кронште́йн• (kronštɛ́jn) m inan (genitiveкронште́йна,nominative pluralкронште́йны,genitive pluralкронште́йнов)
singular | plural | |
---|---|---|
nominative | кронште́йн kronštɛ́jn | кронште́йны kronštɛ́jny |
genitive | кронште́йна kronštɛ́jna | кронште́йнов kronštɛ́jnov |
dative | кронште́йну kronštɛ́jnu | кронште́йнам kronštɛ́jnam |
accusative | кронште́йн kronštɛ́jn | кронште́йны kronštɛ́jny |
instrumental | кронште́йном kronštɛ́jnom | кронште́йнами kronštɛ́jnami |
prepositional | кронште́йне kronštɛ́jne | кронште́йнах kronštɛ́jnax |
кронште́йн• (kronštéjn) m inan (genitiveкронште́йна,nominative pluralкронште́йни,genitive pluralкронште́йнів)
singular | plural | |
---|---|---|
nominative | кронште́йн kronštéjn | кронште́йни kronštéjny |
genitive | кронште́йна kronštéjna | кронште́йнів kronštéjniv |
dative | кронште́йнові,кронште́йну kronštéjnovi,kronštéjnu | кронште́йнам kronštéjnam |
accusative | кронште́йн kronštéjn | кронште́йни kronštéjny |
instrumental | кронште́йном kronštéjnom | кронште́йнами kronštéjnamy |
locative | кронште́йні kronštéjni | кронште́йнах kronštéjnax |
vocative | кронште́йне kronštéjne | кронште́йни kronštéjny |