Movatterモバイル変換


[0]ホーム

URL:


Reklama

Reklama

ČSFD.cz
Podrobné vyhledávání

VOD(1)

Reklama

Obsahy(1)

Majitel divadla, kterému hrozí bankrot, uzavře v zoufalství dohodu o nové show. A pomoct mu s ní má avantgardní herečka a utrápený hudebník.(Netflix)

Recenze(19)

„Kreativita vyžaduje odvahu.“– Henri Matisse. Toto je asi najvýstižnejší citát, ktorý sa k tomuto filmu najviac hodí. Myslel som si, že to bude sranda tipuLa cage aux folles, ale to som sa veľmi mýlil. A aj keď kontroverzné filmy má priťahujú, táto vražda umenia medzi moje obľúbene filmy určite patriť nebude. Určite to pre niekoho musí byť ukážkové dielo, ale na mna to vobec nefungovalo. Je pravda, že nejaké to posolstvo som tu zaznamenal, ale pre mna to bola aj tak celkom úmorná tragédia, ktorá sa tu nehrala, ale ja som ju aj tak cítil. Ako komédia to u mna tiež nedopadlo tak, ako som myslel. Pousmial som sa až dvakrát a to je na takýto štýl filmu veľmi málo. Ale zas niektoré tie divadelné príhody mali v sebe recesiu, ale na druhej strane boli celkom esteticky doladené a musim uznať, že s tými kostýmami a celkovou výpravou si dali záležať, aby to vyzeralo čo najveľkolepejšie a asi aj najabsurdnejšie. Tak to už radšej ukončím s tým, že som chcel dať slabé 3*, pokým neprišla posledná scéna "sebaobetovania  kvôli umeniu", ktorá mi vyrazila totálne dych. Čakal som všeličo, ale takúto luzrovinu určite nie. Najprv som si hovoril, že je to snová scéna a to čo sa dialo na konci bola len nejaká odbočka od reality, ale nie, oni to naozaj mysleli vážne. Zatial u mna najslabší film z diskusie V.R.K. ktoré má poradové číslo 24. Silné 2*.()

Chobizenesse mi pocitově připadala jako divoká jízda po atrakcích uměleckého festivalu. Chvílemi jsem v první hodině nejednou tápal, co si mám o některých těch muzikálových, kostymních a dokonce i erotických výjevech myslet... nicméně pokud jsem se úspěšně prodíval výstředním marasmem ve víru provokativních výstřelků často zacházejících na hranici vkusu i dobrých hodnot a přežil jsem (i díky přítomnosti zajímavých průvodců v podobě režiséra a skladatele) tento šílený exkurs ve zdraví, za odměnu mě v závěru mohl čekat i nádherný uzmeňující zážitek u vznešené a dechberoucí živé symfonie. A ten zážitek byl hned několikanásobný, protože mnohavrstvé vyvrcholení příběhů dvou odlišných umělců na mizině dalo vlastně i té predchozí jízdě nový rozměr. Nicméně už první scéna se setkáním režiséra se zasněným hudebním skladatelem odmítajícím i v naprosté finanční a sociální bídě komerční nabídku, mě dostala do transu zajímavým dialogem, hudbou i vizuálním ztvárněním. Ačkoliv byl mi skladatel Bloch v podání Roberta Hirsche v mnoha směrech sympatičtější, než Yannův režisér ochotný pro případný komerční úspěch v tísni pro změnu spadnout i do účasti v nejspodnějším uměleckém výkalu (porno show), sledovat mě je bavilo oba a často přítomná čtyřka podnikatelských bratrů byla příjemným odlehčením. A dojde na spoustu pěkných nápadů, nejednoho filmového fanouška potěší i scéna, kdy v hledišti během zkoušky sedí vedle sebe Charlie Chaplin, Buster Keaton a Grucho Marx. * * * * * Jean Yanne jako tvůrce opět neskrývá svůj názor směrem k válkám, politice, terorismu a zbrojení, ale zatímco jeho předchozí tři filmy byly naplněné hlavně spoustou politických dialogů, zde se k politice vyjádřuje na pozadí příběhu ze světa umění především obrazem, mj. krátkým experimentálním filmem ve filmu a absurdním závěrem. Předchozí Yannovy filmy se mi vesměs celkem líbily, ale tímto mě úplně dostal a skoro se mi nechce věřit, jak dozrál k tomu stvořit takhle sofistikovaný, myšlenkově silný artový film, kdy jsem během vyvrcholení jsem oněměl úžasem.Chobizenesse vnímám jako hold sebeobětování v umění, jako zamýšlení nad dilematy umělců v bídě, nad kontrastem mezi komerční tvorbou dělanou pro zisk či úspěch a nezávislým uměním tvořeným z čistého srdce, a zároveň jako silný tragický příběh o nesmyslnosti (jakéhokoliv) masakru plného zbrojních střel. Nemám příliš v lásce uměle zpomalované záběry ve filmech, ale ten zdejší, velmi symbolický, na mě hodně zapůsobil.[95%]()

