste - Vesmírní kanibalové (1987) či trilogieEvil Dead (1981,1987 a1992).

Krotitelé duchů(1984)

Photo © Columbia Pictures

Renesance romantických komedií v 90. letech

Počátkem 90. let se znovu zrodila popularita romantických komedií, ty však byly většinou zcela oproštěny od konverzací o sexu, jež byly populární v 70. a 80. letech, a spíše se vracely ke starším osvědčeným žánrovým šablonám. Obrovským hitem se stal filmGarryho MarshallaPretty Woman (1990), jenž v příběhu o lásce milionářského podnikatele a jím najaté prostitutky ocitající se znenadání v lepší společnosti udělal hvězdy zJulie Roberts a Richarda Gerea. Úspěšné byly i další komedie s Julií Roberts, zejménaSvatba mého nejlepšího přítele (1997),Nevěsta na útěku(1999) aNotting Hill (1999), pro jehož výslednou podobu byl určující i britský scenárista a později též režisérRichard Curtis. Ten do něj zanesl suchý anglický humor a svérázné vedlejší postavy, jež si osvojil už jako scenárista britské komedieMikea NewellaČtyři svatby a jeden pohřeb (1994) sHughem Grantem aAndie MacDowell v hlavních rolích.

Velkou konkurencí bylaJulii Roberts v rámci romantických komedií zejménaMeg Ryan, která účinkovala např. ve filmechFrancouzský polibek (1995) neboPropadlí lásce (1997), leč jejími nejznámějšími hity byly ty, které natočila s režisérkouNorou Ephron, a v nichž jí dělal filmového partneraTom Hanks –Samotář v Seattlu (1993) aLáska přes internet (1998). Často obsazovanými herečkami byly téžSandra Bullock (Zatímco jsi spal, 1995),Drew Barrymore (Nepolíbená, 1999),Jennifer Aniston (Perfektní záskok, 1997),Alicia Silverstone (Dožeň, co se dá!, 1999) neboJulia Stiles (Deset důvodů, proč tě nenávidím, 1999). Výrazný ohlas způsobily i komedieNa Hromnice o den více (1993), v níž se nerudný televizní reportér ocitl uvězněný v časové smyčce, a snímek bratří FarrellyovýchNěco na té Mary je(1998), jehož hlavní hrdinové si v podáníCameron Diaz,Bena Stillera aMatta Dillona procházeli řadou trapasů zahrnujících neotřelé užívání tělních tekutin a jiné formy vulgárního humoru.

Pretty Woman(1990)

Photo © Touchstone Pictures

Další komediální filmy 90. let

Jedním z nejvýraznějších komiků, kteří se nejvíce proslavili v 90. letech, bylJim Carrey, jenž proslul svými bláznivými hereckými a pohybovými kreacemi a gumovým obličejem. Ve filmech hrál již v 80. letech, přelomovým pro něj byl však až rok 1994, kdy měly premiéru úspěšné snímkyAce Ventura: Zvířecí detektiv,Maska aBlbý a blbější. Poté hrál mimo jiné i v komediíchCable Guy (1996) aLhář, lhář (1997) a také v mnohem serióznější satirickéTruman Show(1998) a ještě serióznějším tragikomickém životopisném filmuMuž na měsíci (1999). Značné pozornosti se dostávalo iEddiemu Murphymu, jenž se objevoval např. v komediíchDokonalý džentlmen (1992),Zamilovaný profesor (1996),Dr. Dolittle (1998) neboTrhák pana Bowfingera (1999). Z filmu do filmu putoval iRobin Williams, jenž se ujímal rolí především v rodinných komediích typuMrs. Doubtfire - Táta v sukni (1993),Jumanji (1995) neboFlubber (1997), zatímco zároveň sbíral ceny za charakterní herecké výkony ve vážnějších filmech. Začínalo se dařit iAdamovi Sandlerovi, který ztvárnil hlavní role v komediíchRivalové (1996),Píseň pro nevěstu (1998) neboVelký táta (1999).

