Прокура́тор по́нял,что там на пло́щади уже́ собрала́сь несме́тная толпа́ взволно́ванных после́дними беспоря́дками жи́телей Ершалаима,что э́та толпа́ в нетерпе́нии ожида́ет вынесе́ния пригово́ра ичто в ней крича́т беспоко́йные продавцы́ воды́.
Prokurátor pónjal,što tam na plóščadi užé sobralásʹ nesmétnaja tolpá vzvolnóvannyx poslédnimi besporjádkami žítelej Jeršalaima,što éta tolpá v neterpénii ožidájet vynesénija prigovóra išto v nej kričát bespokójnyje prodavcý vodý.
The procurator understoodthat there, on the square, a numberless crowd of Yershalaim citizens, agitated by the recent disorders, had already gathered,that this crowd was waiting impatiently for the announcement of the sentences, andthat restless water sellers were crying in its midst.
— Ну, а ты самчто за зверь? — спроси́л Пётр Ива́ныч. — Я не сде́лал лю́дям зла! — с досто́инством произнёс Алекса́ндр, — я испо́лнил в отноше́нии к ним всё… У меня́ се́рдце лю́бящее; я распахну́л широ́кие объя́тия для люде́й, а они́что сде́лали? —Что э́то, как он смешно́ говори́т! — заме́тил Пётр Ива́ныч, обратя́сь к жене́.
— Nu, a ty samšto za zverʹ? — sprosíl Pjotr Iványč. — Ja ne sdélal ljúdjam zla! — s dostóinstvom proiznjós Aleksándr, — ja ispólnil v otnošénii k nim vsjo… U menjá sérdce ljúbjaščeje; ja raspaxnúl širókije obʺjátija dlja ljudéj, a oníšto sdélali? —Što éto, kak on smešnó govorít! — zamétil Pjotr Iványč, obratjásʹ k žené.