Reklama

Nikdy bych si takový film sám k projekci nevybral, anžto k muzikálům chovám vcelku předsudky a avantgardní divadlo je pro mne cizí slovo, jehož význam bych musel hledat ve slovníku.  Nicméně na jedné báječné diskusi, která se díky svému správci právě takovýmto a jiným filmovým perličkám věnuje, jsem se  pocítil nalákán na nový filmový zážitek a tak mohu  Chobizenesse zprznit svým komentářem i hodnocením. Zvuk ...Od prvních tónů úvodní písně jsem miloval  zatracovaného a brakového Mastardova skladatele  Taffarela, a má láska k němu vrcholila při Ódě na bazuku, kterou osobně považuji za jeden z vrcholů celého představení. Ano, představení, přesně tím  totiž Chobizenesse v mých očích je.  "Dysharmonického" Blocha jsem zpočátku nenáviděl a při nepovedené erotické šou s upíry byl můj odpor asi nejsilnější.  Nicméně  jeho génius dostal prostřednictvím Mastarda šanci rozkvést a v závěrečném opusu magnum nebylo možné s jeho genialitou nesouhlasit. Obraz... Cirkusová šou plná zázraků a překvapení,  barev, jinakosti, bizáru, později i vzrušení, chlípnosti, úchylnosti a nakonec, nakonec pochopitelně smrti... Děj, poselství, odkazy, náznaky, prostě vše ostatní ...  Majitel divadla Mastard uzavře  i smlouvu  s ďáblem, aby mohl dělat umění...  Stárnoucí herečka neunese pohled na svou marnou podstatu a páchá sebevraždu...  Bývalá hvězda dělá divadlo dle svých představ, diváků má málo, ale jsou prý kvalitní...  Porno nechtějí z celého souboru na jevišti dělat jen tři ženy... Bloch  se mění při pocitu marnosti v Hitlera...  Smrt je  posledním návštěvníkem...  Spoustu odkazů jsem možná nepochopil správně nebo nezachytil, ale ono se není čemu divit. Yanne jich tam rozsypal tolik, že by to chtělo několik projekcí, abych jich alespoň polovinu pobral. Mimo výše zmíněné mne osobně ale nejvíc chytla za srdce úplně jiná věc a to vztah a vývoj postav Mastarda a Blocha, tedy na první pohled dvou neslučitelných charakterů.  Majitele divadla, který de facto zapomněl  co je to umění a primárně jej zajímá jen divácký ohlas a příjem a skladatele obráceného jen do sebe, jehož  zase divák/posluchač vůbec nezajímá.  A jejich vzájemné působení je nakonec vyléčí a společně se pokloní svému poslednímu publiku... Velmi silné čtyři hvězdy, které možná v budoucnu i přehodnotím.()