Velkým komediálním hitem 90. let byla rodinná komedieSám doma (1990), z jejíhož příběhu o zapomenutém chlapci bránícím dům před dvojicí zlodějů se stala vánoční klasika. Úspěšná byla i černohumornáAddamsova rodina (1991), sportovní komedie o jamajském olympijském týmu bobistůKokosy na sněhu (1993) nebo sci-fi komedieMuži v černém (1997), vyprávějící o tajných agentech potírajících nežádoucí činnosti mimozemšťanů žijících na Zemi. V rozvíjení svých komediálních filmografií pokračovali bratři Coenovi (Barton Fink z roku 1991,Záskokz roku 1994 neboBig Lebowski z roku 1998) i nezávislí tvůrci jakoJim Jarmusch (Noc na Zemi, 1991) čiWoody Allen (Tajemná vražda na Manhattanu z roku 1993,Výstřely na Broadwayi z roku 1994 neboMocná Afrodíté z roku 1995), zatímco je doplňovali režisérští nováčci jakoTom DiCillo (Život v oblouznění, 1995),Betty Thomas (Soukromé neřesti, 1997),Todd Solondz (Štěstí, 1998),Wes Anderson (Jak jsem balil učitelku, 1998) neboSpike Jonze (V kůži Johna Malkoviche, 1999). Kultovním tvůrcem se stalKevin Smith, jenž se uvedl na scénu filmyPodvodníci z New Jersey (1994) a Flákači(1995), pak se v komediiHledám Amy (1997) zabýval lesbickou tematikou, a nakonec ve snímkuDogma(1999) satiricky kritizoval církev.

V Austrálii (jejímž největším komediálním hitem bylKrokodýl Dundee z roku 1986) natočil režisérChris Noonan rodinnou komedii s mluvícími zvířatyBabe - galantní prasátko (1995), která sklidila sedm oscarových nominací. Na stejný počet cen byla nominovaná i americká komedieJamese L. BrookseLepší už to nebude (1997), v níž se probíral komplikovaný vztah cholerického mrzouta a jeho oblíbené číšnice ztvárněnýchJackem Nicholsonem aHelen Hunt. Oscarové ambice měla i komedie mravůMůj bratranec Vinny (1992), která se nezvykle odehrávala v soudní síni, politicky satirický snímekVrtěti psem (1997), v němž se od prezidentových skandálů odváděla pozornost falešnou válkou, aPleasantville: Městečko zázraků odGaryho Rosse (1998), v němž se dvojice sourozenců propadla do nostalgického televizního seriálu. Ve Velké Británii se značného úspěchu dočkala sociální komedieDo naha! (1997), v níž se šestice nezaměstnaných mužů rozhodla živit vystupováním ve vlastní pánské striptýzové show. Populárními se staly i britské černé komedieDannyho BoyleaMělký hrob (1994) aTrainspotting (1996), komediální gangsterkaGuye RitchiehoSbal prachy a vypadni (1998), na poetiku Monty Pythonů navazujícíDivoká stvoření (1997),Mr. Bean: Největší filmová katastrofa (1997) s Rowanem Atkinsonem v hlavní roli a také několik shakespearovských adaptací – např.Mnoho povyku pro nic (1993),Večer tříkrálový (1996) či netradičně vyprávěnýRosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi (1990).

Herec a scenáristaMike Myers uspěl se svou bláznivou hudební komediíWaynův svět (1992) a poté si napsal na tělo hlavní roli ve filmuAustin Powers: Špionátor (1997), jenž byl parodií na bondovky. Parodiemi byly iŽhavé výstřely(1991),Žhavé výstřely 2 (1993),Nabitá zbraň 1 (1993) aGalaxy Quest (1999), jenž si utahoval z popularityStar Trekua ze žánru sci-fi.Mel Brooks navázal na svou tvorbu parodií s filmyŽivot pod psa (1991), v němž si dělal legraci ze snímkůFranka Capry, a takéBláznivým příběhem Robina Hooda (1993) aDrákulovinami (1995). Fenoménem se stala komediePrci, prci, prcičky (1999), která sloučila tradice komedií o dospívání s tradicemi sexuálních komedií a s fekálním humorem a dala tak vzniknout specifickému sub-žánru teenagerských komedií, z nějž v následujících letech čerpalo mnoho filmařů po celém světě. Z konce desetiletí lze krom toho zmínit třeba i rodinnou komediiPast na rodiče(1998), akčníKřižovatku smrti (1998), omamnými látkami prosycenou komediiStrach a hnus v Las Vegas (1998), animovanýSouth Park: Peklo na Zemi (1999) nebo mafiánskou komedii s Billym Crystalem aRobertem De NiremPřeber si to (1999).

South Park: Peklo na Zemi(1999)

Photo © 1999 Paramount Pictures and Warner Bros.

Komedie od 90. let z Francie a dalších evropských zemí

Ve Francii se v komediálním žánru udrželi už od minulých desetiletí zejménaGérard Depardieu aChristian Clavier, ať už hráli společně (viz třeba akční komedieStrážní andělé z roku 1995 nebo dobrodružně-komediálníAsterix a Obelixz roku 1999) nebo každý zvlášť.Gérard Depardieu účinkoval např. v komediíchMůj táta hrdina (1994),KOndoMEDIE(2001) neboRRRrrrr!!! (2004),Christian Clavier zase ztvárnil hlavní role mimo jiné ve filmechTouha po zlatě (1993),Miláček Rita (2003),Učitelé na zakázku (2013),Co jsme komu udělali?(2014),Srdečně vás vítáme (2017) neboIbiza(2019). Oba je v několika komediích doprovázelJean Reno – s Clavierem utvořil dvojici ve fantasy-komediální sérii započaté filmemNávštěvníci (1993) a také ve snímcíchKorsický případ (2004) čiRodinu si nevybíráš (2011) aDepardieu mu zas byl filmovým partnerem ve filmuDrž hubu! (2003).Jean Reno krom toho hrál i v komediíchJaguár(1996),Wasabi (2001) neboOui, šéfe! (2012).

Populární byla ve Francii i série akčních komedií odstartovaná filmemTaxi (1998) a pozoruhodná byla též absurdní komedieHerci (2000), do níž se podařilo obsadit skutečně plejádu slavných francouzských jmen. Po roce 2000 vstoupila do hry další vlna herců, z nichž se nejvíce prosadili např.Omar Sy (Nedotknutelní z roku 2011,I dva jsou rodina z roku 2016),Dany Boon (Můj nejlepší přítel z roku 2006,Vítejte u Ch'tisů z roku 2008 neboNic k procleníz roku 2010),Romain Duris ((K)lamač srdcíz roku 2010,Láska všemi desetiz roku 2012) čiPhilippe Lacheau (Babysitting z roku 2014,Alibi na klíč z roku 2017). Velkými francouzskými komediálními hity byly i snímkyDelikatesy (1991),Blbec k večeři (1998),Amélie z Montmartru (2001),Louise-Michel (2008),Mikulášovy patálie(2009),Realita (2014),Výjimeční (2019) neboTenkrát podruhé (2019). Mezinárodně úspěšné byly též belgicko-francouzské komedie s Benoîtem Poelvoordem, např.Láska s vůní čokolády (2010) neboZbrusu Nový zákon (2015).