Tento film by se mohl zdát trochu kuriózní, ale je skvělý. Má první zkušenost s Jeanem Yannem (a v podstatě první film tohoto školního roku)  dopadla nad očekávání výborně. V transu jsem byl  v podstatě už při úvodních titulkách s originálními animacemi a rozvernou úvodní písničkou. U  prvního muzikálového s transvestismy jsem si ještě chvíli zvykal na ten styl, ale na další muzikálové pasáže jsem místy koukal  jako na něco až fascinujícího z jiného světa  a na druhou stranu většinou hodně vtipného a  absurdního .  Ne vždycky mě baví muzikály, to se tady ale povedlo. Taková muzikálová čísla opravdu jen tak někde neuvidíte. Tady se dokáže zpívat o oceli, která je dobrá, když si chcete zaplavat a vrtí se jako ženské tělo.:D Jinak odvrácený pohled na financování divadla mě bavil a  hlavně hlavní motiv pragmatického režiséra a zasněného skladatele žijícího jenom pro svou hudbu mě tady dost dostal. První dávka menší deprese se do filmu dostala,  když jsem viděl, v jakém prostředí musí skladatel žít, ačkoli jeho nadpozemská hudba se dotýká až nebes a dokáže dokonce i jeho rodinu na chvilku udělat kultivovanější, než zase dozní. Film se ale staví kriticky nejen k  Šoubyznysu obecně, i v mnoha detailech   ( všiml jsem třeba toho karikaturovitě nadšeného  hekajícího režiséra avantgardním divadle.), ale i k hlavní dvojici hrdinů. Ano, skadatel Blonch sice zpočátků působí určitě sympatičtější než režisér Mastard. Bylo pro mě například smutné vidět, jak ho nechápe a dehonestuje jeho vlastní rodina. Když Blonch  tak bezelstně až tajemně prosil Bastarda, aby se za ním už nikdy nevracel, šla z toho až melancholie a otázka: co s tím člověkem sakra je? Jak se mu to stalo? Ale i sympatie k němu postupně zvadnou. Hlavně při jeho projevu  za pultíkem s rozmáchlými gesty o hudbě, kterou přirovnává k fanatismu a náboženství (říkal jsem si: To má být nějaká nárážka na Hitlera??). Skladatel Blonch je takový velký snílek génius v těle menšího šílence až tyrana.  Až by člověk souznil s režisérem Mastardem, když si zoufá:Chci ho zabít šestatřicekrát denně, dohání mě k šilenství. Ale musím uznat, že to je génius.Jenže Yannův režisér se zase z uměleckého autora shodou okolností mění na chladného pragmatika schopného klesnout kamkoli, aby vyhověl svým sponzorům. Oba mají naprosto jiný přístup k umění, ale ani jeden není moc plakátové kladný hrdina, naopak jsou oba plní rozpaků. Přesto  (nebo možná právě  proto) na tuto silnou dvojicci dvou naprosto odlišných hrdinů jen tak nezapomenu stějně jako na celý tento film a příběh se spoustou skvělých momentů (třeba obejmutí varhan - s následnou melodiií opravdu krásná část!....nebo to pomalé sužující svlékání té řady, co souhlasila s pornografickou show.)  Oba hrdinové nakonec jedno společné přeci jen mají: pro umění jsou schopni (jen každým svým způsobem) ve výsledku podstoupit cokoli..včetne závěrečné největší obětí.Dokonce i jeden naprosto vedlejší motiv mě zde zaujal.  Trochu mi vrtalo hlavou , proč Blonch v prostředku filmu zmizel, to bylo takové tajemné a dál se to neřešilo. A čtyřka podnikatelů obsazena figurkářemi z různých jiných francouzských komedií  byla určitě fajn osvěžením.Ta   největší  vážná rozsekávačka má ale  teprve příjít, když se ukáže, jak se pan režisér vzepře zastavení premiéry, když jsem  viděl tu smutnou premiéru bez jedinného diváka, kde najednou v poklidu usedla  bojovná četa jako by je krása symfonie opravdu tak strhla, že by zapomněli na svůj úkol, aby pak následovala střílečka, kde se  režisér-skladatel navzdory naprosto opačným názorům,  dočkají  společně  bok po boku definitivně posledního sklonu . Ačkoli možná by si někdo mohl všimmout, že spolu už při prvním setkání společně bok po boku utíkali před skladatelovou rodinou, kdy Blonch dokonce na okamžil lehce chytil režiséra za ruku a prchali ,,jakoby´´ společně jako spojenci. To to mě docela dostalo, ale asi by mě dopředu, jaký je potká společný osud. No, toto vystoupení se opravdu povedlo, takže je závěrečný potlesk zasloužený, ale zároveň znepokojivý a opět budí mnoho otázek. Tleská rota za  skvěle odvedené práci, zůstali snad někteří ,,chlapci´´ sedět na sedadlech a stále si myslí, že sledují představení nebo tleská divák za skvělý film? A taky jsem si všiml, že na poslední dvě vteřiny režisér Masstard zvedne hlavu. O tom už vůbec nevím, co si mám myslet.:D Nezáměrná chyba, drsný vtípek na závěr, pro ty co vydrželi, nebo důkaz, že i tohle bylo celé divadlo? To vám neprozradím, protože fakt  netuším. Omlouvám se, světe.()(méně)(více)