Z německé produkce se zadařilo zejména komediálně laděným počinůmKlepání na nebeskou bránu (1997) aGood Bye, Lenin! (2003), filmové sériiFakjů pane učiteli (od roku 2013) a festivalovému hituToni Erdmann (2016). Ve Finsku navázal režisérAki Kaurismäki na své svérázné komedie se snímkyNajal jsem si vraha (1990),Mraky odtáhly(1996),Muž bez minulosti (2002),Le Havre (2011) čiDruhá strana naděje (2017). Předním srbským režisérem se stalEmir Kusturica, v jehož filmografii figurovaly i komediální filmyČerná kočka, bílý kocour (1998),Život je zázrak(2004) neboZávěť (2007), a s úspěchem se později setkaly též srbsko-chorvatský satirický snímekKnězovy děti (2013) a černá komedieDeník strojvůdce (2016). Ve španělsku se stala velmi výdělečnou dvojice komediíOcho apellidos vascos (2014) aOcho apellidos catalanes (2015), filmová sérieTorrente(od roku 1998) a sportovní komedieŠampióni(2018). Z polských komedií stojí za vyzdvihnutí přinejmenším filmyNic směšného (1995) aDen cvoka (2002), krimikomedieVinci (2004) a romantické komedieNoc plná zázraků (2011) aPlaneta single (2016). Z českých a slovenských končin zas zapůsobily především komedieObecná škola (1991),Zahrada (1995),Knoflíkáři (1997),Pelíšky (1999),Samotáři (2000),Mazaný Filip (2003),Okresní přebor - Poslední zápas Pepika Hnátka (2012),Ztraceni v Mnichově(2015) neboŽeny v běhu (2019). V Rusku byly natočeny kultovní komedieSvéráz národního lovu(1995) aSvéráz národního rybolovu (1998) a několik filmů vzniklo i v obřích mezinárodních evropských koprodukcích, např.Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel (2013)

Drž hubu!(2003)

Photo © Splendid film

Americké a britské komedie nového tisíciletí

Z komedií natočených krátce po roce 2000 se dokázaly výrazně prosadit především některé snímky hollywoodských herců tvořících skupinu označovanou přezdívkou „Frat Pack“, mezi něž se řadiliBen Stiller (Fotr je lotr, 2000),Owen Wilson (Starsky& Hutch, 2004),Vince Vaughn (Vybíjená, 2004),Jack Black (Škola ro(c)ku, 2003),Will Ferrell (Horší už to nebude, 2006),Steve Carell (Malá Miss Sunshine, 2006) aLuke Wilson (Absurdistán, 2006). Vícero z nich společně hrálo mimo jiné i ve filmechTaková zvláštní rodinka (2001),Zoolander (2001),Mládí v trapu (2003),Zprávař: Příběh Rona Burgundyho (2004),Nesvatbovi (2005),Noc v muzeu (2006),Tropická bouře (2008) neboNadějný rok (2011).Jack Black se krom toho objevil např. ve filmuProsíme, přetočte (2008),Will Ferrell se prosadil v akční komediiBenga v záloze (2010),Ben Stiller uspěl s filmemWalter Mitty a jeho tajný život (2013) a Steve Carell ztvárnil jednu z hlavních rolí třeba ve filmechBláznivá, zatracená láska (2011) čiSouboj pohlaví (2017).Owena Wilsona zas pravidelně obsazoval režisérWes Anderson do svých komediíŽivot pod vodou (2004),Darjeeling s ručením omezeným (2007) aGrandhotel Budapešť (2014).

Výrazné pozornosti se dostalo také komičkám, jako bylyKristen Wiig (Ženy sobě, 2011),Melissa McCarthy (Špión, 2015),Amy Schumer (Vykolejená, 2015),Kate McKinnon (Krotitelé duchů, 2016) neboRebel Wilson (No není to romantika?, 2019). Podobu amerických komedií ovlivnil režisér a scenáristaJudd Apatow, který natočil hrubozrnné filmy jako40 let panic (2005),Zbouchnutá (2007),Komici(2009) neboThe King of Staten Island (2020) a produkoval např. snímkySuperbad (2007),Kopačky (2008),Dostaň ho tam (2010) čiPěkně blbě (2017). Na svou předchozí komediální tvorbu navázali režisérKevin Smith (Jay a mlčenlivý Bob vrací úder z roku 2001,Clerks 2: Muži za pultemz roku 2006) nebo herecAdam Sandler (Trestná lavice z roku 2005,Zkus mě rozesmát z roku 2011). Z dalších herců a hereček rozjeli slibné komediální kariéry např.Katherine Heigl (Chceš mě, chci tě, 2009),Mila Kunis (Kamarád taky rád, 2011),Jonah Hill (21 Jump Street, 2012),James Franco (Apokalypsa v Hollywoodu, 2013) neboSeth Rogen (Interview z roku 2014). Do komedií pronikly i hvězdy akčních filmů jakoMark Wahlberg (Méďa, 2012) neboDwayne Johnson (Jumanji: Vítejte v džungli!, 2017).

Romantické komedie se v počátcích nového milénia nesly ve znamení velkých britských hitů v podoběDeníku Bridget Jonesové od režisérkySharon Maguire (2001) a hvězdně obsazené povídkovéLásky nebeské odRicharda Curtise (2003), z níž se postupem času stala vánoční romantická klasika. Výrazné byly též snímkyJak na věc (2002),Opilí láskou (2002),Moje tlustá řecká svatba (2002) nebo50x a stále poprvé (2004). Pak se ale během následujících let klasické náměty romantických komedií začaly vyčerpávat a do popředí se tak dostávaly převážně filmy obohacené o neokoukaná témata a netradiční prvky. Některé romantické komedie byly kupříkladu ozvláštněny nadpřirozenými motivy (A co když je to pravda? z roku 2005,Ruby Sparks z roku 2012), cestováním v čase (Půlnoc v Paříži z roku 2011,Lásky čas z roku 2013,Palm Springs z roku 2020), popkulturními odkazy a komiksovou estetikou (Scott Pilgrim proti zbytku světa, 2010) nebo hledáním nových úrovní vulgarity a sexuálních limitů (Zack a Miri točí porno, 2008). Filmy režisérkyNancy MeyersLepší pozdě nežli později (2003) aNějak se to komplikuje (2009) se zas odlišovaly vyprávěním o milostných pletkách starších generací.

Na počátku milénia byly též oblíbené tzv. huličské komedie typuHele vole, kde mám káru? (2000),Kdo uhlí, ten umí(2001),Zahulíme, uvidíme (2004) neboTravička zelená (2008). Na popularitě parodií se svezla filmová sérieScary Movie (od roku 2000) a parodická byla také trilogie s Rowanem Atkinsonem započatá filmemJohnny English (2003), která si dělala legraci z bondovek. Z klišé různých žánrů si utahovaly i filmy britského režiséraEdgara WrightaSoumrak mrtvých (2004) aJednotka příliš rychlého nasazení (2007). Vrcholem společenské a politické satiry se staly kontroverzní filmy seSachou Baronem CohenemBorat: Nakoukání do amerycké kultůry na obědnávku slavnoj kazašskoj národu (2006),Bruno (2009) aDiktátor (2012), fenomén se zrodil z komediálních superhrdinských filmůKick-Ass (2010) aDeadpool (2016) a mimořádně úspěšnou byla i trilogiePařba ve Vegas (2009),Pařba v Bangkoku (2011) aPařba na třetí (2013). Za zmínku jistě stojí i hororové komedieZombieland (2009) aTucker&Dale vs. Zlo (2010), snímkyJasona ReitmanaDěkujeme, že kouříte (2005),Juno (2007) aLítáš v tom (2009), z nichž poslední dva zmíněné se zúčastnily oscarového klání, a také několik dalších na Oscara nominovaných komediálních filmů, jako třebaBirdman (2014),Sázka na nejistotu (2015),Zelená kniha (2018) čiKrálíček Jojo (2019).

Život pod vodou(2004)