I když jsem tak trošku čekala řádný bizár, nenapadlo mě, že onen bizár bude mít i vlastně celkem normální, regulérní děj, spád, a hodně věcí bude svým způsobem dávat i zatraceně smysl. Což je převelice netradiční kombinace. Onu posedlost pana skladatele Blocha (řekla bych, že podobnost se jménem, počtem dětí, ale i hudbou páně Bacha nebude náhodná) svým způsobem plně chápu, jakožto velký milovník hudby mu rozumím, ale samozřejmě (nejen) coby matka chápu i nelibost jeho ženy (ačkoliv, pokud si jednou berete skladatele, či jiného umělce, je třeba počítat, že prostě bude do svého poslání (pro něj to není jen práce) hodně zapálen, potažmo jím pohlcen), i když samozřejmě v jistých chvílích její chování bylo značně vyhroceno (no ale ruku na srdce - netouží aspoň občas některá takto "postižená" manželka umělcova, učinit něco podobného? :-)). Zde malinko nesouhlasím s názorem PetraPana, asice že skladatel vůbec nehleděl na ostatní, a zajímala ho jen jeho hudba. Svým způsobem možná trochu ano, ale kdyby tomu tak bylo zcela a doslova, nebyl by tak posedlý perfektním ansámblem (zde mne tuze moc potěšila zmínka o Praze a České filharmonii), akustikou, apod. - on právě potřeboval, aby onen posluchač měl dokonalý zážitek. Moc se mi líbilo, jak se hra / muzikál postupně vyvíjí, jak se vyvíjel i vztah skladatele a režiséra (ten trik s tou policií neměl chybu :-))), a takové ty detaily jako např. že zpěvačka napřed nechce o účinkování v něčem takovém ani slyšet, pak je střih, a už tam divoce křepčí. :-D Nebo netradiční originální podprahová reklama na ocel. :-) A všechny ty narážky, náznaky, podobenství (tento žánr by se možná šikl zde uvést).... Jo, život je někdy fakt ku poseru (tak nějak jsem stále doufala, že ten úplný konec bude něco jako součást představení, ale i přesto byl takřka geniální). V tomhle musím s PetremPanem naopak zcela souhlasit, asice že na poprvé není ani snad možné vše pobrat. Jistě i mně toho plno uniklo, ale co mi naštěstí neuniklo, je skvělý zážitek, a utkvělá myšlenka, že i život sám je možná jen jeden velký šoubyznys. /"Virtuální retro kino" Willyho Kufalta/()

Galerie(11)

Photo © StudioCanal

Šoubyznys - Covery
Ovládací panel

Premiéry

  • Francie

    V kinech od

    24.10.1975Gaumont

Reklama

Reklama

Reklama


[8]ページ先頭

©2009-2025 Movatter.jp