Photo © 2004 Touchstone Pictures

Sitkomy a jiné komediální seriály

Termín „sitkom“ je zkratkou pro situační komedii, která se zrodila nejprve v rádiu, leč poté se stala dominantní formou komediálního žánru v televizním vysílání. Její hrdiny tvoří pevně daná skupina několika postav pohybujících se v omezeném počtu lokací a prožívajících situace nejrůznějšího charakteru, přičemž humor plyne zaprvé z jejich reakcí na tyto situace a zadruhé z jejich vzájemné interakce a konverzace. Sitkomy mají obvykle podobu seriálů s nepříliš dlouhými (typicky zhruba půlhodinovými) epizodami, které se v některých případech natáčely před živým publikem. Jednotlivé gagy pak byly doprovázeny zvukovou stopou zachycující smích obecenstva, nicméně řada sitkomů používala též jako doprovod již předem nahraný smích. Jedním z vůbec prvních sitkomů byl britský seriálPinwright’s Progress, jenž byl uveden na BBC v letech 1946-1947. Nejúspěšnějším britským sitkomem 50. let byl seriál s válečnou tematikouThe Army Game (1957-1961), zatímco v Americe byl nejsledovanějším seriálI Love Lucy(1951-1957). V 60. letech se setkaly s úspěchem zejména rodinné komediální seriályThe Andy Griffith Show (1960-1968) aThe Dick Van Dyke Show (1961-1966), pojmenované podle herců v hlavních rolích, a také britský válečně satirický seriálDad’s Army (1968-1977).

V 70. letech se v Americe nejvíce dařilo seriálůmThe Mary Tyler Moore Show (1970-1977),One Day at a Time (1975-1984) a několika dalším, tím nejpamětihodnějším se však stal legendárníM*A*S*H (1972-1983). Zásadním bylo také založení zábavního pořaduSaturday Night Live v roce 1975, jenž se stal jednou z nejdéle běžících show v USA a z jehož skečů vzešla v průběhu následujících desetiletí spousta budoucích komediálních hvězd. Ve Velké Británii byla 70. a 80. léta zlatým věkem sitkomů a komediálních seriálů – už od roku 1969 v ní běželMonty Pythonův létající cirkus(1969-1974) a opomenout nelze ani sitkomyHotýlek (1975-1979),The Good Life (1975-1978),Porridge (1974-1977) nebo předlouho vysílanýLast of the Summer Wine (1974-2010). V 80. letech se k nim pak přidaly i politické satiryJistě, pane ministře (1980-1984) aJistě, pane premiére (1986-1988), seriályČerná zmije (1983-1989),Mladí v partě (1982-1984) a také kultovní sci-fi sitkomČervený trpaslík (1988-1993), jehož další epizody vyšly v letech 2009, 2012 a pak v období 2016-2020.

Z americké komediální televizní produkce 80. let stojí za vyzdvihnutí mimo jiné seriályNa zdraví (1982-1993),Ženatý se závazky (1987-1997) a rodinný sci-fi sitkomAlf (1986-1990). V 90. letech se stal fenomén ze seriálůMr. Bean(1990-1995),Přátelé (1994-2004),Sex ve městě (1998-2004) a také z animovaných seriálůSimpsonovi (od roku 1989) aMěstečko South Park (od roku 1997). Populární byly ale i seriályKrok za krokem (1991-1999),Kutil Tim (1991-1999),Frasier (1993-2004),Chůva k pohledání (1993-1999),Show Jerryho Seinfelda (1989-1998) a britské sitkomyFather Ted (1995-1998),Tenká modrá linie (1995-1996) a Naprosto dokonalé (1992-2012).

Po roce 2000 patřily televizní obrazovky hlavně komediálním seriálůmGilmorova děvčata (2000-2007),Kancl(2001-2003),Černá kniha (2000-2004),Malá Velká Británie (2003-2006),Dva a půl chlapa (2003-2015),Jak jsem poznal vaši matku (2005-2014),Jmenuju se Earl (2005-2009),Teorie velkého třesku (2007-2019),Ajťáci (2006-2010),The Inbetweeners (2008-2010),Taková moderní rodinka (2009-2020),Nová holka (2011-2018),Brooklyn 99 (od roku 2013) neboCo děláme v temnotách (od roku 2019). Pytel se roztrhl i s animovanými komediálními seriály, z nichž zaujaly zejménaFuturama (1999-2013),Griffinovi (od roku 1999),Americký táta (od roku 2005),Oškliví Američané (2010-2012),Rick a Morty (od roku 2013),BoJack Horseman (od roku 2014) neboRozčarování (od roku 2018).

Filmmaniak